pro cestovatele-dobrodruhy s nulovým jazykovým vybavením

ha, koukám, že z volné diskuse byl příspěvek přesunut sem, ač nikoho nehledám a jen se pídím po informacích.

já vím, je to akorát pro ostudu, ale v mém případě se to příliš nevyplatí a do hlavy těžko dostává. nejsem pravidelným cestovatelem a když, tak mám s kým. samozřejmně jsem o výuce přemýšlel, ale kdybych trávil čas výukou jazyka pro těch pár dovolených, tak se na pár míst ani nepodívám, protože mi to při mým jednodušším intelektu, sebere tolik času, který trávím pracovně, abych měl právě na ty exotický cesty. a hlavně, udržet v hlavě něco, co třeba 2-3 roky nepoužiju, to je celkem problém. mě to ovšem nijak netrápí, nejsem žádnej chytrolín, živím se rukama a podívám se na místa o kterejch sousta lidí jen sní.
není příjemný si připadat v cizině jako hlupák, ale dá se to přežít. navíc asie je na tohle ideální, kde je i s angličtinou často problém např. i na pobočce letecký společnosti děvčata neuměly ani jedna anglicky a pomohl až člověk z ulice. po tom, co jsem měl možnost zažít, jak se některej jazykově vybavenej našinec dokáže v cizině chovat, neznalost jazyka je jen úsměvná záležitost.
taky kamkoliv jsem zavítal, tak jsem si to dokonale užil. rád a hodně často tu čerpám informace a když tu narazím na zklamání jazykově vybavených cestovatelů, jak který národ je špatný a zkažený, jaký to jsou vydřiduši, že v ty zemi není nic zajímavýho a podobně, tak si jako hlupák vůbec nepřipadám, protože ač se ten cestovatel domluví třeba korejsky, tak za nemalý peníz si buď neumí užít odlišnou kulturu, nebo se ani pořádně neobeznámil s tím, co ho tam muže čekat, nebo je ve stavu permanentní nasranosti a teď mi řekni, kdo je na tom líp?

Se zájemem čtu názory o gramotnosti jazyka a dorozumívání se v cizích zemích. I já bych mohla přidat zkušenosti s velmi malou znalostí jazyka – angličtiny. Také, když cestuji spoléhám na ruštinu, ktrou už za léta od školních lavic více zapomínám a angličtinu, kterou se sice snažím vždy před cestou oprášit, ale je to opravdu jen na to nejpodstnější. Sama jsem cestovala do Indie, přestupovala na letišti v Istambulu, sice jsem měla po Indii spolucestovatele, který anglicky umí, ale ne vždy jsem se spoléhala jen na něho a z Indie jsem opět musela zvládnout let do Česka sama. Malou příhodu mohu přidat pro další cestovatele. Na letišti v Díllí jsem měla odlétat přes Istambul do Prahy, ale z důvodu špatného počasí mne vyřadili z letu, neboť v Istambulu nebyl možný odlet do Prahy. Protože jsem byla jedinná, která přestupovala v Istambulu, tak jsem vlastně moc nechápala, proč nemohu letět a pochopila jsem, že mi nabízejí let přes Moskvu. Až když přišel Ind, který také měl stejný let a byl ochoten se se mnou bavit anlicky (po mém…)), byl více trpělivý ne jako úřední angličtina u přepážky, pak jsem pochopila co se děje. Odletěla jsem přes Moskvu do Prahy a s Indem jsem strávila příjemný let a svoji angličtinu si ještě o něco zdokonalila…) Tedy nebát se je základ. Samozřejmě, čím více se dorozumíme, tím více se můžeme o zemi a lidech dozvědět …