Poznámky z cesty po Mexiku ~ listopad 2014

Kamarádi cestovatelé,

po necelých třech týdnech v Mexiku v listopadu 2014 se rád podělím o několik postřehů, které mohou budoucím výletníkům přijít vhod. Cesta se týkala mapování jižní části země – začátek v Mexico City, přes Oaxaca, San Cristobal, Palenque do Tulum a Cancúnu.

Počasí po celý listopad bylo báječné, krom San Cristobal celou dobu jen kraťasy a každodenní mazání opalovacím krémem, karibské moře teplé jako kafe. Pršelo nám jednou a jen zlehoučka. Největším skvostem výletu považuji plavání se želvami a rejnoky v Akumalu, nádhernou projížďku kaňonem Sumidero a prohlídku indiánských ruin (všechny tři – teotihuacan, monte albán, palenque). Nejlepší směnný kurz je na letišti, tak neváhejte a směňujte valuty. S kriminalitou jsme se nesetkali, v pohodě. Všude se varuje před vymražováním při cestách autobusy a že jsou dostatečně luxusní na delší cestování – obojí je pravda (mikina, dlouhé kalhoty jsou minimum; místa na nohy a sklápění výhoda pro pohodlí). Často docházelo ke zpoždění busů a prodlevám na cestě – počítejte s tím, že vám to nikdo neřekne, nikdo nic nekompenzuje a je to součást dobrodružství (z 11h je 14, no biggie). Ceny jsou skoro ve všech ohledech jako v ČR – akorát pivo je krapet draží a taxíky zase levnější.

Projeli jsme asi 2700km a strávili v busech asi 55hodin, já si říkám stálo to za to – jinak to udělat nejde, zážitky jsou rozesety tak, že mezi nimi prostě velké rozdíly jsou. Na druhou stranu konstatuji, že přítelkyně si i postěžovala, tak pozor na moc ambiciózní rozvrhy co se týče počtu hodin na místě v poměru k cestovacímu času .. a něco málo nechat na spánek 🙂

Pár postřehů o zemi jako takové následuje. Pokud by někdo chtěl excel s plánem cesty a poznámkami, rozpočtem, napiště na email. Hezké poznávání krás Mexika přeje Aleš =))

Mexico je země plna silných kontrastu a stále nas něčím překvapuje, například:
>>> – lide jsou velmi chudí, ale přitom velmi tlusti (bramburky, smazene a sladke limonády jsou základem jídelníčku) ~ výjimkou je stát chiapas, kde jsme ted, převládají zde indiáni (jinak jsou mexicane dnešní potomci Španělů) a ti jsou hubení
>>> – pokud maji auto, typicky je to velky SUV náklaďák s vysokou spotřebou, nicméně domy maji rozbité a často nedostavene, omítka skoro vždy chybi (otazka priorit, navic jsme videli jen centra měst, bojím se domyslet, jak vypadají chudé slumy na okraji)
>>> – neni zřejmě, zda krom stavebnictví a služeb maji nejaka výrobní odvětví, zda se, ze velkou čast míst, které jsme navštívili, živí hodne turismus ~ paradox je v tom, ze minimum z místních se snazi byt ochotna, vysvětlit neco, resit problém apod, nemluvě o tom, ze nikdo neumí anglicky (ani taxikář, prodejce lístku na bus, prodejci suvenýrů, jídelní listky v restauraci jsou jen španělsky a dokonce ani průvodci po historických a jiných památkách neumí anglicky)
>>> – hodne se tu objevuje dětská prace, kdy děti 5-10 let chodi po ulici, po restauracích apod a nabízí suvenýry nebo vyčištění bot, připadne je často k viděni pouliční žena prodejce a po boku ji sedi/chodi jeji děti, cely den
>>> – o děti výhradně pečují ženy a děti jsou oproti našim výrazne klidnější a sporadanejsi, vystačí si s minimem pozornosti a hraček, neviděli jsme jediný kočárek, vsichni děti nosí zamotané v satcich na břichu či na zádech, je to moc hezke a milé
>>> – v hostelech často sousedime s místními na výletě, s velmi špatným prahem ohleduplnosti ~ několikrát se opakuje, ze si otevřou dveře do chodby a v šest či sedm rano hlasitě diskutují, poušti si místní hudbu (pronikava trubka či bicí) či televizi jako podkres, pustí děti pobihat po chodbách ..
>>> – příjemným překvapením je úroveň meziměstských autobusu, hodne mista na nohy, dokonce záchodky odděleně na ženy a muže, sice vyssi cena ale super
>>> – naprosto hrozná je smogova situace, malé i větší mesta jsou úplne začuzené, kolem silnici se neda moc dlouhou pobývat (někteří místní nosí i roušku)

První shrnutí je az příliš europocentricky kritické, tato druhá část by mela nabídnout postřehy vyvážující zážitky na správnou miru 😉

Takze co dal je mozne rict o Mexiku?
– diky tomu, ze nikam nespěchaji a uměle si nevytváří domnělé malicherné problémy ke každodennímu řešení jako my, maji větší nadhled a umi si život více užít ~ umi relaxovat, nezenou se tolik za majetky a jsou upřímně skromní
– jakkoli jsou zasažení sousedstvim USA, a to hlavne v gastro oblasti rychlého a nezdravého stravování, silných aut, neřeší tolik módu a jsou v tomto uvolnění ~ tim se stírají jinak umocnene sociální rozdíly a ulice minimalne působi vic uvolněně a rovnostarstky, což je fajn (stejny efekt maji jednotné uniformy ve skole – a to i na telocvik, výlety apod)
– je tu krasne citit soudržnost mezi širší rodinnou a širší komunitou, respekt, úcta, pomáhání si, pece o starší (ale co je dále působivé, na ulici je mozne potkat jako prodejce 80letou babičku – proto bych stížnosti na česky důchodový systém mírnil)
– uhrancivě působi jejich otevřenost ve sdílení veci a služeb ~ sdílené cesty taxi a tzv. colectivos (auta typu malého tranzitu, které vozí lidi na trasách, kde se nevyplatí autobus), ale take trhy kde se mění knihy (po přečtení doneses, vyměníš za jinou), apod
– pěstují důraz na tradice a kulturní zvyky, daji si s přípravou praci a užijí si to pred, během i po ~ viz fotky alegorickych vozu, ale dále i výlohy obchodu, soutěže o nejlepsi masku, všude hraje místní hudba apod 😉
– mexicane obecně dle pozorování mene telefonuji a tráví mene času s telefonem a počítačem, ikdyz televize dle všeho hraje důležitou roli 🙂
– skoro vůbec se tu nekouří (teda aspon ne na ulici, v barech či restauracích)
– nebojí se podnikat, každy druhy neco někde prodává či nabízí, my jsme zvykli mnohem více se nechat zaměstnat (mikropodnikatelky jsou hlavne ženy, rekl bych to maji i těžší nez muži na klasicky úvazek)
– tolik nelpi na regulaci a narizenich, vic daji na spontanost, nekdy je to o nervy, ale nekdy se to jevi moc fajn
– maji smysl pro humor, alespoň dle vysokého výskytu aut VW Brouků, které i dlouho licenčně primo vyráběli v městečku Puebla