Holka pro cestování úplně jinak – pralesem, horami, za domorodci… životem

Ahoj Martino,

díky za milou a zajímavou zprávu, a zdravím – asi do Queenslandu tedy, předpokládám 😀

Nooooo – napsala jsi sem, tak ti tady i odpovím (mohla jsi napsat mejla).

Máš tam pár nesrovnalostí, a přidám pár stručných informací.

Tak předně, kolem Cape York nejsou žádné pralesy. Úzký pruh australských deštných pralesů končí pod Cooktownem, dál na sever je to podobné, jako v top end v Northern territory. Dokonce i extrémní jih Nové Guiney má savanu a klokany, a pralesy začínají severněji a západněji 🙂

Dále pak zmiňuješ Korowai – hmmmm, tam jezdí dva druhy lidí – jedni, co se o přírodními národy celoživotně zajímají a problematiku studují, měsíce ne li roky připravují expedici – a pak bohatí senzacechtiví turisti, které tam občas nějaký morální odpadlík z té první skupiny za spoustu peněz dovede.

Neřekl bych že patříš k jedněm, nebo druhým, a tak máš asi lepší tu Sumatru.

Něco se o obou kmenech můžeš dočíst na mých stránkách, byl jsem v oblasti několikrát.

Zmiňuješ i PNG (nejsem si jist, jestli víš, že půlka ostrova patří Indonésii, a jestli víš, ve které půlce Korowai žijí), ale ač se to zdá blízko – není. První dotaz na letenky tě o tom přesvědčí, a kulturně je tam vzdálenost tisíců let. Na PNG nemáš sama moc šanci – je tam extrémně draho, nebezpečno, téměř žádné cesty.
Ale zase naprosto fascinující země, totálně bez turistů, fantastická příroda i lidi (Koukni na kmen Huli na stránkách).

A na závěr – zdá se, že se opravdu míjíme, bohužel, moc rád bychtě poznal, zníš jako zajímavý člověk, určitě bychom se měli o čem bavit 😀 Ale………… i kdybych jel na Guineu přesně ve tvém termínu, stejně by to takhle nešlo, a já tě s sebou nemohl vzít. Je to proto, že na takovou věc je třeba se dobře znát (déle než týden, nebo měsíc), moci se jeden na druhého vždy a ve všem za každých okolností spolehnout. A taky je třeba důkladná příprava.

V neposlední řadě (vracím se k těm Korowai – velmi senzitivní a zranitelná záležitost) je třeba vědět že koho bych vzal s sebou, tu znalost nijak nezneužije, neprodá, nevyvěsí něco bez rozmyslu na internet – ono dneska stačí někde něco plácnout, a za rok jsou všude davy. Už teď mi chodí ročně desítky žádostí, abych někoho vzal do Korowai, nebo poradil (často nabízejí i dost peněz). Naštěstí se jich tam většina nedostane.

No, je to spíš email, ale tak napsala jsi sem, odpovím sem.

Jěště jsi mohla přiletět zpátky, riskout to, že si budem rozumět, pojedem si vydělat do UK, a pak můžeš jet se mnou. Blbé na tom je: co když si rozumět nebudeme? 😀

Selamat jalan 😀

P.S. Líbí se mi, jak ze všeho řešíš, jestli jsi dost štíhlá 😀 To je přece při tak abstraktním kontaktu jedno, nééééééé? A i kdybysme náhodou měli stejnou cestu na Guineu a rozhodli se jet spolu, stále by to bylo přece jedno 😀