Stále hledám holku pro život i na cesty, kde cesta není uspěchaná dovolená, ale součást života.
Pokud by se našla nějaká milá, štíhlá, nekonzumně smýšlející holka tak do 30 (nebo kolem 30ti), která by se nebála žít trošku jinak (a vůbec žít), nejlépe se zájmem o přírodu, zvířata a domorodé kmeny, budu rád.
Už dávno vím, že je bláhové hledat holku na cesty i pro život na internetu, ale když těch, co by se opravdu chtěly vydat do divokých hor Nové Guiney, nebo do pralesa Sumatry nebo Gabonu – zase tolik asi není….. (anebo třeba na vandr na Fatru, pro začátek). Proto píšu tady.
Láska se na internetu najít samozřejmě nedá, ale inzerát může v určitých případech přefiltrovat základní zájmy a hodnoty, a to může dát dobrý základ.
Jsem fotograf, cestovatel a dobrodruh, vegetarián a abstinent. Už inzeruji docela dlouho – s přestávkami už přes rok, ale to nevadí – jednou za čas mi někdo zajímavě napíše, nebo odpoví (i když většinou stylu: já bych jela hned, kdyby…..apod.), s pár zajímavýma lidmi jsem si takhle – které bych jinak „nepotkal” – napsal pár zajímavých mejlů a i to už stojí za to.
V ČR budu do konce srpna – zpracovávám materiály z minulých let, dodělávám stránky, ale taky si chci provandrovat pár míst, kam jsem se roky (anebo vůbec) nedostal – Slovenské Rudohoří, Vihorlat, Fatry……
Potom pojedu pracovat do Anglie, a až vydělám, tak dál do světa.
Dalších plánů mám potom několik: rád bych se vrátil ještě jednou na Papuu, ale i na další místa v Indonésii (možná tam tentokrát pojedu přes Rusko a Čínu), vydal se do Ekvádoru a na Galapágy, Kolumbie a Venezuely, na Aljašku, do Konga a Gabonu, na Madagaskar, západní Afriky, Okavango…………Ale začít můžeme Slovenskem, nebo Pálavou 😀
Kam nakonec pojedu (a jakém pořadí) taky záleží na tom, jestli pojedu sám, anebo třeba budu mít štěstí, potkám tu mou druhou polovičku, a pojedeme dál všude spolu.
Z většiny reakcí jsem pochopil, že se už opravdu tak změnila doba, že lidi mají naprosto jiné hodnoty, a ty tradiční mizí. A dokonce i ti, kteří právě o dlouhých cestách sní, tak se na ně většinou z různých důvodů nevydají. Nejlépe mi to jednou napsala jedna cestovatelka, se kterou jsem si psal: „čím dál víc, jak cestuji, mi připadá, že lidi už dneska vůbec necestují, ale jen konzumují – stále víc, zato v jiné zemi, na jiném kontinentě”. Lépe to říct nešlo. Dnešní hektické cestování je jen móda, vrchol konzumu………………….
Tady jsou mé stránky, tak pokud můj inzerát ještě někoho zaujme tak se může kouknout. Dělám toho mnohem víc, než prezentuji na stránkách, je to jen taková „špička ledovce”.
Taky se mi dá i přímo ze stránek napsat, kdo nechce psát tady (taky je mejl pod jménem v hlavičce).
Stránky -úvod:
http://vanishingworldphotography.com/cs-index.html
Článek nejrelevantnější k cestování jako takovému:
http://vanishingworldphotography.com/po-zemi.html
Přeji všem hezký den 😀
Právě vyrážím na pár dní na Pálavu (a taky si posunuju inzerát :-D), a příští týden na trošku déle na východní a jižní Slovensko.
Ráj, Kras, hory (Vihorlat, Rudohorie)
Parťačka na vandr by byla vítána 😀
ahoj Jirko…souznim tim co tu pises velmi…ja bych se pridala, lec nejdrive potrebuji vysvobodit z jihu Spanel…vola mne to na Slov teze tak hledam ridice pro uto se kterym jsme tu uvizli…a pak huraaa…
Zajímavá zpráva – vysvobodit do Španělska bych tě klidně přijel „vysvobodit” (pokud jsem to tedy dobře pochopil – je tam spousta překlepů), ale bohužel 8.7. odlétám na 14ti denní kontrakt do Anglie. A zítra jedu do Karpat a na Fatru – na to těch 5 dní stačí, na to jet pro někoho do Španělska ne 😀
A co se stalo s autem? Porucha? Nebo ti utekl řidič? Ono se dá dojet i stopem 😀
Včera jsem se vrátil z východního Slovenska – Vihorlat. Poloniny a Slovenský Kras. Nádhera – příroda, milí lidí, dobrý stop. Vřele doporučuji.
V týdnu pojedu zase na břeclavsko (Pálava, Pohansko), další týden pak na Velkou Fatru, a možná i do Nízkých Tater.
Nekdo se mnou? 😀
Byl jsem už na čtvrtém vandru – bylo to skvělé: jižní Morava (tam to mám rád a jezdím tam často) a Bílé Karpaty.
Ani jednou jsem nepotkal někoho, kdo by někam šel a měl batoh, nedejbože stopoval a spal venku. Co se stalo?
Zato davy draze oblečených cyklistů, a v horách davy draze vybavených turistů – vždycky jen tam, kde se dá dojet autem a jít na výlet.
Oba druhy byly vždy ve velkých tlupách a hrozně a neustále řvou.
Neviděl jsem ani jednoho trampa a na stopu ani jednoho stopaře. Přitom šel stop dobře – minule jsem se vracel z východního Slovenska, nikde jsem nestál snad ani půl hodiny. A včera ze slovenských Bílých Karpat to šlo až domů po deseti minutách, i v dešti.
Divná doba, divné hodnoty………….
Hawg…………:( Namaste
No Jirko,to chceš asi moc.Bohužel ta doba je opravdu taková,vše o penězích,komerci a zábavě,nic do hloubky duše a srdce,prostě si jen užívat.A také je docela legrační pozorovat všude ty cestovatele a výletníky jak neustále civí do chytrých mobilů,tabletů,všude pořád něco fotí a natáčejí,no a pak pomalu ani neví,kde vlastně byli.Vskutku divná doba a divné hodnoty.Technologie jdou raketovým tempem vývoje pořád dopředu,ale lidé díky tomu bohužel začínají i lidsky degenerovat.Stačí se pozorně rozhlížet kolem sebe,jak se k sobě navzájem chovají.Bude to jistě velký zázrak jestli najdeš ženu s těmi starými hodnotami a s vůlí cestovat v džungli za domorodými kmeny.Držím Ti palce.
vandračka,poutnice a tulačka Šárka.
Díky moc za zprávu, naprosto souhlasím, mluvíš mi z duše.
Tobě taky hodně štěstí 😀
P.S. Škoda, že většinou pokud někdo napíše tak hezky mile a zajímavě jako ty, že tam nebývá nic o tom, že by sme třeba jeli na Fatru pokecat 😀
Ahoj Jirko,
byvala jsem stejnym konzumentem jako vetsina populace, o kterych s nadechem pohradani pises. Potkala jsem vsak jednoho cloveka, ktery me svedl na uplne jinou cestu. Za dob naseho velkeho pratelstvi jsme spolu vyletovali ve starem veteranu VW busiku a zili si jak za dob hippies. Kempovali jsme na Berounce, v Beskydech a dalsich krasnych mistech CR, navstevovali jsme festivaly a alternativni kutlurni akce. Bylo mi 22 a on me naucil, ze zivot spjaty s prirodou, zazitky a poznavani novych lidi, je mnohem krasnejsi nez noci proparene v zakourenych lokalech. Pak jsem se na cas trhla, odjela sama na Island, na Erasmus do Holandska, na roadtrip na Ukrajinu a kdyz jsem se vratila, uz tu muj kamarad pro me nebyl…uz jsme nebyli soulmates, ale dva individualove pohlceni kazdy svym zivotem a okolnosti s nim spjatymi. Nase cesty se rozdelily a ja se od te doby hledam a nebo hledam za nej nahrazku.
Nici a poburuje me marnotratnost lidstva, plytvani prirodnimi zdroji a jidlem v honosnych hotelech atd. Mam velke socialni citeni, ale pocit svazanosti rukou vuci tomuto svetu. Chtela bych zit daleko od tohoto konzumniho sveta, ukryt se pred nim nekde v horach Kanady nebo Islandu. Inspiraci je mi cestovatel Leos Simanek a jeho poznatky z cestovani po Kanada…
Nebudu se dale rozepisovat, je to na stranky, knizky…je to zivotni pribeh…
Rada se dozvim vic i o tobe. Lepe jen pres e-mail.
Tesim se na odpoved.
Jana
Díky za hezkou a zajímavou zprávu 😀
Napsal jsem ti tedy i mejla.
Kdybyste některá chtěla se mnou aspoň na práci do Anglie, tak se ozvěte. Bydlení je ve dvou levnější, s práci přímo sice nepomůžu, ale mám spoustu zkušeností – a to se počítá.
Pojedu i sám (koncem srpna), ale je to nuda 😀
Právě jsem se vrátil z Nízkých Tater – bylo to skvělé, Nízké Tatry doporučuji. Dokonce se tam budu příští týden (až přestane pršet) ještě vrátím…
Právě jsem se vrátil z Nízkých Tater – bylo to skvělé, Nízké Tatry doporučuji. Dokonce se tam budu příští týden (až přestane pršet) ještě vrátím…
Stále platí :-D, i když se čas krátí – odjíždím pracovat do Anglie kolem 25. září
Ahoj Jirko, nemam ted cas se tu rozepisovat,ale po dvou letech trajdani po svete se vracim do CR studovat. Zivot, jak ho zijes, a chlap cestovatel jsou muj sen, ale napred chci dokoncit skolu, protoze jsem pochopila, ze mit prestizni a v zahranici uznavanou profesi zivot podstatne usnadnuje a dava vic moznosti, navic pak dokazu penize na sve sny vydelat podstatne efektivneji. Evidentne nejsem to, co hledas, nicmene kdybys ses jeste chystal spachat neco tady v CR, nebo ty Tatry, nez pojedes, dej vedet, rada se pridam, prala bych si te poznat. V patek odjizdim do konce zari na cyklotrek, ale do te doby zbyvaji jeste 4krasne dny, ktere chci stravit nekde na horach.
Tip měsíce: Mexiko
Olinalá: poklad na konci světa
Playa del Carmen
Kolonizační města a zběsilá pravidla mexického silničního provozu
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
Předvánoční pohodu přinášejí do kin Agenti štěstí
ROZHOVOR: Víťa Dostál o Panamericaně, aneb z Aljašky do Ohňové země na kole
Do města trpaslíků za adventními trhy – polská Vratislav vás zve až do 7. 1. 2025
Vybavení na cesty
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru