Dusky track
Ahoj, nemáte někdo zkušenost s Dusky trackem? Jestli stojí za návštěvu, jaká je náročnost? Kolik je tam lidí a tak…díky moc!
Zkušenosti čtenářů
Já na tom byl stejně jako Vašek. Je to 1 z mála treků na NZ, který jsem nešel. Zkopíruju sem ze svých 10 let starých zápisků něco o něm:
Jsou tu ale i podstatne tezsi treky- treba Dusky Track – tam sel 1 Ir, ktereho jsem potkal na Stewartove ostrove, za hodne destiveho pocasi a byl kazdy den v bahne az po pas a jednou i po prsa a stale se potapel –
kazdemu pak ukazoval caru ponoru na tricku po nekolika vypranich. Rikal, ze z toho uz byl sileny a jen se vzdy pred bahnem blaznive smal. Jini 2 lidi uz nemohli tam ani zpet a byli radi, ze si muzou zavolat a zaplatit zachranny vrtulnik.
Takže doporučit by se dal jen zkušeným trekařům nebo středně zkušeným, ale při dobré předpovědi počasí.
Hmmm, to nezní moc pozitivně, zápřah asi hlavně na psychiku. No mě na něm bylo sympatické, že je dlouhý a málo navštěvovaný a velice rozmanitý…můžu se tedy zeptat na nějaké obdobně lákavé alternativy, jestli máte někdo zkušenost? Hollyford propojit s Pyke Big Bay Route?
Ahoj. Nemám přímou zkušenost s těmito treky, ale nějaké povědomí mám. Záleží, jestli ti primárně jde o track v oblasti Fjordlandu a okolí a nebo tě to zaujalo čistě pro svou délku/odlehlost/minimum lidí. V tom prvním případě moc značených alternativ není. Pokud by to byla ta druhá varianta, tak možností jsou po celém Zélandu desítky. 🙂 Alespoň taková je má zkušenost. Mimo Great Walks a některé další relativně oblíbené treky jsem nikde nepotkával žádné davy, ale spíš jednotlivce. Na Jižním ostrově bych doporučoval mrknout se třeba na národní parky Kahurangi a nebo Arthur’s Pass.
Co se týče Hollyford a Pyke Big Bay, tak tento trek není zdaleka tak pestrý jako Dusky. V podstatě je to velmi dlouhý rovinatý trek pralesem bez přechodů hor. Své zkušenosti a postřehy jsem sepsal zde: http://www.michalh.info/novy-zeland/Tramping.htm
Hollyford jsem šel už před 16 lety, ale asi se to tolik nezměnilo. Byl také krásný, rozmanitý a s minimem lidí. Více lidí bylo jen na začátku a na konci, protože jezdili střední část na lodi nebo se tam dá i přeletět. Okruh s Pyke Big Bay Route chodilo minimum lidí a podle tohoto popisu to vypadá, že se to nezměnilo:
http://www.doc.govt.nz/parks-and-recreation/tracks-and-walks/fiordland/northern-fiordland/pyke-big-bay-route/
Tomu varování na možnou příliš vysokou hladinu jezera a řek bych věřil. Sám jsem měl za 8 dní jen 1. den s deštěm (před tím bylo hezky) a pak 1 den před návratem, kdy jsem raději přečkal další noc na Hokuri Hut. McKerrow Island Hut byla naprosto nepřístupná už cestou tam a cestou zpět byla po zvýšení hladiny velkého jezera Alabaster o několik metrů odříznutá na den i Lake Alabaster Hut. Varování na přerostlou vegetaci je jistě pravdivé. Hory tam nejsou tak strmé jako v jižnějších fjordech.
K tomu, co teď napsal Michal. Přes hory se nejde, ale to neznamená, že není Hollyford pestrý. Jde se nejen krásným pralesem ale i podél řeky v krásném údolí, spí se u velkého jezera, jsou výhledy na nejvyšší hory Fiordlandu, přechází se někde i po wire bridge (pokud je nezmodernizovali), kousek treku vede mělkým potokem, spí se a prochází u dalšího velkého jezera pár metrů nad mořem, což je bývalý fjord se zaneseným koncem a dojde se k moři s vlnami (žádný jiný trek v oblasti to nemá, na západě J. ostrova jen Heaphy), kde je kolonie lachtanů, kde se mláďata nebojí lidí, kteří se tam posadí, a kde je šance vidět tučňáky novozélandské (Fiordland Crested Penguin). Hokuri Creek teče do jezera v místě podsunu 2 zemských desek. Na Zélandu je skvělé, že za divokou přírodou se nemusí jen do hor, ale dají se najít i treky částečně nebo úplně po panenských plážích.
Doporučuju za hezkého nebo aspoň suchého počasí (část výstupu je po šikmých skalách, kde se ale za sucha dá dolů i běžet) jít na Gertrude Saddle a pokračovat kus nad něj, i když je to jen na necelý den. Je tam nejkrásnější výhled na Milford Sound a téměř bez lidí. Pro mě nejhezčí 1-denní výlet za 9 měsíců cestování po NZ.
Jinak jako dlouhý rozmanitý trek téměř bez lidí bych doporučil Severozápadní okruh na Stewartově ostrově, který jsem si prodloužil o výstup na nejvyšší vrchol ostrova a o 2 dny do Doughboy Bay tam a zpět (dá se prodloužit i o Jižní okruh, který je ještě méně navštěvovaný a bažinatější). Pro mě byl nejhezčí z mých treků. Měl jsem prvních 7 dní bez deště, takže bahno nebylo, ale jinak je max. po kolena.
Michal napsal: „Mimo Great Walks a některé další relativně oblíbené treky jsem nikde nepotkával žádné davy, ale spíš jednotlivce.“ To můžu potvrdit. I v lednu, kdy mají na NZ prázdniny, jsem ve střední části Severního ostrova na pěkně upravených trekách s pěknými chatami 2x po asi 48 h. v kuse nepotkal ani 1 člověka (Whirinaki Forest – celkem 6 dní, Manuoha-Waikareiti Track – 2,5 dne, podobně v dubnu na Whakatane River Tracku – 4 dny). Na Ninety Mile Beach Tracku také moc lidí nebylo a nikdo jiný ho nešel celý od jihu po Cape Reinga (pláž má 90 km – 5,5 dne a pak dále 1,5 dne). Dokonce i na populárních trekách moc lidí nepotkáš, protože většina jde stejným směrem (na Milford T. povinně), počet je limitovaný kapacitou chat, které se rezervují (málokdo chodí se stanem), a většina lidí vyráží brzo, takže ti, co nejsou ranní ptáčata, jdou později sami (třeba já). Akorát jsou tam v sezóně plné chaty. Jen bych nedoporučoval jít Tongariro Crossing v protisměru, i když já ho tak šel ve horším počasí 25.12. a nikoho jsem nepotkal. Potkat občas nějaké lidi ale není špatné, člověk si hezky popovídá a dozví se něco o další cestě.
Ještě k těm potřebným zkušenostem. Ze slov o davech turistů na trekách a deštíku ve Fiordlandu, kde prší 7000 až možná 15000 mm vody ročně, je vidět, že máš zkušenosti jen z Evropy. Někdy se získat musí, ale hledat rovnou ty nejtěžší treky na NZ je nesmysl. Když DOC o Pyke – Big Bay Route píše: „This challenging tramping route is a real adventure for those with a high level of skill and experience“, je to opravdu na pováženou. O Dusky zase: „The Dusky Track is only recommended for experienced, well equipped groups with high levels of fitness.“ Zkušeností není nikdy dost, mě třeba dost překvapil můj 16. vícedenní trek na NZ svou obtížností, na kterou průvodce nijak moc neupozorňoval, že jsem pak napsal: „Na Arthurs Pass se vydarilo pocasi, ale presto cesta z Goat Pass dolu byla asi nejtezsi, co jsem tu kdy sel. Mj. asi 17x brodeni reky s mizernym znacenim, kde vubec prejit. Byl jsem z toho jeste 2 dny dost unaveny.“
Díky moc za odpovědi a vložené odkazy! A neboj Libore, já netvrdím, že ho chci jít, prostě mě zaujal svojí délkou a rozmanitostí. Ale právě Tebou okopírované odkazy mě vedly k tomu, abych získala maximum informací a mohla si udělat vlastní představu. Především proto, že není na internetu moc odkazů v češtině, které by nějak podrobněji popisovaly tento track. A v angličtině se informace dost rozcházejí, což asi záleží především na počasí. A s davy turistů jsem to myslela spíš tak, že například Abel Tasman Coast Track je velmi lákavý, ale 90% cestopisů uvádí, že je tam opravdu docela dost lidí, něco ve stylu na vycházce s kabelkou a v žabkách 🙂 Ale jasně i tohle je subjektivní zkušenost někoho a bůhví, jak je to ve skutečnosti :-)A jak sám píšeš mnohdy informace nesedí ani s průvodcem… Proto je dobré nasbírat, co nejvíce info! Na ten Stewartův ostrov jsem taky koukala a je to jeden z favoritů :-)Dík
Liborovi informace k Dusky treku jsou fajn. Ale jestli budete mit dost casu na 7-11 denni trek, tak ho zvazte. To brodeni rekami a bahnem je naprosto normalni a muze se ti to stat na snad kazdem treku. My si to uzili na Rees-Dart treku. A musim rict, ze brodit dva dny reky s vodou temer po krk (normalne jsou to potucky, ktere das po sutrech) byla ohromna zkusenost. Ale chce to jit s rozvahou a treba hledat misto pro prekonani kilometr po/proti proudu…a neni zbabelost to vzdat a utaborit se, ci jit na chatu. Hodne lidi tam pry pro nezkusenost takto utone.
Jinak Abel tasman trek naprosto doporucuji. Vsichni tam chodi v sandalich, proc ne, jde se i po plazich. My jeli dva dny kajakem a zpet jsme to tapkali v sandalich jeden den 🙂 uzasny
Abel Tasman na kajaku je super. Jeden z mých nejlepších zážitků na NZ, i když týdenní obeplouvání Great Barrier Islandu na kajaku bylo větší dobrodružství (na GBI jsme byli 2 a většinou jsme jiné lidi nepotkávali). Více tady:
http://novyzeland.unas.cz/abel_tasman/abeltasman.htm
Jižní část Coastal Tracku ale bude v sezóně plná lidí po celý den. Já jsem šel jen úsek severně od Totaranui, kde už je to volnější. Šel jsem i část z Abel Tasman Inland Tracku, kde moc lidí není. Měl jsem na to spolu s překrásnou Wharariki Beach a plážemi u Cape Farewell (bez lidí) jen 3 dny, když kamarádi šli Heaphy Track (který já šel 3 roky před tím) a pak už jsem musel objet asi 400 km a jít jim naproti. Kdyby se spojil AT Coastal a Inland Track a šel mimo období vánoce až březen, mohl by to být rozmanitý a ne tak přeplněný trek. Pokud ale hledáš delší dobrodružnější obdobu na trek (ne kajak) s minimem lidí, je rozhodně NWC s výstupem na Mt. Anglem (980 m n.m., 1 den tam a zpět z New Christmas Village Hut) to nejlepší, co můžeš najít:
http://www.doc.govt.nz/parks-and-recreation/tracks-and-walks/southland/stewart-island-rakiura/north-west-circuit-stewart-island-rakiura/
Varování je tam mírnější a odpovídající. Jen to bahno se za suchého počasí vždy dalo obejít nebo bylo jen pár cm hluboké. Já měl díru mezi podrážkou a botou a až po Mason Bay jsem si ponožky nenamočil. Ani na jiných trekách jsem se nemusel brodit hlubokým bahnem.
Tip měsíce: USA
Oregon: Nečekaně krásný americký klenot
Jana Račanová: PCT aneb procházka americkou divočinou
Michal Šopor o USA: Máš v papírech R
Knižní tipy
Dobrovolníkem na cestách, aneb co může být špatně
Plánovali dovolenou, ale neodletěli: 5 nejčastějších důvodů, proč vás nepustí do letadla
Nové články
Vavřínové lesy Kanárských ostrovů: tajemné pralesy, které přežily miliony let
DANNY MENŠÍK: Obří lajna
Cestobraní vezme návštěvníky na Island nebo Nový Zéland a dotkne se štěstí s Márou Holečkem
Vybavení na cesty
Trailové a GRVL boty Salomon
Vybírej ze 17 modelů na Běž.cz
Pojištění do celého světa
u nás je nejvýhodnější + dárky zdarma, slevy na boty a vybavení
Ebook PRVNÍ POMOC NA HORÁCH
Zdarma ke stažení
Mapy a průvodci VŠECH zemí světa
Na KnihyNaHory.cz
BRUTÁLNÍ VÝPRODEJ
Boty, oblečení, vybavení na dlouhé štreky na Běž.cz
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
Ahoj,
asi ti uplne neporadim, ale tenhle trek jsme take meli v planu. nakonec jsme ho vyloucili pro nedostatek casu. Z vypraveni vim, ze tam na lidi skoro nenarazis. Narocnost se odviji naprosto od pocasi…a to tak, ze dest te tam muze na par dni zdrzet. ale kdybych tam jel podruhe, urcite bych se snazil na nej vypavit 🙂
Díky, aspoň něco… dobrá zpráva je, že tam nejsou davy turistů, deštík by neměl vadit :-)Spíš řeším tu obtížnost, protože hodnocení se značně různí. Někteří udávají, že v pohodě i s dětmi, jiní, že bez pořádných zkušeností bez šance…ale co jsou ty pořádné zkušenosti? Stačí pár projitých GR?