Ahoj dobrodruzi 🙂
Chtěla bych se s vámi podělit o kontakt, který nám zprostředkoval nevšední zážitky.
Jedná se o člověka žijícího v Labuanu (západ), jmenuje se Hendi. Působí pod cestovkou Black Rhino, ale nám se věnoval individuálně (neofiko)
Narazili jsme na něj náhodou jako na jednoho z mála, který mluvil anglicky a nebyl vtíravý jako zbytek místních. V chaosu, který nastal po příjezdu do městečka/vesnice, se nás ujal a my se rozhodli mu důvěřovat. Podle všeho jsme udělali dobře.
Poskytl nám ubytování v jeho domě, kde jsme měli tu čest soužít s jeho ženou a čtyřmi dětmi, nakoukli jsme „zevnitř“ do kultury a zvyků běžných indonésanů, podstoupili tradiční masáž od staré – betel žvýkající ženy, poznali mystické vodopády Caritas, účastnili se Indonéských pátečních zábav, jedli neskutečné věci… 😀
Náš pobyt jsme se, navzdory času, rozhodli prodloužit z týdne na 14 dní. S Hendim jsme podnikli tůru na vulkán Krakatau s úžasným potápěním, vesnici Badui (pro nás lehce komerční, ale i tak zajímavá zkušenost).. a nakonec jsme s ním podnikli tůru skrz džungli Ujong Kulon, což dnes považuji za svůj bezkonkurenčně nejlepší zážitek z cest, možná i mimo ně! Pili jsme z lián a žvýkali všelijaké rostliny, stopovali nosorožce (přeji vám více štěstí, abyste měli možnost je i zahlédnout), spali a „vařili“ jsme ve vyloženě divokých podmínkách. Pokud máte rádi neokoukaná místa, tak vřele doporučuji!
Na tohoto člověka nedám dopustit a to co jsme s ním prožili, si určitě zaslouží trochu pozornosti od dalších cestovatelů!
Takže – cestám zdar!!!
Hendi Suhendi – he*************@***il.com
no jesi to nebyl začínající nebo osamostatňující se podnikavec. Ona je to pro něj reklama v okolí, když u něj doma spí bule. Neslíbili ste mu pak poslat na gmail fotky? Oni si je pak tisknou do takové návštěvnické knihy, kterou ukazují dalším. 🙂 Osobně takovým nadšencům fandím, protože jsou to většinou koncoví průvodci, ke kterým se dostanete přes soustavu nahaněčů, co z toho maj provize.
Mě se zase osvědčilo využívat adventureteamy při fakultách univerzit, které jsou blízko nějaké sopky. Mají povětšinou FB profily a o víkendech podnikají výstupy. Jelikož jsou to studenti, tak je všechno usmlouvané předem na domorodé ceny. 🙂 Jinak díky za tip. Na krakatau jsem ještě nebyl a do Jakarty letíme v listopadu (sice bude asi pršet, ale to je fuk).
Aaaaa Šarko…ty myslíš město Labuhan na Jávě že? 🙂 Mně ten Labuan nějak nešel dohromady s vulkánem Krakatau ,)
PS: zapomněla jsem dodat, že za jednotlivé tůry jsme samozřejmě platili – ale vzhledem k tomu že s námi byl nepřetržitě 2 týdny, občas pro nás i vařil, chodil na procházky, seznamoval atd. to bylo k nezaplacení! Navíc nic navrch nechtěl, takže jsme mu naopak s odjezdem rádi přispěli nějakou tou kačkou navíc 🙂