Cestopis Bali květen 2016

Obecně:

Bali/Lombok a místa kolem (např. ostrovy Gili, Komodo) – období sucha květen až říjen, nejlepší doba k návštěvě dle mě květen, 1. pol. června, 2. pol. září, říjen – už/ještě není období dešťů (a tedy je podstatně méně komárů s rizikem přenosu horečky Dengue – my měli každý za 2 týdny jen 2 štípance) a není velmi drahá a v některých lokalitách vyprodaná hlavní sezóna (červenec, srpen), lze lépe smlouvat o cenách ubytka, dopravě, jídle, vlastně všeho,
teplota stabilně -/+ 30°C, na slunku samozřejmě více, velká vlhkost jako v prádelně, tj. pocitově vyšší teplota,
ráno světlo cca v 6, večer tma také cca v 18 hod.,
místní měna rupie (Rp), v květnu 2016 kurz cca 15 000 Rp za 1 EUR či 560 Rp za 1 Kč – ve směnárnách jsme většinou (mimo letiště) dokázali EUR směnit skoro za oficiální středový kurz dle Indonéské národní banky (tj. 15 tis. Rp),
bankomaty dají většinou na jeden výběr maximálně 2 500 000 Rp, tedy cca 4 500,- Kč, což není moc (za klimatizované ubytko v dobrém standardu na 1 noc pro dva lidi se snídaní s bazénem jsme zpravidla dávali cca plus minus 1 000,- Kč) – je tedy dobré mít kartu s malým poplatkem za mezinárodní výběr mimo EU, případně mít EUR na výměnu, případně platit kartou (většina ubytovacích zařízení to přijímá, stejně jako booking.com a agoda.com) – ale pozor, pokud budete platit kartou na místě, většinou (i ubytka) si dávají extra přirážku cca 3 % k ceně – tzn. při ubytování na 3 noci je už jedno, jestli zaplatíte kartou s přirážkou nebo si vyberete z bankomatu s poplatkem za výběr 100,- Kč – my kvůli tomu preferovali možnost platby kartou přímo Agodě či Bookingu při rezervaci,
elektrika stejná jako v ČR – není třeba adaptér,
vízum pro turisty do 30 dní se od cca poloviny roku 2015 neplatí – dává se při příletu do Indonésie zdarma, jen se musí vystát fronta 🙂
ráno po probuzení na lačno a večer před spaním doporučuji panáka tvrdého – stačí méně než malý panák, 1 lok,
jíst tam, kde jí i jiní lidi (či v jiných ověřených) – zcela prázdné podniky jsou podezřelé, my jsme se nebáli místních warungů (něco jako bistro, jídelna) – chodili jsme do těch, kde byli lidi, nejlépe pokud tam byli i nějací turisti,
led – všude se doporučuje se vyvarovat pití s ledem, no jo, ale co ty dobré drinky? my pití s ledem pili a nic nám nebylo – na tvorbu ledu Balijci, dle toho, co jsme vypozorovali, nepoužívají vodu z vodovodu (tu v kuchyni na potraviny a jídlo asi obecně nepoužívají a nepijí ji), ale vodu z barelů, zřejmě i na ovoce, apod. – ta může být špatná, když je v barelu dlouho… v podnicích, kde bývají lidi, voda v barelu dlouho není a měla by být OK,
mazat se faktorem 50 (je to skoro rovník) – i tak jsme se za pár dní opálili, ale nespálili,
klobouk nebo něco jiného na hlavu – přes poledne nutnost!!!,
v poledne od 11 do 14-15 není špatné zmizet ze slunka – stačí pod dobrý stín – stromy, pagody, pokoj s klimou, pod slunkem je v tuto dobu fakt dost vedro,
kdo si troufá (já poprvé v životě) či umí (i tak pozor, jezdí se VLEVO), na krátké vzdálenosti je dobré si půjčit skútr – stojí 60-70 tis. Rp na den (týdenní pronájem v přepočtu na den je levnější) + 10 tis. Rp za benzín na 1 den (1 litr) – chtějte automatické řazení a pojištění (budou vám tvrdit, že automat nepotřebujete, ale není to pravda),
kdo chce řídit, je nutné vyřídit si před odletem mezinárodní řidičák dle Vídeňské úmluvy – na počkání na odboru dopravy v místě bydliště – 1 fotka a 50 Kč,
letenky do Jakarty a následně místní aerolinkou na Bali jsou dohromady zpravidla levnější než letenky přímo na Bali,
ihned po příletu na Bali/Jakarty – na letišti, pokud je čas, vyměnit nějaké drobné, aby bylo na dopravu do místa ubytování a na místní SIM kartu s internetem (20-30 EUR), případně vybrat z bankomatu,
peníze ve velkém je výhodnější měnit až mimo letiště – nejlépe projít více směnáren a vybrat si,
místní SIM – zaprvé SMSky a volání do ČR jsou řádově levnější než s českou SIM (česká SIM volání snad 70 Kč za minutu, příchozí 50 Kč za minutu, SMS 14 Kč, zadruhé máte k dispozici internet, což je neocenitelná věc ze dvou důvodů – spolu s GPS fungují i online mapy, víte, kde jste, kam chcete a kudy tam, kde je blízký hotel, restaurace, památka…; dále stáhněte si aplikace booking.com, agoda.com, airbnb.com, apod. – pokud jste online, můžete si ubytka podle situace domlouvat (a taky ve většině případů platit předem uloženou kartou ve svém profilu) 1-2 dny dopředu a měnit v případě potřeby svůj harmonogram, vybírat dle hodnocení hostů před vámi, apod. pokud je dle těchto serverů ještě hodně volných míst v ubytku, je alternativou bez rezervace dojet do ubytka a přímo se domluvit a chtít slevu (servery si berou 10-20 % z ceny ubytování, což by vám mohli v ubytku slevit z ceny uvedené na serveru),
smlouvat, smlouvat, smlouvat – o všem (kromě Gili Air to všude šlo), nebrat prvního a první nabídku, obejít víc nabízejících,
ceny jídla v restauracích od 20-40 tis. Rp (warungy) po 80-100 tis. Rp a více v „lepších“ pro zápaďáky, my spíše jedli v těch levnějších a bylo to dobré, levné a bezproblémové (jedli jsme tam, kde byli lidi), navíc v restauracích pro turisty není široká nabídka místních jídel, takže pokud chcete okusit něco místního, jsou jednoznačně lepší warungy,
ubytka doporučuju vybírat s moskytiérou proti hmyzu nad postelí a s klimatizací,
alkohol je tam velmi drahý – vysoká daň na alkohol, proto malé pivo v plechovce stojí v obchodě necelých 20 tis. a velké pivo (0,6 l) 30 tis. Rp – v hospodě pak k tomu zpravidla přirážka 5-10 tis. Rp – místní Bintang se dá, ale ve srovnání s Plzní nic extra… 🙂
super jsou fresh džusy či mladé kokosy plné kokosové vody – dávali jsme se je všude a pořád,
v chrámech mít šátek na zakrytí nohou (i chlapi) nebo dlouhé kalhoty a zakrytá ramena,
do lékárničky doporučuju navíc živočišné uhlí a krém proti kožní plísni (př. Canesten) – plíseň se dá se chytit z jakéhokoli plastového povrchu a vzhledem k podnebí se na kůži rychle šíří.

Po příletu na Bali následuje doprava do místa ubytování – zpravidla taxíkem. Následující doporučení platí obecně na všech letištích. Doporučuju jednak přejít z mezinárodních příletů na domácí přílety, a jednak nebrat přímo taxikáře nabízející přímo své služby před halou (ti nabízeli dopravu cca 40 min. nejprve za 400 tis. Rp, po vyjednávání jsme to srazili na 250 tis. Rp, ale to až u 3. taxikáře, dva předchozí nechtěli jít tak dolů). Naopak doporučuju jít na letišti k okýnku taxi, pokud tam je (zpravidla je tam víc firem – tedy víc okýnek různě po letišti, ty vzdálenější od východu z haly, kde si vyzvednete zavazadlo, případně od východu z terminálu, můžou být levnější – a to jako třeba skoro až o polovinu oproti prvnímu okýnku přímo v hale) – tam sdělit kam jedete a zeptat se na cenu, obejít více okýnek a pak si vybrat. V příkladu výše tipuju, že by bylo možné se dostat pod 200 tis. Rp (někde jsme viděli částku 135 tis. Rp, ale ta informace mohla být rok dva stará). Na letišti v Yogyakartě jsme například u prvního okýnka ještě v hale u pásů se zavazadly dostali nabídku 120 tis. Rp do centra, v okýnku venku (20 m od toho prvního) pak byla cena 70 tis. Rp – hezkým ofiko taxíkem s klimou.
Náš itinerář:

Po příletu příjezd na ubytko na jižním poloostrově Bukit u pláže Dreamland a Balangan (cca 30-40 min. jízdy taxíkem od letiště), ráno po snídaní půjčení skútru a poprvé v životě jeho řízení – na Bukitu je hodně vedlejších silnic (asfalt), kde je skoro mizivá doprava, takže pro osvojení ideální – pozor na občas navátý štěrk, hlavně v zatáčkách – kam nevidím, jedu pomalu. Kuta, což je asi nejznámější středisko (nad letištěm) – tam jsme ani nebyli, je to prý takový kalící a surfařský ráj pro Australany. Kdo chce zakalit, je to tam asi nejlepší na Bali, stejně tak, kdybychom měli víc času, může být zajímavé si tam zajet na večeři a večer si to tam projít a okouknout.

Pokud bych to plánovat znova, asi bych na ten jeden den vybral něco blíž letišti – i nahoře těsně pod letištěm jsou asi fajn pláže (třeba Jimbaran – sice větší a víc lidí, ale na jeden den v pohodě). Byla by kratší a levnější cesta z letiště a další den na letiště, dalo by se večer zajet podívat do Kuty…

1. den válečka na pláži Balangan – bohužel jsme vzali hned 1. lehátka u vstupu, které jsem srazil z nabízených 200 tis. na 100 tis. Rp na celý den – před námi se ovšem nedalo koupat – pod vodou šutry, korály, málo vody, na závěr dne jsme si pláž prošli a našli jsme severněji mnohem lepší místa na koupání také s lehátky – tj. první projít a kouknout, kde je to nejhezčí i na koupání, kde chci být pozeptat se na ceny, smlouvat (pokud lehátka patří k restauraci, nabídnout, že když vás celý den nechají na lehátkách zadarmo, tak že u nich utratíte nějakou částku za jídlo a pití, apod.).

2. den odlet do Labuhan Bajo (taxík z letiště usmlouván z 50 na 40 tis. Rp), kde jsme se v 17:30 nalodili na 2 denní výlet lodí – Komodo ostrovy (národní park), 2-3 metrové ještěrky (Komodo dragons), šnorchlování v místech, kde se jinak nedostanete, koupání ve vodopádu – přestože se většinu času plulo, tj. každý den jen 2 zastávky na 1,5-2 hodiny, jedna dopoledne a jedna odpoledne (cílem byl přístav v Lomboku, kde chvíli trvá doplout), tak to byl super zážitek.
Jinak jeli jsme s Perama Tour, kteří realizují (mimo jiné své aktivity) 5 denní plavbu (4 noci) z východu Lomboku na Komodo ostrovy a zpět (na východ Lomboku Vás dopraví svým busem ze západního pobřeží Senggigi/Mataram a stejně na konci plavby Vás dopraví z východu na západní pobřeží) – lze si přitom koupit buď plavbu 3 dny a 2 noci z Lomboku na Labuhan Bajo, zpět pak letadlem (fakticky se plavíte jen 2 dny, 1. den je výlet busem po Lomboku, prý nic moc), nebo 2 noci a 2 dny plavbu zpět z Labuhan Bajo (tam jsme doletěli s Garuda Indonesia) na Lombok (to měli my), anebo celou 5ti denní plavbu tam a zpět – v podstatě se celý náš itinerář a harmonogram navázal na termíny tohoto výletu – ostatní jsme přizpůsobili tomuto; jinak jsme si výlet zarezervovali již tady v Čechách cca týden před vyplutím, Perama ho chtěla zaplatit kartou přes PayPal, ale kurz byl hodně nevýhodný, tak jsme napsali, že částka v USD byla špatně, oni že ne, že je jen nevýhodný kurz, a že to můžeme zaplatit v jedné z jejich kanceláří na Bali/Lomboku, tak jsme jim napsali, že jsme ještě v ČR, že to zaplatíme, až přijedeme (že už máme koupené letenky do Labuhan Bajo), a oni, že OK – zaplatili jsme to až v Labuhan Bajo pár hodin před vyplutím.
Další možnost je doletět do Labuhan Bajo, tam si koupit 1-3 denní plavbu jen v rámci Komodo ostrovů a pak zase letět zpět na Bali. Pokud by nebylo nutné plout na Lombok, mnohem více času by zbylo na šnorchlování, plážování, ještěrky, apod. V Labuhan Bajo je na hlavní třídě dost agentur nabízejících tuto plavby s různými programy včetně potápění.
Cen alko/nealko nápojů na lodi se netřeba bát, bylo dokonce levnější jak v některých ubytováních (velká voda 6 tis. Rp, Cola 10 tis. Rp, malé pivo 20 tis. Rp)

3. a 4. den plavba viz výše – 1. den ostrov Rinca (Komodo dragons – ještěři – cca 2-3 metrové ještěrky) a v poledne nějaký ostrov po cestě na Lombok, kde jsme šnorchlovali – krásné čisté moře, barevné rybičky, korály a další život, i větší ryby či želva; 2. den nějaký ostrov s vodopádem – koupání, skákání z vrchu či z houpajícího se provazu a odpolko krásný malý ostrůvek s kokosovými palmami – pláž, koupání, šnorchlování či ochutnávka kokosů a šťávy… Večer 4. den příjezd na Lombok, transfer na západ ostrova (v ceně plavby), levné ubytko na 1 noc (rezervované odpoledne přes Booking nebo Agodu).

5.-9. den ostrov Gili Air. 5. den ráno odjezd na Gili Air (koupili jsme si to od Peramy za 150 tis. na osobu, v Senggigi, kde jsme přespali, to nabízeli pod 100 tis. Rp – cena zahrnuje bus na sever do Pamenang a loď na Gili). Na ostrovech Gili mezi Bali a Lombokem nejezdí nic se spalovacím motorem – tj. jen pár elektrických skútrů, kola, koně a pěšky. Klid, pohoda, jen je to tam dost drahé a nechtějí potvory smlouvat. Jsou 3 ostrovy, prý nejlepší na koupání a šnorchlování je prostřední Gili Meno (nejmenší). Západní největší Gili Travangan je párty ostrov a my byli na východním Gili Air. Lepší se je ubytovat na východním pobřeží v severní polovině ostrova (obecně na všech ostrovech je asi lepší V pobřeží, kde jsou menší vlny), kde jsou nejlepší podmínky pro šnorchlování (rybičky, želvy), plavání, apod. – jen kousek od břehu je čistá a průzračná voda, navíc dál od jižní rušnější části ostrova, kde je pobřeží zabráno restauracemi a je těžké si tam bez placení najít místo na pláži. Západní strana ostrova (tam jsme bydleli my) je víc zakalená, tak jsme chodili šnorchlovat a koupat se na východní. Taky je tak znát odliv – vždycky odpoledne zmizelo dost vody a nedalo se moc koupat – jen na pár místech na ostrově (např. JV).
Ubytko jsme měli Salili Bungalow a super – krásná zahrada, u moře, relativně slušné ceny vody, fresh džusů, výborný personál, viděli jsme sklizeň kokosů, pár jsme jich dostali zadarmo, dobré snídaně. Jen to bylo na západní straně 🙁

9. den odpolko odjezd na Bali (rychlou lodí, která trvá cca 2 hodiny) – dost drahé, stálo to na osobu 350 tis. Rp včetně následného busu do Ubud, v sezóně to stojí možná až 2x tolik, ale jediná schůdná varianta. Druhá varianta je totiž cesta veřejnou lodí na Lombok, přejezd autobusem na jih do přístavu (myslím Lembar) a odtud veřejným trajektem na Bali, který samotný trvá 4-6 hodin – to je ale cesta dohromady v podstatě na den. Stojí však 175 tis. Rp, když si ji na Gili koupíte jako balíček, nebo ještě méně (možná až o polovinu), když si sami koupíte lístky na veřejnou dopravu (loď, bus, trajekt).
Na Gili ostrovech se dal koupit cca půl denní výlet lodí na nejhezčí místa ke šnorchlování v rámci všech 3 ostrovů. Myslím, že v květnu byly ceny nižší, než je měli na reklamních tabulích, někde jsme zaslechli 100 tis. Rp. na osobu.

10. den a 11. den dopoledne Ubud – zase doporučuji půjčit motorku a projet okolí.
Na sever Tegalalang rýžové terasy (vstup jakože zdarma ale v rámci teras projdete snad 3 stánky, kde chtějí příspěvek – a jsou dost agresivní – nejde projít bez toho, aniž byste jim tam něco dali, a to jako vážně. My dali u 1. asi 20 tis. Rp a mysleli, že to je vše, a další nás docela překvapili, projít bez příspěvku nešlo. Lepší je mít nachystané drobné bankovky (2-5 tis. Rp), a ty dávat. Pošlou na vás i děti – na nás naběhly malé holčičky s pohlednicemi, ať si je koupíme, že potřebují na školu / jídlo. Nepotřebují J Mají. Ale pohledy není lehké sehnat, tak si můžete zasmlouvat…
Pak hinduistické chrámy Pura Tirta Empul a Pura Ganung Kawi (vstupné myslím 15 tis. Rp na osobu).
Dále kávová plantáž Satria Agrowisata – zadarmo vstup a prohlídka postupu pěstování a zpracování kávy, pak zadarmo ochutnávka hodně druhů kafí a za prachy možnost ochutnat cibetkovou kávu (50 tis. Rp). Pak možnost koupit si různé jejich kávy a čaje v obchůdku. Netlačí moc, není nutné nic kupovat, ale zase dobré místo pro nákup dárků (kafe, čaj, koření, vonné oleje a tak) – ale dost drahé. Možná lepší zkusit velký trh v Ubudu.
Večer v Ubudu nákup suvenýrů a dárků a večer divadlo – v různých chrámech nebo v královském paláci pořádají proslulá divadla Legonag and Barong Dance – nepovídá se tam, jen tančí a hraje hudba, ale hezké kostýmy a zážitek. Cena cca 80 tis. Rp. Dostanete program – ten je dobré přečíst, aby člověk věděl, o co tam jde, kdo jsou jednotliví herci a masky. Je dobré přijít tak aspoň 15-20 minut před začátkem, abyste chytli dobré místa (při vstupu jsme dostali plastovou židli a tu jsme si mohli dát, kam jsme chtěli J).
Večeře – super Warung Sandat – levný, moc dobrý, dobré porce. Chodí tam hodně západních expatů. Výborná paní domácí. Výborné a dostatečně velké jídlo s fresh dzusem a dezertem pro 2 lidi za cca 80 tis. Rp. Čisté prostředí, kde je velký obrat lidí, dávali jsme si i džusy s ledem a byli jsme ok.

12. den ráno Monkey Forest – vstup 40 tis. Rp na osobu – džungle, cestičky a spousta opic – vidíte opice jak se perou, jak si vytahují blešky, jak sedí, leží, baští, jak souloží, jak na vás koukají, jak šplhají… Hezké. Doporučuju koupit si vevnitř ve stánku banány a připravit foťák. Banány jsou v areálu sice předražené, ale skvělý zážitek – hlídač vám postupně podává do zdvižené ruky banány a opice po vás vyšplhá a banán si vezme, občas se vám sedne na rameno a baští banán a kouká. Do areálu doporučují nenosit žádné jídlo – opice jsou schopné ho vycítit i v batohu, batoh vám vzít, otevřít, věci v lepším případě vyházet, vzít si jídlo a utéct. V horším případě vám uteče i s baťohem. Jednomu klukovi vzala z baťohu akumulátor do foťáku, furt ho olizovala a nechtěla ho potvora vrátit. Ani za banán, asi ji to příjemně šimralo na jazyku. Obecně u opic bacha na věci (klobouky, brýle).
Ubud bylo jediné místo, kde se daly koupit pěkné suvenýry a pohlednice (ale ty daly hodně hledání), poštovní schránku jsme nenašli, donesli jsme pohlednice na místní poštu.
Odpolko vrácení motorky a let do Yogyakarty.
Obecně je 1,5 dne na Ubud žalostně málo (nám se nechtělo z Gili Air :)). Doporučuju tak alespoň 2,5 dne, ideálně 3-4 dny s tímto programem:
1. den viz výše okolí Ubud, večer třeba to divadlo
2. den najmout taxi nebo koupit v turistických stáncích výlet nějakým minibusem (levnější než taxi) nebo skútrem pro odvážlivce (je to už přeci jen dál) na Jatiluwih – rozsáhlé rýžové terasy (oproti Tegalalang prý mnohem větší a intenzivnější zážitek), a chrám Pura Ulun Danu Beratan – dle recenzí a fotek velmi hezký chrámový komplex u jezera Beratan ve středu Bali. Prý asi nejhezčí. Docela mě mrzí, že jsme jej neviděli.
3. den – dopoledne Pura Besakih – chrám pod sopkou Gn. Agung ve výšce 1 000 m.n.m. (negativum je dost turistů a prolhaní průvodci, kteří z vás pořád tahají prachy – je nutné jen zaplatit u nějakého okýnka vstupné 15-30 tis. Rp (nevím přesně) a pak se již nic platit nemusí. Průvodci bývají dost neodbytní a furt říkají, že musíte něco platit, nebo že někam nemůžete, když jim nezaplatíte – nemusíte krom vstupného nic jiného nikomu platit a můžete všude, kde není cedulka, že nemůžete (v angličtině) – musíte být na ně slušně řečeno „rázní“. Alternativně lze zvolit méně navštěvovaný, ale asi krásnější Pura Pasar Agung výše k sopce v 1 700 m.n.m. Odpoledne pak Tirta Gangga – palác s hodně vodními příkopy a kanály (pozor, ten velký a „pravý“ je na východě Bali nad městem Karangasem).
4. den – v Ubudu či jinde kolem Monkey Forest, viz výše, odpoledne třeba velký trh v Ubudu a v noci pro turisticky zdatné a chtivé (v tom vedru fakt musíte hodně chtít :)) výstup na sopku Gn. Agung 3 142 m.n.m. – koupíte si tento zážitek v Ubudu, večer vás odvezou k sopce, v 1 ráno začíná výšlap tak, abyste byli na východ slunce nahoře, pak sešup dolů a v 9 ráno jste opět v Ubudu. Pokud nemáte moc mraky, tak krásné výhledy. Obdobně se dá vyjít sopka la Lomboku, ale je to na dýl, myslím  2-3 dny.
Pokud objedete vše výše uvedené, není nutné asi pak letět do Yogyakarty jen na chrámy zapsané v Unesco, viz dále. Sice byste viděli i budhistické, ale koneckonců ty kultury se dost prolínaly a po několika navštívených chrámech už to je pak podobné a jde spíš o zasazení chrámu do okolního prostředí, výhledy, atd.

13. den – Yogyakarta – ve městě snad jen královský palác Keraton (královská rodina tam prý pořád žije; zavírá už ve 3 odpoledne; vstupné 6 tis. Rp pro cizince), případně pro nákupní maniaky nákupní centrum na ulici Malioboro (nebyli jsme, pro Evropany zhýčkané konzumem to není nic zvláštního, ale možná tam jsou nižší ceny oblíbených značek, nevím). Co rozhodně stojí za to, a kvůli čemu se do Yogyakarty jezdí, jsou chrámy. Na východě města chrámy Prambanan a vedlejší Sewu (v rámci 1 areálu) a na severozápadě Borobudur. Vstupné pro cizince je dost vysoké 18 a 20 dolarů (pro Indonésany je vstupné desetina). Zahraniční návštěvníci ale za své těžké prachy dostanou klimatizovanou prodejnu vstupenek a kávu či vodu zdarma (ale jen jedno z toho) – takže tak :D). My jsme měli kombivstupenku na oba chrámy za 32 dolarů na osobu – ale je nutné to stihnout do druhého dne, tj. za dva dny. My to stihli za 1.
Stran dopravy máte buď možnost si zaplatit výlet v hotelu či u nějakého tourist office či taxíkem (vše vychází na oba chrámy 600-800 tis. Rp za auto, což je dost, ale je to pohodlné a rychlejší než veřejnou dopravou). My jeli veřejnou dopravou, což je mnohem zábavnější než taxík J. Do Prambanan jede přímo z Yogyakarty MHD klimatizovaný bus za 3,5 tis. Rp na osobu (nezávisle, jak jedete daleko). Za další 3,5 tis. Rp se dostanete zpět. Jedou tam linky 1A a 1B (případně dojet jinou linku na zastávku, kde jezdí 1A nebo 1B) společnosti Trans Jogja – nemají asi stránky, ale na netu je spousta obrázků s plánkama tras. Případně je dobré stáhnout si aplikaci pro Android „Trans Jogja“ – je tam seznam zastávek, plánek tras, pracuje to s GPS… super. Možná je i pro Apple. Pozor na orientaci tras – každá linka jede po většinu trasy jen na jednu stranu (například linka 1 má nějaký okruh a jedním směrem jezdí 1A a druhým směrem jezdí 1B – problém je, že ty dva směry se zpravidla nepřekrývají a druhý směr může vést o ulici nebo dvě vedle. Ze zastávky je to k chrámu kousek pěšky – musíte dojít k semaforu (jít jako by dál na východ), přejít a tam už uvidíte vstup. Nebo si od busu vemte tuktuk za 10-20 tis. Rp podle toho, co usmlouváte 🙂
Borobudur je dál od města a MHD tam nejezdí. Jezdí tam nicméně veřejná doprava z bus nádraží (terminálu) Jombor na SZ města (u městského okruhu), kam se dá MHD dojet – myslím, že linka 2A. Do Borobudur odtud jezdí každou chvilku busy za 25 tis. Rp. na osobu tam a za dalších 25 tis. Rp za osobu zpět (cena pro zahraniční turisty), což je samo o sobě zážitek 🙂 Jedete s místními, v malém starém odrbaném minibuse s otevřenými dveřmi, aby to foukalo, oni na vás koukají jako na zjevení (až tak moc turistů bus nezvolí), třepete se, klepete se, ale je to sranda. Cesta docela ubíhá – obecně je fajn jen tak koukat na dění a život kolem – většinou je to kolem cesty zastavěné. Cesta Jombor – Borobudur trvá tak hodinu. Jen pozor zpátky, poslední bus z Borobuduru jede cca v 17:20 (chrám zavírá v 17:00). Z bus nádraží (terminál) v Borobuduru jděte kousek pěšky, viz mapy, nebo si opět vezměte tuktuk a dejte vydělat místním.
Doporučovali nám dát v Borobuduru východ slunce, prý to fakt stojí za to, ale to by chtělo tam přespat.
Jinak při cestě zpět jsme v autobuse potkali mladého místního týpka (Dands Khudhori), co říkal, že za levno organizuje výpravy do přírody v okolí Borobudur a nabízí ubytování u sebe doma (dle vizitky zřejmě Secang, Giritengah, Borobudur, Magelang 56553). Zmínil vodopády, hory, prales, atd. Jen na okraj uvádím kontakt: da***********@***il.com nebo ev****************@***il.com. Neověřovali jsme to, vůbec nic o tom/něm nevíme, ale třeba se někomu může tento kontakt hodit.

14. den – dopoledne válečka na hotelu v zahradě u bazénu s pocitem bílého kolonialisty, kolem kterého neustále kmitají místní zaměstnanci a pořád něco zametají, uklízejí nebo něco nosí. Přitom se na vás hezky usmívají a vy víte, že by se na vás usmívali i jen tak na ulici, i kdybyste nebyli bohatý běloch v hotelu (protože všichni běloši jsou samozřejmě bohatí), protože to prostě mají v sobě. Odpoledne odlet do Jakarty a domů.

 
14 dní uběhlo jak voda a to jsme některé místa docela odflákli (Ubud). S ohledem na cenu letenky proto doporučuju, pokud Vám to práce dovolí, alespoň 3 týdny.