Omán: zelené oázy, rozlehlé pouště a výborné jídlo!

Tato arabská země, která je malinko v pozadí Spojených arabských emirátů, má velmi bohatou historii i přírodní bohatství. Ideální podmínky, kdy se sem vydat cestovat je zima, tedy od listopadu do února. Teploty dosahují nejnižších hodnot, klesají až ke 20 stupňům, a vznikají tak ideální podmínky na průzkum pouští i hor v přilehlých oblastech. Ale ani v březnu nebo dubnu se nemusíte cesty kvůli velkým horkům bát

Překvapí vás, jak ekonomicky vyspělá země to je!

Omán je velmi vyspělá země, což může být pro mnohé velkým překvapením. První moment, kdy si to uvědomíte, je přílet a pobyt v hlavním městě Muscat. Luxusní domy a auta na ulicích nejsou neobyklé. Doporučuji se zajet podívat (ideálně večer, kdy je krásně osvícená) například na budovu státní opery, která luxusem přímo oplývá. Rozvoj země přitom není zapříčiněn jen díky zásobám nerostných zdrojů, zejména ropy, kterých má Omán naopak méně než jeho sousedi (kromě Jemenu) a i proto se musí více snažit.

V Ománu jsem byla dvakrát: v roce 2014 a 2017. Ekonomický růst i za ty tři roky byl znatelný, luxusních aut a infrastruktury přibylo. Silnice jsou obrovské a s výjimkou velkých měst prázdné, navíc se zde staví stále nové a nové. Země si i přes ekonomický růst zachovává autentičnost v podobě malých vesniček, kde lidé žijí v souladu a často i nesouladu s přírodou – v létě zde totiž teploty dosahují rekordních teplot kolem 40 stupňů a to už se doopravdy o nějakém souladu nedá mluvit.

Potkáte zde zpravidla dvě národnosti – Araby a Indy / Pákistánce. Místní Araby jakožto původní obyvatelstvo potkáte nejčastěji za volantem velkých pick-upů. Indy a Pakistánce jako majitele a obsluhu v restauracích či obchodech. Proto je velmi časté, že ve městech narazíte na indické restaurace. Nejběžnějším jídlem je v Ománu asi biriyani na různé způsoby, nebo spíše s různými druhy masa. Velmi časté jsou ale také různé druhy kebabů, hummus nebo třeba pečené kuře tandoori.

V některých restauracích nebo jídelnách narazíte také na indickou dosu a všechny možné další lákadla indické kuchyně. Co se týká sladkých zákusků, tak ty mě moc neoslovily, nicméně asi nejlepší je dát si z čerstvého ovoce udělaný shake nebo fresh – mango nebo avokádo umí naprosto luxusní a narazíte na ně na každém rohu.

Wahiba Sands – projděte se po dunách s velbloudy

Jednou z hlavních turistických zajímavostí je bezpochyby poušť Wahiba Sands, která se nachází asi 4 hodiny jízdy autem od hlavního města směrem na jih. Má na šířku asi 80 a na délku asi 150 km. Severojižním směrem se táhnou 1-2 kilometry široké, obrovské duny, tvořící tak jedinečnou podívanou i na satelitní mapě. Mezi jednotlivými dunami se dá ubytovat v pouštních kempech a vyrážet odsud na výlety či oblíbené offroad přejezdy pouště v jeepech.

Ideální na průzkum pouště je ráno – od svítání do cca 10 – 11 hodin, pak nastane pekelné vedro, kdy se nemůžete písku ani dotknout, jak je rozpálený. Na holé poušti se prakticky není kam schovat. A co zde uvidíte? Kromě milionů stop od různých živočichů – od brouků po hady až menší savce – zde velmi často narazíte na domestikované velbloudy či kozy, které místní vypouštějí na „pastvu“.

Pokud už budete mít písku a výhně či písečných bouří, které často přicházeí odpoledne, dost, doporučuji popojet na sever do hor a horských oáz.

Omanská wadi – ideální místa k aktivnímu odpočinku

Omán je ideální zemí také pro milovníky trekkingu. Hory Ománu dosahují přes dva tisíce metrů nad mořem. Nejvyšší vrchol, Jebel Šams, dosahuje výšky 3009 metrů nad mořem. Kromě toho, že zde jsou turistické stezky, které často vedou i přes hory až k moři, se zde nacházejí tzv. wadi. Ta jsou turisticky velmi oblíbená. Jedná se o koryto řeky, která teče pouze v sezoně (v zimě), jinak je po většinu roku jsou vyschlé. Díky tomu se dostanete dost hluboko do hor a v jezírkách, která zde zůstala, se můžete koupat v nádherné tyrkysové a čisté vodě, která vám v jinak vyprahlých horách připadá doslova jako „seslání z nebe“. Na vstupu do těchto wadi navíc jsou často oázy, někdy skutečně obrovské, kde najdete nejen příjemný chládek díky vzrostlým datlovým palmám a mangovníkům, ale často také relaxující turisty i místní.

Wadi Shab

Nejznámější je asi Wadi Shab. Toto wadi má udajně největší tekoucí řeku ze všech. Abyste se dostali na cestu, která vás zavede dál do skal, musíte využít služeb místních a nechat se přes ni převést na druhý břeh od parkoviště. Doporučuji sem jít v pracovních dnech, tedy neděle – čtvrtek, pátek sobota jsou totiž pro muslimy volné dny a wadi je jich plné. Další variantou je vyjít brzy ráno (zejména pokud chcete podniknout trek údolím). Toto wadi je dobré si skutečně projít co nejdále. Na jeho konci se totiž dostanete k soustavě jezírek s tyrkysovou, průzračnou vodou, která se dají proplavat až do jeskyně s vodopádem.

Wadi Bani Khalid

Další je Wadi Bani Khalid. To je s výše uvedeným wadi Shab propojené dvoudenním trekem. My jsme trek nešli, ale určitě to bude stát za to – doporučuji si vzít na cestu dostatek vody. Toto wadi vás uvítá nádherným jezírkem obklopeným palmami jak z pohádky s fantastickou vodou – kýč jak blázen! Po skalách půjdete dál podél vody kolem koupajících se turistů (někdy bezohledně jen v plavkách, i když kolem nich je několik cedulí o respektování pravidel oblékání) až dojedete k jeskyni, do které je nutné mít baterku a nemít klaustrofobii. Dá se však jít ještě dál a užívat si příjemného chládku a prolézání na sebe navalených balvanů velikosti menších domů.

V Ománu je takových wadi ještě mnohem více. Z nejznámějších z nich třeba Wadi Al Aebeieen nebo Wadi Damm a další.

Nutno podotknout, že pokud chcete být v Ománu alespoň trochu nezávislí a stihnout během vaší cesty co nejvíce věcí, je skoro nutné si pronajmout auto. Veřejná doprava zde funguje velmi omezeně a navíc benzín je zde levný a dostupný.

Nejširší nabídku průvodců a map Ománu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz