Pozorování vzácných nosorožců a čápů marabu, výlety za delfíny, ale i pravou zanzibarskou diskotéku s neustálými výpadky elektřiny. To všechno nabízí východoafrická Tanzanie.
Tanzanie patří ke světovým top destinacím. Možné ne pro každého, ale pro milovníky divoké přírody a zvířat rozhodně. Stačí zmínit pojmy jako kráter Ngorongoro, národní park Serengeti nebo Masajové. Afrika má sice mnoho podob, od severoafrických států s arabským obyvatelstvem a Saharou až po Jihoafrickou republiku, ale archetypem Afriky, jak si ji Evropané představují, jsou především travnaté pláně Serengeti a vesnice obývané Masaji. A kromě toho třeba ještě poušť Kalahari.
Náš zájezd kombinuje safari se Zanzibarem. Jedeme ve třech džípech a mezi sebou se domlouváme vysílačkami. Na safari se někdy může poměrně dlouho jezdit a hledat, než se vidí něco zajímavého. To není náš případ, máme štěstí. Kromě běžné fauny vidíme i levharta, geparda a dokonce poměrně zblízka i několik vzácných nosorožců, které už pytláci v Tanzanii téměř vyhubili. Vrcholem je asi třetí den večer, kdy zastavujeme na pozorování čápů marabu, kteří se ve velkém počtu vyhřívají na stromě, když už slunce začíná zapadat. O pár vteřin později zaznamenáme hrochy v řece pod nimi a za další minutu na stejném místě ještě krokodýla. To budou fotky!
Na safari může být i legrace, sešla se nám totiž výborná parta lidí a dokonce se našla účastnice, která sepsala některé hlášky, které tu padly. Tak například:
- Má ta zebra pruhovaný i maso? Jo, půl vepřový, půl hovězí.
- Ten oštěp, co jsem koupil od toho Masaje, byl asi bez DPH, že jo?
- Kruci, ty tři sloni jsou k nám zase otočení prdelí. Takže se dá říct, že jsme viděli slonů tři prdele…
- Ty dvě vysílačky se nabíjí normálně a ta třetí blbě, čím to je? No jsou dvě možnosti. Buď je u jedné jiná baterka… anebo nevím.
- Proč žerou čápi marabu i kusy železa? No to by mě taky zajímalo, ale ty taky neděláš všechno logicky.
- Jo, zvířat je tady hodně, akorát tady nejsou.
- Ten pavián má modrá varlata… Sakra, od čeho mám tak modrý ruce?
- To na té fotce je žirafa? Ne, to je kávovník…
- A vpravo slon a dvě žirafy se západem slunce. Ty vole, to je romantika, vole…
Zanzibarské chuťovky
Pobyt na Zanzibaru, to je něco jako jet do zcela jiné země. V hlavním městě ostrova Unguja, jehož centrum nazývané Stone Town je zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO, je nejlepší se jen tak procházet labyrintem úzkých uliček s krásně zdobenými dveřmi a vchody, pýchou Zanzibaru. Stavby (většinou z korálového kamene – odtud název města) jsou tu hodně zanedbané, to jim ale na druhou stranu dodává trochu romantiky.
Zážitkem jsou stánky s jídlem na nočním tržišti Forodhani. Když se všichni naučili, že se nemohou nechat odtáhnout k prvnímu stánku a nevyplatí se souhlasit hned s první cenou, kterou domorodci řeknou, začali si užívat jídel z ryb a mořských plodů, zanzibarské pizzy, exotických dobrot, jako je maniok s chilli, chlebovník, samosa, falafel a další. Džus z cukrové třtiny ochucují místní zázvorem a limetkou – někteří z nás si dávají i tři kelímky za večer, mňam!
Na výletu za delfíny jsme bohužel hlavně pro špatné počasí delfíny neviděli. Asi vybraná smůla za to štěstí na safari… Moc se nám ale líbí proslavená „spice tour“ s poznáním a ochutnávkami různých druhů koření a ovoce. Závěrečný odpočinek u moře potom zpestřil další zážitek.
Nejširší nabídku průvodců a map Tanzánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Zanzibarská beach party bez muziky
Je zrovna sobota, v Tanzanii máme poslední noc a tak se necháme zlákat k účasti na místní „beach party“. Noční cesta taxíkem na party je zajímavá sama o sobě. Vzpomínám na filmy, v nichž americká „zlatá mládež“ vyráží někam kabrioletem s otevřenou střechou. To my jedeme rychlostí asi 15 km v hodině, protože zdejší silnice je prašná a tak šíleně hrbolatá, že to rychleji nejde. O něco dříve (ve dne) jsem si dělal legraci, že ji pomáhala stavět Evropská unie. Jak vidno, ne všichni pochopili, že to byla legrace, jak vyplývá z otázky vyklepané spolucestující: „To je hrůza, to fakt stavěla Evropská unie?“
No ale dojeli jsme a na místě nás zarazila výše vstupného, v přepočtu asi 125 Kč. Na jednu z nejchudších zemí světa docela dost. Krátké pochybnosti, zda za tuto cenu jít dovnitř, rozptýlily u pánů mladé černošky v sukních a podpatkách, které zrovna také vcházely dovnitř. „Tak když už jsme tady, že jo?“
Chvilku máme pocit, že procházíme tajemným panstvím, protože za hudbou musíme přes temná zákoutí dojít ještě asi 500 metrů. Taková diskotéka na Zanzibaru není nezajímavá ani pro člověka, který je více outdoorový než diskotékový typ. Zvláštní systém kupování pití, kdy si člověk nejdříve musí u jednoho baru koupit kartu s kreditem a ten jde potom „propít“ k druhému baru, mě ani tak nezarazil. Zajímavějších bylo celkem osm výpadků proudu, kdy hudba přestala hrát, ale nikdo se tím nevzrušoval. V Tanzanii je to běžná věc, takže se na parketu prostě jen čeká, až se zase začne hrát. Co nás ale dostalo nejvíc, byli Masajové oblečení v tradičních šúkách (červené kostkované bavlněné látky) a tradičními účesy bouřlivě pařící na hudbu typu Lady Gaga. Ještěže alespoň oštěp protentokrát odložili…
