V nejnuznějších chatrčích slumu Soweto přežívají dva miliony lidí

V nejnuznějších chatrčích slumu Soweto přežívají dva miliony lidí

Svého času nesmělo černošké obyvatelstvo v Johannesburgu prakticky nikam. Dneska už je to mnohem lepší, ale rozsáhlé slumy jsou, bohužel, v Jihoafrické republice stále realitou.

Život na okraji

Pokud chcete poznat naší planetu, existují dva způsoby. Můžete si koupit cestu kolem světa, nebo navštívit Jihoafrickou republiku, kde se prý dá najít všechno a nabídne vám celý svět v jedné zemi.

Na nevelké rozloze této země naleznete hory, pouště, dva oceány, zlato, diamanty i stále se řešící rasový problém. Více jak čtyřicet milionu lidí mluví jedenácti jazyky a vyznávají čtyři náboženství. Země se stále potýká s nemocí AIDS a velkou kriminalitou, díky níž jí většina světa vnímá jako zemi zločineckou. Hlavně Johannesburgu, který je postaven na zlatě, má pověst jednoho z nejnebezpečnějších měst na světě.

Zavítáte-li do JARu poprvé, určitě budete překvapeni, jak je zde vše jiné, a pokud budete chtít, můžete toho zde zažít opravdu hodně.

Zda je Jozi, jak mu místní říkají, opravdu stále takové, nebo jestli zdejší žijící dva miliony lidí v centru města, kteří jsou obklopeni vrcholky hor bohatých na diamanty i zlato, žijí už ve větším bezpečí? Možná právě proto z řady možností, kam se podívat nejdříve, vyhrálo černošské předměstí Soweto.

Soweto: chatrče, kam oko dohlédne

Soweto leží na jihozápadní okraj Johannesburgu a je městem ve městě. Má dvacet osm okrsků a žije zde více jak dva miliony lidí, převážně černochů z různých kmenů země. Uvidíte zde rodiny chudé, chudší, až po nejchudší, které bydlí v nejnuznějších chatrčích, z nichž řada je bez elektriky i kanalizace. Chatrče a zase chatrče, kam jen oko dohlédne. Soweto bylo založeno v roce 1901, kdy byla zavedena brutální seperatizace lidí. Lidé tmavé pleti se museli z Johannesburgu vystěhovat, i když bydleli ve svých vlastních domech.

Přestože aparheid byl oficiální politikou od roku 1948 do roku 1990, černošské obyvatelstvo nesmělo do kin, nemocnic, restaurací i dopravních prostředků, které využívali běloši, i dříve. Po pádu apartheidu se už Johannesburg nedělí na černé a bílé. Dělí se na chudé a bohaté. Nejen megapole jihu Afriky je plná ghett. Ty uvidíte téměř u každého města na předměstských částech a po pár kilometrech uvidíte úplně jiná ghetta – ghetta bohatství. Vily uzavřené vysokou zdí s ostnatými dráty okolo. Ti, kteří mají plat pouze do dvou tisíc radu, žijí v nízkých hezkých domech, které jim na dobu osmi let dal stát. Až po uplynutí této doby můžou dům i prodat nebo jim zůstane na stálo.

Temná střelba

Do podvědomí světa vstoupilo Soweto v roce 1976, kdy do poklidně protestujících studentů, kteří dávali najevo nesouhlas se zavedením afrikánštiy (jazyka vládnoucí menšiny) jako vyučovacího jazyka, zahájila policie střelbu. Nejdříve zastřelila Hestora Pietrsona a poté více jak dvě stě lidí. Nedaleko od místa tragédie dnes stojí jeho muzeum.

Přečtěte si taky podrobného průvodce Kapským městem nebo tipy na 5 nejslavnějších masitých jídel Jihoafrické republiky.

Ve východní části černošského Soweta je největší římskokatolický kostel v Africe Regina Mundi, který se stal hlavním centrem aktivistů v boji proti apartheidu.

Johannesburg: město zlata a kriminality

Johannesburg město postavené na zlatě, je po Káhiře a Lagosu třetím největším městem Afriky. Dopočítat se přesného čísla obyvatel se stále nedaří, ale jedno je jisté: Jozi, jak mu místní říkají, dosahuje rozlohy  jako Lucembursko. Jen v centru města žije dva miliony lidí, z nichž je šedesát procent bez práce. Státní podpora prakticky nexistuje, proto se lidé „živí“ kriminalitou.

K nejzajímavější turistické atrakci patří ulice Vilakazi Streead, kde žili dva nositelé Nobelovy ceny – Nelson Mandela a arcibiskup Desmond Tutu. Nikde na světě takovou ulici nespatříte.

K nejhezčímu místu patří bezesporu část Newtownu, kde jsou vyhlášené restaurace, kluby, divadla, muzea. Při projíždění z jedné části do druhé vás ohromí všudypřítomná zeleň, kvetoucí keře, stromy a hlavně fialově kvetoucí jacarandy.

František Mamula jezdil už za bývalého režimu „jako“ doprovod na rekondičně rehabilitační dovolené s horníky do Soči a bývalé Jugoslávie. Když měl možnost jít do důchodu po odpracování všech podmínek v dolech, věnoval se squashovým akcím a stal se předsedou České asociace squashe. Potom se vrhnul do dalšího zajímavého úkolu, a tím je procestování světa. Adoptoval dívku na Srí Lance a rád se za ní vrací.

Zkušenosti čtenářů

Karel z Ostravice

Hezké čtení a konečně jeden příspěvek z cesty, kam se málo lidí vydá. Snad autor přidá i další prožitý zážitek ze vzdálené černé Afriky. Díky.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí