Tento sopečný klenot je snem mnoha milovníků přírody a horalů, kteří zde na severu nacházejí opravdu vše, co hledají. Černé sopečné pouště, barevné hory, ledovce, vodopády, sopky a bahenní sopky, horké prameny, gejzír gejzírů, hluboké fjordy, různobarevné pláže a také největší kolonie papuchalků na světě. Island byl i mým snem. Jediným problémem bylo, že patřil mezi nejdražší země na světě. Tím se pro mě stal velkou výzvou. Snažil jsem se najít cestu, aby mi islandská návštěva nepřivodila osobní bankrot, zejména jedná-li se o turistu - studenta jako v mém případě.

Na Islandu jsou všechny služby drahé. V současnosti potom co si země prošla krizí až bankrotem, se sice kurz islandské koruny k té naší české zlepšil a ceny jsou přijatelnější, ale i tak vás klasické pojetí poznání Islandu přijde na slušný balík peněz. Tím mám na mysli hlavně pronájem auta, do mnoha oblastí se nedostane jinak než džípem, který je samozřejmě o hodně dražší. A také ubytování, jehož nabídka i pestrost se díky každoročnímu letnímu návalu turistů rozšiřuje, není zrovna nejlevnější. Zvolil jsem stopování.

Erupce Eyjafjallajökullu, Island

Autor se stopnutým džípem, Island

Jökulsárlón, Island

Island v jednom měsíci

Já jsem Island poprvé navštívil v létě v roce 2008. Za celý měsíc jsme stopem objeli celý ostrov po jedničce neboli okružní silnici kolem dokola, stihli dva treky a nevynechali žádnou z velkých atrakcí. Většina turistů jezdí na Island během krátkého léta, nejvíc v červenci a srpnu, tak jako jsme byli my. Má to jednu obrovskou výhodu, stopnete-li turisty, jedou pravděpodobně na stejnou zajímavost, na stejné místo jako vy. Byli jsme dva kluci a dva velké bágly, v jiné zemi by to asi nebyla nejšťastnější kombinace. Tady to ale fungovalo v pohodě, nejčastěji nám zastavoval párek turistů v malém vypůjčeném autě. Celkem jsme stopli 36 aut, jeden autobus a jeden bus jsme si museli zaplatit. Podtrženo sečteno, celá měsíční akce stála jednoho 18 tisíc (deset zpáteční letenka přes Londýn a osm na místě). Island jsme po tomto létě nazvali stopařským rájem.

Po této velmi podařené cestě mě ani ve snu nenapadlo, že moje islandská Odyssea bude mít pokračování. V lednu 2010 jsem odjel do Reykjavíku na půl roku studovat a to bylo teprve to pravé poznání Islandu. Island se svojí surovou a drsnou tváří. Bez turistů a bez aut, v zimním spánku. Během tohoto půlroku jsem po Islandu podnikl stopem řadu kratších výletů, avšak fiktivní stopařkou maturitu jsem složil až během následující akce.

Stopování po Islandu je taková studentská klasika. To, že pojedeme na rockový festival v Isafjorduru stopem, mně bylo od začátku jasné. Jenže jednoho večera v Reykjaviku jsme se po pár pivech rozhodli, že do hlavního městečka západních fjordů nepojedeme přímo, ale že si rovnou uděláme výlet okolo celýho Islandu. Na jihu sice už panovalo krásné jaro, ale jen co jsme se vydali na cestu, začalo sněžit. Byly právě Velikonoce a sněžilo pořád a snad tam sněží ještě dneska. V létě funguje na Islandu stop bezproblémově, ale takhle mimo sezónu je islandská okružní silnice pustá a mrtvá. Po tom, co na severu ostrova dokonce kvůli sněhu silnici úplně uzavřeli, nás hřálo u srdce jen to, že prý jsme letos první stopaři a otevíráme tak letošní stopařkou sezónu. Jenže co na plat, všude mraky sněhu, mráz jak bič a auta nikde. Nakonec jsme po několika dnech trápení do Isafjorduru přece jen dojeli, festival stihli a náležitě si ho užili. Naši kamarádi po tom, co nás uviděli celý a živý, si hodně oddechli. A my taky, celkem nás svezlo 20 aut.

Nakonec jsem celkově Island objel tři a půl krát, z toho dva a půl krát stopem. K té půlce, to byla poslední cesta z Reykjavíku, která končila ve východních fjordech, odkud jsem odjížděl trajektem přes Faerské ostrovy domů. Půlku okruhu jsme s několika zajížďkami zvládli díky 26 stopům.

Duhové hory, Island

Co s sebou

Dal jsem dohromady několik postřehů, které by snad někomu mohly pomoct:

Kdo to myslí s Islandem vážně, doporučuju popřemýšlet o kvalitním vybavení. Může se vám stát, že povezete po dvou týdnech domů nepromokavé kalhoty bez ušpinění, ale to byste měli opravdu velké štěstí. S větší pravděpodobností vás bude islandské počasí, nebo jak sami Islanďani rádi říkají pouze ukázky počasí, pěkně zlobit. Jak během stopu, tak hlavně při horských túrách nebo výstupech. Robustní pohorky, nepromokavá bunda, kalhoty i rukavice, stabilní stan a kdo bude víc chodit, hodí se i hůlky a návleky. V létě není na Islandu nijak extrémní zima, stačí normální teplejší spacák. Obecně je sever ostrova chladnější, sušší a počasí je zde stabilnější než na vlhkém jihu. Představu o počasí si můžete udělat na stránkách islandského meteorologického institutu. Zde se také doporučuji pro zajímavost podívat na informace o zemětřesení. Nicméně kdo pojede vlastním nebo půjčeným autem bez větších výprav do terénu, zvládne Island klidně v normálních kalhotách, svetru a šusťákovce...

Nejede a nejede, Island

Zrádná odbočka na Dalvík, Island

Kilometráž směrem vpřed a vzad, Egilsstadir na SV, Island

Kde a jak stopovat

K samotnému stopování, za prvé je potřeba si uvědomit, že celý ostrov má populaci pouze 300 tisíc obyvatel a mimo jihozápadní oblast kolem Reykjavíku je velmi řídce osídlen. Z toho plynou i problémy pro stopaře, někdy se může čekání i na jedno jediné auto značně protáhnout. Mimo letní sezónu je provoz opravdu malý, skoro žádný, a proto bych stop moc nedoporučoval. Velkým pomocníkem pro stopaře mohou být tyto stránky o sjízdnosti silnic a provozu na Islandu, které během celého roku ukazují aktuální stav. Zde je velmi cennou informací počet aut, který projel daným úsekem cesty za posledních 10 minut, a celkový počet aut za celý den. To nám umožní si představit, jestli je daná odbočka z hlavní silnice reálná nebo je to cesta do pekel. Mně osobně se ale nikdy nestalo, že bych někam nedojel nebo odněkud neodjel. Ale například oblast západních fjordů, jeden z nejhezčích koutů Islandu, je asi lepší si projet půjčeným autem. Ale pokud máte dostatek času, tak si určitě užijete i stop na těchto prašných štěrkových cestách.

Může se přihodit, že vám často zastaví hned první auto. Někdy to ale samozřejmě jako všude jinde prostě nejede. Maximální rekord, nejen islandský, ale moje osobní stopařské maximum jsou čtyři hodiny čekání v opravdu šílené zimě. Nad dvě hodiny jsem se ale dostal jen párkrát. V létě nejčastěji zastavují turisti, Islanďani jen sem tam, ale taky záleží na dané oblasti. Zato po zbytek roku vás svezou s největší pravděpodobností domorodci a nastává čas vzájemné konverzace o této úžasné zemi. Pro nás nepochopitelně často zastavují i islandské řidičky, jedoucí v autě samy, a to ve všech věkových kategoriích. Island je prostě neuvěřitelně bezpečná země.

Papuchalk, Island

Klady a úskalí stopování

Na okružní silnici bych upozornil na dvě zrádná místa. První je na jihu ostrova, kdy za vesnicí Vík nastává dlouhý přejezd sopečnou pustinou, kde se může stát, že vám ve Víku zastaví auto jedoucí jen k některé v krajině z roztroušených farem, která může být klidně několik kilometrů od hlavní silnice, a vy pak zůstanete opravdu uprostřed ničeho, větru a osudu napospas. Před takovýmto přejezdem je vhodné si naplnit všechny láhve vodou. Přestože je na Islandu kvalitní vody dostatek, zde narazíte pouze na ledovcové toky zakalené díky sopečnému materiálu do černa. Druhý podobně zrádný úsek je za hlavním městem severu Akureyri. Zde vám často zastaví auto jedoucí pouze do Dalvíku, které asi po 10 km sjíždí z hlavní silnice a nechá vás obdobně v islandském větrném nečasu. Proto je lepší si raději v Akureyri počkat na stopa jedoucího dál než do Dalvíku.

U Jökulsárlónu, Island

Stanování je povoleno kdekoli, mimo národní parky a další chráněné oblasti. Patří-li půda farmářovi, je potřeba se ho ale předem zeptat. To je ale ve skutečnosti skoro nemožné, nevyhodí-li vás stop přímo u jeho farmy. Pozemky jsou obehnány ostnatým drátem, my jsme si ale navzájem argumentovali, že ty jsou tady kvůli ovcím a ne přece kvůli lidem :) V létě je na Islandu opravdu hodně turistů, hlavně na těch nejznámějších místech. Doporučuji proto u těchto míst přespat a vychutnávat si jejich magickou atmosféru osamoceně brzo ráno nebo dokonce v noci, v létě islandský den skoro nekončí. Takto se dá přespat například u gejzíru, super lokace jsou u horkých pramenů anebo pro mě je číslo jedna - noc na moréně slavné ledovcové laguny Jökulsárlón. Za celou tu dobu jsem neměl se stanováním na Islandu s nikým žádný problém. Další možností je využití kempů, které nejsou ani příliš drahé (100 až 150 Kč za osobu) a nabízejí mimo travnatého porostu pro pohodlné postavení stanu také záchod, sprchu, někdy i kuchyňku, záleží na situaci. Některé kempy v zapadlých vesničkách jsou i zadarmo.

Posledním tipem jak hodně ušetřit, je nakupování. Jídlo je na Islandu drahé, vyjma supermarketu Bónus, který má v logu růžové prase. Podobně levný je i Krónan a doporučuji v jednom z těchto dvou obchodů udělat větší nákupy, abyste vystačili do dalšího města s Bónusem. Pozor na zákaz dovozu masným výrobků na Island a omezení na maximálně 3 kg dovážených potravin. Doporučuji je využít na polévky a omáčky na těstoviny. Limit jednoho litru tvrdého alkoholu zase doporučuji využít jedním litrem slivovice. Plynové bomby seženete v Reykjavíku, ty šroubovací se dají koupit i v kempech a po cestě na benzínkách.

Málem jsem ale úplně zapomněl na tu nejdůležitější věc. Stopování na Islandu je v jednom naprosto výjimečné, nejenže ušetříte peníze, užijete nějakou srandu a potkáte zajímavé lidi, ale hlavně budete na stopa čekat v tak nádherné krajině, že někdy ani nevadí, že vás zrovna nikdo nechce svézt.

Pohodička horkém potoce, Island

Pavel Svoboda většinu svého volného času věnuje cestování a fotografování převážně v horských oblastech. O svých islandských cestách bude vyprávět na jaře v Klubu cestovatelů a může vám kdykoli připravit promítání na zakázku.

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond - i vy můžete přihlásit svůj projekt.