Bulharsko – exotika za rohem

Při přečtení slovaBulharsko se mnohým vybaví zaprášené vzpomínky na předrevoluční dovolenou ROH či soukromé cesty do této bývalé země RVHP k moři. Varna, Zlaté písky, Burgas, likér Slněčný briag, Primorsko či malovaná keramika – to jsou atributy prosluněných prázdnin. I já jsem byl párkrát s rodiči u bulharské slané louže a těsně před revolucí i na přechodu hor pohoří Pirin. A to byla paráda. Od té doby jsem se do Bulharska nedostal – to víte, po roce 1989 byla spousta jiných zájmů, možností a nepoznaných států, do kterých se „tenkrát“ nesmělo. Ale po létech se člověk nabaží západních zemí a zjistí, že tam už není moc prostoru něco nového objevovat. A tak jsem se rád vrátil ke starému dobrému východu – Rumunsku a Bulharsku, které je západním světem a turismem místy ještě hodně nedotčeno.

Před několika měsíci jsem měl tu čest, zúčastnit se výpravy do Bulharska spolu s významným českým geomorfologem Vlastou Pilousem, který vybral ty nejpěknější přírodní perly a navlékl je tak, aby tvořily slušivý náhrdelník.

Kresba netopýrem vydrží

Naše putování začalo v severozápadním cípu Bulharska v pohoří Stará Planina v Belogradčickém krasu, který patří navzdory malé ploše k nejvýznamnějším v Bulharsku a je tu známo přes sto jeskyní a propastí. Jedna z nejvýznamnějších je 2,5 kilometru dlouhá jeskyně Magura. Největší atrakcí jsou prehistorické kresby, pocházející z několika období (od epipaleolitu /asi 800 let před Kristem/ tedy počátků mezolitu /střední doba kamenná/ až do doby bronzové. Jako barviva bylo použito netopýřího guana (hovňajzů). Kresby mají velmi rozmanité náměty. Vedle lidskýchpostav a zvířat je největší unikát sluneční kalendář z pozdního eneolitu (mladší doba kamenná, tedy okolo dvou tisíc let před Kristem) s doplňky z ranně bronzové doby.

Dalším přírodním lákadlem severozápadu jsou bezesporu Belogradčické skály – jsou jediným skalním městem v Bulharsku a jedním z mála na Balkánském poloostrově. Tyto skály jsou budoványv permských červených slepencích až pískovcích. Červenou barvu jim daly oxidy železa. Monumentálně se vypínají nad městem Bělogradčik a na jejich nejnepřístupnějším izolovaném skalní skupině stojí pevnost Kaleto, která byla založena již v 1. století a byla využívána až do století 19.

Při cestě na jih k hlavnímu městu Bulharska Sofii nás doprovází malebná řeka Iskar – je největší řekou západního Bulharska (samozřejmě mimo Dunaje) a je také jediná, která dokázala prorazit pásmo Staré Planiny tzv. Průlomem Iskaru. Unikátem evropského významu jsou tence deskovité skály Ritlite ze spodnokřídových vápenců Jedná se o vrstvy vztyčené na výšku při vrásných pohybech a domodelované selektivní erozí. Zvedají se přímo nad hladinou řeky a při výšce až padesát metrů jsou jejich svislé skalní desky široké jen několik metrů. Jsou dokonalým příkladem geomorfologické formy skalních zdí. Při úpatí je proráží i železniční tunel. Cestou navštěvujeme i malebný Čerepišský mužský monastýr z konce 15. století, který je posazen na vápencové plošince těsně nad hladinou mohutné řeky Iskar.

Prochodna- největší skalní tunel Evropy

Na pravostranném přítoku řeky Iskar navštěvujeme i největší skalní tunel Bulharskaa možná i Evropy, zvaný Prochodna. Na spodní straně vyúsťuje visutě (84 metrů nad řekou) přímo ve skalním defilé kaňonu. Výška tunelu je 29 metrů (na horním konci) až 43 metrů (na spodním), délka 265 metrů. Pro jeho profil je příznačná větší výška než šířka a to mu spolu s vyhlazenými stěnami dodává charakter vnitřku gotické katedrály. Fantaskní dojem ještě umocňují dvě okrouhlá skalní okna ve stropě, která vznikla prolomením tenké nadložní vrstvy. Světlo které jimi dopadá do tunelu dodává prostoře přízračné osvětlení. Prochodna je přírodní útvar, který má v Evropě sotva konkurenci. (blíže viz foto – link ). Přespáváme v nádherném Gloženském klášteře vypínajícím se vysoko nad dnem údolí na skalním ostrohu jako nedostupné orlí hnízdo. Užíváme si pohostinnosti mnichů, chutnosti místních jídel i spánku na postelích v místních celách.

Ráno uháníme na východ k pobřeží Černého moře, abychom smočili utrmácená těla v jeho slaných vlnách, ale cestou nás ještě čeká návštěva zcela ojedinělého tzv. kamenného lesa Pobiti Kamni pár kilometrů západně od Varny. Tyto bulharskékamenné sloupy jsou co do geneze světovým unikátem, který nemá v této podobě obdobu nikde jinde na světě! Pobiti kamni mají karbonátový charakter a jsou z vápence nebo vápnitých pískovců. Jsou to sloupy vysoké obvykle mezi 0,5 – 6 metrů s průměrem 0,5-3 metry, zčásti uvnitř duté, zčásti plné. Někdy mají i tvar dvou na sobě postavených komolých kuželů. Jejich stáří je starotřetihorní (eocén). Vytvářejí sedm větších skupin, roztroušených na ploše několika km². Teorií o vzniku těchto jedinečných „kamenných „ útvarů je několik a žádná není stoprocentně potvrzená.

Z východního cípu Bulharska se přesouváme na jih do oblasti Východních Rodop, které jsou převážně vulkanického původu. Nejvíce zastoupené jsou zde starotřetihorní (eocenní až oligocenní) vulkanity (tj. sopečné horniny), zvláště andezity aryolity,méně i trachyty a čediče. V sopečných tufech a tufitech (přeplavené tufy, popř. navíc smíšené s jíly a písky) Východních Rodop najdeme roztroušeně na několika místechvelmi pozoruhodné útvary vzniklé nejčastěji kombinací selektivní vodní eroze i zvětrávání. K nejatraktivnějším patří skalní pyramidy a hřiby. Skalní hřiby (bulharsky gubite) mají obvykle deskovitý klobouk tvořený vrstvou tvrdších konkrecí a užší nohu z málo zpevněných tufů. Nejpěknější je skalní skupina kamenná svatba a hřiby u Kardžali.

Nemůžeme opomenou navštívit i monumentální skalní mosty Čudnite mostove. Zde ve východních svazích čtvrté nejvyšší hory Rodop – Goljam Perenku (2 091 m) vytvořil původně horský potok ve vápencích jeskynní systém strmě spadající svahem do hlavního údolí. Strop jeskyně se však postupně propadal, a to jak v prostoru mezi oběma dnešními mosty, tak i v celém úseku pod spodním z nich, kde tak vznikla krasová soutěska. Oba mosty nakonec zůstaly jako poslední torzo z celé původní jeskyně. Jen pro představu je výška otvoru horního mostu 45 metrů šířka 35 metrů, mocnost stropu 25 metrů. Takže žádný „drobeček“ okresního významu.

Vzhůru na Pirin

U jižních hranic Bulharska s Řeckem děláme i krátký exkurz do malebného pohoří Pirin. Je to druhé nejvyšší pohoří Bulharska velmi ceněné přírodovědci i turisty. V jeho severní části se nachází relativně malý ostrůvek velmi starých krystalických vápenců, neboli mramorů, který tvoří hlavní hřeben v úseku mezi vrcholy Kamenitica (2.726 metrů) a Vichren (nejvyšší vrchol – 2 914 metrů). Je to velmi úzký a ostrý hřebínek z mramorů, kde zažijete letecké pohledy i mrazení v zádech nad hloubkou prostoru. Vápenec zde vytváří velmi atraktivní reliéfové formy navíc s bohatou horskou květenou. V jižní části Pirinu se nachází Melnické zemní pyramidy, které vznikly v málo zpevněných třetihorních štěrkopíscích. Nejdokonaleji vyvinutá je skupina v blízkosti přístupného Roženského monastýru z 12. století a u vesnice Melnik. Zde navštěvujeme i muzeum v domě mocného řeckého kupce Kordopulova i vinné sklepy s vyhlášeným lahodným melnickým vínem granátové barvy.

Neméně atraktivní jsou i Stobské zemní pyramidy, které se vytvořily se v několik desítek metrů mocnýchvrstvách čtvrtohorních usazenin.Mnohé ze sloupů nesou na vrcholech balvan nebo i menší kámen a dosahují větší dokonalosti než naprostá většina pyramid v Melniku. Zdejší zemní pyramidy jsounejdokonaleji vyvinuté ze všech bulharských lokalit.

Prach z cest i únavu smýváme v kráteru bývalého vulkánu Kožuch, na jehož dně vyvěrají přírodní prameny až 54⁰Cteplé. Zde hlavně místní bábinky a dědoušci využívají jejích léčivou moc a noří se v šatech (tak jak jdou z pole) do prohlubní, v nichž se drží teplá voda a oddávají se zcela tomuto požitku. Místu je díky vulkanickému původu a horkým pramenům přisuzovaná tajemná, magická síla a nejspíše proto je spojováno s „nadpřirozenými“ schopnostmi věštkyněBaby Wangy, která působila v nedaleké vesnici Rupite. Proto i nově vybudovaný kostel na její památku byl umístěn právě poblíž těchto pramenů.

Snad se čte pěkně o tom, jaké zajímavosti Bulharsko návštěvníkovi nabízí, ale není nad to, vidět vše na vlastní oči, cítit chlad jeskyní i osvěžující vánek hor, slanou chuť moře i těžkou vůni kadidel a svíček v pravoslavných klášterech, tóny a rytmy svižné balkánské muziky a prožít třebas nocleh mezi mnichy se vším všudy. A čím dříve se do Bulharska vypravíte, tím lépe jej zastihnete v relativně západem nedotčeném stavu. Tož šťastnou cestu na východ!

Igor Forgáč – Lísteček
Autor pracuje v CK Kudrna