HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

Johann Wolfgang Wieland

(† říjen 1736 Vídeň) – rakouský důstojník a kartograf, působící v českých zemích



Když J. C. Müller dokončil mapu Čech (1720), chystal se i ke zmapování Slezska, kde se do té doby (až na některá drobná území zmapovaná Jonášem Scultetem) používala již zastaralá Helwigova mapa z roku 1561. Ale Müller zemřel dříve, než mohl k vytvoření mapy přikročit; jeho nástupcem se stal ženijní poručík Johann Wolfgang Wieland.

Začátky měření

Wieland, o jehož mládí není nic známo, nastoupil do zaměstnání roku 1722 ve Slezsku a postupně prováděl velmi podrobná měření jednotlivých knížectví. Několikrát byl ale odvolán k jiným úkolům, takže první verze byla, zmapováním Opavska a Krnovska, dokončena až v létě 1732. Wieland pak začal provádět důkladné revize, ale roku 1734 byl přeložen, nejprve do Mantovy, pak do Vídně. Než se vyjasnily problémy s císařským privilegiem na vydání mapy, které žádaly slezské stavy, Wieland zemřel.

Nástupcem Wielandovým se stal poručík Mathias Schubart, který postupně prováděl veškeré revize. Dokončil je až během slezských válek, kdy se roku 1741 zúčastnil bitvy u Molvic, byl zde raněn a zajat Prusy. Po vyléčení se Schubart vrátil do pole, tentokrát na opačnou stranu, jako major pruské armády. Pokoušel se ještě dokončit revizi, ale velení pruské armády jej pověřilo jinými úkoly. Velká část Slezska mezitím připadla Prusku (1742) a jednání o povolení tisku musela začít nanovo. Mapa vyšla v podobě atlasu u firmy „Homannovi dědicové“ v Norimberku 1752.

Soubor map

Slezský atlas nakonec obsahoval 16 map jednotlivých knížectví (v měřítcích 1: 93 000 – 1: 201 000), 4 mapy přehledné (1: 577 000 – 1: 870 000) a navíc ještě mapu Kladska, roku 1742 připojeného ke Slezsku (mapa byla vytvořena na základě Müllerova měření Čech). Území našeho státu se týkají z uvedených listů mapy Těšínska (1: 116 000), Opavska (1: 147 500), Krnovska (1: 94 000) a Niska (1: 154 000 – označeného jako „Principatus Silesiae Grotkaviensis“). Mapy byly většinou vydány v podobě, jak je vytvořil Wieland, jen u části z nich je i Schubartovo jméno.

Ačkoliv mapy byly ve vydavatelství v Norimberku kolorovány, rozdrobenost slezských knížectví, Wielandem přesně zachycená, je však činí málo přehlednými; zvláště patrné je to u mapy Opavska a Krnovska. Mapy mají jen latinské texty.

Kromě měst a vesnic jsou také zachyceny zříceniny hradů a kostelů, doly, mlýny, hutě, papírny atd. U vodopisu jsou vyznačeny i přívozy a zdůrazněny vysychající řeky. Kvůli praktickému užití jsou v mapě označeny cesty, poštovní stanice a zájezdní hostince. Všechny mapy mají bohatou výzdobu v rozích (např. postavy v lidových krojích). Kvalita map je srovnatelná s mapami Müllerovými.

Kromě mapy Slezska a jeho částí se Wieland podílel také na české mapě Müllerově; provedl v ní některé drobné úpravy a zejména ji (v letech 1722–26) zmenšil do praktičtější podoby – měřítka 1: 231 000.

Kuchař K.: Naše mapy odedávna do dneška, Praha 1958; Novák V.: Wielandovy mapy Slezska, Slezský sborník 1951, s. 484–503

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri


15.08.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Cestujeme, abychom zjistili, kam opravdu patříme.