Corrubedo: Deset kilometrů španělské pouště a lagun

Corrubedo: Deset kilometrů španělské pouště a lagun

Z moře písku tu a tam trčelo uschlé stéblo trávy. Pískové duny si přímo říkaly o to, aby se na jejím vrcholku objevil kolébající se koráb pouště a logicky doplnil celou scenérii. Jenže ve Španělsku moc velbloudů po pouštích neběhá. Navíc tohle je velmi malá, ale velmi unikátní poušť.

Blatouch v pouštním parku

El parque natural dunas de Corrubedo y lagunas de Carregal y Vixán – tak zní celý název přírodního parku, jehož pískový ekosystém zabírá sotva čtyři čtvereční míle, nebo chcete-li, zhruba deset čtverečních kilometrů. Takže na první pohled nic moc. Jenže právě jen na první pohled.

Vůbec není těžké se zasnít a představit si skutečnou velkou poušť, protože duny, což je vlastně obyčejný kopec z písku, tu stoupají k obzoru.  Vysápáte-li se nahoru, což cedule s nařízením striktně zakazují, uvidíte nedaleko laguny, takže voda tady je. To je dobrá zpráva. Ta špatná je, že je nechutně slaná.

Tráva a blatouchy

Vyskytuje se tady nejméně 274 druhů rostlin, což není zrovna málo. „Fakt? A kde?“ podivuje se nad touto informací kamarád demonstrativně se rozhlížející po pískovém kopci. „Sem tam nějaká tráva a to je všechno.“ „Jo, jsou tu třeba blatouchy, taky rákos a sítiny,“ doplňuji, protože rákos na poušti zní stejně logicky, jako poctivý politik v českém parlamentu.

V písku žádný blatouch žlutě nesvítí, zato nedaleko u lagun už je tomu jinak. Tam se to hemží životem. Na chvíli strhne pozornost třepotavý let motýla, který občas zabloudí i nad písek a vzápětí ho trumfne ostře prolétající vážka.

Blatouch pozná i našinec, s halofytními, tedy slanomilnými rostlinami to už tak slavné nebude. Ne že by se v Česku vůbec nevyskytovaly, ale přece jen jsou mnohem vzácnější a tedy mnohem méně známnější. Slanomilné se jim říká proto, že snášejí vysoké procento soli v půdě, což většinu „obyčejných“ rostlin naopak ubíjí. Nedá mi to a tak když se nikdo nedívá, ochutnám kousek hlíny vyrýpnuté hned vedle lebedy. Tedy ne vedle ledajaké lebedy, ale slanomilné lebedy šruchovité (Atriplex portulacoides). A světe div se, je slaná. Hlína i lebeda, která se prý používá do salátů.

Je libo slučí paštiku?

Jedna z českých kuchařských knih z padesátých let minulého století popisuje recept na slučí paštiku. V podstatě je jednoduchý, postřílíte sluky, maso upečete, namelete a je paštika. Tady by se dal použít, protože zahlédnout sluku není až taková vzácnost. Stejně tak jako pisilu čáponohou brouzdající se okrajem lagun.

Ve vodní hladině se odrážejí kulíci i černě elegantní ústřičníci, zatímco z rákosí se ozývá několik druhů kachen. Nad hlavami nám přeletí kormorán, jenž je spolu s volavkou živým důkazem, že se ve vodě hemží ryby – jejich hlavní potrava. Možná to bylo jen prásknutí výfuku někde v dálce, ale taky to mohl být výstřel.

Recept na slučí paštiku není zmíněn náhodou. Španělsko je nechvalně proslulé lovem pěvců za účelem konzumace a slučí paštiku by tady hravě zvládli. Lidově řečeno, místní střelci si rádi zpestří jídelníček a zrovna tady by měli čím. Zdejší pravidla sice lov výslovně zakazují, nicméně kde není žalobce, není soudce. Situace je srovnatelná s lovem chráněných opeřených dravců u nás. Jen čeští střelci zabitá káňata a orly nejedí.

Lov opeřenců, a drobných pěvců zejména, má ve Španělsku tradici jsoucí skrze staletí. „Ty vole, had,“ ujede mi bezděčně, protože vlnitý pohyb plovoucí užovky byl přece jen překvapivý. V té chvíli jsem ochotný věřit tomu, že evoluční nastavení nám při pohledu na hada velí zaútočit, nebo zdrhnout. Útok nebo útěk. Užovka obojková je člověku naprosto neškodná, ale stejně jsem se lekl. Není divu, mimo jiné se tady totiž vyskytuje jedovatá zmije iberská. Jen tak na okraj – žije tady 10 druhů plazů, což je zhruba tolik, co v celé ČR.

Tip na výlet

El parque natural dunas de Corrubedo y lagunas de Carregal y Vixán není místem, které nutně musíte vidět. Stejně tak, jako většina Čechů neviděla rezervaci Koda v Českém Krasu, tak většina Španělů osobně nezná tento národní park. Jenže kdybyste se toulali v západním cípu poloostrova Barbanza  či se nevěděli co s načatým odpolednem po návštěvě výborného Muzea vědy v blízkosti městečka A Coruña, tak jste si právě přečetli prima tip na půldenní výlet. Já v něm byl a říkám rovnou, že se mi duny a laguny líbily. Doptáte se snadno. Není nutno si pamatovat celý složitý název, stačí říct: Dunas de Corrubedo. A abych nezapomněl, pokud máte rádi nějaké to „nej“, tak zde najdete největší pohybující se duny ve Španělsku.

O autorovi:

Topi Pigula absolvoval širokou škálu povolání: od kuchaře na horské boudě až k postu pedagogického pracovníka. Pracoval jako reportér Koktejlu, nyní je nezávislý publicista a stálým spolupracovníkem cestovatelského portálu HedvabnaStezka.cz. Tradici už mají i jeho fotografické kurzy. Více jeho fotek z Indie najdete na www.topi-photo.cz.

Zkušenosti čtenářů

Topi

Pro ty kdo chtějí vědět víc: kytka na úvodní fotce je, alespoň podle mé dvorní botaničky, máčka přímořská. Více o ní tady: http://botany.cz/cs/eryngium-maritimum/

Eiska

Zdravím a blahopřeji k pěknému článku. Jen bych ráda upozornila na to, že zmíněný park není národním, ale přírodním, což je něco jako CHKO u nás. A závoreň bych chtěla zdůraznit, že Galicie se pyšní vlastním jazykem a proto si myslím zaslouží uvést jméno zmíněného parku v galicijštině: Complexo dunar de Corrubedo e lagoas de Carregal e Vixán. Možná si řeknete, že to přeci není tak rozdílné, přesto byste ale zřejmě neřekli, že jedete např. do Báňské Šťávnice, nebo ano?

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí