Velikonoce v Banátu: Řehtáci a syrová vejce

Velikonoce v Banátu: Řehtáci a syrová vejce

Pondělí velikonoční? V sedm ráno slyším dupot. Kluci vtrhnou do chalupy, vytáhnou nás ze spacáků a ženou na dvorek. Tady nás čeká to nejmokřejší a nejstudenější probuzení. „Chtěly jste vidět naše tradice,“ smějí se do našich vytřeštěných očí.

Pro banátské Čechy jsou velikonoce nejdůležitějším svátkem roku. Z rodin, které tu žily přes 150 let, postupně odchází všichni mladí do Čech. Někteří jdou jen za lepším, jiní za prací. Ta tu není. Na velikonoce ale za svými rodinami cestu zváží téměř každý.

Velkopáteční průvod v Gerníku

Průvod řechtáků prochází mezi starými chalupami, ohlašuje začátek velkopátečních bohoslužeb. Zvony dnes nezvoní. Z malovaných vrat vychází vyšňořené ženy. Mají kroje, pod nimi slavnostní háčkované punčochy. Nejedna z nich je štupovala do rána. Pod černými šátky se ale skrývají jen samé vrásky. Věkový průměr obyvatel Gerníku odhaduji na šedesát. Sousedky jdou v chumlech a drbou, sousedi hodnotí události posledních dní.

Před kostelem se schází celá vesnice. Hurá. Konečně vidím partičku náctiletých v džínách a černých kožených bundičkách. Zrovna diskutují nejnovější hity a půjčují si navzájem jednoho stařičkého walkmana. Rumunský kněz, který se za půl roku naučil solidně česky, zahajuje procesí. Od zastavení k zastavení poslouchám nádherný zpěv. Je krásné počasí, kvetou třešně a ptáci štěbetají. na protějším kopci sedí jedna chaloupka vedle druhé. Je to nesmírná romantika. A taky trochu sci-fi. Štípu se do ruky – že by nějaký přesun v časoprostoru?

Procesí končí a lidé se pomalu rozchází do svých chalup. Dostáváme výborný oběd, musíme se rozloučit. Naše cesta povede do sousedního Rovenska a „babka“ půjde za pár hodin opět do kostela. Vzdálenosti mezi vesnicemi jsou tu trochu jiné než v české kotlině. Do nejbližší vsi je to 15 kilometrů. Babka cestu zná. Jednou ji totiž šla, když měla na Rovensku frajera.

Přes bukový prales na vzkříšení

U Pražáků na Rovensku se slivovicí nešetří a dlouho do noci si povídáme. Musíme vyprávět, jak probíhalo procesí na Gerníku a posloucháme, jaké to bylo tady. Bílá sobota slouží přípravě na večerní Vzkříšení. To je dobře. Máme celý den na to, abychom se dostali do Bígru. Paní domácí na nás nevěřícně hledí a kroutí hlavou. Vždyť je to 30 kilometrů přes bukový prales plný medvědů a vlků! Samy dvě holky!

Potkaly jsme naštěstí jen skupinku rumunských dětí, které pásly ovce. V jedné rokli jsme ale na několik hodin ztratily cestu a musely se dále prodírat skalami a houštím přímo za nosem. Už se stmívalo, když se objevily  domky Bígru. Vzaly jsme první bydlení. Nebylo času nazbyt. Umýt, převléct a hurá do kostela. Směly jsme sedět přímo na kůru a přizvukovat do zpěvů. V Eibentále chodí po mši vesnicí procesí se svíčkami. My ale byly rády, že už můžeme povečeřet beránka a ochutnat první barevná vejce. Ta se tu připravují jen pro rodinu a nejbližší přátele.

Pomlázky se nedočkáte

Ráno jsem vstala v šest a čekala na koledníky. Konečně slyším řehtačky a objevují se kluci. Žádné pomlázky, žádné říkanky! Ženy vychází z domů a úplně dobrovolně odevzdávají syrová vejce. To za odměnu, že celé velikonoce tak poctivě řehtali. Sotva jsme se stihly nasnídat, a už se jde zase do kostela. Pobožností na nás začíná být už moc, a tak si ještě před cestou do Eibentálu raději prohlížíme staré domky.

V neděli večer začínají oslavy. Dokud tu bylo dost mladých, tančilo se prý až do rána. Kam se hrabal silvestr! Dneska už se jenom pije …

A ráno? Přijde ledová sprcha.

export_hs_gallery

Do Banátu se nejlépe dostanete přímým autobusem z pražského Hlavního nádraží s linkou pana Hrůzy. Stejně jako on sám, přijíždí s ním i spoustu dalších příbuzných, aby navštívili své, téměř 1.000 km vzdálené rodiny. V Praze potom vystupují babky v květovaných šátcích a sukních. Ty jedou za svými vnuky. Turisty přijde zpáteční cesta na necelé 2.000 Kč. Krajina nad obrovským meandrem Dunaje je ideální pro lehkou turistiku, staré vesnice rájem pro milovníky lidové architektury a stále ještě živý, i když vymírající život jedinečnou ukázkou zakonzervované české tradice. Ubytovat se můžete u místních za 250 Kč s polopenzí. Slivovice je „v ceně“ nesmírné pohostinnosti našich krajanů.

TIP: Další skvělou možností, jak navštívit Banát, je letní Festival Banátu.

Petra Greifová vystudovala historickou a kulturní antropologii na UK a jejím největším koníčkem je cestování – hlavně po hornatých zemích. Už téměř čtyři roky pracuje pro cestovatelský portál Hedvábná Stezka.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: