Itálie a pět italských ostrovů

Itálie a pět italských ostrovů

Dovolenou na konci srpna 2004 jsme se rozhodli strávit na Sicílii a některém přilehlém ostrůvku. V pátek večer jsme vyjeli, profrčeli jsme Německo, pod Salzburgem jsme navštívili ve Svatém Johanu soutěsku Liechtensteinklamm a přes Grödner Joch jsme měli další zastávku až u Viterba v Umbrii.

U Viterba v městečku Bomarzo se nachází zahrada ve stylu manýrismu, kterou nechal zbudovat v letech 1522-1580 vévoda Vidino Rosini pro svou zesnulou manželku. Je to poklidné místo, kde se nachází rozmanité sochy vymyšlených postav a živočichů, včetně křivého domku. Doporučuji prolézt i domkem. Je zajímavé, jak se tváří organismus na pokřivenou podlahu. Dříve zde bylo i mnoho vodotrysků, ale nyní není po vodě ani památky. Co poskytoval vévoda své manželce za života jsme nevypátrali.

Pak už jsme pokračovali přímou cestou na Reggio di Calabria. Je úterý, pátý den naší dovolené. Finančně výhodné je asi cestovat na Sicílii z městečka Villa S. Giovanni. Trajekt pluje 20 min a zpáteční jízdenka za malé auto a dvě osoby vyjde na 30,- Eur. Trajekty jezdí snad každých 15 min, takže není problém.

Sicílie se nám nějak přestala líbit už při pohledu z Italské pevniny. Nad ostrovem visel oblak žluto-hnědočerného smogu. Projíždíme Messinu a rovnou jsme zamířili na nejvyšší činnou sopku Evropy na Etnu. Zhruba do 1900 m n.m. vás za 23,- eur na osobu vyveze lanovka a pak už můžete ťapat lávovým prachem a popelem až do výše 3.323 m n.m. Také si lze zakoupit asi za 40,- Eur jízdenku na lanovku a džíp, který Vás vyveze někam pod vrchol. Džípy jsou šíleně staré autobusy, které víří prach cesty a šíleně smrdí po naftě, takže jsme v jejich stopách urazili asi 1 500 m. Bylo pod mrakem, docela foukalo a protože jsme již dříve byli na Vesuvu, rozhodli jsme se, že přímo do kráteru koukat nemusíme. Pokochali jsme se výhledem na vedlejší krátery a mazali lanovkou zpět dolů ke slunci. Obhlídka menších vedlejších kráterů se nám líbila a rozhodně stojí za to si je obejít.

Poté jsme pokračovali směrem na Catánii a protože podél pobřeží jsou samé rafinérie, cementárny, železárny,…nějak nás to otrávilo, vynechali jsme památky zvučných jmen jako je divadlo v Taormíně, antické vykopávky v Agrigentu a Selinunte a dálnicí jsme to střihli na Palermo a Trapani – tato dálnice se neplatí. Mezi Trapani a Messinou se některé úseky platí, a to převážně hotově přímo obsluze – celkem asi 12,- Eur.

Nejširší nabídku průvodců a map Itálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

KNH

Na západě Sicílie u Trapani leží Egadské ostrovy – ostrov Favignana, Maretimo a Levanzo. Věříme, že to bude ráj klidu, přírody a hlavně bez továren.

Trajekty jezdí také poměrně často, tak jednou za hodinu, ale autem se smí jen na Favignanu. Trajekt tam a zpět nás přišel na 47,- Eur. Je středa a plavíme se asi hodinku na největší Egadský ostrov Favignanu.

Favignana má rozlohu necelých 20 km2 a už při vylodění nás okouzlila. Malinký malebný přístav, spousta taveren, jedna pumpa, jedna pošta, čtvery potraviny a hlavně klídek, boží klídek, nikde není vidět ani náznak továrního komínu.

Nad správním městem Favignany je na kopci nějaký hrad, ale bylo stále +40oC a tak jsme tam nevystoupali, raději jsme se věnovali moři a šnorchlování.

Moře na Favignaně je vesměs čisté, plné rybiček a ostatní mořské havěti. Na Cala Rossa se nacházejí pozůstatky obydlí nebo města, které bylo vytesáno ve skalách někdy kolem roku 240 před naším letopočtem, s přístupy přímo do moře. Ale protože veškeré informace, které se mi podařilo někde na netu vyšťourat byly v italštině a tu neovládáme, nevíme k čemu tyto stavby sloužily. Mimochodem, celá Favignana je protkána zbytky nepochopitelných staveb, bůhví jak starých, ale staré jsou dost. Mnohde jsou již jen základy, jinde celé vytesané místnosti.

U staveb v blízkosti moře se nabízí vysvětlení, že se jedná o jakési uměle vytesané kóje ve skalách pro cca 10 lidí, aby byli chráněni před větrem – asi nějaké sluneční lázně.

Pláže v tom smyslu, jaké se nacházejí kolem Rimini zde ale nenaleznete. Jedná se o kamenité lávovité plotny, nebo balvany. Jo jedna taková pláž písčitá a nepěkná se nachází u přístaviště. Ale díky tomu, že zde není písek, je voda nádherně průzračná. Zdálo se nám, že je zde poměrně dost ubytovacích kapacit, jsou tu i tři kempy, ale v době naší přítomnosti byl ostrov narván k prasknutí a vše bylo obsazeno. Kde však byli všichni návštěvníci nevíme, protože místečka ke koupání a plážování se dala najít krásná a nepřelidněná. Prostě pohoda. Ostrov Favignana jsme po našem pobytu nazvali ostrovem kol. Vzhledem k jeho placatosti a blízkosti od pevniny sem jezdili Sicilané na odpoledne, nebo na víkendy a pro přesun po ostrůvku tu fungovalo mnoho půjčoven kol a všude jsme potkávali kolisty, jak v Holandsku. Moc se nám zde líbí, ale protože jsme si řekli, že ještě musíme vidět Lipari, nedá se nic dělat, nadešla naše poslední teplá, tichá a černá noc.

Popíjíme Lambrusco a v duchu se tiše loučíme s ostrovem. Ráno se vracíme na Sicílii. Koukáme do tmy na hvězdy a hledáme severní korunu, pak zase pozorujeme noční hrátky mořských vln. Najednou v moři problikává tisíce mini světýlek jako hvězdičky. Zíráme do vody úplně fascinovaní a nejsme schopni si tento úkaz vysvětlit. U moře jsme byli několikrát a nikdy jsme to nezažili, že by Lambrusco? Kdepak Lambrusco, ráno jsme se hezky česky vyzeptali místního rybáře a on nám plynule italsky vysvětlit, že někdy za podmínek, jemu neznámých světélkují takoví ti asi 2-4 cm korýši nebo co to je, co jsou nalepení na skaliskách a on, že jich má plný pytlík a dělá z toho pastu. Tak jsme zase o kousek chytřejší.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí