Na Martiniku se pro výrobu rumu stále užívá cukrová třtina

Kvalita za to stojí

Díky své kvalitě si také všechny destilovny, a je jich na ostrově celkem jedenáct, vydobyly označení Appellation d’origine controlee. To na jedné straně přináší vládní dohled a výrobní kvóty, na druhé straně ale mají všechny místní rumy podobnou chuť. Evropané si ale musí dát pozor na to, že nadbytečná produkce je posílána lodí do Francie k lahvování. Skutečný fajnšmekr si raději zaletí na Martinik, konec konců místní ročníkové rumy, často s obsahem alkoholu kolem 49 procent, za to stojí. Neodolal jsem ani já, a i když to mám ze Spojených států na Martinik teoreticky blíže než z Evropy, díky nepřízni leteckých společností je to ve skutečnosti mnohem dál.

Historie rumu na Martiniku

Historie místního rumu je patřičně dlouhá – rum se stal nedílnou součástí života v Karibiku od 17. století, kdy Evropané přišli na chuť cukru, a v Karibiku začaly vznikat plantáže cukrové třtiny. Cukrovary brzy zjistily, že zbytky šťávy z vylisované třtiny a odpadová melasa jsou ideálním zdrojem pro fermentaci a přepalování rumu. Zásluhou čiperného mnicha Jean-Baptiste Labata začal od roku 1694 rum nahrazovat na lodích jezdících do Evropy dosud obvyklejší pivo. A když se do povědomí lidí dostal obraz rum pijících pirátů a bukanýrů, bylo o slávu nápoje postaráno.

Na zbytky po destilovnách narážíme na každém rohu, Martinik

I kostel má jasný kreolský nádech, Martinik

Bývalá největší plantáž ostrova, Martinik

Během příštích dvou století produkce rumu stále stoupala a centrem rumového obchodu se stalo město Saint-Pierre. Prosperita Benátek Karibiku však neměla dlouhé trvání, v roce 1902 vybuchla sopka Mount Pelee a pohřbila nejen celé město a všechny obyvatele, ale také 16 destiloven.

Dnes na ostrově pracuje celkem 11 destiloven, i když díky konkurenčnímu boji již některé z nich patří stejnému majiteli. Do detailů si jich můžeme prohlédnout deset. A prohlídka rozhodně stojí za to. Destilovny sice pracují pouze od konce února do června, potom končí sklizeň cukrové třtiny, a v destilovnách pobíhá jen několik montérů, kteří udržují stroje, takže pokud chceme destilovny vidět za provozu, musíme si dovolenou naplánovat na jarní měsíce.

Jak na exkurzi

Prohlídnout si ale můžeme doslova cokoliv, buď se spokojíme s podrobnou exkurzí, na kterou ale musíme umět francouzsky, nebo se do továrny pustí samotné. A přístupné je opravdu všechno, majitelé nám očividně věří, že nikam nespadneme, nebo je jim to s galským přehledem jedno. Třešničkou na dortu je potom pochopitelně ochutnávka, ve všech destilovnách zdarma. Je pochopitelné, že rum si můžeme koupit přímo v destilovnách také. Jelikož převážná většina návštěvníků Martiniku je z Francie a nemá tedy dovozní limit, nakupuje se doslova ve velkém, a před obchody vidíme nadšené turisty, jak valí tašky s desítkami lahví rumu. I tady se ale vyplatí bdělost a ostražitost, neboť řadu rumů koupíme v supermarketech o něco levněji.

Pláž jako z prospektu cestovní kanceláře, Martinik

Pro milovníka rumu je ale Martinik skutečný ráj a návštěvu jednotlivých destiloven si skutečně užije. Mají totiž také často velice zajímavou historii. Vezměme třeba destilovnu Dillon, která původně stála na kraji již zmíněného města Saint-Pierre, když ale střechu opakovaně strhly hurikány, majitelé celou destilovnu rozebrali a v roce 1891 převezli do blízkosti tehdy zanedbaného, dnes hlavního, města Fort-de-France. Tím destilovna unikla ničivému výbuchu sopky. Naopak Destilovna Depaz byla sice  výbuchem sopky poničena, nicméně jeden z majitelů, který se v době výbuchu vracel z Francie, přežil a továrnu vybudoval na stejném místě znovu. Dnes si z pozemků destilovny můžeme dodnes neklidnou sopku pořádně prohlédnout, tedy pokud nám bude přát štěstí, vrcholek je většinou skryt v mracích. Destilovna Clement dodnes vypadá jako bohatá plantáž z filmu, snad proto se zde před lety uskutečnila schůzka prezidentů Mitteranda a Bushe.

Pro někoho může být zajímavý zážitek i návštěva dnes již opuštěných destiloven. Jednou z nich je nejmenší destilovna Hardy, po které zbylo pár budov a několik skladišť s rumem, jehož zbytky se stáčejí v destilovně Saint-James. Občas narazíme v džungli na zbytky destilovny, kterou majitelé buď opustili, nebo postavili někde jinde v modernější podobě. Vysoká vlhkost vzduchu a bujná vegetace pak za pár let udělají z dříve kvetoucího podniku smutné ruiny.

Co vlastně pít?

Abych ukázal, že jsem si z toulek po martinických destilovnách odnesl také nějaké znalosti, tak připomenu, že se zdejší rum od těch ostatních rumů liší tím, že je destilován výhradně ze šťávy cukrové třtiny, ostatní karibské rumy využívají více či méně také melasu, což je odpad při výrobě cukru. Pokud chceme ochutnávat, musíme si uvědomit, že na ostrově základně rozlišují rumy dva – Rhum agricole, často také nazývaný rhum de vesau, který opravdu pochází pouze z cukrové třtiny, a je považován za jediný pravý rum, a Rhum de melasse, často nazývaný jako Rhum industriel, který je destilován z kvašené melasy. Takže je jasné, že to předchozí povídání o „výhradním“ použití třtiny není tak úplně pravda, nicméně znalci vědí, co mají pít. Rhum agricole se potom dále dělí na tři typy – bílý rum, o alkoholovém obsahu 50, 55 a 62 procent, rhum paille, který je světlý a stárne ve velkých dubových sudech méně než dva roky, a rhum vieux, který stárně v malých dubových sudech nejméně tři roky. A na úplné špičce potom stojí rumy ročníkové, které se objevují jen v těch rumově vydařených letech a navíc v malém množství. Cena tomu ovšem odpovídá.

Martinik samozřejmě není jen ostrovem rumu, turisté sem lítají i za výtečným jídlem a desítkami krásných pláží. Očividně si budu muset na Martinik zaletět ještě jednou.

Sudy s rumem, Martinik

Václav Větvicka je profesí biolog, kterého osud zavál až do amerického státu Kentucky. Rád píše; vedle vědecké tvorby je také autorem beletrie. Pravidelně přispívá do řady českých periodik. Mezi koníčky patří cestování a gastronomie.