Covid, zdraví a bezpečnost

15. 7. Cestující přijíždějící přímo z ČR má při vstupu do země povinnost předložit:

1) certifikát o kompletním očkování,

2) certifikát o prodělání nemoci covid-19 v posledních 6 měsících,

3) certifikát o první dávce očkování, od které uplynulo před vstupem do Finska min. 14 dní, nebo

4) výsledek negativního testu, který není starší než 72 hod.

Podmínky pro návrat do ČR: Cestující mohou z těchto zemí do ČR přijet bez jakýchkoliv omezení.

2.12. Cestovatelé ze Schengenu mají vstup povolený v přesně stanovených případech. Je doporučená 10-ti denní karanténa nebo testy, pokud člověk přijíždí ze silně zasažených zemí. Země nicméně není otevřená k turistice.

1.11.2020 Finsko povoluje vstup bez omezení pro občany těch zemí, ve kterých se za poslední týden neobjevilo více než 8 nových případů nákazy nemocí Covid-19 na 100 000 obyvatel.

Finsko, stejně jako ostatní skandinávské země, patří mezi nejbezpečnější státy v Evropě. Kriminalita je na nízké úrovni.

Největším rizikem je drsná finská příroda. Na severu země v Laponsku, pokud budete chtít pobývat ve volné přírodě mimo značené cesty, vezměte si raději kvalifikovaného průvodce. Rovněž není rozumné opouštět v tomto regionu hlavní silnice a vydávat se do neznáma.

Při cestách je třeba počítat s chladnějším počasím (léto v našem smyslu slova trvá od počátku června do počátku srpna), se sněhem se můžete setkat i v květnu. Především při cestách za polární kruh je vhodné informovat se na aktuální povětrnostní situaci. V Laponsku je nutné kvalitní turistické vybavení jako jsou nepromokavá bunda, dobré kalhoty, pohorky nebo trekingové boty, sluneční brýle.

Určitým rizikem ve Finsku jsou světlé noci, kdy se přímé denní světlo mění v příšeří, které bývá nepříjemné zejména pro řidiče a klade zvýšené nároky na zrak.

Finsko lze obecně rozhodně považovat za bezpečnou zemi. Jsou však samozřejmě určité urbánní prostory, kterým je lepší se vyhnout. V případě jakékoli tísňové situace využijte podobně jako v Česku linku 112.

Zkušenosti čtenářů

Michael

Momentálně Finsko neumožňuje přeshraniční turistiku, stopstav posunulo na konec června.
Nicméně vláda čelí atakům cestovních kanceláří a agentur, aby turistiku povolila.
Osobně si myslím, že se vláda nepřetrhne, protože největší kšefty mají z Rusů, ale ti díky svému Sputniku stejně nejspíš nebudou vpuštěni.
Přátelé z Finska mi psali, že možnost přicestovat z Schengenu za účelem turistiky bude těžko dřív, jak v
srpnu.
Z české ambasády mi psali, že Finové neuznávají za bezpečné lidi, kteří jsou očkovaní, nebo nemoc prodělali. Prý není dostatečně průkazné, že tací nemohou být bacilonosiči.
Čili testy pro vstup do letadla v Praze (to by se dalo skousnout), další test na letišti v Helsinkách (údajně zdarma), potom ještě karanténa.
Důvod pro vstup je stále jen finské občanství (nelze nikomu bránit návratu do vlasti), cizinec rezidentní ve Finsku (trvalé bydliště), cesta za prací, za studiem – a novináři (nevím ale, zda musí mít akreditaci).

Michael

K článku. „Největším rizikem je drsná finská příroda“ – není to tak hrozné.
Předpokládám, že tohle budou číst turisté, čundráci, trampové, lidé, co jsou zvyklí chodit po horách nebo vandrovat po lesích a umějí se orientovat u nás doma nejen na značených cestách.
Takže pár postřehů:
V jižním a středním Finsku to s „divočinou“ není tak hrozné, pokud se člověk umí trochu orientovat podle mapy a vezme si turistickou navigaci (Garmin), je to brnkačka, skoro jak u nás. Mapy (top 1:50000) se dají běžně sehnat, i stáhnout z Internetu. Je tu i spousta značených cest (zejména v národních parcích) – popravdě řečeno, těch parků mají Finové tolik, že není nutno jezdit kamkoliv jinam.
Dobrodruzi vyrážejí do severních končin, do Laponska. Zde je také řada značených cest, pokud jste ještě v Laponsku nebyli, lze doporučit třeba Urho Kekkonenův park, nebo o hodně severněji třeba Kevo nebo divočinu Kaldoaivi. Tohle než projdete, tak bude léto pryč. A jsou tu cesty víceméně značeny, semtam i nějaký otevřený srub se objeví.
Opět – mapa kompas a navigace. Byl jsem tam nečíslněkrát, sám na čundru, s přáteli nebo i jako průvodce nějaké outdoorové CK. Základní problém mají lidi psychický!! Ono přece jen, když jdete 3 dny od silnice do „země nikoho“, každý to neskousne. Také většinou celé dny nikoho nepotkáte.
Další problém je v tom, že treky na 10-14 dní jsou běžné, ale na celou dobu musíte mít s sebou jídlo a všechno, co potřebujete (stan, spacák, vařič,…). Takže docela dost kilo. Signál telefonní sice občas je, SMS se dá většinou poslat z nějakého kopečku, ale na záchrannou akci bych se moc nespoléhal. Na webu nationalparks.fi jsou poměrně vyčerpávající informace, na webu retkikartta.fi podrobné mapy až do měřítka 1:16000.
Rady a porady naleznete na několika finských komunitních webech.
Rád poradím – [email protected]

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: