Autostopem po severní Albánii

V srpnu 2013 jsem společně se svými kamarády procestoval autostopem část Černé hory a Albánie. Hned po návratu do Brna jsem se zapřísahával, že zkušenosti, zážitky a dojmy z této cesty (zejména z cesty po Albánii, která mě z těchto dvou zemí zaujala více) sepíšu do formy článku (podobně jako po cestě po Ukrajině a Španělsku), avšak kvůli práci, škole a množství dalších nepodstatných výmluv jsem tomuto svému slibu nedostál (podobně jako po cestě po Ukrajině a Španělsku). Dnes, téměř po roce, jsem se však v rámci hořečnatě přípravy na další cestu rozhodl tuto svou chybu napravit a na několika následujících řádcích se s každým, kdo bude mít zájem, podělit o své (subjektivní) poznatky o severní Albánii.

Albánie je zvláštní směsicí orientu, chudoby, temperamentu i pohostinosti. Podívejte se, co vše vás v zemi Republica Shqiperise čeká.

Autostopem

I když jsme před vstupem na albánské území byli několika Černohorci varování, abychom se vyvarovali stopování po Albánii (mělo nás čekat jisté okradení), tak s žádnými problémy jsme se nepotkali. Vyjma okolí Tirany, hlavního města, nebylo problém auto sehnat do několika minut.

Osvědčilo se nám již dopředu řidiči vysvětlit, že nehledáme taxík a nemáme peníze, kterými bychom za cestu zaplatili. Občas se totiž stávalo, že nám zastavili neoznačené taxíky.

Dokonce se nám povedlo stopem se dopravit i do národního parku Thethit, do nějž nevede zpevněná silnice. Je však pravdou, že tady si zastavení auta vyžádalo delší čas a zároveň větší vyjednávací schopnosti. Několik aut nás bylo ochotno vzít za přemrštěné ceny pohybující se ve výši kolem 20 euro na osobu (a jak jsme se později dověděli, tak by se svým autem ani nebyli schopni projet až do dědiny Theth, ale pouze do půli cesty). Po vytrvalém odmítání nadsazených cen se nám však nakonec povedlo zastavit džíp, který nás za 2 eura na osobu zavezl až k Thethu, zpátky jsme se odvezli na korbě auta zdarma (zbytek skupiny zvládl cestu tam i zpátky bez placení).

Taxíkem a busem

Taxíky byly poměrně drahé, a proto jsme je využili pouze v jediném případě, který nedopadl příliš šťastně. Řidič nás vzal jenom do poloviny cesty (cesta byla zablokována kvůli autonehodě a na zdvojení ceny kvůli potřebě jít obcházkou jsme nechtěli přistoupit), ale trval na tom, abychom zaplatili celou cenu, jinak nás nenechá vystoupit a odveze nás zpátky do Tirany.

Autobusy jsme využili zejména v okolí Tirany (k dopravě mezi Tiranou,Fushë-Kruje a Kruje). I jako cizinci jsme dostali stejnou cenu jako ostatní cestující, cesta trvala sice trochu déle než autem (vzduchu bylo někde taky méně, než je potřeba), ale umožňovala lépe si obhlédnout okolí (zejména při příjezdu do Tirany). Nevýhodou bylo, že ve večerních hodinách již autobusy směrem z Tirany nejezdili.

Jazyk

S angličtinou či němčinou člověk na místě příliš nepochodil. Kdo se chtěl domluvit, musel být připraven ukázat svou znalost albánského jazyka či italského jazyka, který byl v Albánii oblíbeným zejména z důvodu, že hodně obyvatel Albánie v Itálii pracuje, nebo být připraven komunikovat rukama a nohama. Komunikace prostřednictvím gest přitom šla místním lidem mnohem lépe, než většině Čechů a Slováků a u místních dokonce ani nevyvolávala typickou československou reakci „Co říká? Uráží nás?“ (I když samozřejmě se Španěly, kteří jsou dle mě mistři v „ručně-nožním“ jazyku se rovnat nemohli.)

Tip: Smlouvejte! Ceny jsou tak závislé na štěstí nebo představě druhé strany o tom, kolik peněz máte k dispozici (velice pomáhá nemluvit anglicky a německy a mít na zádech batoh).

„Where are you from?“

I když, jak jsem psal výše, anglickým jazykem nemluví v Albánii příliš lidí, tak frázi „Where are you from?“ uslyšíte poměrně často.  Nejedná se však o zdvořilostní frázi ani o pokus o navázání hovoru (většinou), ale o způsob, jakým místní ohodnotí Vaši kupní sílu a měřítko, dle kterého nastaví cenu za své služby/ výrobky (zejména u taxíků, neoficiálních restaurací, průvodců, neoficiálních kempů, prodejců suvenýrů).

Několik tipů na ubytování a stravování

Fushë-Kruje: Hotel a kemp Nordpark (https://www.facebook.com/NordParkKomplekss) je sympatický kemp s velkým prostorem pro stany i karavany, obrovským volně dostupným bazénem a příjemným (trochu anglicky mluvícím) personálem. Jelikož jsme nepřijeli s koly, autem ani karavanem, tak na recepci měli trochu problémy určit, kolik budeme platit (viz ceník na jejich FB stránce). Nakonec nám naúčtovali 3 eura za noc na osobu.

Theth: Městečko uprostřed národního parku Thethit se již začíná pomalu připravovat na příval turistů. Mnoho obyvatelů si uvědomuje, že po dokončení silnice, se k nim budou hrnout davy lidí. Již nyní čekává na mostě před řeku Theth, na mostě, který je hlavním vstupem do města, dvanáctiletý kluk a perfektní angličtinou vítá všechny návštěvníky a zve je do hotelu a kempu, který leží přímo u mostu. Navzdory výmluvnosti tohoto kluka, bych Vám však raději odporučil zajít do hospody stojící vedle hotelu, do kterého se Vás chlapec pokusí nalákat, a zeptat se na Floriána a jeho hotel a kemp – ten leží několik metrů za zmiňovanou hospodou.

Několik dalších postřehů z cesty – Albánie je plná smetí. Dokonce plnější než Černá hora. Pohled na ulice či přírodu plnou odpadků byl někdy opravdu smutný. – Albánie je plná levých a chutných fast-foodů. Nejspíš šlo jen o náhodu, ale vypozorovali jsme, že čím více na jih od Dubrovníku jsme se dostali, tím bylo jídlo koupené ve fast-foodech lepší a levnější. Naopak pekárenské výrobky nám více chutnali v Černé hoře než v Albánii.

Kam (ne)zajít?

Mezi místa, která nás v Albánii nejvíce zaujala, je potřeba zařadit Shkodër, Kruje, Thethit a částečně Tiranu.

I když posledně jmenovaná, Tirana, byla spíše jakousi povinnou zastávkou v hlavním městě krajiny. Pro zájemce o více adrenalinové prohlídky se otevírá možnost navštívit budovu Mezinárodního centra pro kulturu (na rohu ulic Bulevardi Bajram Curri a Bulevardi Dëshmorëte Kombit), jež má tvar pyramidy, který přímo vybízí k tomu, aby si člověk po jejich stěnách vyběhl až nahoru a odtud se pokochal pohledem na město, popř. pokecal s mládeží, která zde chodí kouřit.

Kruje je naopak příjemné malé městečko s historickým hradem, ve kterém stojí za to strávit půl dne. Vyhrazovat si na něj více času je pravděpodobně zbytečné.

Thethit nadchne zase všechny milovníky přírody. Čekají na Vás nádherné túry, úžasné vodopády, koupání v ledových jezírkách či kaňonech. Zážitkem je i samotná cesta do národního parku. Během jízdy po nezpevněné silnici vedoucí těsně u strmých srázů nám nejednou nebylo příliš do smíchu.

Na cestě Albánií bych doporučoval vynechat návštěvu Shengjinu. Jde o přelidněné přímořské město s přeplněnými a špinavými plážemi, které v nás vzbuzovalo touhu co nejrychleji vypadnout.

Pivo

Albánské pivo rozhodně doporučuje vyzkoušet sedm ze sedmi členů naší výpravy! I když si v České republice všichni myslí, že každé pivo, které se vaří za hranicemi, není pivem, tak vychlazená Tirana, pivo nesoucí název hlavního albánského města, podávaná pro jistotu i s kousky ledu, se u naší expedice potkala s pozitivním ohlasem.

Andrej Lobotka cestuje, protože život je přece příliš krátký než abychom čekali, než svět přijde za námi. Procestoval Velkou Británii, Korsiku, Francii, Belgii, Ukrajinu, Španělsko, Černou horu i Albánii. Jeho životním snem je však Jižní Amerika.