HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Nový Zéland


POSLEDNÍ DISKUSE

Gillespie Pass

Po hodině a půl jsme nahoře a kocháme se pohledem na zasněžené vrcholky hor kolem. Všem vévodí Mt. Awful.



21. –23. 04 2007

Možná bychom se na tento track vůbec nevypravili, kdybychom na něj nedostali tip. Další tři dny strávené v horách se nám dobře hodily, abychom do Queenstownu dorazili až uprostřed týdne a ne o víkendu, kdy se nedá nic zařídit. Potřebovali jsme totiž nakoupit spoustu potřebných věcí.

Mezi začátkem a koncem tracku je asi šest kilometrů po silnici, tak jsme nechali auto uprostřed v obci Makarora. Tam jsme se ještě ujistili, že počasí by mělo být dobré, a pak už zostra vyšlápli.

Zákeřná rosa

Našim dnešním cílem měla být fungl nová chata Young Hut vzdálená 20 km, což podle průvodce představuje 6-7 hodin chůze. Přebrodili jsme řeku Makarora, a pak už jen krokem sledovali tok řeky Young. Zpočátku nás cesta vedla lesem, ale pak jsme se octli v otevřeném údolí porostlém velkými trsy tady tak typické zlaté trávy. Bohužel sluníčko svítilo na opačnou stranu údolí, takže - i když v poledne - byla tráva plná rosy.

Za chvilku jsme měli boty úplně mokré, že nám v nich i přes několikeré ždímání ponožek pěkně čvachtalo. Nezbude nám nic jiného než si v Queenstownu pořídit návleky.

Nová Young Hut

Do půli cesty jdeme téměř po rovině, ale pak se začne údolí zúžovat, také řeka má větší spád a my šplháme výš, blíž horám. Jak jsme překvapení, když skoro o dvě hodiny dřív než je popsáno přicházíme k honosné chatě. Skoro ani nechceme věřit, že je to ta nová Young Hut. Byla dokončena v prosinci 2006 a tím nahradila starou Young Hut, která byla od této vzdálena asi hodinu rychlé chůze.

Chata voní novotou, ale bohužel tu kromě kasičky na příspěvky není vůbec žádné suché dřevo. Snažíme se zapálit třísky, které s pomocí papíru chytnou, ale nemají sílu zapálit větší kusy promočeného dřeva. Na podpal padne větší část mých křížovek, ale málo platné. Japonec, který jako jediný s námi sdílí chatu, se snaží na vařiči zapálit kousek uhlí, ale také marně. Začíná být pěkná zima, tak radši zalezeme do spacáku a snažíme se usnout. Uprostřed noci se vzbudí nevítaná myší spolunocležnice, která začne prozkoumávat naše tašky. Tuto noc se opravdu moc nevyspíme.

Nádherné výhledy z Gillespie Pass

Ráno obouváme promočené boty a pokračujeme vzhůru podél řeky až tam, kde údolí uzavírá hradba vysokých skal. Dál vede cesta jen přes Gillespie Pass. Naposledy ždímáme ponožky a stoupáme strmě vzhůru. Po hodině a půl jsme nahoře a kocháme se pohledem na zasněžené vrcholky hor kolem. Všem vévodí Mt. Awful. Radujeme se, jak nám počasí přeje a Milan pořizuje spoustu fotek. Cesta dolů je také pěkně náročná, a tak jsme rádi, když dole u potoka najdeme pěkné místo na krátký odpočinek. Slunko má i na konci dubna takovou sílu, že nám pomalu suší i promáčené boty. Za chvilku se nám otvírá údolí řeky Wilkin, kterým půjdeme pak celý zítřejší den.

Netradiční oslava narozenin

V pohodě dorážíme na Siberia Hut, kde sice taktéž není suché dřevo, ale pepo, se kterým chytne úplně všechno. Večer trávíme spolu se dvěma páry, které tu přijely oslavit narozeniny. Když nám řeknou, že se sem nechali dovézt helikoptérou, tak už se vůbec nedivíme, že mají k večeři steaky a k tomu popíjejí víno. Závidíme, srkáme čínskou polévku a slibujeme si, že hned jak se dostaneme do civilizace, tak si také dopřejeme podobnou dobrotu.

Tak trochu Mongolsko

Poslední třetí den nás čeká 26 km údolím Wilkin River zpátky do Makarory. Je možné se také nechat odvézt člunem a tak se vyhnout nutnému brodu řeky, ale my radši chodíme. Protože bychom si neradi hned ráno promočili pěkně suché boty, tak začínáme naboso v sandálech. Z rosy ale nemusíme mít strach, protože tráva je pokrytá jinovatkou, takže po chvíli se zase obouváme. Cesta není nijak zvlášť zajímavá – vede částečně lesem, částečně trávou, krávy a hory kolem nám tak trochu připomínají Mongolsko. Konečně se dostáváme k poslední etapě cesty a tím je trojí brod řeky. Vybavuje se mi novinový článek v Siberia Hut o Angličanovi, který byl nalezen utonulý řece, kterou se pokoušel přebrodit. Naštěstí několik dní nepršelo a voda není vysoká. Závěrečné kilometry po silnici bereme jako nutné zlo a překonáváme je s vidinou plného supermarketu a útulného kempu, co nás dnes večer čeká.

Tento track považujeme za jeden z nejhezčích. Výstup do sedla byl docela náročný, ale výhledy stály opravdu za to. Siberia Hut leží na skvělém místě v blízkosti vodopádu a nádherným výhledem na Mt. Dreadful.

Převzato z http://www.mongol.homeip.net/zeland/



Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Dětské sny jsou světem bez hranic, světem svobodným, ale křehkým. Přestaneš je chvíli žít a navždy zmizí.

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

Sponzorováno