HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Vietnam


POSLEDNÍ DISKUSE

Vietnam zpod slamáku: Nha Trang, delta Mekongu, Saigon

Vietnam zpod slamáku: Nha Trang, delta Mekongu, Saigon


Na jihu Vietnamu v deltě řeky Mekong můžete proplouvat mezi malými ostrůvky a odkrývat tajemství Vietnamské války schované v podzemní síti drobných tunelů.



Nha Trang - tajný tip batůžkářů

Pobřežní město ležící v dlouhé zátoce Jihočínského moře zůstávalo dlouho utajeno všem cestovatelům. Teprve před několika lety si přitáhlo příznivce písečných pláží a backpackery toužící po odpočinku a zastavení na cestě alespoň na pár dní. Lodí se můžete vydat na některý z blízkých ostrovů a kochat se krásnou, již tropickou faunou a flórou. Snadno si zde objednáte jedno- až třídenní výlet, při kterém absolvujete island hooping – proplouvání mezi ostrovy opic, ptáků, pagod a dalších pozoruhodností. Z naší plavby jsme si odnesli pestré zážitky, ačkoli jsme zvolili výlet pouze jednodenní. Sestava na člunu se velmi vydařila. I když byla značně mezinárodní, velmi rychle jsme si vespolek porozuměli.

Bezesporu k tomu přispěla hudební produkce vynalézavých Vietnamců. Krátce po vyplutí začali zpodpalubí tahat plastovou rouru – ta posloužila jako držák na mikrofon, plastové kbelíky – z těch se stala apartní bicí souprava, naštěstí kytarista měl nástroj opravdový, takže show on the boat mohla začít. Opět se uplatnil pěvecký a improvizační talent Vietnamců. Během chvíle dostal nás všechny plovoucí výletníky do takového varu, že při tanci na provizorně vytvořeném parketu naše loď začala dělat vlny, které jsou obvyklé při menším tornádu.

Za chvíli jsme se měli možnost zchladit při potápění u korálových útesů a to nás vrchol výletu teprve čekal. Přímo uprostřed zátoky na mořské hladině se začala odehrávat párty. Do moře se naházely záchranné kruhy, do těch se někteří z nás posadili, a z nejdůležitějšího kruhu s bednou dalatského vína se začalo nalévat. Tímto způsobem, houpaje se ve vlnách v kruhu, se sklenicí vína a kusem ananasu jsem zažila další způsob vietnamské harmonie. Výlet z Nha Trangu na přilehlé ostrovy lze tedy vřele doporučit.

V samotném městě a blízkém okolí se nachází pagoda Long Son, ve které je uctíván Buddha. Oltář stojí na čtyřech sloupech, kolem nichž se vinou červenozlatě zdobení draci. Další sochu ohromného Buddhy spatříte již z dálky na vrcholu čnícím za pagodou. Chrám Ponagar na vrcholku severně od města je zasvěcen ochránkyni města Po Ino Nagar. Odtud se vám naskytne nádherný pohled na město a celou zátoku s ostrůvky. Po oddechových dnech na plážích a ostrovech v okolí Nha Trangu nás čeká poslední část cesty, tropický jih s deltou Mekongu.

Delta Mekongu - rýžová pokladnice

Náš poslední delší přesun mezi rýžovými lány končí v Ho Chi Minově městě (HCMC). Tento název města použijí ovšem jen Vietnamci ze severu a cizinci. Místní obyvatelé, kterými jsou především zemědělci pracující v deltě Mekongu, rybáři a výrobci rybí omáčky v Phan Thietu, by své město - úžasnou dámu ležící na stejnojmenné řece - nenazvali nikdy jinak než Saigon. Opět se nacházíme v oblasti, kdy je rozumnější svěřit svůj poslední čas a poslední peníze do rukou jedné z mnohých cestovních kanceláří, které připravují bohatou nabídku výletů. Zůstáváme u osvědčeného občasného průvodce na naší cestě – Hahn Café – a volíme dvoudenní výlet lodí po Mekongu a poté celodenní výlet do Cu Chi tunelů, výstražné památky na Vietnamskou válku.

Za časného rána se vydáváme busem směrem k řece Mekong, pouhých 45 km zabere téměř 2 hodiny jízdy, neboť z 6 milionů obyvatel Saigonu vlastní 4 miliony jedinců motorku a uhání nejspíš nonstop všemi směry, s obdivuhodným ladem a skladem, ale provozu to na rychlosti nepřidá.

My Tho

Naší první zastávkou na Mekongu je městečko My Tho se spoustou skladů a sýpek, ve kterých se kupí rýže, cukrová třtina, vodní melouny a různé plodiny, které čekají na převoz do Saigonu. V 60. letech tyto rozlehlé prostory posloužily také příslušníkům Vietkongu jako znamenitý úkryt. Procházíme malou vesničkou na břehu Mekongu ve stínu kokosových palem, banánovníků a v jedné malé rodinné továrně jsme svědky výroby bonbonů , tyčinek a dalších laskominek z rýže, kokosu, banánů, medu, zázvoru a hned také rozmazlujeme své chuťové buňky pestrou ochutnávkou. Takový pop-rice (pražená rýže) není vůbec špatný a při výrobě vypadá a voní stejně jako popcorn. Okusili jsme též k této oblasti neodmyslitelně patřící snake wine – jakousi pálenku s naloženým hadem – a musím přiznat, že zrovna té příště ráda odolám.

Prekladiste zbozi na rece

Ben Tre

Další zastávku učinil náš člun na ostrůvku Ben Tre, poklidném to místě bez turistů. Poobědvali jsme místní specialitu – delikátní záležitost, velkou a plochou rybu, kterou místní rybáři nazývají elephant ear fish, ničemu se totiž nepodobala více než slonímu uchu. Po kulinářském zážitku jsme se snadno nechali zlákat k zapůjčení bicyklu a vydali se na kole přímo mezi domorodce a jejich obydlí nejrozmanitější úrovně i vzezření. Je dobré vzít s sebou někoho s orientačním smyslem nebo dobře pozorovat terén. Jednotlivé stezky a můstky přes ramena řeky jsou k nerozeznání podobné a my jsme to poznali na vlastní kůži, když se ztratil jeden člen výpravy. Po odpolední sportovní vsuvce a hodině čekání jsme nechali našeho dobrodruha napospas tropickému lesu, změti palem, krokodýlům, kobrám i domorodcům a náš průvodce nemilosrdně zavelel vpřed. Museli jsme totiž ujet další část štreky až do přístavního města Can Tho ještě před odlivem, jinak by byla příliš nízká hladina vody a naše loď by mohla uvíznout.

Can Tho

Při plavbě nás provází mohutné a velmi vřelé mávaní dětí Mekongu, té nejhnědější řeky, jakou jsem kdy viděla. Kotvíme u největšího města v deltě, které je zdejším hlavním obchodním centrem a dopravním uzlem. A ještě jedním prvenstvím se pyšní - Can Tho nejdéle odolávalo Severovietnamské armádě a vzdalo se až den po pádu Saigonu, tedy 1. května 1975. Toto datum představuje absolutní znovusjednocení země a den ukončení Vietnamské války.

Každé ráno opouští toto provinční město bezpočet lodí, v mystickém ranním oparu vznášejícím se nad hnědou hladinou vplouváte do jednoho z devíti ramen Mekongu a pokud se nechcete ochudit o kouzelný zážitek, zastavíte u některého z plovoucích trhů. Teprve tady se vám naskytne neopakovatelný pohled na každodenní život domorodců. Na proplouvajících lodích uzříte opravdu vše, co průměrný vesničan může potřebovat ke svému životu – vedle nezbytného ovoce a zeleniny najdete na lodích služby holiče a kadeřníka, prodej rakví, minibar či občerstvení s pověstnou výbornou polévkou. Co která loď nabízí za suroviny či služby, můžete snadno identifikovat podle toho, co je zavěšeno na ohnutém bambusu na přídi lodi.

Z provinčního města Can Tho míříme lodí zpět do výchozího bodu našeho dobrodružství na Mekongu – města s malou čínskou čtvrtí My Tho. Již nyní se nám honí hlavou představy, co nás asi čeká na další štaci - v tunelech z Vietnamské války.

Tunelový systém Cu Chi v městečku Ben Dinh

Už po prvních pár krocích, kdy vstoupíte obrovskou bránou na území podkopané sítí tunelů z Vietnamské války (Vietnamci ji celkem logicky nazývají naopak Americkou válkou), vám zamrazí v zádech a zrezivělý tank s bojovou helikoptérou a první ukázky velmi zákeřných bodáků, propadlišť a mučících nástrojů naženou člověku strach i v dnešní době. Podrobný model podzemních chodeb znázorňuje celou 250 km dlouhou síť tunelů na území o rozloze 400 km2. Jak důmyslně byli „podzemníci“ ukryti a rozprostřeni ve třech vrstvách tunelů – tak uzoučkých, že se do nich mohlo protáhnout pouze tělo útlého Vietnamce a žádného cizího vetřelce.

Dlouhé měsíce tu pod zemí trávili nejen vojáci, ale také jejich ženy, čerstvě narozené děti, a v 10 m pod zemí byly vybudovány mimo jiné nemocnice, odpočívací (po boji) místnosti a také kuchyně s promyšleným odvodem dýmu a páry, které nebylo vidět ani z kroužících amerických letadel. V současné době je zde rozseto několik stánků se suvenýry, které nabízejí nejen ochutnávky chudého jídla a pití Vietkongů, ale také ukázky jejich oblečení a obuvi. Velkou atrakcí především pro muže je střelnice se všemi druhy zbraní, ze kterých se zde střílelo a které je možné vyzkoušet při střelbě na cíl.

Jak se leze do podzemniho tunelu

Při návratu do Saigonu by se měly spíše jen silnější povahy zastavit v Muzeu válečných dějin, kde se detailně připomíná masakr Američanů na vietnamském národu včetně ukázek působení jedovatých plynů, dioxinu a látek. Naštěstí zbývají ještě dva dny pobytu,kdy mužu zahnat chmurné válečné reminiscence současnou a přívětivou tváří Saigonu.

Saigon

Živé a pulsující centrum jižního Vietnamu je na rozdíl od Hanoie s tisíciletou tradicí úplným mladíkem. Necelých 300 let uplynulo od doby, kdy se po dlouhém přesunu na jih dostali první Vietnamci až sem v roce 1674. Největší vietnamské město je rozděleno do 17 distriktů (quan) a uchovalo si mnoho rysů a šarmu z doby francouzské kolonizace. Úchvatnou dominantu tvoří katedrála Notre-Dame, kde se v průběhu dne střídá jeden svatební pár za druhým. Protilehlá budova staré pošty, pýcha stavitelů z koloniální doby (postavena 1886-91), nezůstává ve stínu katerdrály ani náhodou a je oblíbeným cílem nejen milovníků architektury.

Úplně opačným dojmem působí asijská, chaotičtější část Saigonu, kde mezi změtí motorek, rikš, pobíhajících prodejců až po skupiny roztěkaných a rozesmátých dětí můžete pendlovat mezi pestrými chrámy a pagodami. Jedna z  nejživějších pagod je Chua Thien Hau. Je opředená legendou o bohyni Thien Hau, ochránkyní rybářů a námořníků, nad nimiž se vznáší na létající rohoži či na mraku. V nejmajestátnější pagodě Saigonu Chua Ngoc Hoang uctívají daoisté mocného císaře Jade. Prostor pro své působení a modlitby zde nachází také buddhisté v postranních a vstupních prostorách chrámu. Odtud je jen kousek cesty na nejrozsáhlejší trh Binh Tay ležící uprostřed saigonského „Chinatownu“ a nabízející zboží, které by si nepředstavila ani ta nejbujnější fantazie.

A právě zde trávím poslední odpoledne, které bude tečkou za měsícem v ráji. Procházím uličkami trhu a handluji s ochotnými prodejci, nakupuji poslední dárky a mám zrovna velké štěstí – je totiž pondělí, nejklidnější den v týdnu s velmi nízkou tržbou, a proto každý přistupuje na takovou cenu, kterou by v jiný den neakceptoval. Objednávám si poslední vietnamské menu s ovocným koktejlem, uplatňuji pár slovíček, která jsem pochytila a která slovanskému uchu znějí vtipně a melodicky. S veselým trhovcem a jeho rodinou se smějeme mému slamáku, který jsem si moc oblíbila a na kterém je znát, že jsme spolu mnoho prožily. Přepadá mě zvláštní smutek, všechno krásné utíká tak rychle… Ale zároveň si ukládám hluboko do srdce a do paměti zážitky a dojmy z vietnamské všehochuti. Budou mi dodávat energii příjemných lidí a jejich nezapomenutelné země ještě hodně dlouho.

chlapec na dune



Diskuse


Emil
Emil
Oba články z Vietnamu jsou výborné, čtou se opravdu dobře. Hodně štěstí na cestách!
04. 01. 2007, 14:38:59
iva
iva
V Nha Trang jsme se stavovali jen na 2 dny, hned jsme ujizdeli dal. Casem, az to objevi turiste ze Zapadu, tak se z toho stane letovisko typu Pattaya, apod.
Saigon - libilo moc, taky jsem si uzivala Chinatown, tam ten zivot tepe uplne jinak, nez ve zbyvajici casti mesta. Mekong - zivot na rece...ne, uz nebudu dal vzpominat...:) dekuji za pekne pocteni a preji hodne stesti... :)
06. 01. 2007, 22:25:40
Hezke psani!
Hodne zdravi, stesti a uspechu preji.
09. 01. 2007, 04:50:03
Filip
Filip
Pri cteni jsem si vzpomnel na nas trip z Nha Thrangu, ktery probihal uplne stejne. Lodni kapela, plovouci bar - spousta legrace. Super
30. 08. 2011, 11:13:32

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Jen blázen by šel, tam kam já jel.

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

Sponzorováno