Cestovat se dá levně. Opravdu! Strávit 3 týdny v jižním Thajsku, přičemž většinu na turisticky „profláklém“ ostrově Phuket vypadá jako hodně „low end“. Pojďme se chvíli bavit o penězích, třeba vás o tom přesvědčím.
Přílet
Dvě letenky se mi podařilo směnit za dva články do spřáteleného časopisu, a byť letištní poplatky nebyly zrovna levné, tak takové příležitosti se nedalo odolat. Když nás po mnohahodinovém letu vyplivlo letadlo na thajském ostrově Phuket, začala se naše cestovatelská dvojice okamžitě chovat podle odzkoušených pravidel. Vyměnit peníze, sebrat mapy, které byly na stojanech zdarma a rychle pryč. Pěšky!
Všechny služby na letišti jsou předražené. Přistávací plocha je u pláže, což znamená místo na spaní. Stačí neprojít branou do NP SIRINAT, čímž se vyhnete poplatku za vstup. Najít vhodné místo pod palmami, trochu stranou od turistů, ale blízko u moře a máte nocleh i koupel zdarma. V našem případě několik noclehů včetně toho posledního, neb na letiště je to z okraje pláže cca 45 minut chůze.
Noclehy aneb spíme, kde se dá
Máte pocit, že výraznou položkou ve vašem rozpočtu tvoří ubytování? Proč, když všude kolem se to zelená. Stačí si uvědomit základní pravidlo, jakmile se setmí a vy jste zalezlí ve spacáku a přikrytí celtou, pravděpodobnost, že bude problém, je minimální (vyjma tak přelidněných zemí, jako je Bangladéš). Nikdo vás nenajde, neb vás nikdo nehledá!
Spát se dá takřka všude. V extrémním případě jsme s Tondou spali (v Mexiku) jen s tím, co jsme měli na sobě, s jedním palmovým listem pod sebou a druhým přikrytí (to když jsme se nedostali ke schovaným batohům v Palenque). Jakýkoli přístřešek sběračů kaučuku, či jen dvě palmy rostoucí dost blízko u sebe, aby se dala mezi nimi natáhnout celta, může být pohodovou noclehárnou.
Pokud vás někdo pozve na nocleh, nikterak se nežinýrujte – to, že u nás je pohostinnost Popelkou, rozhodně neplatí o většině Asie. Spát za opravdu mírný poplatek se dá v klášterech. Čas od času je nutné dobít baterky (nejen ty duševní a fyzické, ale i do foťáku), takže nastává čas smlouvání. Nocleh pro dva za 10 dolarů – to je částka, o kterou se musíte v levných hostelech snažit jen málo.
Jídlo na tržnici a místních jídelnách
Jako příklad zůstaňme u NP Sirinat. Cca kilometr od plážových restaurací a bister je velké tržiště. Jídlo tam pořídíte o polovinu levněji jen proto, že se nejedná o turisticky atakované místo. Kus ryby, párky s namletým kdečím, fůru ovoce, vše levně a můžete si vybrat. ¨
Rozdíl v ceně piva v sámošce a v restauraci, kde vám přinesou naprosto stejného lahváče, činí běžně kolem 20 bahtů (100 bahtů je cca 60,-Kč). V lidových jídelnách se dosyta a dostatečně pálivě najíte za 50 bahtů. Takže jídlo na ulici, v lidových jídelnách, snídaně nakoupit v samoobsluhách a pojíst v klidu v parku.
Dobrou jídelnu poznáte snadno. Je u ní vždy plno, obsluha se má co otáčet. Znamená to, že místní, kteří mají každodenní zkušenost, se sem vracejí, protože jim chutná a zároveň je jídlo vždycky čerstvé. Na pultu se totiž dlouho nezdrží. Když vynecháte „restaurace“, tak se rozpočet stane zase o něco přívětivějším.
Z hlediska zdravotní nezávadnosti je nejbezpečnější pít čaj, což je převařená voda, balenou vodu nebo lahvové pivo, které se „nepadělá“. Bohužel už i v Thajsku se vyskytly případy, kdy pouliční prodejci nabízeli „balenou“ vodu nabranou z čert ví jakého zdroje a jen PET lahev dobře utáhli, aby vypadala jako původní balení. Výrobci jsou si tohoto triku dobře vědomi a tak víčko obalují do umělé hmoty tak, že se při otevření lahve svrchní obal zničí.
Doprava hlavně vlakem
Cesta vlakem na vzdálenost 60 km stojí stejně, jako jedno pivo. Už víte, jaký je ideální způsob dopravy po Thajsku? Tedy hned po o něco méně spolehlivém stopu? Jedno pořekadlo praví, že „halíře dělají talíře“. Přesně tak to je. Pokud jste skromní a ochotní se na cestě uskromnit, pak argument, že „na cestu nemáte peníze“ ztrácí na účinnosti.
Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Jo, za jídlo a noclehy se dá ušetřit hodně. A ještě si musí člověk uvědomit, že kdyby byl doma, tak by za jídlo utratil taky. A často daleko víc.