HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Nepál


POSLEDNÍ DISKUSE

Kathmandu

V ochranném náručí Himálaje, na jehož svazích tak nádherně kvetou rudé rododendrony, které se staly národním symbolem Nepálu, leží Kathmandu - fascinující hlavní město země. Jeho části a místa v blízkém okolí jako Bhaktapur, Kirtipur a Patan si dodnes zachovávají místy středověkou atmosféru a to nejen úzkými uličkami nebo absencí kanalizace, ale i svými obyvateli.

Původně žilo město z obchodu, protože ovládalo důležitou karavanní stezku z Indie do Tibetu. Nyní rychle rostoucí metropole čítá asi 700 tisíc obyvatel složených z místních Névárců, Tamangů, Magarů a dalších etnik.

Turisté se zdržují zejména ve čtvrti Thamel s desítkami hotelů a hotýlků, barů, pouličních prodavačů i obchodů, internetových kaváren a fotolaboratoří. Je krásné se potulovat a vybírat suvenýry v barvité směsi budov natěsnaných k sobě, ve spleti úzkých uliček a malých nečekaných zákoutí. Na plochých střechách jsou schovány příjemné kavárny, odkud můžete nepozorovaně sledovat mumraj pod vámi.



Za památkami se chodí do Starého města na náměstí Durbar Square, které leží asi čtvrt hodiny chůze od Thamelu jižním směrem. Na jihu Kathmandu za řekou Bagmati se rozkládá starobylá čtvrť Patan (dříve samostatná) a západně od Patanu se dostanete do Kirtipuru. Východním směrem se nachází Bhaktapur, na jehož prohlídku je dobré vyhradit celý den.

Samozřejmě se v Kathmandu vyskytují i klasické městské neduhy – dopravní zácpy, exhalace z aut, hluk stejně jako věci už nezvyklejší – krávy na ulicích, svatí muži či chrámy zdobené květinami.

Památky v centru města

Durbar Square

„Palácové“ náměstí zhruba čtvercového půdorysu tvoří centrum Kathmandu. V současné době je na náměstí vstup možný pouze za poplatek cca 2,6 USD, který je vybírán v kontrolních stanovištích na všech přístupových ulicích. Lístek platí jeden týden a musíte jej stále nosit s sebou. V turistické kanceláři vedle domu bohyně Kumari si lze zařídit i permanentní vstupenku, potřebujete k tomu jednu fotografii pasového formátu.

Západní část náměstí tvoří starý královský palác Hanuman Dhóka, jehož součástí je celkem deset nádvoří, z nichž pouze dvě jsou přístupná turistům: Nassal Chowk a Lohan Chowk. Do paláce se vstupuje bohatě vyzdobenou Hanumanovou bránou, která je pojmenována podle sochy zde stojícího oblíbeného opičího boha Hanumana. Věřící ji na znamení úcty natírají červenou pastou. Nalevo spatříte další sochu – Narasinha - napůl muž, napůl lev. Odtud vejdete na vnitřní nádvoří Nassal Chowk, kde byl mimo jiné korunován král Biréndra. Za povšimnutí stojí zejména dřevořezby na sloupech, dveřích a oknech. V severovýchodním rohu se tyčí pagoda Panch Mukhi Hanuman Mandir a můžete také nahlédnout do dalších dvou nádvoří.

Velmi zajímavé je Tribhuvanovo muzeum, situované v západním a jižním traktu Nassal Chowk. Vystavují zde korunovační klenoty a zařízení královského paláce, dobové fotografie a novinové články. Odtud vede vstup na devítipatrovou věž Basantapur Tower, ze které se nabízí nádherný rozhled. Od věže projděte přes Mahéndrovo muzeum k nádvoří Lohan Chowk. V současné době je zde umístěno též Biréndrovo muzeum.

Na jižním konci náměstí Durbar Square stojí sídlo živoucí bohyně Kumari (viz rámeček) neboli Kumari Chowk. Původní základy budovy, ve které žije, byly postaveny v roce 1757. Vstup je povolen pouze na vnitřní nádvoří s nádherně vyřezávanými sloupky, okenními rámy a dveřmi. Za úplatek je však možné zahlédnout Kumari v některém z oken, obvykle se šperky a nalíčenou. Vedle vchodu do paláce uvidíte vůz, na kterém bývá vožena po městě během svátků.

Na jihovýchodním konci náměstí Durbar se nachází chrám Kasthamandap. Údajně se prý jedná o nejstarší budovu v Kathmandu, postavenou koncem 12. století ze dřeva jediného stromu. Kasthamandap je zasvěcený bohu Goraknathovi, jehož figura stojí uprostřed. Ve výklencích okolo jsou umístěny čtyři sochy tolik populárního boha se sloní hlavou – Ganéši. Na základně spatříme jeho jízdní zvíře – krysu. Velice zajímavá je pagodovitá střecha chrámu, tzv. mandapa. Pár desítek metrů pod Kasthamandapem jižním směrem se nachází chrám Kabindrapur. Je zasvěcený bohu Šivovi a uctívat jej sem chodí hlavně hudebníci. Naopak směrem na sever (pár metrů nad Kasthamandapem) stojí malá svatyně Maru Ganéš a jako příbytek populárního boha Ganéši je často navštěvována věřícími.


Mezi Kasthamandapem a Kumárí Chowk uvidíte třípatrovou pagodu Trailokya Móhan zasvěcenou bohu Višnuovi. Stavba pochází ze 17. století. Višnuovi sloužívá jako dopravní prostředek okřídlený ptačí muž Garuda (mimochodem značka Indonéských aerolinií), jehož velká socha stojí u paty schodiště.

Pro neoklasicistní bílou přístavbu královského paláce Hanuman Dhóka (naproti pagodě Trailokya Móhan) se vžilo pojmenování Gaddi Baithak. Na počátku 20. století ji postavil vládnoucí rod Ránů a balkon na západní straně sloužíval královskému dvoru k pozorování života poddaných.


Maju Devalu je nejvyšší a nejpůsobivější pagoda na Palácovém náměstí, umístěná severně od Trailokya Móhan. Pochází z roku 1690 a je zasvěcena bohu Šivovi. Z vrcholu jakoby sedmistupňové pyramidy je krásná vyhlídka na náměstí a do okolních ulic, proto obvykle bývá v obležení turistů. Asi zde neuniknete žebrajícím matkám s nemluvňaty v rukou ani pochybným podomním prodavačům. Posaďte se na jeden ze stupňů a vychutnejte si podvečerní atmosféru ztichlého náměstí.

Severně od Maju Devalu stojí obdélníkový chrám Šiva Parvátí Mandir postavený rodem Šáhů v 18. století. Vyniká krásnými dřevořezbami, turisté nejvíce fotografují dvě pestře pomalované postavičky Šivy a Parvátí, jak se vesele vyklání z okénka v prvním patře. Věřící zde ale spíše uctívají zuřivou bohyni Durgu.

Kumárí Bahal

Přicházíte-li na náměstí Darbar od New Road, minete vlevo dům Kumárí Bahal, sídlo živé bohyně. Je to mladinká, ještě nedospělá dívka, pověřená vykonávat složité nábo-ženské obřady. Jakými zkouškami musí dívenka projít, aby se stala Kumárí, drží náboženská obec v tajnosti. Kolují dohady, že bez známek strachu musí mimo jiné projít dvorem plným krve a mrtvých zvířat. Nejtěžší zkouška ji ale čeká, když musí mezi předměty vybrat ty, které patřily její předchůdkyni. Pokud vyvolená dívka úspěšně projde všemi zkouškami, stává se z ní živá forma bohyně Kálí, které se klaníval i samotný král. Jakmile Kumárí dospěje (začne menstruovat), nemůže své poslání dále vykonávat a jde vlastně do penze. O živobytí však nemusí mít strach, je zabezpečena na celý život. Většinou však zůstane svobodná, protože se věří, že kdo si ji vezme, zemře. Někdy se bývalé Kumárí prochází po městě v červeném sárí s červenými květy.

Rání Pókharí

Mezi další pozoruhodnosti Káthmándú patří Rání Pókharí. Tento malý Tádž Mahal dal postavit král Pratáp Malla, aby ukonejšil manželku, když jim zemřel syn. Brána k jezeru je vždy zamčená z bezpečnostních i hygienických důvodů. Uprostřed umělého jezírka je ostrůvek a na něm Šivův chrám společně s pomníkem krále, královny a jejich mrtvého syna. Bílá budova naproti je první káthmándská škola.

Zahnete-li od Rání Pókharí vlevo, dojdete na Ásan Tól, místní obchodní centrum. V Ásan Tólu je křižovatka šesti cest, denně k prasknutí plná lidí. Všichni někam pospíchají – kupovat, prodávat, vybírat, prohlížet. V chrámku na náměstí sedí bohyně spokojenosti Annapúrna a další svatyně jsou zasvěceny Ganéšovi a Višnuovi. Domorodci říkají, že Ásan Tólu je po ránu lepší se vyhnout. Není tady kanalizace a v domácnosti se běžně používají nočníky, které se vylévají z okna na ulici. Protože je tady živo, je to i ráj pro zloděje. Souběžně s touto ulicí je ulička lékařů, felčarů a ranhojičů, hlavně zubařů. Léčba je někdy svérázná: nejen trhání bez umrtvení, ale je tu i chrám, kde se léčí oční nemoci tím, že pacient zatlouká hřeby do dřevěné desky.

Svajambhunáth *UN

Na pahorku nad městem se tyčí buddhistická stúpa a klášter Svajambhú, jehož terasy jsou oblíbeným útočištěm opic. Stúpa Svajambhunáth se tyčí na 70 metrů vysokém kopci nad městem. Její původní podoba představovala oheň nad lotosovým květem, jednotliví vládcové ji však v následujících staletích několikrát přestavovali. Přesto se jedná o nejstarší stúpu na území Nepálu.

Stúpa Svajambhunáth je jedním z nejdůležitějších poutních míst v Nepálu, věřící ji obcházejí ve směru hodinových ručiček a roztáčejí 108 modlicích mlýnků, které ji obklopují. Opice lozí po svatyňkách a kradou z nich obětiny, které sem lidé přinášejí. Díky jejich přítomnosti si toto místo vysloužilo také svůj druhý název – „opičí chrám“.

V Indii kolem 12. století buddhismus zanikl, v Nepálu nikoliv, ale promísil se s dalšími náboženstvími. V sousedství buddhistického kláštera zde najdeme hned dva hinduistické chrámy. Toto spojení vyjadřuje, že v zemi nikdy nedošlo k náboženským bojům.

Buddhovy oči otočené do všech čtyř světových stran symbolizují, že Buddha provází člověka všude. Proto se nazývají též „oči spravedlnosti“. Zlatý puntík mezi nimi značí třetí oko, tzv. „oko moudrosti“. Nos ve tvaru otazníku znamená, že moudrost a vědomosti jsou nekonečné. Kola představují stupně do nirvány. Vlající barevné praporky jsou popsány mantrami – buddhistickými modlitbami.

Bódhnáth *UN

Areál v okolí stúpy Bódhnáth se dá označit bez nadsázky za „malý Tibet“. Soustředí se sem většina tibetské imigrace. Svoji posvátnou pověst si toto místo udržuje už po staletí – původní stúpa tu údajně stála již v 6. století a jsou v ní uloženy Buddhovy ostatky.

Samotná stúpa vykazuje klasické architektonické prvky – nad kupolí stúpy stojící na několikastupňové základně shlíží dolů Buddhovy vševidoucí oči, nad nimi se tyčí třináct  soustředných kruhů symbolizující stupně k nirváně a vše završuje zlatý deštník.

Stúpa je považována za nejposvátnější místo tibetského buddhismu mimo Tibet, a proto ji navštěvují i buddhisté z indického Ladákhu či bhútánští buddhisté. S příchodem tibetských uprchlíků začaly i v okolí růst kláštery jako houby po dešti – v místních školách studují i zájemci z Evropy či Ameriky.

Pašupatináth *UN

Pašupatináth, rozkládající se kolem posvátné řeky Bágmatí, je nejvýznamnějším poutním místem pro všechny hinduisty v celém Nepálu. První chrám zde byl postaven prý již před 2000 lety, jeho současná podoba pochází z 5. století. Chrám je zasvěcen Pánovi zvířat, což je jedno ze jmen boha Šivy a rovněž jedna z jeho inkarnací. S jeho vznikem je samozřejmě spojena také legenda. Jednomu místnímu pasáčkovi nedávala kráva mléko. Podařilo se mu zjistit, že mléko jí odebírá kámen, na němž lehává. Když se ho však pokoušel rozbít, vytryskla z něj krev. Místní král se o tom dozvěděl, považoval to za znamení a rozhodl se proto na tomto místě vystavět chrám.

Pašupatináth bývá někdy nazýván „malým Váránasí“. Na ghátech u řeky Bágmatí se totiž také konají kremace. Na nábřeží stojí několik hranic – nebožtíka nejprve umyjí, zabalí nejčastěji do žluté plachty a pak položí na hranici. Nejstarší syn hranici zapaluje. Mužští členové rodiny jsou shromážděni za ní a vzpomínají na zemřelého. Poté, co hranice dohoří, jsou zbytky hozeny do řeky, v níž se normálně koupou děti. Tento „nehygienický“ rituál má svůj symbolický význam – díky vodě s popelem mrtvých přechází jejich síla a duše do dalších generací.

Každý svátek nebo volný den míří do chrámu zástupy věřících. Přestože jsou součástí zdejší „pouti“ také pohřební obřady, nepůsobí ovšem poutníci nijak smutným dojmem. Lze při nich dokonce spatřit tancovat svaté muže.

Bhaktapur *UN

Bhaktapur neboli Bhadgáon je třetím královským městem v údolí Káthmándú. Založil jej král jménem Ánand Dév Malla ve 12. století. Jeho nejvýznamnějším obdobím pak bylo 14.–18. století, kdy ve všech třech královstvích vládli králové dynastie Malla – těmi prvními byli tři bratři, mezi něž jejich otec Jakša Malla rozdělil svou říši. Jejich vzájemný konkurenční boj pak vedl ke vzniku dodnes obdivovaných památek.

Do města vstupujeme Východní branou. Procházíme kolem několika nádrží pro rituální očistu, v nichž se lidé umývají nebo perou prádlo. Uvnitř každé takové nádrže najdeme Šivův symbol plodnosti – lingam, zasazený do jóní představující ženské lůno.

Bhaktapur je také vyhlášeným městem uměleckých řemesel. Proslavení jsou zejména místní řezbáři, kteří jsou potomky původních obyvatel Névárů a provozují tuto tradici již od 12. století. Kublajchán, když v r. 1260 stavěl ve Lhase Zlatou stúpu, nechal si od nepálského krále prý na tuto práci poslat 80 Névárů.

Vrchol dřevořezby nastal v 16. a 17. století, z té doby pochází také známé Paví okno (Majúr Džhjal). Na náměstí Dattatraja se nachází Muzeum dřevořezby. Většina jeho exponátů je ze 17. století.

Náměstí Dattatraja leží ve východní části města a dominuje mu chrám stejného jména, který byl zasvěcen všem třem nejvýznamnějším hinduistickým bohům – Brahmovi, Višnuovi a Šivovi. Dattatraja znamená totiž „svatá trojice“. Chrám hlídá dvojice zápasníků – bodyguardů králů dynastie Malla.

Na náměstí Taumádhi stojí dva významné chrámy, které dal na přelomu 17. a 18. století postavit král Bhúpatíndra Malla. Chrám Bhairava je zasvěcen Šivovi, jeho střechu podpírají sochy Bhairavy – Šivova zlého převtělení. Chrám Njatapóla je zasvěcen bohyni Lakšmí. Tato pětistupňová pagoda je vysoká 30 metrů a je nejvyšší v Káthmándském údolí. Tady je na střešních podpěrách znázorněno celkem 108 avatárů – převtělení tantrické bohyně Lakšmí.

Náměstí Darbar neleží v Bhaktapuru kupodivu uprostřed města, ale na jeho severním okraji. Jedná se však o nejzachovalejší palácové náměstí ze všech tří nepálských královských měst a byly zde natáčeny scény Bertolucciho filmu Malý Buddha. Chrám Jakšéšvara byl postaven v 15. století a byl pojmenován po svém zakladateli, jedná se o repliku chrámu v Pašupatináthu. Jediným kamenným chrámem je Vatsala Déví, zasvěcený Matce Bohyni. Sloup vedle něj nese sochu nejmocnějšího krále dynastie Malla Bhúpatíndry.

Královský palác v Bhaktapuru bývá nazýván také Palác 55 oken. Hlavní vchod tvoří proslavená Zlatá brána (Sundhóka). Uvnitř se nachází hinduistický chrám Talédžu. Nehinduistům a příslušníkům nižších kast je sem však vstup přísně zakázán.

Po stranách vchodu do Národní galerie lze spatřit znázornění Bhairavy a Durgy, strašlivých podob Šivy a Párvatí. Reliéf ničitele Bhairavy je celý zkrvavený, jelikož sem lidé často chodí provádět zvířecí oběti nebo jej alespoň polévají červenou barvou.

Pěkné dřevořezby najdeme na Nárájan Mandiru (Kršnově chrámu), zejména na podpěrách jeho dvou střech. Před ním stojí malý Šivův chrám. Hned na jeho okraji hradeb najdeme další malý Krišnův chrámeček, zdobený erotickými motivy, zaměřenými tentokrát na zvířecí páry – sloni v misionářské pozici, želvičky, motýlci to dělají také tak…

Čangu Narájan *UN

Chrám Čangu Narájan leží asi 4 km od Bhaktapuru, a přestože se pyšní překrásnou dřevořezbou a je uveden na seznamu UNESCO, panuje zde velmi poklidná atmosféra. Budova byla postavena za vlády dynastie Ličchaviů na horském hřebenu, má podobu dvoustupňové pagody a je obklopena mnoha dalšími chrámky.

Pátan *UN

Nejstarším chrámem v Pátanu, bývalém královském městě, je Hiranja Varna Mahávihár, známý spíše jako Zlatý chrám. Založen byl v 11. století jako buddhistický klášter, obsahuje ale také hinduistické prvky.

Čistě hinduistický je Šivův chrám, postavený v r. 1380. Jeho přesný název je Kumbhéšvara Mandir – „chrám s pěti patry“, což je pojmenování jednoduché, ale výstižné. Vnitřní svatyně Bagalamuči je zasvěcena Bohyni Matce.

V ulicích Pátanu narazíme na spoustu menších i větších chrámů prakticky na každém kroku. Zajímavý je třeba ten, který je zasvěcen Višnovi a jsou na něm vyobrazeny jeho inkarnace – samotný Višnu, opičí král, prase, kůň...

Centrem města je opět náměstí Darbar. Ze zdejšího Královského paláce vládla dynastie Malla od 12. století. Dnešní podoba paláce a většiny pagod pochází ze 16. a 17. století.

Hlavní brána Královského paláce je zdobena hinduistickými motivy. Uprostřed hlavního nádvoří stojí svatyně, kam přicházel každé ráno král obětovat zvířata. Dvě sochy bohyň představují posvátné řeky Jamunu a Gangu. Po zemětřesení v r. 1934 byl celý palác rekonstruován z původních částí.

Na protilehlé straně náměstí vidíme chrám Bhimsén, což je pagoda se třemi střechami, zasvěcená bohovi obchodníků. Višvanáth má střechy dvě a jedná se o repliku Pašupatináthu.

Jediným kamenným chrámem je Kršna Mandir. Před ním stojí sloup s Kršnovým dopravcem – Garudou. Chrám Nárájan je zasvěcen Višnuovi a sochy se lví hlavou představují jeho inkarnaci Narasinhu. Sloup je zakončen sochou Jóghanaréndry, nejpopulárnějšího krále dynastie Malla.

Za prohlídku jistě stojí buddhistický klášter Ratnakar Mahávihár, ve kterém je nyní vystavována obří mandala – posvátný geometrický obrazec, symbolizující vesmír.

Zpracováno ve spolupráci s China Tours.



Diskuse


Ahoj priletim do Kathmandu 24.12 ve 22.20 nemohl by mi prosim nekdo poradit jak nejlevneji se dostanu z letiste a najdu levne ubytovani v tuhle vecerni hodinu?druhy den rano musim jed do Pokhara tak potrebuji jen nekde prespat....dekuji za pomoc Misa
16. 12. 2013, 14:28:44
Libor
Libor
Ahoj, stejně jako jindy přes den je třeba jet taxíkem. Večer je o něco dražší (přes den min. 500 rupií po smlouvání, večer to může být o 150 - 200 víc). Těch 7-8 km se takto pozdě (tedy mimo špičku) ujede rychle. Na recepcích v Thamelu někdo bude i kolem půlnoci. Asi takhle pozdě nestihneš koupit lístek na turistický autobus, který je pohodlnější a ne o moc dražší než běžný. Můžeš to ale zkusit, třeba Tě k nim ráno přivede někdo z recepce. Turistický odjíždí od Thamelu, běžný asi z autobusového nádraží, kam je to z Thamelu asi 15 minut pěšky.
16. 12. 2013, 18:56:38

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Just look, my friend!

VYBAVENÍ NA CESTY

Sponzorováno