Vánoce pro Nepál aneb v Nepalu s Nepálcem

Vánoce pro Nepál aneb v Nepalu s Nepálcem

Největší svátek Dasain mají Nepálci za sebou a začíná pro ně krušná zima. Zatímco oni řeší, zda sklizená rýže vydrží až do jara, nám pomalu začíná advent. Pojďme nahlédnout do této země očima Nepálce.

Možná jste zemi pod Himálajem navštívili, třeba jste se tam vydali na trek, anebo poznali džungli v národních parcích. Stáli ohromeni před prastarými buddhistickými chrámy zapsanými na seznam UNESCO, či si pochutnali na dal bhatu – pokrmu z rýže a čočky, který zná každý, kdo kdy cestoval po indickém subkontinentu. Já tam minulý rok touhle dobou byla už pár měsíců a připadalo mi, že Nepál znám jak svoje boty. Pak jsem ale potkala Ganeshe a pochopila, že jediní, kdo Nepál opravdu znají, jsou sami Nepálci.

Job jako z hororu

„Vy vidíte hotel, jakous takous restauraci a směšně levné ceny. Ale opravdový Nepál je jiný, než jak se jeví turistům ze Západu,“ říkal mi Ganesh a vděčně do sebe soukal pečeného krocana, který je na Štědrý den nutnou položkou na menu každé lepší restaurace v Thamelu, turistické čtvrti hlavního města Nepálu Káthmándú. Ganesh ví líp než kdo jiný, jaký je „obyčejný“ život v Nepálu: tvrdý, ze dne na den. Vystřídal mnohá zaměstnání. Jako učitel angličtiny se měl poměrně dobře, ale z platu asi 1000 Kč na měsíc dobře nevyžil ani v Nepálu. Když začal jezdit jako khalasi – „holka pro všechno“ v místních rozkodrcaných autobusech – dostal o něco víc, ale za cenu nebezpečné a příšerně náročné práce: doslova tlačil do autobusu cestující, skládal zavazadla (třeba třicetikilové pytle rýže), vybíral peníze (i za jízdy na střeše), máváním ze dveří zastupoval nefungující blinkr a když se někomu chtělo zvracet, jednoduše ho podržel vlajícího z dopravního prostředku, aby se nemuselo stavět.

Nevezmeš si, koho jsme ti vybrali? Skončíš na ulici

Ganesh přitom pochází z docela dobré rodiny. „Problém“ je, že si odmítl vzít dívku, kterou mu vybrali rodiče. Do ženění se celkově příliš nehrne, protože by rád nejprve sám sebe zabezpečil. Jenže to se v Nepálu nenosí. Každému vybírají partnera rodiče, a tak spousta milostných příběhů končí jako ve smutných telenovelách. Každý se žení a vdává hned, jak „přijde jeho čas“ – dívky klidně ještě před dvacítkou a muži okolo čtyřiadvaceti. Pochopitelně ihned počnou dítě. Takový rodinný model tu funguje už stovky, ba tisíce let. Na první pohled ho není důvod měnit. Stačí se ale podívat blíž a zpod pokličky se vyvalí tragédie. „Moje sestra zůstala s rodinou na vesnici. Teď je jí osmnáct, má už druhé dítě, první jí zemřelo. A je zase těhotná,“ smutně povídá Ganesh.

Podle Anila z charitativní organizace Himalayan Healthcare má za sebou typická Nepálka v pětadvaceti letech asi šest těhotenství, půlka dětí jí zemřela. Prý že „si je nemají dělat“, objasnil mi svůj názor jeden zahraniční turista, kterého jsem potkala v Káthmándú – přijel do Nepálu raftovat. Nepálské zdravotnictví má rozpočet, ze kterého jde jednomu obyvateli zaplatit čtyři aspiriny ročně – na osvětu a antikoncepci opravdu nezbývá.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Tisíc světélek a úsměv na tváři

V době Vánoc není Nepál slavnostně naladěn. Ve vyšších nadmořských výškách pořádně přituhuje a do prostých domků z hlíny a kamení se vkrádá chlad. Tepající a ve smogu utopené Káthmándú není o nic veselejší než normálně, jen v turistické čtvrti se ve výlohách objeví Santa Klausové a vánoční stromky. „Jako dítě jsem vůbec nevěděl, co Vánoce jsou,“ prozradil mi Ganesh, který je dneska s lidmi ze Západu, přijíždějícími do Nepálu za dobrodružstvím, jedna ruka. „My máme největší svátky na podzim – Dashain, Tihar a Deepawali. Tehdy děláme asi to, co vy na Vánoce: potkáváme se s příbuznými, slavíme a jíme,“ směje se. Je pravda, že tahle doba je v Nepálu úchvatná. Když pominete fakt, že se nikam nedá dostat, protože i běžně přecpané dopravní prostředky jsou kvůli místním putujícím za rodinami jednoduše nedosažitelné, můžete si vychutnávat magickou atmosféru „festivalu světel“. V oknech, na ulicích, u prahů domů – všude se rozhoří svíčky, obsypané květinami. Buddhisti a hinduisti slaví spolu, ať už je ten který svátek toho či onoho.

Nepálci jsou vůbec neuvěřitelně pozitivní národ. Nemračí se na sebe v ulicích, v autobusech, ani na vesnicích, kde by k zoufalství či závisti byl určitě důvod: 90 % lidí tam žije jen z toho, co si sami vypěstují, a víc než polovina dětí si musí vystačit s jedním jídlem denně nebo méně. Nemračí se ani Ganesh – naopak. Dívá se na svět s úsměvem a věří, že se mu podaří dostudovat vysoká škola (však tolik zkoušek už mu nezbývá!). Znám Nepálce, kteří se ze zapomenutých vesniček v horách dostali do Káthmándú a stali se úspěšnými byznysmeny. Mají trekingové agentury, obchodují se Západem – a hlavně se pořád vrací do míst, ze kterých pocházejí, a pomáhají tam. Už to je důvod, proč člověk musí mít chtě nechtě Nepál rád 🙂

Zkušenosti čtenářů

Monika

Dobry den,
nejake konkretni projekty, ktere Nepalcate delaji? Na jejich web strance jsem se docetla pouze vseobecne povidani. Nechapu tedy medialni podporu tohoto sdruzeni. Treba spatne ctu nebo nechapu. Nebo mi unikaji nejake detajly? Tim chci rici, ze nevidim na co lide maji davat svoje penize. Treba nam to nekdo muze vysvetlit podrobneji.

Jitka
Monika:

Tomáši, nejsi Ty Tomáš Ryška? Autor knihy zajatci bílého boha?

Mysha

Dobrý den a díky za reakci a upozornění, přestože nevím, jak přesněji specifikovat, co v Nepálu děláme – vše je v sekci „Co děláme“ tady: http://nepalcata.cz/co-delame/ Jak jste to myslela? Jestli jste koukala na „Komu pomáháme“, tam jsou dva příběhy konkrétních lidí z doby, kdy jsem tam sama byla jako dobrovolnice – nicméně oficiální sdružení jsem založila až po návratu, takže „naplno“ fungujeme teprve pár měsíců. Po první roční uzávěrce se objeví nějaká sumarizace na způsob „Uskutečněná pomoc“, ale teď se soustředím především na „Vánoce pro Nepál“, aby ve větším měřítku bylo pomáhat z čeho – proto ta medializace 🙂 Naše sdružení dokonce nabízí v případě větších darů možnost přímo se sponzorem domluvit konkrétní využití peněz na daném projektu a vyúčtování, takže už vážně nevím, jak více zaručit, kam a na co lidé mají dávat svoje peníze… 🙂

za Nepálčata, o. s.
Michaela „Mysha“ Košťálová

tomas r.
Mysha:

dobry den, diky dotazu moniky jsem se podival na webove stranky vasi ngo a ani vami podana informace, kde hledat, me neuspokojila. pochopil jsem, ze se snazite pomoci detem a mistnim ucitelum se skolnim vzdelanim. ngos, ktere stavi skoly ci se jinak venuji skolnimu vzdelani chudych a marginalozovanych skupin obyvatelstva je nespocet. verejnost prijima predstavu, ze skolni vzdelani pomuze temto skupinam populace k „lepsim zivotum“ jako fakt. a fakty se neproblematizuji. zkusme s tim zacit. muzete mi, prosim, vysvetlit, proc je potrebne skolne vzdelavat chude ci marginalizovane deti?

Mysha
tomas r.:

Z mého pohledu je to důležité proto, aby děti dostaly šanci vymanit se z chudého života ve třetím světě, aby jejich životy nebyly jen o chození na pole. K tomu potřebují vzdělání, respektive získání základního všeobecného rozhledu v globalizujícím se světě. Jednoduše aby měly šanci změnit svůj život a potažmo životy dalších – mám v Nepálu například přátele, ze kterých se stali obchodníci a kteří teď mají také charitativní projekty a pomáhají v zapadlých horských vesnicích, odkud pocházejí. Stát tam nefunguje, tak si takový sociální a zdravotní systém budují sami. Nemám ráda naše obvyklé výmluvy „že to stejně nemá cenu“ a „oni jsou takhle šťastní“. Děti, se kterými jsem tam žila, mi připadaly šťastné, když dostaly šanci chodit na kvalitní školu… a podle toho jednám v Nepálčatech teď, na posuzování toho, co je a není „lepší život“ si netroufám.

tomas r.
Mysha:

A ja si myslel, ze prave o ten „lepsi zivot“ tamnich deti Vam jde. Pokud si netroufate na to posoudit, co je lepsi ci horsi zivot, jak si muzete troufnout na to, do techto zivotu vstupovat a vyznamne je menit?

Po zvazeni posilam svoji reakci na Myschin email.

Kouknete sem: http://schoolingtheworld.org/film/trailer/hd-trailer/

Mysha
tomas r.:

Zdravím ještě jednou!

Jestli mě zkušenosti za můj dosavadní krátký život něco naučily, tak to, že posuzovat dobré a špatné, lepší a horší, si netroufám. Jednám podle toho, co mi dobré připadá – domnívám se, že nic jiného ani nejde, patent na rozum nemáme nikdo 🙂 Děti, se kterými jsem měsíce žila, byly nadané, chtěly šanci, chtěly na dobrou školu, snažily se a tím, že se za dobu, co jsem tam byla, fakticky naučily anglicky, myslím dokázaly, že na to mají – tak jsem jim pomohla dostat se z pole na školu. Jak už jsem psala, byly a jsou za to upřímně vděčné. Proto si „troufám“. Věřím tomu, že to má smysl, tak to dělám. Pokud má někdo jiný názor, samozřejmě to respektuji, byť cítím pravý opak.

Ad video) Samozřejmě podobné názory znám. Pokud jsem tam půl roku žila, tak jsem to samozřejmě taky viděla ze všech možných úhlů pohledu, mám v Nepálu přátele Nepálce, Čechy i cizince, myslím, že jsem to tam poměrně poznala. Ale jak už jsem psala – výsledkem je, že tohle „zavírání očí Západu V JEJICH ZÁJMU“ se mi nelíbí. To máte třeba jak v Ladakhu promítají video, kde odsuzují vliv západní civilizace… je to jen jedna stránka věci, „zapomenou“ se zmínit nemocnice, letiště a silnice atd.

Omlouvám se, ale už nebudu reagovat. Myslím, že na tohle si každý udělá svůj názor (doporučuji tam zajet na pár měsíců přímo do vesnic a bavit se přímo s lidmi, kterých se to týká, pokud jste to ještě nedělal). Nepálčata jsem zakládala kvůli pomoci konkrétním chudým dětem, ne šíření svých názorů v ČR 🙂

Mějte fajn Vánoce a nový rok!

S pozdravem,
Michaela „Mysha“ Košťálová
za Nepálčata, o. s.

Dana
Mysha:

Mysho, chcete ale po lidech v ČR, aby vám přispěli na ta vaše Nepálčata. Pokud nedokážete svoji pomoc obhájit a konkretizovat, tak se nedivte, že lidé nebudou ochotni vám finančně přispět. Každého sponzora velice zajímá, kam a na co konkrétně jdou jeho peníze.

Mysha
Dana:

Milá Dano, konkretizace pomoci i „obhajoba“ co a proč děláme je na našem webu http://www.nepalcata.cz a také v mém příspěvku výše.

tomas r.
Mysha:

Vazena Mysho, z Vasi reakce jsem se utvrdil v dojmu, ze tema vzdelavani chudych a marginalizovanych deti je nutne verejne problematizovat.

– Netroufate si posuzovat co je dobre ci spatne, ale nasledne jednate podle dobreho?

Pokud zadate od mistni verejnosti penize, je treba mit trpelivost a snazit se svuj zamer dostatecne vysvetlit a to I pres to, ze je nasledne utratite treba v Nepalu. Pokud to odmitate, muze to pusobit jako nedostatek respektu k potencialnimu donorovi ci treba absence argumentu. Zaroven a to je dulezite, oba mame, verim, zajem o podobnou vec, kterou je snizeni znevyhodneni nekterych skupin spolecnosti. Jak sama pisete, nikdo nema patent na rozum. Proto bych ocekaval, ze budete mit chut se neco noveho dozvedet.

– V emailu jsem uvedl, z jake pozice si dovoluji upozornit na problemy spojene s cinnosti nejen Vasi ngo. Neni mi proto jasne, proc mi doporucujete, abych zajel na par mesicu do vesnic a hovoril tam s mistnimi lidmi. Tedy, v terenu jsem stravil bez mala 3 roky a komunikuji v mistnim jazyku jednoho minoritniho horskeho etnika JV Asie. V prubehu poslednich deseti let, jsem za pouziti etnograficke metody zucastnenho pozorovani studoval zivoty lidi z hor, kteri navstevovali statni skoly ve meste. Prilezitost skolniho vzdelani ve meste take vnimali jako svoji sanci. Delka meho vyzkumu mi dovolila pozorovat jejich osudy I pote, co skolu opustili. Sledoval jsem, jak hledali praci, jak zili ve meste, jak travili svuj volny cas, znam velmi blizce jejich rodiny a vesnicke komunity, atd. Temer vsichni z nejblizsich clenu me tamni socialni site splnili do puntiku vse, co jim melo zajistit „lepsi zivoty“. Nekteri dokonce ukoncili vysokoskolske studium. Tento vyzkum je soucasti me dizertace v socialni antropologii. Intenzivne studuji literaturu a svuj pohled zakladam take na cetnych diskuzich se socialnimi antropology, kteri sve vyzkumy urbanni migrace a vzdelani realizovali v rozlicnych kulturnich arealech.

Nerozumim Vasemu vysvetleni, proc je treba tyto chude deti vzdelavat: „…tím, že se za dobu, co jsem tam byla, fakticky naučily anglicky, myslím dokázaly, že na to mají.“ Maji na co? Jak to souvisi s pozitivnim vlivem vzdelani na zivoty chudych a marginalizovanych? To, ze deti maji schopnost (vetsi ci mensi) ucit se novym vecem, je zrejme. Co vsak s tim? Pokud si vyberu nadane dite a „udelam“ z nej nuklearniho fyzika, cim jsem mu pomohl? V jedne nepalske vesnici bude zit mistni nuklearni fyzik. Jiste v horach najde pracovni uplatneni…

– To, ze deti (a jiste take jejich rodice), ktere dostaly sanci chodit do mestske skoly, byly stastne, je zcela pochopitelne. Ty pribehy se stale opakuji:

Vytvori se predstava lepsiho, snadnejsiho, stastnejsiho, moderniho zivota, ktera se radou cest (nejcasteji media) dostava I do tech nejzapadlejsich koutu. Mistni chudi, marginalizovani lide nedosahuji na ty nejzakladnejsi kousky svych „vysnenych svetu“ (Appadurai) z reklam a televiznich poradu (z kontaktu s turisty, z navstev mesta s jeho trpytem, z navstev zastupcu vladnich uredniku a ngos, kteri pro mistni predstavuji bohatstvi, moc a uspech, atd.) a do teto situace prijde stat ci ngo s SANCI. Sanci na to priblizit se vysnenym svetum. Kdo by nemel o „sanci“ zajem? Uverili, podobne jako Vy a ja, ze prave vzdelani jakymsi zahadnym kouzlem priblizi lidi jejich predstavam o lepsim, modernim zivote (jak pisete:“…aby jejich životy nebyly jen o chození na pole“). Svuj nemaly vliv na tom maji media, vladni urednici, kteri potrebuji tyto lidi integrovat ci plnit mezinarodni dohody nebo ngos, ktere tomu sami veri nebo se tim zivi, pokud ti, kteri je vychovavali, tedy rodina a komunita, sami vzdelani, a tedy zkusenost s nim, nemaji. Skolni vzdelani Vam, evropske middle class, nabizi ovsem zcela jine moznosti nez socialne ci ekonomicky vyloucenym skupinam kdesi v Nepalu. 

– Predstava, ze deti, kterym se nedostava skolni vzdelani jsou nevzdelane, je licha. Ziskavaji vzdelani, ktere je, lepe ci hure, v danych podminkach uzivi. 

– Co se s detmi ve skole stane, co se tam vlastne nauci a take co se diky casu stravenem ve skole naucit nestihnou? Jake je poslani a role skoly? Jakym jazykem se ve skole vyucuje? Jakou roli hraji habitualni socialni hodnoty mestskych ucitelu, mestskych spoluzaku a minoritnich, chudych deti? Jak a kde vyuziji ziskane skolni vzdelani? Jaky je vztah mezi skolnim vzdelanim, naucenymi predstavami o svete a urbanni migraci? Kdo mmj. zije na urbannim predmesti a ve slumech? Jak se nasledne clenove minoritnich etnik, kterymi vetsinova spolecnost obvykle opovrhuje, utkavaji na trhu prace se svymi vrstevniky, vzdelanymi a motivovanymi predstaviteli mestske spolecnosti? Jaky typ prace obyvkle vykonavaji a nakolik jim dokaze naplnit jejich predstavy? (Presto, ze dre v tovarni hale jako otrok, priblizil se svym snum: pracuje s „moderni“ technologii a ne se „zastaralymi“ nastroji kdesi na poli. Prestoze cely den pri praci dycha chemicke vypary, tovarni hala ho ochrani pred vlivem pocasi, neopali si kuzi a pro sve pratele v rodne vesnici predstavuje uspech? Ve svem velmi omezenem mimopracovnim case ve meste (obvykle pracuje I prescasy, aby mohl neco poslat domu) vyrazi na obhlidky obchodu, parku a jinych mestskych vymozenosti. Sice nema penize, aby je konzumoval, ale pouha fyzicka blizkost mistum,  ktere ma spojene s modernim zivotem, mu poskytuje pocit, ze se svemu snu priblizil na dosah. Je vsak take treba nezapomenout na vsechna ta psychicka stradani a poruchy, ktere doprovazi podobne pribehy…) Jake jsou zivoty lidi, kteri se svym vzdelanim hledaji „lepsi praci“ ve mestech? Jake jsou zivoty rodicu ve vesnicich, jejichz deti odesli za „lepsi praci“ do mest? 

– Mistni obchodnici, ktere zminujete, predstavuji elitu. Naprosta vetsina z tech, kteri odesli vyuzit sve nabite vzdelani do mest (vetsina praci, kterou chudi a marginalizovani vykonavaji, skolni vzdelani neupotrebi) a podarilo se jim ziskat praci (at jiz v legalni ci jine ekonomice) sotva posilaji penize svym rodicum, pripadne sourozencum ci detem, ktere nechali na starost babicce s dedou. Naklady na zivot ve meste jsou vuci jejich prijmum vysoke. Predstava, ze by jeste podporovali ostatni sousedy je krasna, ale obvykle nerealna. Je vsak take pravda, ze nekteri podpori napr. nabozenskou autoritu sve vesnice, jeji instituci ci nejaky obrad – mimo toho, ze si tim vyjednavaji vlastni socialni pozici v ramci sve vesnicke komunity a udrzuji vztahy I v dobe sve fyzicke nepritomnosti, take si tak „spori na pristi zivoty“. 

– Vzdyt se staci podivat kolem sebe, na situaci chudych a marginalizovanych lidi v Evrope ci Spojenych statech, mnohdy clenu minoritnich etnik, kterym se vzdelani dostava. Pokud existuji jednoducha reseni – postavime skolu/zajistime vzdelani ve meste, dojde k socialni/ ekonomicke mobilite – proc nefunguji? Proc se domnivate, ze budou fungovat v Nepalu, v Africe, atd.?

– Jak se muze utkat skolni vzdelani se strukturalnimi nerovnostmi?

„Věřím tomu, že to má smysl, tak to dělám. Pokud má někdo jiný názor, samozřejmě to respektuji, byť cítím pravý opak.“
Opet se tedy ptam – co vas vede k tomu, ze verite, ze to ma smysl? Zde vubec nejde o nazory ci viru, ale zkusenost trvajici nekolik desetileti. Existuje rada detailnich etnografii v ramci anthropology of education. Otazka, kterou se zabyvaji neni, zda vzdelani chudych a marginalizovanych deti vede k jakesi socialni/ekonomicke mobilite, ale jake faktory a mechanismy zpusobuji, ze to NEFUNGUJE. Duvody se menily od jakehosi kulturniho deficitu, pres kulturni nekompatibilitu, nasledne prisla vysvteleni vychazejici z jazyka, Bourdieu se svymi koncepty kulturniho, socialniho, symbolickeho kapitalu a habitu, Ogbu se svym „job ceiling“, atd.

Vasi poznamku k videu jsem nepochopil, proto se k ni nemohu vyjadrit.

– Posledni odstavec Vasi reakce je ovsem skvelym prikladem pristupu nekterych rozvojovych instituci. Vasi expertizu stavite na pulrocnim pobytu? To by potom kdektery najemnik domu ci mestske casti, kde ziji socialne vyloucene skupiny obyvatel, byl expertem na reseni teto problematiky. Proc si myslime, ze mame recept na pomoc v dalekych krajich, kdyz nejsme schopni vyresit problemy v mistech, kde od mladi zijeme? Jak se muzeme domnivat, ze kratky cas straveny ve zcela odlisnem socio-kulturnim prostredi nam dava odbornost k intenzivnim zasahum do zivotu znevyhodnenych lidi? Staci bydlet mezi vyloucenymi skupinami obyvatel, abychom zjistili, jak je z te bryndy vytahnout? Kez by to tak bylo. Ale do te doby si budu klast otazku: Jaky dopad zpusobuji, byt sebelepe myslene, projekty socialniho inzenyrstvi na mistni komunity a kdo za ne nese dlouhodobou odpovednost?

tomas r.
tomas r.:

pres vyse napsane – socialni/ekonomicka mobilita je bez skolniho vzdelani temer nemozna. to vsak neznamena, ze chude, marginalizovane skupiny dokaze, v ramci strukturalniho znevyhodneni, k teto mobilite privest.

Láďa
tomas r.:

Máte pravdu Tomáši,Vaše otázky nutí k přemýšlení.

Jitka
tomas r.:

Asi jsem dotaz špatně umístila, tak ještě jednou. Tomáš Ryška? Hádám dobře?

MartinT.
Jitka:

Jitko, pokud se na tomto webu vyskytne jméno tomas r., případně „tr“, a předkládá ucelené, informované, byť na první pohled „obtížně stravitelné“ argumenty, je Tomáš R., o kterém píšeš. Ovšem debeta s ním bývá přínosná, alespoň pro ty, co nemají „patent na rozum“ a naopak pravdu hledají.

Jitka
MartinT.:

Děkuju. Trochu jsem to popletla. Byla to kniha Svět bílého boha a film Zajatci bílého boha. Udělalo to na mě hluboký dojem, stejně jako Tomášovy příspěvky tady. Právě procházím nepříjemnou zkušeností s Nadací mezinárodní potřeby, která (nejenom) mě nutí k zamýšlení, ale to by bylo na dlouhé psaní, na které se zatím necítím, nemám v tom všem jasno.

MartinT.
tomas r.:

Tomáši, vidím, že se zde „rozjela“ zajímavá debata, za domácí úkol si kladu podrobně pročíst tvé argumenty, což mi nyní omezený čas neumožňuje. I já bych měl instinktivně tendenci nahlížet na problematiku očima, jako to dělá Mysha, neboť ve světě získala jisté zkušenosti a má vůli pomoci něčím, co pokládá za dobré a smysluplné. Znejistěl si jí tak, že píše, že si netroufá říci co je dobré, ale že dělá, co cítí jako dobré (což je totéž). Když jsme u horských komunit asijských velehor – pokládal to za smysluplné třeba Ed Hillary nebo Greg Mortenson (určitě znáš jeho bestsellery o třech šálcích čaje).

Ty však předkládáš argumenty, že samo o sobě vzdělání nestačí. V tom případě bych rád věděl, jakými „komplementy“ by měly být snahy o vzdělávání doplněny, případně, zda je to myšlenka zcela zcestná a marginalizované komunity jsou díky čerstvě objeveným potřebám ještě více marginalizované. Už jsem na podobné téma četl další „bestseller“ – Ancient Futures od Heleny Norberg-Hodge. Autorka dává do kontrastu ideální rustikální společnost, jakési ladacké Šangri-La a překotný rozvoj přinesený z nížin. (Omlouvám se, ale jako nevědec získávám informace ne z terénní práce, i když, jisté zkušenosti z „okrajových“ oblastí též mám, ale právě z bestsellerů.)

Když chvilku opustím téma vzdělání a pokročím třeba ke snahám o lepší přístup ke zdravotnictví, pak pokládám otázku: je představitelné, že se rodič spokojí s tím, že mu zemře dvouleté dítě na léčitelnou nemoc? Ano, pouze pokud neví o tom, že je léčitelná a existuje alternativa. Je správnou cestou udržovat tuto „nevědomou rovnováhu“? Nemluvil jsi ty sám v jiném textu o svobodném, informovaném rozhodování marginalizovaných lidí o sobě? Doufám, že i já dávám legitimní otázky. Mimochodem, nezastírám, že v mnoha z nás zřejmě rezonuje jakési skryté „misionářství“ ne ve smyslu evangelizace, ale ve smyslu „povinnosti pomoci bližnímu“ a v genech zakódovaná křesťanská morálka prostá „východního“ fatalismu. Omlouvám se za různá zjednodušení, rozhodně jsem nechtěl posilovat nějaká klišé…

tomas r.
MartinT.:

Ahoj Martine, pokusim se odpovedet ve zkratce a proto, bohuzel, zjednodusene.

Jasne, o informovanem souhlasu jsem mluvil, ovsem o tom, ktery je zalozen na maximalnim objemu predlozenych informaci. Jak je zrejme v pripade ngo, ktera stala u zrodu teto diskuze a mnohych dalsich, predkladane informace jsou zcela neuplne. To muze byt zpusobeno treba nedostatecnou odbornosti dane ngo nebo tim, ze by se jejich zajmy tezko nasledne prosazovaly.

Skolni vzdelani je pouze jednim z moznych forem vzdelani a umozni zakum ziskat pouze urcity zpusob videni sveta – mnohdy ten, ktery je dulezity pro „stat“ – treba, kdo jsou „dobri obcane“ a kdo ti „spatni“. Skola se tak pokousi integrovat vse „jine, odlisne“. Skola, jeji pravidla a napln, mnohdy I ucitele a ve meste take spoluzaci, jsou clenove mestske vetsinove spolecnosti a tak I nositele jeji „kultury“ a hodnot, ktere jsou odlisne od tech, ktere si prinesou chude, marginalizovane deti z hor. To zpusobuje mnoho napeti a nedorozumeni, ktere nezridka vede k prohloubeni marginalizace techto deti. Etnicke minority, chudi a marginalizovani ve skole zjisti (v te mestske o poznani vice), ze prave oni jsou temi „spatnymi“ – nekteri si mozna pamatuji posmech, urazky, sikanu spoluzaku, kteri nebyli „jako ti ostatni“ I z ceskych skol. Kdo by chtel byt spatny? Nekteri zaci se pokusi ucinit tlustou caru za tim byt „spatny“ tak, ze se zacnou distancovat od svych „nevhodnych“ korenu (napr. prestanou pouzivat vlastni jazyk, zapiraji svuj puvod, atd.), jini prijmou roli odpadliku, neuspesnych, spatnych a zbytecnych, atd. Ovsem I ti, kteri tuto roli prijmout nechteji a bojuji, aby naplnili vse, co se od „dobreho obcana“ ocekava, si nereflektovane ztelesni (embodied) svoji marginalitu (zde bych odkazal na vyse zmineneho Bourdieu). To je mozne nasledne, v dospelosti, videt napr. v situacich, kdy jednaji s autoritami.

Jak pise Peshkin:“The most meaningful impact of schooling is best measured when students have left school and settled into those activities (work, marriage, postschool friendships, child rearing, etc.) which will characterize their life as adults…“ (1988:13).

Smyslem vzdelavacich projektu byva snaha o socialni/ekonomickou mobilitu prijemcu pomoci. Jak jsem jiz napsal, vysoce vzdelany clovek, ktery nenajde „odbyt“ sveho vzdelani, si asi moc nepolepsi. Ok, precte si treba latinske texty v originale, ale za to se nenaji, ani si nekoupi material na stavbu domu. Smutnou realitou chudych a marginalizovanych lidi je, ze je vetsinova spolecnost nevita ve svych radach s prilisnym nadsenim. To muzeme videt okolo nas dnes a denne. Trh prace je, nejen v Evrope, vysoce konkurencni prostredi a o dobre dzoby je rvacka (jeden ze clenu me socialni site v terenu (clen minoritniho etnika) dokoncil na jare tohoto roku vysokou skolu. Ziskal titul bakalar. Dlouho hledal neuspesne praci az zjistil, ze prave jeho vzdelani je prekazkou. Zamestnavatele na odborne pozice uprednostnovali cleny vetsinove populace a nebyli ochotni platit horalovi plat odpovidajici jeho vzdelani. Dnes jiz svuj titul nepouziva a pracuje jako ridic.) V izolovanych lokalitach (treba v horach) je nabidka prace vysoce omezena. Vetsinou je mozne ziskat sezonni praci v dobe setby ci sklizne, pripadne pri pomoci se stavbou domu – drive bezplatna sousedska vypomoc, dnes jiz mnohdy ne zdarma. Pro tuto praci je vsak treba jineho vzdelani nez to, ktere zaci ziskavaji ve skolnich lavicich. Zde se dostavame k urbanni migraci. Mladi lide s vidinou nadeje na lepsi, moderni zivoty odchazi hromadne do mest za „lepsi praci“. Svet hor a vesnic se pro ne stal nudnym a nemodernim, bez moznosti zurocit nabyte vzdelani. Jak ukazuje muj vyzkum, podobne jako desitky dalsich, mesto na tyto chude, marginalizovane lidi neceka s otevrenou naruci. Ty „dobre dzoby“ si rozebere mestska middle class – proto jsem upozornoval Myshu na rozdil, ktery predstavuje vzdelani pro vetsinu z nas, ctenaru HS a pro chude, marginalizovane lidi. Na migranty obvykle ceka fyzicky narocna, ne prilis dobre placena, prace, pri ktere obvykle nijak nevyuziji sve skolni vzdelani.

Tato smutna realita znevyhodne casti populace ma sve pokracovani. Dnes mnozi z nich touzi po vzdelani, protoze veri ve sliby, ktere se s nim poji. Prozatim je vsak jejich zkusenost mala. Na prikladech chudych, marginalizovanych skupin v evrope a USA ovsem vidime a treba Ogbu to dlouha leta popisoval, ze diky tzv. Job ceiling, kdy jsou dostatecne vzdelani clenove techto vyloucenych skupin znevyhodnovani pri snaze o ziskani prace, dojde casem k pocitu, ze „to stejne nema smysl“. Nadseni, ktere dnes existuje, treba mezi nepalskymi rodici a detmi, ochladne a naopak, diky zkusenosti, povede k tomu, ze rodice budou sve deti demotivovat od skolniho vzdelani.

„Když chvilku opustím téma vzdělání a pokročím třeba ke snahám o lepší přístup ke zdravotnictví, pak pokládám otázku: je představitelné, že se rodič spokojí s tím, že mu zemře dvouleté dítě na léčitelnou nemoc?“ Jak Martine pises, toto je jine tema. Hned jsem si vzpomnel na skvelou etnografii Nancy Scheper-Hughes „Death Without Weeping: The Violence of Everyday Life in Brazil“, kde naopak mistni mamy pomahaji nekterym svym detem k tomu, aby zemrely…

Btw, v prubehu pristiho roku vydavame spolecne s nekolika dalsimi soc. antropology UK knizku, kde se tomuto tematu venuji v etnografickem detailu. Treba Te bude, Martine, zajimat…

Mysha
MartinT.:

Martine, tohle mně nedá. Vždycky si říkám, jak vést tyhle debaty nemá smysl, ale opravdu si neodpustím: Tomáš mě absulutně neneznejistěl 🙂 Škoda, jestli to tak vyznělo – další důkaz, že vést tyhle diskuze nemá cenu, než si nenajdu mediálního poradce 🙂 Jestli jsem si někdy troufala tvrdit, co je a není lepší, tak to bylo právě předtím, než jsem začala svůj život žít, dávno před cestou do Nepálu. S Tomášem v některých věcech souhlasím, v drtivé většině ne. Nerozepisuju to proto, že mým cílem není šíření mých názorů, ale pomoc Nepálčatům – tomu tedy věnuju čas. A ještě jedna věc: „misionářství“ se mi protiví, určitě mám myšlenkově blíž k fatalismu a východní filozofii. Ostatně to jde ruku v ruce s pohledem na misionářství. Mějte se fajn! Mysha

Mysha
Mysha:

Omluva, poslední věta vážně nešla pochopit. Chtěla jsem říct, že mimo jiné právě proto, že „misionářství“ (prosazování a šíření svých názorů „za každou cenu“) se mi protiví, tak tu ani nechci trávit dny pokračováním diskuze, která by – jak to cítím – nepřinesla nic mně, Tomášovi a už vůbec ne dětem, kterým se snažím pomoct.

MartinT.
Mysha:

Promiň, je možné že něco bylo napsáno kostrbatě, ale nejde o triviální věci. Tomáš má svůj konzistentní názor, se kterým třeba úplně nesouhlasím, každopádně dokud ho nevysvětlí (a že se o to snaží), tak o něm debatujeme. Píše, jaké má vzdělání pro „vyloučené“ komunity úskalí. Já myslím, že třeba pozitivní stránky nedoceňuje. Každopádně nelze jeho názory bagatelizovat, protože se, jak ho znám, věnuje tématu intenzivně a dlouhodobě. Tomáš je antropolog, já pracuju v trochu jiné sféře (tématika blízká globálnímu obchodu, příp. rozvoji a zastupování ČR v mezinárodních organizacích), nicméně oba máme důvod, proč se o věci zajímat, každý z jiné stránky. Jak říká, kdo shání donory, musí počítat s otázkami a posílání někoho do prčic není moc podnětné. Já jsem se snažil hledat na tvých názorech to pozitivní, ale tvé reakce typu „chi pomáhat a basta“ tě neukazují v moc dobrém světle. A co je na tom misionářství tak nepochopitelného. Ty se cítíš v roli vyslance či misionáře, který cítí potřebu pomáhat vzdáleným bližním, a směřuješ tam své aktivity. To, že je ti blízký východní fatalismus neříkej ani v legraci, protože si protiřečíš – je ti naopak blízký aktivismus, jinak bys nechala Nepálčata svému osudu, ať už je jakýkoliv. Rozumíš těm rozdílům? A neber „misionářství“ jako sprosté slovo…vždyť jsem se naopak v rámci debaty či oponentury Tomášovi snažil o vysvětlení pohnutek, které člověka vedou k tomu, co ho jako Čecha vede do zapadlých koutů Nepálu. Debata nemá cenu, pokud jeden mluví o voze a jiný o koze a nechce se zamyslet nad jednou trochu složitou větou. Svět, do kterého se noříš, není triviální. Mimochodem, zrovna před pár dny jsem četl nějaký tvůj článek v Lidé a země, tak by ses jako veřejně aktivní autorka nemusela bránit obyčejné diskusi. (P.S. sám jsem druhdy sbíral prostředky na stavbu školky na Jávě a dohlížel na její stavbu, takže nejsem tvým aktivitám tak vzdálen).

tomas r.
MartinT.:

martine, mas recht. v te zkratce, kterou jsem kostrbate napsal, jsem dal pozitivum maly prostor. snad i proto, ze jsem nastrelil obvykly scenar a ne ojedinele pribehy. tak treba, zapatiste si sami zrizuji skoly, kde uci vlastni curriculum a tim vznika jakasi rezistence proti mexicke vlade (viz kolega kurik). paulo freire prisel s metodikou a pristupem ke vzdelani, ktere melo byt vhodne pro indianske komunity. bohuzel, i jeho model je dnes kritizovan – napr. pro, u nekterych etnik, nevhodne rozdeleni mocenskych vztahu mezi ucitelem a zaky.

ocekavam, ze rada lidi napise pribehy „domorodcu“, se kterymi se setkali a bude je prezentovat jako pozitivni. pokud ty lidi budou znat opravdu dobre a nebude se jednat o pocit vytvoreny na zaklade kratkodobeho setkani, nelze nez souhlasit. take znam nekolik takovych pripadu ve svem terenu. jsou to obvykle absolventi bible colleges, kteri se stali domorodymi misionari ci zamestnanci nektere, obvykle zahranicni, ngo. dale znam jednoho clena minoritni etnicke skupiny, kterou studuji, ktery pracuje na mistni univerzite. on ovsem pochazi z elitni misionarske rodiny a od malicka vyrustal ve zcela jinem prostredi a podminkach nez vetsina ostatnich clenu teto minoritni skupiny.

ok, ted se jako samozvany kritik vystavim kritice sam. nase organizace podporuje jiz nekolik let hrstku studentu. jedna se o vysokoskolske studenty, kteri patrili po celou dobu studia na stredni skole mezi top svych trid. bohuzel, nemame dobre zkusenosti. ti mladi lide jsou nesmirne snazivi a opravdu makaji. nasledny stret s realitou kazdodenniho zivota pote, co ukonci sve vzdelani, jim vsak doprava jednu ranu za druhou. nikdo z nich neziskal praci, pri ktere by mohli zurocit nabyte vzdelani. nekdo pracuje v hlavnim meste v tovarne na kurata kfc, jiny jako ridic pro budhisticky klaster, jedna divka pracuje pro krestansky domov, dva po nezdarech s hledanim prace odjeli do sydney, kde vykonavaji neodbornou manualni praci, atd.

Dana
tomas r.:

Chci jenom napsat Tomášovi, že tyhle debaty rozhodně MAJÍ smysl, tak ať se nenechá otrávit nějakými osobami, kteří nemají potřebu ani zájem něco pochopit.

Jitka
MartinT.:

Martine, můžeš mi, prosím, poradit, kde bych mohla najít jiné podobné diskuze, do nichž se Tomáš zapojil? Díky.

MartinT.
Jitka:

Myslíš tady na HS? To jde těžko dohledat, fulltextové prohledávání není nijak snadné a diskuse je „zatapetovaná“ celou řadou banalit, spolujízd a spolucest, brigád, takže pro mne zajímavá témata jdou těžko dohledat. V roce 2007 došlo k nechtěnému výmazu starých diskusí. Od té doby jsme cestovali zejména v rámci bodů o „udržitelném“ ekoturismu, apod., sám Tomáš by to věděl líp. Hledej zkratku „tr“. Ale ani já sám své starší diskusní příspěvky nedohledám, pokud nebude zaveden režim pro přihlašování čtenářů a hledání podle jejich jmen či přezdívek. To bych zřejmě musel v redakci HS obnovit diskusi o úpravě diskusí, nebo to můžeme probrat zde.

Pedro

až bude otázka chudoby v zemích třetího světa tak jednoduchá, že bude možné o ní objektivně diskutovat a analyzovat ji na cestovatelských stránkách, tak si dám nohy na stůl, otevřu pivo, zapálm doutník a uvěřím fámám o konci světa. Držím Mishe palce, každá snaha pomoci dětem si zaslouží rspekt.

Vanessa

ahoj vsichni. tak trochu me zaskocilo co zde ctu. Mam mnoho kamaradu z Nepalu a ucitele berou 1000 kc na mesic? v jakem meste? moje kamaradka je ucitelka a kamarad ucitel a oba meli plat kolem 1000 euro plus minus. Ptala jsem se jich, ze toto ctu o jejich zemi a oba mi potvrdili, ze to neni pravda. Chudoba tam je, to ano, ale Nepalci jsou skromny lide a mnohdy ani pomoc nechteji a neprijmou….take neni pravda jiz, ze se musi vzit toho koho vybere rodina. Mozna nekde v zapadle vesnici ano, ale mnoho rodin jiz nechava sve potomky na vyber a moje kamaradka jenny si vybrala pritele, nynejsiho manzela sama a rodina ji v nicem nebrani. a takto to ma mych xxx znamych. Maji pres 120 dialektu a vice a pravda je ze napr. rybar si nesmi vzit zemedelce atd. jakoby by se nemeli michat, ale ve finale stejne mnoha rodin je uz vice vzdelana a z techto starych tradic ustupuji….Neni treba lhat o teto zemi za ucelem ziskani penez. Ja na sve naklady letim do Nepalu a vezu jim leky. tedy tem co maji nouzi……

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí