HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Nepál


POSLEDNÍ DISKUSE

ROZHOVOR: Ladislav Zibura o své poslední pěší cestě po Nepálu a Číně

ROZHOVOR: Ladislav Zibura o své poslední pěší cestě po Nepálu a Číně

Poutníka Ladislava Ziburu asi znáte, jeho nohy už ho zanesly do Jeruzaléma, z Česka do Říma nebo do Santiaga de Compostela. Tento rok se vydal na pěší putování do Nepálu a Číny. Pokud vás zaujme jeho příběh, přijďte si ho poslechnout na festival Obzory, který se koná v 12. a 13. listopadu v Praze.



Své cesty zásadně absolvuješ pěšky. První vedly po známějších poutnických cestách, ta poslední skrz Čínu a Nepál. Jak hledáš "pěší trasu"? Lépe řečeno, jak si vybíráš kudy půjdeš?

Docela náhodně, opravdu. Třeba do Nepálu jsem přiletěl, aniž bych tušil, kam se nakonec vydám. Nejvíc mě zajímá život obyčejných lidí na turisty zapomenutých místech – stačí tak vyrazit prakticky kamkoliv mimo turistická místa. Člověk nesmí o dané zemi vědět příliš, protože by ho pak mrzelo, co všechno nenavštívil.

Na cestě je Láďa často i online, NepálNa cestě je Láďa často i online, Nepál

Lidé NepáluLidé Nepálu

Potkává spoustu zajímavých lidí, ČínaPotkává spoustu zajímavých lidí, Čína

 

Prohlédněte si další fotografie k článku...


Není někdy otrava jít dlouhé kilometry po asfaltu či ve velkém městě? Nebo takové úseky přeskakuješ? Tyhle země nejsou úplně stavěné na pěší chůzi.

Tak zrovna Nepál je pro pěší chůzi dokonalý, protože tam jsou prašné a nepříliš frekventované silnice. Když nepočítám kopce, tak se mi nikde nechodilo lépe. Velkým městům se snažím vyhýbat, ale když se přede mnou nějaké objeví, jednoduše ho projdu. Asi nejextrémnější pro mě v tomhle ohledu byl Instanbul. Není to nijak příjemné, ale i to k cestě patří. O to víc si pak znovu užívám venkovských silniček.

Asie rovná se často enormní smog. Jak s tím bojuješ?

V Číně jsem procházel provincie Sečuan a Šen-Si, plné čistých řek, zvířat a lesů, i v Nepálu bylo mimo města celkem čisto, průmyslové znečištění tu ještě není tak velké. Takže vůbec nijak. Jen v Číně jsem jednou spal u nějakého průmyslového závodu a měl z toho vyrážku, ale to se stane.

Festival Obzory

Těště se na přednášku Ladislava Zibuey na letošním festivalu OBZORY!
Čerstvé expedice, známé osobnosti, důkladné know-how a praktické rady pro milovníky všelijakých aktivit v přírodě, inspirace, exotické jídlo, večerní koncert, skvělá atmosféra, místo, kde se potkávají fajn lidi... vše na jednom místě v Praze (Filozofická fakulta UK), o víkendu 12. – 13. 11. 2016. www.FestivalObzory.cz

Kudy přesně vedla tvoje poslední cesta?

Z Káthmándú jsem vyrazil pěšky na úpatí Annapurny, prošel okruh kolem Annapurny a pak pokračoval na jih, na hranice s Indií, do města Lumbiní, kde se narodil Buddha. Ta nepálská část měla asi 600 kilometrů. Pak jsem z Káthmándú odletěl do Chengdu a vyrazil pěšky do 800 kilometrů vzdáleného města Xi'an. Dohromady jsem v Nepálu a ČÍně strávil necelé tři měsíce.

Náboženský obřad v NepáluNáboženský obřad v Nepálu

Která země tě zaujala více?

Nepál ani Čína nikdy nebyly koloniemi, díky čemuž se kultura vyvíjela nezávisle na západu. Zajímalo mě tak úplně všechno, protože to pro mě bylo nové. V Nepálu mě překvapila míra chudoby, zejména v oblastech, které vloni zasáhlo zemětřesení. V Číně zase otevřenost a pohostinnost místních. Těžko soudit, která země mě zaujala více, ale kdybych se měl někam vrátit, tak spíš do Číny (pokud znovu dostanu vízum).

Číňané jsou velmi pohostinní, ČínaČíňané jsou velmi pohostinní, Čína

Tuším, že si právě v Číně chtěl uspořádat pohřeb pro svoje milované pohorky. Jak to dopadlo?

V těch starých jsem měl nachozeno snad pět tisíc kilometrů, tak jsem si je vzal s sebou v úmyslu je nechat někde pod Annapurnou (takže v Nepálu). Nakonec mi ale byly o tolik pohodlnější než nové boty, že jsem celou cestu odešel v nich – a boty to překvapivě vydržely.

Své prožitky z cest sdílíš vtipnou formou na sociálních sítích a sklízíš velký ohlas. Neotravuje tě někdy na cestách ta "povinnost" dát o sobě co nejčastěji vědět online?

Nikdy jsem to jako povinnost nevnímal. Psaní je mou velkou vášní a po cestě píšu tak jako tak. Nasdílet úryvek vznikající knížky na Facebook není žádný problém – navíc mě baví se o cestu dělit s lidmi, kteří by na ni sami rádi vyrazili, ale z nějakého důvodu nemohou. A frázi "co nejčastěji" bych nepoužíval – dal jsem o sobě vědět tak jednou za tři dny.

Ladislav Zibura s dětmi v místní škole, NepálLadislav Zibura s dětmi v místní škole, Nepál

Sama takové putování vnímám spíše jako možnost být sám se sebou a právě si užít toho oddechnutí od online světa. Vidíš v tom taky nějakou "duchovní" rovinu, nebo je to pro tebe prostě jen velká zábava?

Myslím, že duchovní rovině se člověk při podobně dlouhé cestě nevyhne, takže přirozeně ano. Jedná se ale o věci, které jsou těžko přenositelné. Mluvím o nich v některých pasážích knihy, na projekcích ale ne. Tam se totiž snažím své ego upozadit – lidé se nechodí podívat na mě, ale chtějí mít pocit, jako by cestu zažili oni sami. A já jim moc rád tu atmosféru lehkosti a svobody zprostředkuji. Že někdo svět bere s nadhledem a má smysl pro humor ještě neznamená, že by jeho myšlenky byly mělké.

Ze svých cest píšeš taky knihy. Kdo myslíš, že je hlavně čte?

Rozmanitost publika mě hodně překvapila. Hodně si ji oblíbili středoškoláci, kteří sní o nějaké cestě, zároveň ji četla spousta lidí v důchodu, kterým ji namnoze koupila vnoučata. Nedokážu odhadnout, jaká skupina lidí převažuje. Dalším příjemným překvapením pro mě bylo, že jsme dělali už třetí dotisk – lidé se o cestopisy očividně zajímají.

Děti na cestě ze školy, NepálDěti na cestě ze školy, Nepál

Kdy vyjde kniha z poslední cesty?

Knihu jsem dost intenzivně psal uplynulé tři měsíce a odevzdával 30. září. S Albatrosem se nám podařilo zkrátit všechny termíny na minimum, takže už 14. listopadu bude na pultech knihkupectví.

Řekla bych, že si i první český cestovatel, který dokázal z promítání z cest udělat spíše jakousi stand up show. Jak se ti to povedlo?

Když jsem dělal první projekci, založenou čistě na improvizaci, jednoduše to tak vyplynulo. Nejsem příliš vážným člověkem a nedělá mi problém si dělat ze sebe a věcí kolem legraci. Vložím hodně energie do improvizace, protože mě to baví – nikdy nepřijdu jen ukázat fotky a "odpovídat si to". Sám si projekce zpříjemňuji tím, že narážím na věci, které se odehrály v poslední době, nebojím se být provokativní. Když se někdo urazí a příště nepřijde, je to naprosto v pořádku – je to podobné jako divadlo. Mám díky tomu trochu jiné potenciální publikum než klasické předášky.

Kolik přednášek absolvuješ po každé cestě?

Já jsem s přednáškami začal až vloni, vlastně náhodou, takže mohu říct jen to, že po cestě do Jeruzaléma jsem jich měl asi stovku. Jak to bude tentokrát, uvidíme – záleží, jak dlouho to bude bavit mě a lidi. Nejpozději v polovině příštího roku bych ale zase chtěl na nějakou cestu vyrazit.

Typická nepálská fotka s modlitebními vlaječkami, NepálTypická nepálská fotka s modlitebními vlaječkami, Nepál

Kam by ses ještě rád pěšky podíval?

Nevím, jestli ještě chci někam chodit pěšky. Rozhodnu se před další cestou, možná někam tentokrát vyrazím stopem nebo na lodi, uvidíme. Začala mě lákat Jižní Amerika, chci se začít učit španělsky a někdy v polovině příštího roku tam vyrazit. Ale možná skončím někde úplně jinde. Rozhoduji se dost impulzivně, mám to tak rád.

07.11.2016, Kateřina Petríková


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Dobrá cena existuje, ale ne pro nakupujícího.