HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Nepál


POSLEDNÍ DISKUSE

Národní park Chitwan

Národní park Chitwan je zařazen mezi přírodní památky UNESCO. Návštěvníkům nabízí několik možností jak se přiblížit divokým zvířatům. Protože park není oplocen, lze divoká zvířata s poněkud menší pravděpodobností potkat i mimo hranice parku. Mezi nejznámější tahouny návštěvníků patří nosorožec a tygr bengálský.



Národní park Chitwan se nachází na hranicích s Indií zhruba uprostřed území Nepálu mezi Káthmándú a Pokharou. Z obou měst je lehce dostupný autobusovou dopravou, přestože se vždy jedná o celodenní výlet. Z výchozího městečka Tadi Bazaar je to do Sauruhy ještě několik prašných kilometrů, přes které turisty rádi a zdarma převezou všudypřítomní náháněči hotelovým džípem.

Dvoudenní trek džunglí

Procházka lesem je vždycky sázka do loterie. Zaplatili jsme si průvodce (400 rupek na osobu a den), denní vstupné do parku 500 rupek na osobu a další vedlejší výdaje jako je doprava a ubytování pro nás i naše průvodce, ale jistotu, že nějaké divoké zvíře opravdu uvidíme jsme samozřejmě neměli. Abychom zvýšili své šance na nosorožce a tygra bengálského, vyrazili jsme do džungle na dva dny.

Jeden turista - dva průvodci

Z bezpečnostních důvodů musí mít každá i jednočlenná skupinka turistů dva průvodce. Jeden z nich, tzv. senior, má licenci k poskytování průvodcovských služeb. To znamená, že absolvoval kurz vypsaný vládou a uspěl při zkouškách mezi ostatními zájemci. Druhý průvodce je tzv. junior, nemá licenci a teprve se učí jak být dobrým průvodcem. V našem případě dělal druhého průvodce zahradník našeho hotelu. Byl spíš do počtu a pochybuji velice, že by ve vypjaté situaci dokázal nějak zakročit.

Oba dva naši průvodci byli "vyzbrojeni" dřevěnou holí. Před tím, než jsme se vnořili do hustého podrostu se nám a zahradníkovi dostalo poučení, že v případě, že na nás zaútočí nosorožec, máme vylézt na strom. Pokud tam zrovna žádný strom nebude, tak máme utíkat cik cak. S tímto ponaučením, které, jak jsme měli brzy poznat, je v praxi téměř neuskutečnitelné, jsme se vnořili do lesa.

Romantika uprostřed džungle

První den začal opravdu dobrodružně. Na úzké vydlabané kánoi jsme přepluli řeku, která tvoří přirozenou hranici národního parku. Ještě v mlze jsme se vnořili do hlubin chitwanského pralesa, kde slunce těsně po východu slunce vytvářelo na mlhou zmáčených listech skvělé barvy. Ze stromů splývaly liány a stékaly kapky vysrážené rosy a my se cítili jako v ráji.

Po chvíli jsme narazili na první zvíře. Asi deset metrů od nás se zastavil malý štěkající jelínek (barking deer). Několik minut nás pozoroval a pak s legračními zvuky v pozadí odhopkal pryč. Mával na nás bílým ocasem a vydával zvuky podobné kašlání, štěkání a chechtání zároveň.

Pokračovali jsme dál a najednou nad námi slyšíme šustění větví a listů. Hnědí opičáci s krátkým ocasem patřili k jednomu ze dvou druhů opic žijících v parku. Jednalo se o makaky rhesus (Macaca mulatta), které jsme už na své cestě Asií viděli několikrát. Poprvé jsme je ale mohli pomocí dobrého dalekoledu pozorovat opravdu zblízka a přitom v přirozeném prostředí.

Vyšli jsme na malou mýtinku uprostřed pralesa. Na osamoceném stromě sedělo velké hejno čápů - openbill stork (Anastomus oscitans). Začali jsme z batohu vytahovat teleobjektiv a zcela automaticky se přibližovat co nejblíže k objektu našeho zájmu. Po chvíli čápy odlétli a průvodce opět vykročil kupředu. Udělal však jen dva kroky a hned se k nám otočil. Ve tváři měl vepsáno vzrušení i obavy - asi šest či sedm metrů před námi stál nosorožec.

Nosorožec - krásný i nebezpečný zároveň

Zahlédli jsme vlastně jen hřbet tohoto obrovského zvířete. V podstatě jsme jen tušili jeho opravdové rozměry. Ale byl tady a byl opravdu velmi velký. Šedivý tank před námi zajel do hustého lesa. Průvodce se k nám otočil, podal nám ruku a gratuloval, jaké jsme měli štěstí. Na to jsme se vydali stopovat nosorožce.

Ještě než jsme vešli do lesa začal náš průvodce zpřesňovat bezpečnostní opatření. Ukázal nám na velmi široký strom s rozvětvenými deskovitými kořeny a poradil, že nejlepší je se před nosorožcem schovat za takový strom a v podstatě se s ním honit dokolečka kolem kmenu. Našemu pomocnému průvodci začal vysvětlovat, že v případě útoku nosorožce má mlátit klackem o zem nebo o strom a křičet - to většinou nosorožce poplaší a odradí od dalšího útoku. Zdálo se, že zahradník má stejný strach jako my a že na jeho pomoc se spolehnout nemůžeme.

Dál už šlo všechno velmi rychle. Nosorožec popošel o pár metrů do lesa a my se plížili za ním. Viděli jsme už jen jeho nohy a velký šedivý stín, ale i tak nás jeho přítomnost vzrušovala a lákala. Nosorožec o pár metrů ustoupil a my šli opět za ním. Najednou ale něco zapraskalo a náš průvodce se bleskurychle zvedl a dával znamení k útěku. Začala jsem bezhlavě utíkat za pomocným průvodcem. Žádný cik cak a také žádné vyhlížení vhodného stromu, na který by se dalo vylézt. Na to prostě nebyly myšlenky. Než jsem doběhla k doporučenému širokému stromu, tak jsem upadla. Viděla jsem jen, jak se pomocný průvodce vzdaluje a já zůstávám s útočícím nosorožcem zcela sama.

Můj partner zůstal s naším hlavním průvodce o kousek pozadu. Jak jsem se později dozvěděla, tak při útěku také upadl. Navíc měl na zádech poměrně těžký batoh a měl problémy rychle vstát. Naštěstí náš zkušený průvodce se k němu vrátil, začal křičet a mlátit klackem o zem a stromy. Nosorožec se polekal a v dalším útoku již nepokračoval, což bylo naše jediné štěstí.

Lze utéct před nosorožcem?

Poznali jsme na vlastní kůži, že před nosorožcem, který zaútočí, prakticky nelze utéct a o nějakém šplhání na strom nelze vůbec mluvit. Většina stromů v lese nemá žádné vhodné větve, po kterých by se dalo vylézt. Nosorožec je navíc velmi velký a když si stoupne na zadní nohy dosáhne až deset metrů vysoko. Nešťastníka stáhne silnými čelistmi za nohu dolů a rozšlape nebo nabere na roh. Naděje, že bych před nosorožcem utekla je rovněž nulová. Přes svou mohutnost dokáže nosorožec běžet rychlostí až 40 km v hodině. Na rozdíl od nás se navíc nemusí vyhýbat keřům nebo trní. Jako tank si razí cestu kupředu. Smrt průvodce pod nohama nebo rohem nosorožce není v Chitwanu nijak neobvyklá věc a jen v posledních pěti letech takto zahynuli tři průvodci. Smrt turisty není potvrzená, ale vážné poranění opět není výjimkou. S nosorožcem je lepší si nezahrávat.

Nosorožec bezpečně a zblízka

Po ranní vyhrocené příhodě s nosorožcem jsme již nic dalšího, co by se mohlo tomuto zážitku vyrovnat, neprožili. Po velkých cestách jsme procházeli parkem od jednoho jezera ke druhému a trávili hodiny pozorováním prázdné krajiny na strážní věži. Měli jsme trochu smůlu v tom smyslu, že zrovna docházelo k oranizovanému mýcení vysoké trávy, aby turisté měli v budoucnosti ze strážní věže lepší výhled. Na vysekaném místě vyroste za pár týdnů nová mladá tráva, kterou nosorožci a další zvířata vyhledávají. Nepálská vláda za tímto účelem najímá místní obyvatele, kteří za mzdu 150 rupií denně kosí trávu u vyhlídkových stanovišť. Samozřejmě že v takovýto den se k jezeru nepřijde zchladit žádný nosorožec, kterého bychom si mohli snadno vyfotografovat.

Přesto jsme si ale nakonec nosorožce podrobně prohlédli a vyfotili a to jen pár desítek metrů od vesničky Bankatta. Zrovna, když jsme se chystali nastoupit do lokálního autobusu, tak vylezl z lesa a stál na sluníčku čelem k nám. Věnoval se spásání lákavě zelených lístečků. Přestože o naší přítomnosti dobře věděl, zapózoval naším objektivům asi pět minut. Když jsme se pokusili přiblížit blíže než na dvacet metrů, otočil se a jako velký šedý opancéřovaný tank zaplul do lesa. Poučeni z ranního zážitku jsme ho už nechali jít. Také má právo na své soukromí.

 

Převzato z http://www.setkanicestovatelu.cz


01.11.2005, Redakce


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Co uděláme s načatým víkendem?

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ