Dospělý slon má bohatou škálu pracovního uplatnění. Využívá se jako dopravní prostředek pro armádu, která chrání zvířata národního parku před pytláky či jako zpestření turistického programu. Důvodem je především jeho bezpečnost. Na slona si netroufne ani tak nevyzpytatelné zvíře, jako je nosorožec.
Sloní porodnice
Mezi jeden z nejhezčích a paradoxně také nejlevnějších zážitků v Chitwanu patří návštěva farmy, kde jsou soustředěny slonice a jejich potomci do tří let věku. V nevelkém areálu vzdáleném od Saurahy tři snadné kilometry chůze chovají přibližně dvacet dospělých slonic a jejich mláďata. V době naší návštěvy bylo přítomno čtrnáct slůňat ve věku jeden měsíc až tři roky a jedna ze slonic byla březí.
Sloní puberťáci
Slonice jsou uvázané řetězem ke kůlu, ale slůňata mohou volně pobíhat. První k nám přiběhli zhruba tříletí sloní puberťáci. Poměrně drsným způsobem loudili nějakou dobrůtku. Silným chobotem do nás naráželi takovou silou, že jsme několikrát vypadli z kamenitého chodníčku na trávu. Kdo přistoupil na jejich hru, mohl se s dvoumetrovým slůnětem honit po trávníku nebo z batohu vytáhnout nějakou tu sloní sušenku a podávat jim ji přímo do chobotu. Tzv. sloní sušenky prodávali provozovatelé farmy, a proto jsme měli jistotu, že jim naše dobrůtky nemohou uškodit.
Sloní batole
Nejvíce času jsme ale strávili u jednoho z nejmladších slůňat. Asi dvouměsíční „mrně“ nám sahalo do pasu. Ještě se trochu bálo a několikrát odběhlo do bezpečného úkrytu k matce. Vdycky se ale nechalo na sušenku přilákat zpět. Zatímco si nemotorným chobotem strkalo sušenku do tlamičky, tak jsme si mohli hladit jeho drsnou kůži a hrát s měkkým chobotem. Za 50 rupek vstupného (asi 20Kč) jsme si zkrátka užili spoustu legrace, která se u nás doma zažít nedá.
Výcvik dospělých slonů
Kolem tří let věku je slůně definitivně odděleno od matky a převezeno na místo, kde se podrobí výcviku. Mladého slona je třeba co nejdříve naučit poslouchat rozkazy jeho lidského velitele, tzv. mahuta. Mahut sedí slonovi za krkem a vede jej jednoduchými příkazy, které mu udílí bosými chodidly za uši. Výcvik je poměrně krátký, ale opravdu intenzivní. Na začátku je třeba slona trochu vyhladovět, aby se stal vnímavějším a měl motivaci se něco nového naučit. Později se slůně zapřáhne mezi dva velmi dobře vycvičené slony a ti ho svýmy pohyby usměrňují dle pokynů mahuta.
Sloní safari
Tradičním turistickým programem v Chitwanu je vyjížďka na cvičeném slonu do džungle. Všichni samozřejmě doufají, že z bezpečné výšky sloního hřbetu spatří nosorožce a většinou se to během dvouhodinové jízdy skutečně podaří. Na nosorožce se koná masová výprava dvanácti či více slonů. Komu se podaří narazit na nosorožce začne pískat a přivolávat ostatní. Samotní sloni jsou také mírně vystrašení a začnou hlasitě troubit na poplach.
Vlastní vyjížďka na houpajícím velikánovi není zrovna příjemná záležitost. Po dobu dvouhodinové jízdy jsem nenašla žádnou pohodlnou pozici a pravidelně jsem se mlátila o dřevěnou konstrukci sedla. Každý cestující má vyhražen jeden roh čtverhranné ohrádky, sedí obkročmo kolem rohového kůlku a stále do něj naráží. Společně s dalšími třemi turisty pak vyhlíží, kdy se konečně objeví vytoužený nosorožec.
Nepohodlí je však rázem zapomenuto, narazí-li slon na nosorožce. Nám se to podařilo až v posledních minutách jízdy. Najednou se lesem ozvalo ustrašené kvičení. Slon narazil na nosorožce-juniora. Mládě obklopené několika slony s turisty zmateně pobíhalo v kruhu a snažilo se vyklouznout ze sevření. Povedlo se mu to v okamžiku, kdy na místo dorazili další sloni s turisty. Ti, kteří již měli příležitost si nosorožce prohlédnout v pronásledování mláděte nepokračovali. Ostatní se rozeběhli do lesa, kde po pár minutách mládě opět dohonili. Ještě posledních několik okamžiků jsme se mohli potěšit z podívané na neobvyklé divoké zvíře. Z bezpečí sloního hřbetu je podívaná na nosorožce opravdu velkým zážitkem.
Převzato z http://www.setkanicestovatelu.cz
