Má Nepál nejhorší časy za sebou? Maoisté už několik let neděsí ani místní obyvatelstvo ani turisty. Alespoň ne násilně. Otázkou je, kam povede zemi jejich „demokratická“ vláda. Zamysleme se nad vývojem situace v Nepálu společně s Tomášem Beránkem.
Na Štědrý den roku 2007 byla vyhlášena Nepálská federativní demokratická republika. Tím byl potvrzen konec vlády královské dynastie Šáhů, která byla u moci 237 roků. Poslední nepálský král, nenáviděný despota Gjánéndra, byl sesazen již v květnu 2006. Nepálci opět vyšli do ulic, ale nebylo to proto, aby oslavili konec království. Většina z nich, vyznávající hinduismus, považovala totiž svého panovníka za vtělení boha Višnua. Hlavním důvodem k radosti bylo ukončení zhruba desetiletého konfliktu mezi královskou armádou a lidově osvobozeneckou armádou sestavenou maoistickou stranou, který hrozil přerůst v občanskou válku. Takže obyvatelé země pod Himálajem vítali toužebně očekávaný mír.
Maiosté výměnou za odevzdání zbraní a ukončení vybírání poplatků od turistů získali křesla v prozatímní vládě, jejímž úkolem bylo dovést zemi k volbám. Ve svobodných a snad i demokratických volbách do nepálského parlamentu v dubnu 2008 nepřesvědčivě zvítězila maoistická strana. Těžko říci, zda ji lidé volili ze strachu či zda uvěřili jejich neuskutečnitelným slibům. Nepřátelstvím znesvářených stran trpěli nejvíce prostí lidé, kterým kromě všedních starostí jak uživit své děti z výnosů chudých kamenitých políček, závislých na tom, jestli monzuny dorazí včas, přibyly další obavy z toho, kdo zabuší na dveře jejich domků v zapadlých vesničkách vysoko v horách.
Velice často přicházeli maoisté požadující jídlo a nocleh. Pokud jim nebylo vyhověno, stavení zapálili nebo zastřelili jeho obyvatele. Když královští vojáci zjistili, že vesničané pomáhali maoistům, čekala je odměna v podobě bičování, někdy i znásilnění žen a odvlečení dětí. Stovky dětí byly nezvěstných, tisíce lidí mrtvých. Maoisté podnikali útoky na policejní stanice, úřady, školy. Svoji autoritu prosazovali pumovými atentáty, blokádami silnic a únosy školních dětí, které násilím vychovávali na dětské vojáky. Vraždili politické odpůrce i ty, kteří jim odmítli pomoci. Počet obětí je odhadován na více než 15 000 a k tomu je nutno připočítat neustálé porušování lidských práv.
Situace v zemi paradoxně pomohla některým ženám vymanit se z tradičních pout patriarchální společnosti i ke stírání kastovních rozdílů. Příslušnice něžného pohlaví začaly houfně vstupovat do obou armád, aby bránily své bližní. Některé se postavily do čela organizací, bojujících za práva žen, z jiných se staly vůdkyně demonstrací proti králově režimu.
Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Maoistům se sice podařilo sestavit vládu, ale menšinovou, která v parlamentu potřebuje podporu jiných stran. Tím se politická situace v zemi dostala do patové situace a další vývoj závisí na schopnosti politických představitelů dohodnout se.
A věcí k dohodě rozhodně není málo. Je nutné vypracovat novou ústavu, sjednotit armádu, zajistit fungování právního státu i pozdvihnout zaostalou ekonomiku. Hlavním zdrojem příjmů do státní pokladny stále zůstává turistický ruch a právě na něho bude upřena největší pozornost. Rok 2011 chce Nepál vyhlásit rokem turistiky, takže cestovatele do jižní části Himálaje kromě kouzla téměř nedotčených velehor, hlubokých údolí, kterými pospíchají dravé bystřiny, dřevěných, bohatě vyřezávaných hinduistických chrámů v malých městečkách, impozantních stúp obklopených buddhistickými kláštery, malých domků rozházených po terasovitých políčkách, přátelských a usměvavých lidí mnoha etnických skupin, čekají rovněž mnohá překvapení
Co lze čekat od vývoje v Nepálu? Jak se tato patová situace může dlouhodobě podepsat na ekonomice chudého státu? A co nás čeká jako turisty? Ptejte se Tomáše Beránka v diskusi níže.
Autorem článku je Tomáš Beránek, předseda sdružení Namasté Nepál, které se zabývá humanitární, vzdělávací a kulturní podporou lidí v Nepálu a přibližování života lidí v Nepálu Čechům. A nabízí mimo jiné i pravé nepálské výrobky. Výtěžek z prodeje obchůdku je věnován na humanitární činnost hnutí.
Tomáš je vzděláním kartograf, živí se jako odborník na geografické názvosloví a cestuje: Nepál navštívil 9x a má rád tamní krajinu a lidi. Jezdí i do jiných zemí Asie a Afriky. Na svých cestách fotografuje, publikuje své zážitky a vypráví o nich na přednáškách s diashow. Zajímá ho vysokohorská turistika, příroda, buddhismus, práce s dětmi.
Do Nepálu se dlouho chystám. Připadá mi ale že většina turistů jde na klasické treky – Everest, Annapurny a pár dalších. Přitom tam musí být spousty dalších údolí a hor. Měla bych tedy dva dotazy.
Je dneska bezpečné cestovat kamkoliv v Nepálu?
Doporučili byste nějaou oblast, která je zatím masovější turistiky ušetřena?
Díky
Cestování po Nepálu je dnes zcela bezpečné, již dva roky nebyly zaznamenány žádné problémy. Turistika je hlavním (a jediným) zdrojem příjmů nepálského státu a všichni Nepálci bedlivě dbají na to, aby návštěvníkům jejich země nebyl zkřiven ani vlásek.
Vedle klasických treků pod Everest a kolem Annapúren, které jsou už hodně „profláklé“ existuje samozřejmě množství dalších možností, jak se dostat do ještě zachovalých oblastí Himálaje. Z nejznámnějších méně frekventovaných treků lze jmenovat např. údolím Rolwaling, pod Káčaňdžengu, okolo Manáslu, Dolpo a mnohé další. Podmínky, jak se do těchto oblastí dostat, se různí.
Podrobnější info lze získat na adrese [email protected]. V rámci projektu našeho sdružení NETRADIČNĚ NEPÁLEM můžeme rovnéž zprostředkovat cestu po Nepálu přesně dle přání zájemců, kdy platby za služby nejdou na zisk cestovek, ale přispívají na rozvojové projekty v zemi pod Himálajem.
TB
V Nepálu jsou všechny údolí a treky na povolení anebo jen ty oblíbené? Je možné tam přijet do hor a jít v podstatě kamkoliv?
Některé oblasti jsou na povolení, jiné nikoliv, někde je nutné zaplatit pouze vstupy do rezervací.
Teoreticky je možné se sebrat a jít kamkoliv, ale předpokládá to znalost terénu či alespoň nepálštiny, protože neexistuje žádná síť značených cest, ani ubytování. Proto je vhodné chodit s místním průvodcem, který se na cestu přeptá, (pokud ji nezná), dohodne nocleh apod.
TB
A na kolik ten průvodce přijde? Je to rozdílné podle oblastí a délky treku? Co nosiči, narazila jsem na hodně různé ceny. Dají se najít i narychlo těsně před trekem?
Jaká je zkušenost s mapami, dá se jimi řídit všude?