V této zprávě vám představíme jen několik krátkých momentek, které nám uvízly v paměti.
1. Ranní trh v Muang Singu
V Muang Singu bývalo kdysi největší opiové tržiště francouzské Indočíny. Dnes se tu sice opium stále dá sehnat, ale mnohem běžněji se zde prodává zelenina v takové to „vše potřebné“. Na ranní trh je nutné vyrazit opravdu časně. Vstáváme v nekřesťanskou dobu a doptáváme se, kde tržnici najdeme. Lokalizace dle průvodce již neplatí, místní celý trh přestěhovali asi o půl kilometru jinam. „Jděte tam, kam půjdou všichni“, zní rada nad zlato. Procházíme městečkem a kolem nás se z ranní mlhy jak duchové vynořují ostatní nákupuchtiví. Přijíždí z okolních vesnic i s celou rodinou.
Na tržišti je už rušno. Ženské pečou k snídani vše, co se sníst dá i co se sníst nedá (Je libo červíčka madam?). My si radši snídani odpustíme. Takový pečený žaludek nebo grilovaný chroust by nám nemusel udělat dobře. Bezpečnější budou snad banány. Ukazujeme na poměrně velký trs (asi dvě a půl kila) a paní ukazuje na prstech dva. „Dva čeho?“ “ Jestli chceš dva dolary, tak na to zapomeň!“ Nakonec se ukáže, že chce dva tisíce kipů, což je asi pět korun. Hm, to by šlo.
Na tržnici prodávají také ženy z okolních vesnic, které patří k různým kmenům. Je to skoro jako etnologická přehlídka obyvatelstva severního Laosu. My poznáme ale jen ty hlavní jako jsou Akha a Thai Dam. Stále ještě chodí oblečené alespoň částečně v tradičním oblečení. Prodávají hlavně různé zemědělské produkty, ale látky a suvenýry. Potkáváme mezi nimi dost známých tváří z včerejšího výletu. Překvapením je, že si nás pamatují a že se k nám hlásí. I přes jazykovou bariéru si báječně popovídáme.
2. Zturizovaný Luang Prabang
S obrovským štěstím se nám podaří dostat z Muang Singu do Luang Prabangu během jednoho dne. Hotelů v hlavní turistické oblasti je mnoho, ale jsou většinou plné. Pokud je někde volno, chtějí zase nesmyslnou cenu. Nakonec skončíme zalevno v malém trochu kobkoidním pokoji s jedním švábem. Je už po půlnoci a jeho společnost nás už nemůže rozhodit. Ráno se poohlédneme po něčem lepším. Když postarší dědula nahodí cenu za troják devět dolarů, tak se nám to moc nezdá. Ale když nám za to nabídne soukromý apartmán o rozloze čtyřiceti metrů čtverečních tak nestačíme zírat.
Jinak jsou ale ceny v Luang Prabangu zvýšené na turistickou úroveň. Není také divu, každou chvíli přistává na místním letišti letadlo plné turistů. Cestovky sem organizované zájezdy vozí ve velkém. Ani to ale místní obyvatele nedokázalo příliš zkazit, takže se setkáváme s mnoha úsměvy a na tržišti se dají usmlouvat suvenýry za skvělé ceny.
3. Není VIP jako VIP
Už jste někdy jeli VIP autobusem? Takový pojem VIP Bus v Laosu dostává úplně jiný rozměr. Autobusy se zde dělí na normální, tzn. starý většinou notně přetížený autobus korejské výroby. Bagáž se dává na střechu, a tudíž po každé cestě zbyde z našich batožin hrouda hlíny nebo bláta, podle toho, jestli zapršelo nebo ne. Uvnitř je normální autobus také pohodlí samo. Bordel, který jsou Laosani schopní převážet nezná mezí. K tomu dost často některý z cestujících trpí kinetózou, což jízdní komfort ještě zvyšuje.
Nebo má cestovatel možnost vyzkoušet tzv, VIP bus. Je o něco dražší nežli normální. Kvalita je ovšem dosti různá. Využili jsme ho celkem dvakrát. Při cestě z Luang Prabangu do Vientianu to byl VIP pouze v tom, že hroudu hlíny z našich batohů neudělali na střeše, ale v děravém zavazadlovém prostoru. A také jsme na cestu dostali místo jednoho ozbrojence se samopalem dva. V této oblsti byla ještě před několika lety častá přepadení autobusů, a tak se bezpečnostní opatření udržela až do dnes. I když údajní bandité zde již nepůsobí. Naši ozbrojenci stejně vypadají na to, že by ubránili maximálně sebe. Útěkem.
Ale zpět k VIP. Z Vientiane jsme odjížděli do Pakse na jihu Laosu. Opět jsme byli nuceni použít VIP bus, na který jsme se po předchozí zkušenosti opravdu netěšili. Když jsme k němu dorazili, nestačili jsme valit oči. Nový, pohodlný, dvoupatrový Chevrolet, sedačky s podložkami na nohy a dekami. Úplně nás však dostala večeře a nápoje, vše v ceně. Takový komfort by člověk v Laosu opravdu nečekal. A nejlepší ze všeho bylo, že cena byla paradoxně nižší než při předcházející cestě. Holt není VIP jako VIP.
Nejširší nabídku průvodců a map Laosu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
