Ekoturistika v Laosu z pohledu obyčejných sólo-cestovatelů

Ekoturistika v Laosu z pohledu obyčejných sólo-cestovatelů

Jak cestovat za domorodými kmeny zodpovědněji? V praxi to je mnohem složitější než v diskusích na Hedvábné stezce. Nemáme žádný všeobecně platný návod, jen pár zkušeností. Třeba o tom, že i výlet k „domorodé většině“ může být zajímavý.

Je to již nějaký čas, co jsme sledovali velmi rozsáhlou a někdy „vášnivou“ diskusi k tématu eko-turistiky a udržitelného turismu k domorodým či horským kmenům. V tu dobu jsme se zrovna chystali do Laosu a Kambodži a tak nás tahle problematika velmi zajímala. Celá diskuse nás donutila k hlubšímu zamyšlení.

Nejsme cestovatelé-objevitelé a nemáme potřebu objevovat „bílá místa na mapách“. Ale zároveň chceme mít možnost poznat zemi včetně jejích národnostních menšin. Nebuďme pokrytci. Život národnostních menšin a přírodních národů JE ZAJÍMAVÝ. Je natolik zajímavý, že se tohoto lákadla nikdo nechce vzdát. Velká skupina turistů a cestovatelů se ale zajímá o možnosti trvale udržitelného turismu a o to, jak se vyhnout negativnímu působení na domorodce jen kvůli svým vlastním zážitkům.

Jak na to

V sekci „Rady“ je mnoho dobrých tipů jak může zodpovědný cestovatel snížit dopady turismu na domorodá etnika. Například článek Tomáše Ryšky – Cestujete mezi domorodá etnika? zmiňuje základní principy zodpovědného cestování. Jenže naplnit dobré rady a dobré předsevzetí v praxi je mnohem těžší než se na první pohled zdá.

– Například jak zjistíme, zda je naše návštěva v té či oné vesnici vítaná? Respektive jak to zjistíme dříve než tam skutečně přijdeme?

– Jak máme kontaktovat přímo domorodý kmen? Přes koho a kde ten kontakt najít?

– Jak si můžeme být jistí, že nám průvodce pravdivě odpoví na otázku o jeho příslušnosti k etniku, které chceme navštívit?

– Jak a kde zjistíme, zda je cestovní kancelář kterou hodláme využít vlastněna zástupci domorodých etnik, ke kterým zároveň pořádají výlety?

– Jak se můžeme přesvědčit o tom, že cestovka pravdivě informuje o svém vztahu s domorodými národy a jak se přesvědčíme o její důvěryhodnosti?

– A od koho skutečně zjistíme jak se nejlépe odvděčit přímo domorodému kmenu?

Prostě jak to udělat, když nemáme žádné kontakty v této oblasti, máme relativně málo času, a přesto chceme poznat kulturu země i s jejími etniky a chceme si zachovat ve svém cestování slušnost a jistou dávku odpovědnosti.

Prohledali jsme internet, věnovali tomu několik dní čistého času, pročetli jsme i stránky mnoha NGO, které se zabývají pomocí právě v Laosu. Ale praktických rad pro konkrétní místa jsme našli jak šafránu. Možná jsme úplně slepí nebo hloupí, ale nikde jsme se nedopátrali koho máme kontaktovat, když chceme v Laosu navštívit například vesnici Akha, Lenten nebo Thai Dam. Kde se máme ptát po onom povolení od lidí kmene Akha. A nenašli jsme ani jedinou cestovku vlastněnou zástupci tohoto etnika.

A tak jsme vyjeli na cestu bez kontaktů, bez konkrétních cílů, ale s předsevzetím, že se pokusíme zjistit něco více přímo na místě činu.

Na vlastní kůži

A jak to dopadlo? Někdy zklamáním, jindy to skončilo zajímavou zkušeností nebo neuvěřitelnou náhodou.

Nakonec jsme se shodli na tom, že by to chtělo něco více. Nějaký zdroj praktických tipů pro konkrétní oblasti. V následujících článcích tedy přinášíme vlastní trošku do mlýna a zkušenosti z Laosu. Rádi bychom ale zároveň rozpoutali diskuzi a založili v ní takovou malou databázi vhodných kontaktů na cestovky, místní průvodce a jiné zdroje, které by mohli využít všichni zodpovědní cestovatelé.

V následujících článcích se s vámi chceme podělit o vlastní praktické zkušenosti a také o zážitky z našeho prvního pokusu o návštěvu domorodých kmenů.

  • Nahlédnutí do života domorodé „většiny“
  • Ochrana pralesa vrukou místních obyvatel
  • Na obědě u náčelníka
  • Parodie na skanzen

Nahlédnutí do života domorodé „většiny“

Laos je velmi různorodý co se týká etnického rozlišení obyvatelstva. Vedle rozličných „horských kmenů“ se také hlavní skupina Laů dělí do mnoha etnických podskupin. Vlastně téměř kdykoliv a kdekoliv může turista v Laosu narazit na člena „etnické skupiny“. Přesto cestovní kanceláře propagují treky a výlety pouze k několika málo „turisticky zajímavým“ kmenům. Který turista by taky chtěl navštívit „domorodou většinu“, že? My jsme to také neměli v úmyslu, ale shodou náhod se nám podařil velmi zajímavé nahlédnutí do života běžných obyvatel Laosu.

Městečko Huay Xai vypadá jako dost velký zapadákov. Jedna hlavní ulice a několik hotýlků. Taková nutná, ale nezajímavá zastávka na cestě z Thajska do Laosu. Ale je tu kancelář turistických informací, která nabízí různě dlouhé výlety do vesnic horských kmenů. S nadšením začátečníků se hrneme dovnitř. Nejdříve důkladně prostudujeme barevné plakáty a úsměv nám zamrzne nad cenami výletů. Ale možná že vyšší ceny znamenají také vyšší kvalitu. S tímto optimismem se vrhneme na slečnu za přepážkou a začneme ji zahrnovat dotazy dle teoretických rad z diskuse na Hedvábné stezce.

„Ke kterému kmenu je výlet pořádán?“

„Během treku navštívíte dvě vesnice kmene Akha a jednu kmene Thai Lü.“

„A náš průvodce patří ke kmenu Akha nebo ke kmenu Thai Lü?“

Bez odpovědi.

„Co je zahrnuto do ceny výletu?“

„Zahrnuto  je jídlo, voda, průvodce a částečný přesun autem.“

„A příspěvek pro vesnice je také zahrnutý v ceně?“

Odpovědí je nechápavý výraz.

Tak jinak. „Kolik peněz dostanou vesnice?“

Slečna zdá se porozuměla, ale s odpovědí váhá a pak odpovídá znovu co je obsahem výletu.

„A můžete si koupit ve vesnicích suvenýry“, zní doplňující informace.

Ani po půl hodině z ní nedostaneme víc, než co stojí na plakátech, propagačních materiálech a cenících. Jednodenní výlet začíná cenou 40USD na osobu a to tedy vzdáváme.

V našem penzionku kraluje „Mamasan“, která rozhodně nezapře podnikavého ducha. Při obědě nám nabízí odpolední výlet do blízkých vesniček se shlédnutím výroby pálenky, nudlí a bambusového papíru. Nejsme tím nijak nadšeni, ale aspoň během čekání na jídlo vyzvídáme podrobnosti. Nějaký projekt eko-turistiky od EU má být údajně ve vesnici 120 km od Huay Xai. Ale bližší info neví. Prý by se muselo prostě do té vesnice dojet a zjistit vše na místě. Naopak o výletu tady ví všechno. Bylo by to jen asi na dvě hodiny, tuk tukem s řidičem, který umí obstojně anglicky. Ptáme se ke kterému kmeni řidič patří. To přesně naše hostitelka neví, ale alespoň dle pravdy odpovídá, že řidič pochází odsud a bydlí v Huay Xai, takže spíš k žádnému. No aspoň se nám nesnaží nakecat nějaké pohádky. Cena je 500 B za všechny, což je v přepočtu asi 5 dolarů na osobu. A platit máme až po příjezdu, pokud budeme spokojeni. Není to sice to, co bychom si představovali, ale nemáme žádný program na odpoledne a cena nás nezruinuje. Nic si ale od tohoto výletu neslibujeme.

Po okolních vesničkách

První zastávka je v blízkém watu. Náš řidič čeká dole u silnice a my se škrábeme po schodech podívat do watu. Při druhé zastávce nechává tuk tuk u silnice a jde s námi. Vcházíme do vesnice, která vypadá jako každá jiná v Laosu. Domky na kůlech s doškovými střechami, udusaná hlína a množství domácích zvířat. Jen s velkým ostychem vstupujeme do vesnice. Náš „průvodce“ nám ukazuje domky na kůlech, které jsou zhotoveny z bomb. Obyvatelé vesničky nejsou v dohledu a tak se osmělujeme k vyfocení domečků. Přesto se shodneme, že máme všichni stejně „divný“ pocit a necítíme se na této půdě nijak dobře. Pořád trochu čekáme jestli se odněkud vyřítí někdo z místních a bude nepříjemný. Nedivili bychom se.

Náš průvodce ale alespoň projevuje znalosti angličtiny a místních událostí. Povídáme si o bombardování a jeho důsledcích a dozvídáme se množství zajímavých informací. Zve nás hlouběji mezi domečky a naši obavu částečně rozptyluje tím, že se s místními obyvateli zdraví a domlouvá. Vypadají opravdu přívětivě. Náš průvodce nám ukazuje různé druhy obydlí a zemědělských staveb a vysvětluje k čemu slouží a proč mají často zvláštní stavební uspořádání. Je to velmi zajímavé. Obyvatelé vesničky patří ke kmeni Thai Lü, ale nijak bychom to nepoznali. Tradiční oděvy se nosí jen při zvláštních příležitostech.

S naším průvodcem mluvíme i o tomto tématu a vypadá docela rád, že nejsme zklamaní, když jsou všichni místní oblečeni do praktických triček a šortek nebo sukní. Nás spíš zajímá důmyslné skladování potravin a velmi zajímavé pasti na odchyt malých savců a ptáků. Fotíme pouze neživé předměty, což nikomu nevadí a když chceme vyfotit vesnici i s jejími obyvateli nejdříve se ptáme. Náš průvodce otázku překládá nejbližším domácím. Ženské s dětmi se smějí a povolují nám udělat několik snímků celé vesničky z dálky. Nepřejí si, abychom fotili zblízka členy rodiny a my to respektujeme. Díky tomuto respektu a také díky tomu, že se náš průvodce s místními evidentně dobře zná, je atmosféra uvolněná a přátelská.

Celý výlet zakončujeme již za tmy pozváním do jednoho domku. Nejdříve se nám moc nechce, ale ukazuje se, že tu bydlí rodiče našeho průvodce. Při přípitku místní pálenkou Lao Lao se navíc dozvíme, že aniž by to byl náš záměr či naše přičinění, navštívili jsme skutečně místní obyvatele s místním průvodcem. Náš společník a řidič v jedné osobě se tu totiž narodil.

Nejširší nabídku průvodců a map Laosu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Zkušenosti čtenářů

Emil

Dobré! Už se těším na článek o tom skanzenu 🙂

Tana B.

Myslim, ze Tomas Ryska dava ve svem clanku na vase otazky odpoved – prostrednictvim agentur jako napr. Indigenous Tourism Rights International (ITRI). Jeste pro ferovost – kontaktovali jste primo jeho? Pokud vim, na tema turismu realizoval terenni vyzkum prave v Laosu. Ale to snad asi ano, pokud jste tomu venovali nekolik dni a brali to odpovedne. V kazdem pripade diky za znovuotevreni zajimaveho a duleziteho tema.

Katka a Tomáš
Tana B.:

Ahoj,
Tomáš Ryška je v této oblasti bezesporu odborník a určitě bychom se mohli spojit přímo s ním. Jenže to asi není řešení pro všechny, přeci mu nemůžou psát všichni lidé, kteří se chystají někam do světa . To by nedělal nic jiného, než psal odpovědi na maily :-))
Nás spíš zajímala dostupnost informací pro běžného turistu, a to jak na internetu, tak i na místě. V tomto případě přímo v Laosu.
Agentury se také v konkrétních zemích starají o konkrétní projekty na podporu minorit a kmenů. Ale to nezahrnuje průvodcování turistů. A informace o nějaké cestovce, která by byla vlastněná zástupci etnik jsme bohužel na internetu a ani na místě nenašli.
Proto chceme toto téma otevřít z praktické stránky a pídit se po zcela konkrétních zkušenostech. Pokud máte více informací nebo rad, sem s nimi :-))

Katka a Tomáš

tomas ryska

ahoj katko a tomasi,

se zajmem jsem si precetl vas clanek a musim rici, ze me opravdu potesilo, ze muj text (i kdyz jak sami naznacujete, zdaleka ne vycerpavajici) nezapadl v hlubinach zapomneni. kritiku textu prijimam a jsem si vedom jeho slabin. zaroven vsak verim, ze za podminek zadavatele (text musi byt kratky, jeho precteni by nemelo zabrat dele nez cca 3 minuty) bych jej poskladal velmi podobne i dnes. ctenarka tana spravne zminila organizaci itri. itri se zabyva prave turismem, resp. jeho negativnim dopadem na indigenni etnika. o cestovce, kterou by v laosu „vlastnili“ zastupci minoritnich etnik nevim. naopak, nezridka jsou turistum nabizeny projekty, kdy je zduraznovan pozitivni dopad pro cilovou komunitu. muj vyzkum ovsem nemohl nic takoveho (bohuzel) prokazat. zkusenosti turistu by me zajimaly take. problem vsak spatruji v nedostatecne znalosti (obvykle velmi komplikovane) situace navstevovanych komunit a nekriticke sebereflexi turistu. jak casto je (napr. na hs) slyset hlas turisty, z jehoz navstevy nemeli vesnicane radost? bylo by tedy mozne usoudit, ze navstivene indigenni komunity se z navstev turistu raduji?

lída

Ahoj,je reálné dostat se do Laosu z Bangkoku přes kambodžu? A jestli mužeš poradit jaky pruvodce je na tutu cestu nejlepší. Díky

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí