HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Kambodža


POSLEDNÍ DISKUSE

Angkor Wat – to nejlepší na konec!

Angkor Wat – to nejlepší na konec!

 

 

Směr naší cesty (nejdříve Laos a pak Kambodža) jsme určili také podle přísloví: „To nejlepší nakonec.“ Převládl názor, že po shlédnutí komplexu Angkor by nám už další chrámy a historické památky mohly připadat jako slabý odvar. Nakonec ale o Angkor vůbec nešlo. To nejlepší byli stejně lidé a krása země jako celku.



Něco o Angkoru

Pokud čistě náhodou někdo neslyšel nikdy o Angkoru, o čemž silně pochybujeme, tak Angkor je největší náboženská stavba na světě, nejslavnější stavební památka v jihovýchodní Asii a nejkrásnější příklad khmerské architektury. Chrámový komplex zahrnuje mnoho větších i menších chrámů rozkládajících se na ploše 400 km². Kdysi byl každý centimetr každého chrámu pokryt nádhernými reliéfy a i dnes je stále se na co dívat.

Celý komplex Angkor je nádherný, velkolepý, dechberoucí a vyzařuje skoro až magickou atmosféru. Každý kousek kamene, každý reliéf tu vyvolává představy o pompéznosti dávných dob, o silné a velké khmerské říši a nepochopitelné zručnosti khmerských stavitelů a umělců.

Chrám Ta Phrom zapomenutý a pohlcený džunglí v nás vyvolává pocity prvních objevitelů. Obrovské kořeny stromů prorůstají stavbou a džungle si pomalu bere zpět to, co vždycky bylo její. Ta Phrom vydává poklidné svědectví o pomíjivosti lidského snažení. Že proti přírodě a běhu času neobstojí ani to nejlepší lidské dílo.

Obrovské tváře v chrámu Bayon pozorují každého návštěvníka. Usmívají se. Proč, to se asi nikdy nedozvíme. Možná ví něco víc než my. Není to výsměch, jen náznak vědoucnosti. Možná již došly osvícení a blažený úsměv je bude provázet na věky věků. A nebo je to jen prosté znázornění usměvavých obyvatel Kambodže. Kdo ví. Dvě stě tváří Bayonu, dvě stě úsměvů.

A samotný Angkor Wat? Hlavní a největší chrám celého komplexu je monumentální. Jen jeho hradby měří pět kilometrů. Při příchodu po mostě obdivujeme rozlehlý chrám jako celek. Stojí si tu, jako by se nechumelilo už pěkných pár století. Je nádherný. Když projdeme první branou, ocitáme se uvnitř složitého komplexu svatyněk, nádvoříček a sloupoví. Každou chvilku objevíme nějakou zajímavou plastiku nebo obzvláště zachovaný reliéf. Z bezprostřední blízkosti můžeme obdivovat propracovanost postav a smysl pro detail. Postupně se proplétáme až ke středu chrámu. Je tvořen vysokou věží-stupou, která znázorňuje posvátnou horu Mt Meru. Po velmi příkrých schodech se dá vyšplhat až téměř nahoru. Necháme dole svou hrdost a po všech čtyřech pavoučíme vzhůru. Nebe je tu na dosah a výhled skutečně úchvatný.

Apsary

Odvrácená tvář popularity

Odvrácenou tváří Angkoru je množství jeho návštěvníků. Chrámy mají opravdu úžasnou atmosféru. Respektive měli by, kdyby se tu nevyskytovali turisté. Turisté jsou totiž velmi zvláštní živočišný druh. Vyskytují se v permanentně přemnoženém počtu, motají se do záběru, strkají se v zástupech a trvale hlučí. Někteří se projevují způsobem, který připomíná Homolkovi: „Hele táto, podívej!!“ „No tý vole, to je něco!“ Vše co oko vidí je pro turisty nutné patřičně okomentovat a při jejich permanentním přemnožení z toho za jediný den může pořádně rozbolet hlava. Tajemná atmosféra zapomenuté civilizace se ztrácí v obdivných výkřicích, cvakání fotoaparátů, zvonění mobilů a drmolení anglicky, německy, francouzsky, španělsky, italsky a japonsky mluvících průvodců. Více než co jiného dnes Angkor připomíná obrovské termitiště – tvarem i počtem lidských mravenečků.

Do Siem Repu jsme přijeli s časovou rezervou a přesvědčením, že chceme Angkoru věnovat co nejvíce času. Vzhledem k jeho rozsáhlosti, významu i kráse si to opravdu zaslouží. Nakonec nám ale jeden den stačí. Ne snad na to, abychom prohlédli celý areál o čtyři sta kilometrech čtverečných, ale k nasycení to bylo dost a dost. Pokud bychom tu byli sami, nebo alespoň v některých částech sami, věřím, že bychom se odtud týden nehnuli. Pořád je co objevovat a pro nasávání atmosféry si stačí sednout v některém z menších chrámů a jen se dívat.

Bohužel veškerá atmosféra je zadupaná hordami turistů a ani čtyři sta kilometrů čtverečních nestačí k tomu abychom našli klidný kout, kde by nás turisté nechali osamoceně. To je daň popularitě nejkrásnější z památek jihovýchodní Asie a také nejvyšší sezóny, která je právě teď o Vánocích. Věříme, že skutečné nadšence kamenů a historie to nemůže odradit. Ale my jsme schopní se spíše dvě hodiny plížit po duně, jen abychom zahlédli pouštní lišku. A nejvíc nadšení jsme z rozhovoru s bezejmennou babičkou z bezejmenné vesničky uprostřed přírody této krásné země. Takže co se týká Angkoru - jak se říká: „Bylo to krásné a bylo toho dost!“

Dzungle pohlcujici ztracene mesto

Siem Reap v obležení

Tisíce návštěvníků Angkoru denně to už je sakra množství. A všichni se musí někde najíst, napít, přespat a koupit nezbytné suvenýry. Část z nich přijíždí jen na otočku z Thajska, ale pořád zbývá obrovská horda lidí, která doslova okupuje Siem Reap. Bez Angkoru a bez turistů by toto město bylo pravděpodobně jen jedním z mnoha malých městeček s prašnými cestami a centrální tržnicí se zeleninou a rybami. Siem Reap se znovuobjeveným Angkorem je však doslova metropolí turismu. Počet obyvatel překročil již hranici tři čtvrtě milionu a přesto se na ulicích zdá, že turisté místní obyvatele vysoko přečíslují.

Do Siem Reapu přijíždíme v té nejvyšší sezóně – je 24. prosince. Jsme již ve vánoční náladě a těšíme se, že si dopřejeme trošičku luxusu po téměř měsíční cestě. Prostě jen pěkný pokoj s teplou vodou a nějakou skvělou večeři. V koutku duše spoléháme na to, že se nám podaří rychle najít ubytování a ještě bychom se mohli nechat svézt k Angkoru. Vstupenky na zítřek totiž platí již dnes od pěti odpoledne, a tak bychom chtěli zajít na Angkor na Štědrý večer. Když stojíme u čtvrtého hotýlku, tak už se této myšlenky pomalu vzdáváme.

S ubytováním to nevypadá zase až tak růžově. Ceny které tu požadují za malou kobku, zavánějící zatuchlinou a se studenou vodou, jsou přemrštěné. Za pěknější pokoj s teplou vodou jsou to částky přímo nehorázné. Přesto si nechceme nechat zkazit Štědrý den. Jsou to jen peníze, nic víc. Bereme tedy dobře vypadající pokoj s teplou vodou a razíme na večeři. Nejsme příliš vybíraví a ani zrovna škudlilové, ale situace v Siem Reapu značně připomíná indické Khajuraho. Množství turistů zvedlo ceny na západoevropskou úroveň při zachování asijského standardu. Buď to budeme akceptovat a místní v tomto trendu podpoříme, nebo budeme asi o hladu. Nakonec se výjimečnost Štědrého dne smrskne na skvělou zmrzlinu a zasloužený odpočinek.

Real antique

Ani druhý den nevypadá Siem Reap nijak zvláštně a ve srovnání s Luang Prabangem je to jen prašná díra uprostřed polí. Celkově špatný dojem završuje místní tržnice nacpaná suvenýry k prasknutí. Rádi bychom tu zvětšili suvenýrovou zátěž batohů, ale není co kupovat. Buď mají zvrácený vkus místní prodavači nebo mnohem spíše místní turisté. Vše co se tu prodává jsou asi tři druhy reliéfů z Angkoru a vše v provedení „real antique“. Všichni tedy mají téměř totožný sortiment a důležité je, aby to vypadalo jako pravý kus starověku.

To se podle místních dosáhne několikerou vrstvou laků a špíny. Prostě turisto moc si nevybírej a hlavně zaplať. Marně se snažíme vyčenichat ukázky tradiční zručnosti místních obyvatel. Nějakou dřevořezbu s tradičním motivem v obyčejném dřevě bez nánosů laků, které mají dodat punc starožitnosti. Víme, že jsou Kambodžané velice šikovní a umí vyrábět nádherné věci. Ale ne v Siem Reapu. Když už hledání vzdáme, podaří se nám přímo v areálu Angkoru objevit reliéfní obrázky apsar na ručním papíru. Je to sice suvenýr také určený jen pro turisty, ale aspoň si nehrají na „real antique“ a jsou opravdu hezké.

Po dvou dnech s úlevným oddychnutím opouštíme Siem Reap a razíme zpět do Bangkoku.


13.02.2007, Redakce


Diskuse


Ota Veverka
Ota Veverka

Článek je docela podařený až na pár drobných omylů a nepřesností. Nevím například, kde přišel autor k údaji, že v Siem Reapu žije tři čtvrtě milionu obyvatel. Když jsem se sem přistěhoval v roce 2006, mělo město něco přes 100 000 obyvatel a dnes po dvanácti letech se množství usedlíků odhaduje na 300 000. Odhaduje, protože sčítání obyvatelstva v Kambodži neexistuje. I tak ztrojnásobení počtu obyvatel během tak krátké doby znamená, že z hlediska dopravy se Siem Reap stal hodně ucpaným městem, hlavně ve večerních hodinách.Pravda je, že to není nijak zvlášť krásné město. Staré domy z francouzských koloniálních dob byly většinou zbourány a až na pár výjimek tu není co vidět. Za prohlídku určitě stojí buddhistické kláštery, například Wat Damnak, Wat Bo nebo Wat Pram Roath.Hodně jste mě překvapili se stížností na vysoké ceny ubytování a jídla. Netuším, kde jste byli, ale dnes se píše rok 2018 a není naprosto žádný problém sehnat velmi pěkný pokoj s klimatizací za 15 USD. Samozřejmě musíte počítat s tím, že když přijedete v hlavní sezóně a nemáte předem zabukované ubytování pak to problém může být. Osobně by mě nenapadlo jet do tak hromadně navštěvovaného místa a nezajistit si ubytování předem. Přesto, v Siem Reapu je dnes více než 1200 hotelů a guesthousů.

Jídlo není za evropské ceny, pokud nejdete do luxusního hotelu. Dobře se najíte v cenách 1.5 - 5 USD, a takových  restaurací je ve městě bezpočet. Nevím, kde v západní Evropě se za takové ceny najíte.

Takže doufám, že až se příště zastavíte, obrátíte se na mě a budete mít rozhodně lepší zážitky. Najdete mě zde www.otaphototours.com

07. 06. 2018, 12:23:56

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Nechval dne před hotelem.

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

Sponzorováno