Za orangutany do česko-indonéské pralesní rezervace

Za orangutany do česko-indonéské pralesní rezervace

Pokud máte v plánu navštívit některý ze 17 000 ostrovů Indonésie, máte rádi přírodu a obzvlášť orangutany, tak musíte letět na Sumatru. Místními aerolinkami se sem snadno dopravíte a letenky jsou vzhledem k obrovským vzdálenostem v indonéském souostroví za “pár korun”.

Během několikaměsíčního pobytu na Bali, kde jsme měli jakousi základnu, jsme podnikli několikadenní výlety s cílem poznat také okolní ostrovy. Vždy jsme si koupili letenky místních aerolinek a pokaždé se zcela bez problému dostali do cíle. Jedním z cílů byla i Sumatra. Tam jsme chtěli podniknout trek v národním parku Gunung Leuser a pokud budeme mít štěstí, tak se podívat na orangutany. Ostrovy Sumatra a Borneo jsou jediné dva, kde žijí tyto opice stále ještě ve volné přírodě. Dostali jsme kontakt na místního průvodce Aliho a několik dní před příletem do Medanu jsme si s ním vše domluvili.

Přelet z Bali trval několik hodin. Přestože jsme přiletěli pozdě v noci, tak na nás Ali čekal a odvezl nás do vesnice Bukit Lawang. Ta se nachází na okraj NP Gunung Leuser. Vzhledem k pozdní hodině nebyl na silnici téměř žádný provoz a během několika hodin (cca 3hodiny) jsme byli v hotelu. Ve vesnici, kde bylo kdysi rehabilitační centrum pro orangutany, je již poměrně slušný výběr ubytovacích zařízení. Nechali jsme všechnu organizaci na průvodci a o nic se nestarali. Ubytování bylo jednoduché, ale jeli jsme přeci do džungle, tak jsme komfort ani nečekali.

Hned u snídaně jsme se seznámili s Milanem, s kterým náš průvodce Ali pracoval. Právě oni dva společně založili v roce 2009 česko-indonéskou pralesní rezervaci. Milan předchozí den přiletěl z ČR a hned chtěl jít do rezervace. Zeptal se nás, zda bychom se tam také chtěli podívat a strávit několik nocí přímo v pralese. Nemuseli jsme se dlouho rozhodovat a za několik hodin jsme již byli na cestě do rezervace.

Krvelačné pijavice

Trvala asi 5 hodin. Šli jsme pěšky hustým lesem, brodili se přes řeku a potoky, až jsme se dostali přímo na okraj NP Gunung Leuser, kde se soukromá rezervace nachází. Po cestě se k nám přidalo i několik “černých pasažérů” – všichni jsme totiž měli na nohou zakousnuté pijavice. Sice to vůbec nebolelo, ani když jsme je dávali po příchodu do rezervace pryč, ale rozhodně to nebyl dobrý pocit z toho, že mi někdo saje krev.

Samotnou rezervaci tvoří  několik jednoduchých otevřených chatek  postavených na pralesní stráni a přes teleobjektiv fotoaparátu nebo dalekohledem můžete zkoumat prales v okolí. Místo plotu nebo ostnatého drátu vysázeli Ali s Milanem keře rambutánu, které jsou velice husté a trnité, takže se těžko přes nich někdo dostane.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Božský klid daleko od civilizace

Na místě není žádná elektrika nebo tekoucí voda. S výjimkou chvil, kdy poblíž komunikují opice je tu neuvěřitelný klid. Pro vodu a mýt se jsme chodili k blízkému potoku. Denní koupel jsme si dopřávali taktéž v potoce, i přesto že voda byla poměrně studená. Když se setmělo, tak se chvíli povídalo a poté šlo spát. Kdo chce vypnout, tak je na správném místě. Každé ráno nás budil zpěv ptáků nebo pokřik opic, které si opodál na stromech hráli. Místní příroda nás doslova pohlcovala a pro nás to byl jeden z nejlepších zážitků během cest po Indonésii. Ali nás vzal na výlet do okolní džungle, ukazoval nám zvířata, hmyz, stromy a rostliny. Viděli jsme velice jedovatou červenou stonožku, kompasový strom (jeho kořeny jsou na povrchu země a ten největší vždy směřuje na východ), mnoho liján a termity, které byli všude a jejich neustálá pracovitost nás naprosto fascinovala.

Kácení pralesa

Také jsme tu viděli, jak místní kácí prales, aby zasadili kaučukové plantáže kvůli výdělku. Ukázal nám obrovské palmové plantáže a vysvětlil, jak jejich rozšiřování hubí faunu, ostatní flóru a zároveň vytěžuje živiny z půdy. Bohužel, kaučukové nebo palmové háje jsou pro místní často jediným možným výdělkem a bojovat proti tomu je velmi obtížné. Navíc zatím co v pralese je příjemně chladno, tak díky kácení pralesa kvůli kaučovníku, je teplota v těchto vykácených místech až o několik stupňů znatelně vyšší.

Návrat z pralesa jsme měli zpestřen raftingem. Část cesty jsme zdolali na člunech vyrobených z velkých duší. Během toho jsme viděli prales z jiné perspektivy a na klidných částech měli příležitost pozorovat život v pralese. Dojeli jsme až do vesnice, kam cizinec zavítá jen zřídkakdy. Než pro nás přijel domluvený odvoz, měli jsme možnost s místními popít kávu a podívat se, jak zde žijí. Obydlí byla velice jednoduchá. V Indonésii se považuje za samozřejmost vlastnit a sledovat televizi a to pokud možno stále. Tady nás tento fakt opět překvapil a zarazil. I zde byla přítomna a puštěna v každém domečku. Řeka sloužila jako místo pro praní i jako toaleta (pod místem na praní J).

Orangutany jsme s Alim během pobytu v džungli sice neviděli, ale za to nás po návratu do Bukit Lawang vzal na výlet po okolí, kde jsme měli štěstí a viděli samici s mládětem z místního rehabilitačního centra. Ten založili Švýcaři v 70.letech jako centrum pro orangutany dlouhodobě držených v zajetí. Učili je zde jak přežít v divoké přírodě a poté je vypouštěli poblíž centra. Proto je tu vysoká pravděpodobnost, že nějakého orangutana uvidíte. Kdysi zde bývala i krmná stanice, kde bylo možné přiblížit se k nim na kratší vzdálenost, ale ta je již několik let zavřená.

Původně jsme měli v plánu jet se také podívat na slony ve vesnici Tankhanan, ale vzhledem k našemu několikadennímu pobytu v pralese jsme to nestihli a museli letět zpět na Bali. Aspoň máme důvod se na Sumatru opět vydat.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí