Sušenky na věčnost aneb ladacký pohřeb

Sušenky na věčnost aneb ladacký pohřeb

Množství jídla, kouře z vonných olejů a průvod vedený lámy, to je zvláštní atmosféra buddhistických pohřbů v indickém Ladakhu. Jejich výzkum podpořil Expediční fond.

Na ladacký pohřeb se sluší přinést láhev oleje a balíček sušenek. První uctí mrtvého, když je pálen v lampách při modlitbách, druhý dar smuteční hosté přinášejí pozůstalým. Domů z pohřbu si někteří odnášejí věci zesnulého, které získají v aukci uzavírající obřad loučení s mrtvým.

„Odpoledne jdem na pohřeb – nechceš taky? To by tě mohlo zajímat,“ říká Dolka nad hrnkem čaje. O Ladakhu mi občas řekne v jedné větě víc než půl knížky. Lehkost, se kterou mluví o obřadu na rozloučení se starou paní z nedaleké vesnice, začnu chápat, až když přijdeme na místo.

Pohřební slavnosti se tu říká ši ston a víc než českému pohřbu je podobná svatbě. Jenom se tolik nejuchá. Už u vrátek dostávají lidi jídlo; takové, aby se snadno dalo nabírat rukama – třeba biriani –  něco jako rizoto. O kus dál sousedi pozůstalých nalívají čha ngarmo – sladký čaj,  k němu každý fasuje sušenky.

Proviant do lamp

Letní pohřby bývají v zahradách, jako tenhle. Lidi choděj po pěšinkách i mimo ně, hodně se mluví, občas si někdo utrhne ze stromu jabko nebo meruňku. „Ty bydlíš kousek od Polo Ground, u Rinčenové mámy,“ hrne se ke mě jedna ze sousedek ze staré čtvrti a rozjíždí v našem hloučku debatu o tom, jak často letos v létě po večerech nejde elektrika.

Potom se na chvíli vzdálí, aby vyprázdnila naditou kabelu. Má v ní dvě lahve oleje. Těch  už je v zahradě pořádná hromada, přináší je každý. Lámové, buddhističtí kněží, olej pozděj spálí v lampách při modlitbách.

Lámové tráví čas u mrtvého dlouho před obřadem. V dávnějších dobách někdy i měsíc, dnes už nejvýš týden. Delší čas na modlitby nad mrtvým zůstává jenom v některých dědinách.

Oslazená soustrast

Teprve ten, kdo poklábosí, pojí a popije,  jde za pozůstalými. Truchlící zůstávají většinou uvnitř v domě,  v jedné místnosti a tiše naříkají. Příchozí jim, podle letité tradice kromě slovních projevů soustrasti, přinášejí sladké sušenky.

Ladačané chtějí ukázat, že si mrtvého vážili, a tak většinou nosí dražší balíčky za dvacet rupií (deset korun). Dvacetirupkové se od těch za poloviční cenu liší krémem uvnitř. Většině ne-Ladačanů připadá nepoživatelný; dávají přednost máslovým sušenkám za deset. Ty se ale na pohřbech prakticky nevyskytují.

Na větších pohřbech se sejdou i tři stovky lidí. Aby se rodinám nehromadily metráky „bisquits“, sušenky recyklují. Hosté je nepřinesou s sebou, ale koupí na místě. Stejně jako o jídlo pro smuteční hosty, se o sušenkový byznys starají sousedé pozůstalých. Když se hromada prodávaných sušenek začne tenčit, stačí zajít do místnosti pozůstalých, vzít, co dostali a znovu prodat. Díky tomu rodina pokryje část výdajů na pohřeb.

Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Vydražené šaty

Když skončí kondolence, přichází čas pohřebního průvodu. Lámové jdou v čele, zvoní zvony, rytmus chůze udávají malými bubínky. Pak jdou nejbližší pozůstalí, za nimi se vydávají na místo kremace ostatní. Popel z těla zemřelého se rozpráší do řeky nebo na místě, kde stojí čorteny – buddhistické posvátné mohylky.

Po kremaci se průvod vrací do domu zemřelé. Obřadní odpoledne uzavírá aukce oblečení nebožky, výtěžek z ní dostanou lámové. V dřívějších dobách se takhle dražíval všechen majetek bez ohledu na pozůstalé.  Dnes, když církev ztratila část svého vlivu, už je aukce spíš jenom symbolická.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí