HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Gruzie


POSLEDNÍ DISKUSE

Svérázní lidé žijí na Kavkazu, milí, pohostinní i zajímaví, jen je jim někdy těžké porozumět

Svérázní lidé žijí na Kavkazu, milí, pohostinní i zajímaví, jen je jim někdy těžké porozumět

Hory Gruzie jsou jedny z největších lákadel země, jež se nachází mezi Velkým a Malým Kavkazem. Obě pohoří mají sice skoro stejná jména, liší se však více, než by se mohlo zdát.



Velký Kavkaz je rozsáhlé pohoří táhnoucí se v délce 1 100 a šířce kolem 150 kilometrů na území tří států - Rusko, Gruzie, Ázerbájdžán a může se pochlubit řadou pětitisícových vrcholů. Několik jich leží také na území Gruzie a mezi ty nejznámější patří nejvyšší hora země Šchara (5 201 m) a hned po ní asi nejnavštěvovanější Kazbeg (5 033 m). Hory tvoří předěl mezi mírným podnebným pásmem a subtropickou oblastí, je zde tedy podnebí značně vlhké, a proto se i pohoří v době léta zelená.


Velký Kavkaz, GruzieVelký Kavkaz, Gruzie

Sapara, Malý Kavkaz, GruzieSapara, Malý Kavkaz, Gruzie

Achalciche, Malý Kavkaz, GruzieAchalciche, Malý Kavkaz, Gruzie

 

Prohlédněte si další fotografie k článku...


Malý Kavkaz oproti tomu se nalézá mnohem více na jihu a jeho podnebí je mnohem sušší a má barvu písku. Je asi 600 kilometrů dlouhé a 200 km široké, zasahuje Gruzii, Arménii, Ázerbájdžán, ale částečně i Irán a Turecko. V jeho kopcích se ukrývají nádherné skalní města jako například Vardzia a nebo na úpatí ležící Uplisciche.

Více o cestování po skalních gruzínských městech se dočtete v článku V Gruzii do skal vytesali stavby, které i po několika staletích berou dech svojí důmyslností a krásou.

Hlavní mít bumážku

Když míříte do hor Gruzie, má to v sobě vždy prvky romantiky a dobrodružství. Po válce v roce 2009 se do země vrací turismus jen pomalu, batůžkáři se sem sice odvažují (zvláště pak díky levným letenkám), ale movitější klientele se příliš nechce. I proto si Gruzie stále udržuje svůj určitý svéráz. Čím dále od hlavního města jste, tím je samozřejmě hlubší a rozmanitější.

Velký Kavkaz, GruzieVelký Kavkaz, Gruzie

Když jsem vyrazil na v celku krátký trek na Velkém Kavkazu z malé vesnice Juta do ještě menší vesničky Roška, netušil jsem, že vyjma hor, potkám ještě takové tři místní svérázy.

Hned za Jutou se z ničeho nic objevil voják, vyskočil ze základny, které více vypadal jako trochu lepší kadibudka obehnaná ostnatým drátem. Nebyl nepříjemný, jen po mě chtěl bumážku. Já ji neměl, on ničeho nelenil a potřebný papír mi vystavil. Když jsem se snažil zjistit k čemu je, svoji lámanou ruskoangličtinou mi důvod vysvětlil, prý dokazuje, že nejsem pašerák, a kdyby mě přepadli místní pohraničníci, tak jim to mám ukázat, aby si mě nespletli s nějakým tím čečenským teroristou. Uklidňující, ale což, Čečensko je blízko a hory jsou obrovské a z pozdější zkušenosti i vím, že dobře maskovaných pohraničníků plné.

Velký Kavkaz, GruzieVelký Kavkaz, Gruzie

O dva dny později se moje kroky zastavily před hostelem v obci Ghelisvake. Majitel byl vstřícný muž, ale za ubytování chtěl 100 lárí, což je asi 850 korun, tedy zatraceně hodně a na místní poměry zvlášť. Ukázal jsem mu stan na mých zádech, pochopil a cena klesla na 30 lárí. Tolik ke smlouvání. O pár minut později mě uvedl do jídelny a předložil mi večeři, byla skvělá. Chuť mi kazily židle vyskládané u zadní stěny místnosti. Byly vyrobeny ze dřeva a vypadaly jak bezhlavé nahé ženy, vlastně neměly ani ruce a částečně ani nohy, měly však bohatě vyznačený černý klín. Můj zmatené a trochu vyděšený pohled mi opětovala dvojice polských hikerů, jediní další hosté ubytovny, kteří v Gruzii trávili líbánky. Nakonec jsme dostali víno, tím se zaplašily všechny špatné myšlenky a spalo se krásně.

Jízda smrti s dřevorubci

Další den mi ujela maršrutka, trochu za to mohlo to vína, tedy spíše jeho množství. Nezbylo mi tedy nic jiného než stopovat a moc to nešlo. V této oblasti aut příliš nejezdí a ani ten den tomu nebylo jinak. Asi po hodině se objevil obří džíp a v něm seděl dobře oblečený pán. Jel mým směrem, ale řekl si 30 lárí za odvoz do 50 kilometrů vzdáleného Chinti. To bylo nepřijatelné. Podle něj jsem byl bohatý, jelikož moje konto mi dovolovalo koupit si letenku do Gruzie. Vůbec ho nezajímalo, že jeho auto má mnohem větší cenu, než cokoli, co já vlastním, a jeho nový telefon strčí ten můj do kapsy už jen tím, jak vypadá. Odjel.

Velký Kavkaz, GruzieVelký Kavkaz, Gruzie

Chvíli po něm se objevilo auto se třemi lesními dělníky. Mávli na mě a už se jelo, požádali mě, abych jim koupil na cestu vodku, souhlasil jsem a přidal ještě každému pivo. Řidič neváhal, dal si pořádný hlt a na řízení si otevřel pivo. To moji duši trochu poděsilo. V autě se všichni smáli, díky vodce i já, když řidič Otar zakřičel „Za Gruzii“ a vyhodil prázdnou láhev od piva z okýnka auta. Všichni na mě koukali a tak se slovy „Za Česko“ na rtech letěla z okna i ta má. Bylo to rychlá a zběsilá jízda, stála mě ale jen pá drobných, několik milionů mozkových buněk a do místa určení jsem dorazil živ a zdráv.

Párty před stanem

Gruzínská pohostinnost je legendární. Loučil jsem se v klášterem Sapara, ležícím na Malém Kavkazu a ukrývajícím nádherné fresky z čtrnáctého století, a mířil k městečku Achalciche, v plánu bylo se mu vyhnout a užít si poklidný večer. Po pár kilometrech chůze za městem se objevilo moc hezké místo u řeky Kura, chvíli na to už stál stan a hořel ohýnek.

Sapara, Malý Kavkaz, GruzieSapara, Malý Kavkaz, Gruzie

Klid a pohodový večer. Pak se ale z ničeho nic objevily reflektory dvou aut, banda Gruzínců mě spatřila, jak si tam tábořím a jelikož vyrazili na piknik, řekli si, proč ho neudělat rovnou v tom místě, kde chce ten divný cizinec spát. Bylo jich hodně, stejně jako jídla a pití, kolem půlnoci zmizeli a nechali mě mé motající se hlavě. Pohostinnost nade vše.

Výše jsou popsány jen některé střípky z bohaté gruzínské mozaiky.

Jirka Kalát se za posledních několik let podíval po všelijakých místech světa, externě pracoval pro různé noviny i časopisy a přednášel na nejednom místě. Jeho boty stály na půdě Spojených států amerických (zvláště dlouho pak na Aljašce), Guatemaly, Mexika, Turecka, Íránu, Laosu, Gruzie i Nového Zélandu. Několik měsíců se mu poštěstilo žít v Estonsku a rok ve Svaté zemi. V každém státě či městě se vždy zajímá o obyčejné lidi, jejich zvyky a životy. Jeho prvním úkolem je vždy poznat zemi, kudy prochází a pochopit lidi, které potkává.

UIA

Ukraine International (UIA) je největší ukrajinská letecká společnost založená v roce 1992.Díky velmi příznivým cenám a snadnému přestupu v Kyjevě, je možné s touto společností navštívit více než 38 zemí světa, 3000 destinací v rámci Evropy, Asie, Ameriky, Afriky a Středního východu.

 


17.05.2018, Jiří Kalát


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Zážitky musí být intenzivní...

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

Sponzorováno