Antarktický deník – 36 hodin nepřetržité práce

Antarktický deník – 36 hodin nepřetržité práce

Celkem 36 hodin. Těžko uvěřitelný výkon. Nakládka v přístavu Punta Arenas trvala s použitím techniky stejnou dobu jako vykládka na ostrově, ovšem tady šlo na břeh vše bez jeřábů. Samozřejmě tam se přes noc nepracovalo, ale i tak. Tvrdých 36 hodin, během kterých jsme z ledoborce přemístili na břeh kolem 130 tun materiálu.

Vše vypuklo ve čtvrtek 24. 2. Vzbudili jsme se do tichého rána. Slunečno. Bezvětří. Den, jakých tu není mnoho. Pak vzduch zaplnil nový zvuk – nedefinovatelné vzdálené hučení. Pomalu sílilo. V 7:53 se ozvala lodní siréna a zpoza ledové kry se vynořil červený trup ledoborce.

Antarktický deník

Naše dlouhé čekání skončilo.

V té jedné minutě se všechno změnilo. Ledoborec zakotvil a okamžitě se rozběhly přípravy na vylodění materiálu. V jedné chvíli tu byl všude klid, ve druhé probíhala horečná činnost. Na palubě ledoborce se otevřel hangár pro vrtulník, po hladině se projížděl zodiak a posádka hledala nejvýhodnější cestu pro vyloďovací ponton.

Naši – pracovní tým PSGI Zlín, generálního dodavatele stavby – byli z lodě přepraveni vrtulníkem, ale na dlouhé vítání nebyl následující dva dny čas.

Posádka vrtulníku začala dál okamžitě nosit na pevninu barely s palivem (máme 34 barelů nafty, 6 s benzínem) a od lodi vyrazil první ponton s naloženým buldozerem. Následoval ho náklad s prvními panely rozložené stanice a odpoledne, už za přílivu, nastal asi nejtěžší okamžik celého vyloďovacího manévru: vytažení prvního kontejneru z pontonu na břeh bez jeřábu. Premiéra našeho systému.

Nejdříve kontejner zvedáme, připevňujeme pod něj podvozek a pak jej buldozer opatrně stahuje na břeh. Na celou akci se přiletěl podívat i kapitán z „našeho“ ledoborce Francisco Azocar, který se tak zároveň stal prvním oficiálním hostem budované stanice.

Po hodině a půl práce máme kontejner na břehu. Rychle zjišťujeme, že daleko lepší bude, když podvozek zaměníme za velké lyžiny. Výměna chvíli potrvá a pak přichází přání kapitána, vzhledem k dobrému počasí, ať se pracuje přes noc. Dělíme se na dvě skupiny. Jedna jde spát na loď nebo do stanů, druhá pokračuje ve vykládce. Prostor osvětlují reflektory zapůjčené z lodi.

Ve tři ráno se střídáme. Když vyjde slunce, máme na pláži už tři kontejnery, mezi kterými jsou naskládány hromady panelů, ze kterých vyroste stanice a vyrovnané pražce na její základy.

Antarktický deník

Počasí nám přálo i druhý den. A tak je v pátek ve 22:30 definitivně vyloděno. Reflektory osvětlují osm kontejnerů a srovnaný materiál, který se táhne po pláži v délce asi dvě stě metrů nad čárou přílivu. Ještě pomůžeme Chilanům buldozerem dostat na vodu jejich ponton, který při poslední vykládce uvízl na pláži díky odlivu, a nastává loučení. Krátké. Máme toho dost.

Celkem 36 hodin. Těžko uvěřitelný výkon. Nakládka v přístavu Punta Arenas trvala s použitím techniky stejnou dobu jako vykládka na ostrově, ovšem tady šlo na břeh vše bez jeřábů. Samozřejmě tam se přes noc nepracovalo, ale i tak. Tvrdých 36 hodin, během kterých jsme z ledoborce přemístili na břeh kolem 130 tun materiálu.

V sobotu a v neděli jsme se věnovali stabilizaci situace, řečeno vojenskou terminologií jsme upevnili předmostí. Rozjeli jsme elektrocentrálu, vybudovali provizorní kuchyň a jídelnu.

Část z nás odvážela z pláže panely na staveniště. Teď je pondělí odpoledne. Všechny panely jsou už u staveniště, pokládají se základové pražce a Standa Havránek, který této výstavby části velí, optimisticky říká, že bychom mohli zítra začít pokládat podlahu.

V sobotu jsme tu měli další návštěvu. Přilétla kontrolní skupina z Antarktické smlouvy. Dva kontroloři – Australan a Angličan – a jeden námořník jako doprovod. Zatím neoficiálně, jak tvrdili. Přiletěli se podívat na začátek stavby, vše si vyfotili, o vše zajímali a za hodinu si je vrtulník opět vyzvedl.

Personální změny

  • Starousedlíci: ing. Michal Anderle, Vojta Komárek, Vlastimil Hanačík, Bedřich Mlčoch, Dan Nývlt, Zdeněk Máčka a Hynek Adámek.
  • Nováčci: ing. Alois Suchánek, Jan Pobořil, Jaroslav Zícha, Eduard Velísek, Pavel Samohýl, Tomáš Tesař, Josef Strolený, Stanislav Havránek, ing. Radim Hrubý, Jiří Koubek, Jan Vacula a Dušan Jamný.
  • Čekají na odjezd: Geolog Dan Nývlt a geomorfolog Zdeněk Máčka už skončili svoji práci a mají sbaleno. Už dva dny. Jenže argentinské vrtulníky mají práci asi někde jinde a tak, i když je letové počasí a jejich doprava na Marambio domluvena, čekají a čekají. Až odletí, zůstane zde už jen pracovní skupina a z vědců pouze jediný – geolog Bedřich Mlčoch.
  • Celkový počet lidí se ustálí na číslici 17.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: