HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

USA


POSLEDNÍ DISKUSE

Kodiak - ostrov krále medvědů

Kodiak - ostrov krále medvědů

 

Aljaška je snem lidí, kteří prahnou po původní divoké přírodě a chtějí alespoň na čas zažít těsné sepětí s ní. Sem, na ostrov Kodiak, daleko od nejzažší civilizace, se vydal fotograf Petr Slavík, aby několik dní fotil život královských medvědů.



Mlha - déšť - vítr - „Welcome to Kodiak" smějí se místní obyvatelé vaší otázce, kdy se trochu vyčasí. V tomto počasí sedím na břehu bezejmenné říčky plné lososů umírajících v dávném boji o přežití rodu. Pozoruji kapky deště stékající po nepromokavém obalu objektivu. Kolem poletují hejna racků a perou se o zbytky ryb. Jejich křik je jediné, co ruší ticho divočiny.

Náhle se v zátočině řeky objeví mladá medvědice s velkou bílou jizvou na zádech. Zcela zaujatý fotografováním rybařící medvědice si ani nevšimnu, že z druhé strany přichází další medvěd. Toto je totiž jejich země. Království největšího poddruhu medvěda hnědého - kodiaka. Uvědomujete si to na každém kroku. Když kráčíte mlhavým podvečerem po chodníku, který vyšlapaly stovky obrovských tlap. I ve chvíli, kdy se prodíráte vysokou trávou a cítíte a slyšíte jejich blízkost. Těsnou blízkost! Tady nic neznamená lidské chtění. Zde jste se propadli časem o milióny let zpět. Zde vládnou zákony přírody.

Munsey´s Bear Camp

 

Medvěd hnědý - kodiak, Aljaška, USA

Po dřevěném přístavním molu společnosti Andrew Airways drkotají kolečka vozíků naložených zavazadly turistů a rybářů. Batohy, pouzdra na pruty, chladící boxy a do toho vše potřebné pro život v divočině.  Pošta pro Mika, nová puška pro Raye nebo náhradní centrála do loveckého kempu na druhé straně ostrova. Nákladní prostory malých oranžových hydroplánů se rychle plní. Jiná možnost, jak dopravit lidi a materiál do vzdálených koutů ostrova, není. Infrastruktura je omezena pouze na pár desítek kilometrů v okolí města Kodiak. Piloti znají obyvatele kempů, loveckých či rybářských chat jménem. Vlastně vám přijde, že tu zná každý každého. Přílet hydroplánů je vždy takovou malou společenskou událostí. Možnost poklábosit o novinkách ve městě i všedních problémech života v divočině. Uprostřed toho hemžení a shonu malého letiště na hladině zálivu se snažím, aby se mé objektivy ocitly až na vrcholu hromady zavazadel a ne pod ní. Najednou sedím na sedadle kopilota a se sluchátky na uších vnímám, jak se plováky odlepily od tmavomodrých vln. Přístav i městečko mizí vzadu pod námi. Letíme nízko nad vrcholky centrálního pohoří, kterému se pro jeho zelenou barvu přezdívá smaragdové. Svahy místy pokryté sněhem, hluboká údolí řek, kamenité strže a na nich jako bílé tečky stádo kamzíků běláků. Pohled na krásu nedotčené přírody je uklidňující.


Po hodině letu stáčí pilot svůj stroj do zálivu Uyak. Mezi stromy rozeznávám červený srub a malé molo s motorovým člunem. Rychle se přibližují. Za několik okamžiků přivazuje pilot Billy hydroplán k molu. Vítají nás Mike a Robin Munseyovi, majitelé kempu. Hospodyně Marscha, třetí, ale pouze sezonní obyvatel, předává pilotovi domácí sušenky. Její kuchařské umění je na ostrově už téměř legendou.


Stojím na verandě dřevěné chaty. Dívám se, jak se oranžové letadlo ztrácí v modři podzimní oblohy. Vítr občas strhne první žlutý list z okolních osik. Slunce příjemně hřeje. Ještě nemám ani tušení, že je to můj poslední slunečný den na Kodiaku.

Lososová řeka

Žádné zvuky z ulice, světlo pouliční lampy, křik opilce z nábřeží ani pračka od sousedů. Jen tma a ticho. Tma, že si nevidíte na prsty, když natáhnete ruku. Tma, která vás obalí, jako dvě prošívané deky a uspí tím nejtvrdším spánkem. Taková je první noc v dřevěné chatě na druhém konci světa, na břehu zálivu Uyak.  Sladké sny nekompromisně zruší zvuk generátoru ještě za tmy. Borůvkové lívance s javorovým sirupem. Mlha nad zálivem, kterou rozbíjí první sluneční paprsky. Křik racků. Nalodění na  Mikovu rybářskou loď a cesta hlouběji do zálivu. Až k jeho konci, do ústí několika bezejmenných řek. Vnímám to ráno jako útržky drobných dějů spojených šňůrou euforie z pobytu v divočině. Stojím na palubě s dalekohledem přilepeným na očích. Kde jsou? Kde sakra jsou! Po kamenitém břehu obnaženém odlivem ale běží jen lišák. Zastaví se. Ohlédne. Ve chvíli kdy se zastaví, jako by mávnutím kouzelného proutku zmizel. Jeho letní srst dokonale splývá s prostředím. Na kamenném ostrůvku se vyhřívají tuleni. Na černé skále vypadají skoro bílí. Ale kde jsou medvědi? Podívám se skrze sklo kajuty a vidím, že se Robin za kormidlem usmívá. V úsměvu je pochopení i odpověď: "Však se dočkáš!"

Medvěd hnědý - kodiak, Aljaška, USA

Když Mike odstrčí motorový člun, kterým nás Robin odvezla na břeh, odcházíme do země největšího podruhu medvěda hnědého. Žije pouze na tomto ostrově a podle něj dostal i jméno. Kodiak. Obrovská šelma, která může dosáhnout hmotnosti kolem sedmi set kilogramů a ve chvíli, kdy se postaví na zadní, výšky až tři a půl metru. Populace těchto medvědů čítá asi tři tisíce kusů. Jeden medvěd na každých deset obyvatel. V této části ostrova jen tento poměr spíš obrácený. Už není moc míst na světě, kde je více šelem, než lidí. Jejich přítomnost je znát všude. Zbytky ryb. Trus. Pelechy, kde strávili noc. Když se snažím setřít medvědí lejno z gumáky, málem vrazím do Mika, který jde přede mnou. Před námi je medvěd. Jen se otočí přes rameno a odchází říčkou. Za deset minut potkáváme další dva. Postaví se na zadní ve vysoké trávě, aby zkontrolovali vetřelce, a zmizí. Několikrát přebrodíme říčku a nakonec pokračujeme po jejím levém břehu. Všude jsou mrtvé ryby. V řece i na břehu. Břeh řeky je hustě zarostlý a viditelnost jen na pár metrů. Postupujeme velmi pomalu. Mike pozorně zkoumá každou zátočinu, každý keř. „Tady počkáme," volí místo mezi stromy jako stanoviště. Připravím si stativ s objektivem namířeným proti proudu a čekám. Neuběhne ani pár minut a Mike mi klepe na rameno. Z druhé strany, po proudu, přichází nádherný samec. Obrovskou tlapou s dlouhými drápy vyhodí lososa do vzduchu a chytá ho tlamy. Hodí ho na břeh, přidrží tlapou a pohybem hlavy urve sousto růžového masa. Když objeví naši přítomnost, opustí řeku a odejde podrostem. Moje první blízké setkání s králem ostrova. Ten den se vlastně už nic zvláštního nestalo. Tedy pokud pominu setkání s dalšími dvěma medvědy, večeři, která byla dalším z božských kulinářských výtvorů Marschi a posezení v teple srubu při sklence vína s lidmi, se kterými máte po pár hodinách pocit, že jste přátelé už léta. Prostě takový obyčejný den na Kodiaku.

Zvědavý medvěd

 

Medvěd hnědý - kodiak, Aljaška, USA

Ostrov se rozhodl, že den a půl slunce je pro můj pobyt až příliš. Když jdu ráno po kamenném chodníku na snídani, hustě prší. Člověk si v té chvíli uvědomí, že doma by pravděpodobně nevytáhl v takovém počasí nohu z domu. Tady ale nějak zapomínáte na studený vítr i kapky deště, které vás při jízdě motorovým člunem bodají jako drobné jehličky. Všechno je šedivé a nevlídné. Zima a mokro. Pár stupňů nad nulou. Prostě ideální počasí sedět na břehu řeky a čekat na medvědy. Mike vybírá místo na hranici porostu, abychom nebyli vidět. Sedím opřený o mladou břízu a čekám. Hodinu. Dvě. Tři. Na velkou vzdálenost vidím několik medvědů, jak se pohybují po břehu zálivu v otevřeném prostranství. Ale na fotografování je to příliš daleko. Na řece je klid. Mike vytahuje termosku s horkou polévkou a tousty. Z kapuce mi do kelímku s horkým lososovým krémem padá dešťová voda. „Přesuneme se jinam", velí Mike a schovává zbytek svačiny do batohu. Se stativem na zádech scházím dolů k řece. Po pár metrech nás zvláštní zvuk donutí otočit. Na místě, kde jsem si před chvíli pochutnával na jídle, stojí medvěd a drbe si svou velkou huňatou hlavu o břízu. Celou tu dobu, co jsme čekali na příchod medvědů po řece, ležel jeden z nich pravděpodobně jen pár metrů od nás. V té chvíli vás napadne, jestli jste mu nečůrali na hlavu, když jste si šli do křoví odskočit. Během týdne v odlehlé části ostrova jsem se několikrát přesvědčil, že na medvěda můžete narazit kdykoliv a kdekoliv. Pohybovat se jejich teritoriem bez zkušeného průvodce je vyloženým hazardem. Několikrát jsem na toto téma hovořil s Mikem, který zde vyrostl a zná divočinu jako málokdo jiný. Medvědi jsou stejné individuality jako lidé. Musíte ke každému jednotlivci přistupovat jinak. Někteří jsou „přátelští", jiní mrzouti, kterým je lépe se vyhnout. Během let, kdy na Kodiaku vedle sebe žijí medvědi a lidé v těsné blízkosti, došlo pouze ke dvěma smrtelným útokům medvěda na člověka. V obou případech se jednalo o lovce, kteří právě vyvrhovali kořist. K útokům došlo ve stejném roce. Příčinou byl patrně nedostatek přirozené potravy. Během mé návštěvy bylo naštěstí lososů spousty a medvědi neměli důvod žrát fotografy...

Je večer. Pár minut před vypnutím generátoru. Je to jak v apokalyptickém sci-fi. Čas před generátorem a po něm.  Když ten vrčivý zvuk utichne, žárovka zabliká a zhasne. Den oficiálně skončil. Stejně jako můj pobyt v Munseys Bear Campu. Ale příroda si tu ale dělá, co chce. Nezajímá ji váš spoj na pevninu. Rádiem se ráno dozvíte, že pro nepřízeň počasí byly všechny lety na ostrově i z něj zrušeny. Stojím na molu ze starých barelů od nafty, koukám, jak vichřice ohýbá stromy a zvedá vlny. Nevadí mi zrušený let ani problémy, které to přinese. Jsem vděčný za každou další chvíli na místě, kterých zbývá tak málo.


Ostrov Kodiak je druhým největším ostrovem USA a leží východně od poloostrova Aljaška na Aljašce. Je domovem 13 tisíc lidí při hustotě 1,5 obyvatel na kilometr čtvereční.


Petr Slavík je cestovatel divokou přírodou, jejíž zbytky se snaží svým fotoaparátem zachycovat. „Tuláctví“, jak nazývá své cestovatelské začátky, se změnilo v přesně plánované a náročné expedice za vymírajícími druhy živočišné říše. Návraty k horským gorilám do Ugandy, neúspěšné putování s himalájskými pastevci za sněžným levhartem nebo marné hledání „šedého ducha pralesa“ v zelené džungli Bornea. Fotografie, které Petr Slavík ze svých expedic přiváží, byly veřejnosti představeny v několika autorských výstavách. Další krásné fotky můžete navštívit na www.petrslavik.eu. Seriál o focení zvířat v divočině můžete shlédnout zde.

Medvěd hnědý - kodiak, Aljaška, USA


HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond - i vy můžete přihlásit svůj projekt.


25.06.2010, Petr Slavík


Diskuse


mm
mm
Moje vzpomínka na Kodiak: Ze vzdáleného pobřeží jezera míří směrem k nám mohutný samec. "Než jít za medvědem, je vždy lepší nechat medvěda přijít k sobě. Přiblíží se na vzdálenost, která vyhovuje jemu a neztratí své přirozené chování. Zkusíme tu na toho medvěda počkat," říká průvodce Scott. Přesouváme do rákosin na kraji 15 m široké pláže. Medvěd se blíží. Půjde dál vodou, či po pláži přímo kolem nás v 10ti metrové vzdálenosti? Mezi zvířetem a námi není žádná překážka. Jen medvěd, my a volný prostor... Cítíme energii a sílu svalů jeho těla i jeho blahosklonné přezírání našich maličkostí. Než jsme se nadáli, zvíře prošlo a zvolna ale neúprosně se vzdaluje. Představení nenávratně skončilo. Ticho přerušil až kameraman. Začal lamentovat, že si zrovna dnes zapomněl objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností. Takže měl při točení neřešitelný problém: medvěd byl prostě před kamerou moc blízko...
25. 06. 2010, 12:49:20
Myslim ,že jsou na Aljašce zajimavejsi mista než je Kodiak Island.Vse je tam pouze z pruvodci,,medvedi se foti na 100 proflaklych lokalitach,kde jsou pro turisty postaveny specilani bezpecnosti drevene ochozy.Přeprava letadlem bez které se tam nedostanete pomerne draha ,stejne jako ubytovani v povolenych a hlidanych kempech.Spise bych rekl ,že je to hlidana divocina.Nasli jsme par mist na Aljasce ,kde se dali medvedi pozorovat bez lidi v opravodve divocine a zcela zadarmo.info na email
02. 08. 2010, 15:39:20
Tonda
Tonda
Milý Martine, mám pocit, že jsi tam nebyl, tak nevím, jak můžeš hodnotit. Jasně, můžeš si tam zaplatit několik výletů letadlem a "užít si" předem přesně naplánovanou turistickou atrakci s převěnejma plošinama apod. (jako ostatně skoro všude na Aljašce, kde jsou k vidění medvědi), ale zrovna tak můžeš dojet na ostrov "veřejnou dopravou" - trajektem, vzít batoh na záda a vyrazit hledat medvědy do divočiny na vlastní pěst, sám a bez průvodce - v infocentru Tě od toho ani nezrazujou, ještě Ti doporučí, kde máš největší šanci medvědy potkat. Kempů je poblíž hlavního města hned několik a nejsou o nic hlídanější než všechny ostatní kempy na Aljašce...
23. 11. 2011, 20:29:44

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Krok za krokem, poznat celou planetu!

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ