HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Peru


POSLEDNÍ DISKUSE

Divoké Trujillo

Divoké Trujillo

Trujillo je na první pohled úplně jiné než většina velkých měst v Peru. Centrum je plné krásně opravených různěbarevných koloniálních budov, dokonce je tu i dlouhá pěší zóna, která končí v příjemném parčíku. Po chvíli ale idylka končí a objevují se peruánské nešvary v plné parádě.



Trujillo je na první pohled úplně jiné než většina velkých měst v Peru. Centrum je plné krásně opravených různěbarevných koloniálních budov. Náměstí a jeho okolí obklopují pěkné kostely a dokonce i dlouhá pěší zóna, která končí v příjemném parčíku. Ulice jsou pěkně uklizené, v silnicích nejsou díry a všude jsou pěkné chodníky, někde dokonce i semafory. Při příjezdu v neděli ráno je ve městě klid.

Trujillo leží na pobřeží, asi 500km na sever od Limy, má asi 500.000 obyvatel. V zimě - tedy od května do září - je tu poměrně chladno, s teplotami 13 až 20 stupňů a většinou je zataženo. V létě je přes den přes 30 stupňů a v noci kolem dvaceti. Město leží v poušti a prakticky zde neprší. Město leží na hlavní silnici (Panamericana) propojující Ekvádor, Peru a Chile a autobusy se sem lze dostat téměř z každého většího města v Peru. Jediný hostel pro "backpackers" s příznačným názvem El Mochilero se nachází na Av. Independencia čtyři bloky od Plaza de Armas. Noc v prostorném dormitorio vyjde na 15 solů, k dispozici jsou i soukromé pokoje. V okolí je i řada dalších možností ubytování ve všech kategoriích. Pro pohodlnější cesty za okolními památkami lze využít velké množství cestovních agentur. Půldenní návštěva několika památek přijde na 15-25 solů plus vstupné 5 až 10 solů.

 

Takové je centrum Trujilla. Po chvíli v tomto městě se ovšem projeví peruánské nešvary v plné parádě. Trujillo trpí hlukem starých aut a věčným troubením taxíků snad ještě více než ostatní peruánská města. Bezohlední řidiči taxi se řítí ulicemi stejně jako v celém Peru. Také zde mají auta absolutní přednost před chodci. Mě nejvíce stresují a ohrožují ta, jejichž řidiči, aniž by se obtěžovali použít směrová světla, na křižovatkách velkou rychlostí zahýbají do prava a naprosto ignorují přecházející chodce.

Město s největší kriminalitou

Na každé ulici v centru města hlídkuje několik policistů. Mimo centrum už jich moc k vidění není. Kriminalita v tomto městě je zřejmě největší v Peru a stala se námětem celostátní debaty. Já jsem byl ve zdánlivě klidné čtvrti plné škol po skončení výuky svědkem incidentu, kdy mladíci projíždějící na motorce vytrhli jedné školačce mobil z ruky a ujeli s ním. Taxíkáři mi vypráví o svém strachu, a když se jich ptám na podrobnosti, děkují bohu za to, že ještě nikdy nebyli přepadeni. Při vystupování mi vždy starostlivě říkají: "Dávej na sebe pozor!". V cukrárně majitel povídá pár detailů o různých přepadeních ve své čtvrti. Policisté prý při takových přepadeních nikdy nejsou poblíž. Bezpečnostní situace se tu v posledních letech podobně jako v celém Peru zhoršila. Místní noviny zdobí titulky typu: "Třemi výstřely zabili hlídače.", "Při přepadení restaurace dva zranění.". V čerstvém průzkumu university UPAO mezi obyvateli Trujilla odpovídá 25 procent dotázaných, že se v posledním roce stalo obětí kriminality! Celkem 50 procent z nich bylo přepadeno nebo okradeno na ulicích. Přitom každý třetí byl při okrádání ohrožován střelnou zbraní, každý pátý nožem. "Oznámil jste útok na policii?" - 70 procent dotázaných nikoliv! - "Proč ne?" - 40 procent nevěří policii, 20 procent to považuje za ztrátu času. V okrajových čtvrtích Trujilla se 20 procent dotázaných obává pomsty...
Přesto i v takovém městě lidé zdánlivě žijí úplně stejným způsobem jako kdekoliv jinde v Peru. Ulice jsou plné lidí, v parcích běhají děti, na trzích se čile obchoduje. Jen menší obchůdky večer prodávají skrze zamčené mříže. Mezi lidmi panuje velká nedůvěra.

Noční život v Trujillu

První dny v Trujillu jsem bydlel v klidném hostelu v centru. Byl jsem v moderním kinokomplexu na filmu Pufitos (šmoulové). Nízké vstupné (50 Kč) umožňuje návštěvu kina širším vrstvám lidí. V kině se fandilo šmoulům a desítky dětí pištěly, když Kargamel chytal taťku Šmoulu. Nikdy v životě jsem neviděl tak obrovské porce popcornu. I verze "mini" má alespoň dva litry a rodinné balení je velké jako kýbl. O víkendu jsem užíval noční život a bavil se pohledy místních dívek, které jsou fascinovány modrýma očima a světlými vlasy. Při slovním kontaktu s cizincem jsou ovšem velmi stydlivé. V noci při příchodu se šéf hostelu jako pokaždé s obavami ptal, zda bylo všechno v pořádku. Majiteli hostelu je přes šedesát let, většinu života strávil ve Venezuele a aktuálně má sedmnáctiletou přítelkyni. Chová speciálního typ peruánského psa, který kromě chocholky na hlavě nemá žádnou srst. Na dotek má vyšší tělesnou teplotu. Hostel byl perfektní - teplá voda, internet, velké společenské prostory, veliké pokoje, čistota, toaletní papír - prakticky nic z toho není v levných hostelech v Peru běžné.

Ruiny Chan Chan

V okolí Trujilla jsou významné památky, které lákají velké množství zahraničních i domácích turistů. Rozlehlé ruiny Chan Chan více než 1000 let staré kultury Chimú se nalézají jen několik kilometrů od města. Celé město bylo postaveno z písku, a proto toho z původních staveb už moc nezbylo. Nejzajímavější pro mě byl velký letecký snímek zbytků ohromného města. Procházky mezi pozůstatky zdí také nepostrádají na zajímavosti, ale kvůli na turisty číhajícím násilníkům nejsou příliš bezpečné. Kompletně nově postavený chrám a hlavní atrakce celého komplexu mě vůbec nezaujal. Příliš nechápu, jak budovy nově postavené před několika lety, mohou být zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Další pozoruhodností pískového města je fakt, že se o původních obyvatelích a o smyslu jednotlivých budov prakticky nic neví. Jednotliví průvodci uvádějí v každém objektu svá vyprávění slovy: "K čemu toto náměstí sloužilo se přesně neví, ale mohlo to být tak..." a přidají nějakou málo pravděpodobnou báji.

Pobřežní městečko Huanchaco

Další populární pozůstatky dávných kultur v okolí Trujilla představují Huaca del Sol y de la Luna, Huaca de Esmeralda a Huaca del Dragon. Všechny jsou dostupné místní veřejnou dopravou, ale po zkušenostech z Chan Chan mě jejich návštěva nelákala. Místo toho jsem se jel podívat do pobřežního městečka Huanchaco. V létě je to centrum pláží a restaurací, teď v zimě trošku ospalé nepěkné městečko, po kterém se potuluje řada evropských a amerických surfařů. Ve městečku je promenáda a spousta v této sezóně prázdných restaurací, které nabízejí typické jídlo místního regionu - ceviche -
různé mořské živočichy marinované 15 minut ve šťávě z limetek. Jednou z mála dalších atrakcí je možnost svezení na lodičkách z rákosu, se kterými už před tisíci let vyjížděli místní rybáři na lov. Pokud zavítáte do Trujilla a jeho okolí, přeju Vám příjemnou návštěvu a jak by řekli místní:  "Cuidense!" - opatrujte se, buďte opatrní!

Divoké Trujillo

Aktuální zprávy z cesty z Patagonie do Kolumbie najdete na www.broty.net/colombia.


13.11.2011, Honza Brotánek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Hodně čti a poslouchej.

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ