HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Peru


POSLEDNÍ DISKUSE

Kondoři v kaňonu Colca

Projížděli jsme národní rezervací Aguada Blanca. Cestou jsme viděli spoustu zvířat, většinou lamy, vikuně, guanako a alpaky. Jeli jsme skoro pořád do kopce, mezi vysokými horami. Arequipa se nachází v nadmořské výšce kolem 2500 metrů a museli jsme překonat výškový bod téměř 5000 metrů nad mořem.



Colca

Na organizovaný výlet do kaňonu Colca jsme měli čekat v půl osmé, autobus přijel až před 9. hodinou. Už jsme si mysleli, že se přidáme k těm mnoha podvedeným turistům, o kterých se psalo v dnešních novinách. Článek nám ukazoval pan majitel před naším odchodem z hotelu. Psalo se v něm, jak prodejci nejrůznějších CK okrádají turisty, naslibují jim hory doly, vyberou peníze a pak je podvedou. Gringa se nedomluví a policie stojí na straně místních.

 

Kondor

 

 

Velká zavazadla jsme nechali zdarma uschovaná v cestovce v depozitu, vzali jsme si pouze malé batohy a bundy. Autobus byl menší, takový tří čtvrteční, vlezlo se nás tam 27 osob, řidič, průvodce a ještě jedna zřízenkyně kanceláře. Průvodce každý výklad řekl ve španělštině a pak to zopakoval ještě jednou v angličtině.

Jízda ve vysoké nadmořské výšce

Projížděli jsme národní rezervací Aguada Blanca. Cestou jsme viděli spoustu zvířat, většinou lamy, vikuně, guanako a alpaky. Jeli jsme skoro pořád do kopce, mezi vysokými horami. Arequipa se nachází v nadmořské výšce kolem 2500 metrů a museli jsme překonat výškový bod téměř 5000 metrů nad mořem. Nejvyšší místo se jmenuje Sedlo Alta Patampa. Dokud jsem seděla v autobusu, nic jsem na sobě nepozorovala. Dýchalo se normálně. Ale pak jsem musela na jedné přestávce odejít stranou na záchod, udělala jsem pár kroků navíc a myslela jsem, že do toho autobusu ani nedojdu.

Martin a Vašek sebrali sílu a postavili v nejvyšším místě kamenného mužíka, tzv. apačeti, který má vyjadřovat úctu k horským bohům a má se do něho dávat napsané přání. Naneštěstí právě opravovali silnici, tak jsme v té strašné nadmořské výšce strávili skoro hodinu navíc. Martinovi začalo být špatně, bolela ho hlava. Měla jsem o něho strach, protože výšková nemoc, v Peru nazývaná soroche, se dá léčit jedině sestupem do nižších poloh.

Potom jsme sjeli obrovským sešupem a příšernou rychlostí do malebné vesnice Chivay v nadmořské výšce cca 3680 metrů. Před vjezdem do vesnice jsme museli zaplatit nekřesťanských 35 solů (280 Kč) za osobu (studentská sleva nebyla) za vstup do kaňonu Colca.

Terasovita policka v kanonu Colca

Vesnice Chivay

Dali jsme si rozchod na jídlo. Na náměstí jsme objevili stylovou restauraci a poručili si peruánské hamburgery. Byl to v podstatě hovězí steak v housce, s vajíčkem a zeleninou. Velká dobrota. Ubytovali jsme se v pěkném hotýlku. Vašek měl dost sil, tak odešel se zbytkem výpravy na malý trek po okolí a do termálních lázní, já jsem se necítila dobře, navíc ještě nebyla úplně zacelena moje noha plná puchýřků, abych se mohla koupat v lázních a tak jsem zůstala s Martinem na pokoji a uvařila jsem si pro lepší zadaptování kokový čaj.

 

Colca 14.6.2006 středa

Ráno mě zase pekelně bolela hlava. K snídani jsme dostali kokový čaj, tak jsem jím zapila jeden Valetol a bylo po bolesti. Měla jsem radost, že je Martinovi dobře. Kromě koky jsme dostali také kontinentální snídani a po ní jsme vyrazili do kaňonu Colca. Název prý vznikl ze španělské zkomoněliny kečujského označení stříbra. Tento kaňon má být nejhlubší na světě. Celý je dlouhý asi 60 km a vyhloubila ho malá říčka Colca mezi horami vulkanického původu. V nejhlubší části bylo naměřeno 3680 metrů ode dna řeky až na vrchol hory Yajihva (5212 m n.m.)

Cesta kaňonem Colca

Jeli jsme po nezpevněných prašných cestách, vysoko nad propastmi plné obrovských kaktusů. Zpočátku bylo dost chladno, pak ale začalo pálit sluníčko. Kaňon je nesmírně malebný. Po obou stranách byla vidět nesčetná terasovitá políčka z období vlády Inků. Mnohá z nich jsou obdělávána dodnes. Soustava kanálů svádí vodu z roztávajících ledovců. Pěstují se zde zejména vynikající brambory.

Po cestě jsme měli několik zastávek. Ta první byla ve vesničce s krásným kostelíkem. Před ním nás čekali Peruánci odění ve stylových pestrobarevných krojích a jak nás viděli zastavovat, spustila muzika, děti začaly tančit, dospělí si stoupli do řady a nechávali se fotit s nejrůznějšími zvířaty – kozami, osly, alpakami, lamami, dravci. Prostě správná komerce. Každý se živí, jak umí, a oni si udělali živnost z toho, že postojí cizincům při focení coby exotické objekty. Většina Peruánců je opravdu moc chudá a tak jsme jim těch pár solů, sladkostí a suvenýrů z naší země dali rádi.

Tady bych se mohla ještě zmínit o další peruánské zvláštnosti, a to o žebrání. Viděla jsem za celý pobyt jen minimum žebráků, tak jak je známe od nás a z jiných zemí – sedících s kloboukem nebo nějakou nádobou na peníze. Většina jich tu koupí velký sáček bonbónů, obchází lidi a jakoby jim tu sladkost prodává. Samozřejmě, že jim každý, kdo chce přispět, dá o mnoho víc, než je cena jednoho kousku. Setkali jsme se s tím i při jedné jízdě autobusem. Nastoupila nějaká žena, hlasitě vysvětlovala svoje problémy (nerozuměla jsem ji, ale ocitla se asi v těžké životní situaci), pak vzala sáček s bonbony , všechny obešla a skoro každý ji něco dal.

Nemůžu říct, že by nás někdo obtěžoval žebráním jenom proto, že jsme bílí. Spíš mi vadili všudypřítomní prodejci všeho možného na atraktivních místech, takže když jste odehnali jednoho, do minuty přišel další a člověk nedělal nic jiného, než kroutil záporně hlavou, že nic nechce koupit.

Kondoří vyhlídka

Z vesnice jsme pokračovali zhruba hodinu nádherným údolím s mnoha terasovitými políčky až na místo Mirador Cruz del Condor (výška 3650m). Je to zvláštní místo, údajně nejlepší k množení a pozorování kondorů na světě. Jakmile ranní slunce zahřeje dno kaňonu, začnou stoupat teplé proudy vzduchu a ty využívají ke svému letu andští kondoři, kteří jsou největšími létajícími ptáky. Mají rozpětí křídel až 3 metry, váží 13 kg a od ocasu k zobáku měří až 1,3 m. Živí se mršinami a nikdy neútočí na kořist schopnou obrany.

Po dobu měsíce a půl nemusí nic žrát. Pokud najdou potravu, jí tak dlouho, dokud můžou. Pak stěží dokážou vzlétnout. Když jim ale hrozí nebezpečí, jsou schopni vše během chvilky vyzvracet a uletět. Mají dokonalý čich. Samice kladou vejce na holou zem. Dožívají se úctyhodných 85 až 100 let. Když jsou staří, spáchají sebevraždu rozbitím o skály.

Most přes řeku Colca

 

 

Bylo kolem půl deváté, když začali v naší blízkosti létat první ptáci. Oddechla jsem si, protože jsem četla několik cestopisů, kde cestovatelům nepřiletěla ani noha, tedy v tomto případě spíš ani křídlo, nebo jen jeden či dva zbloudilé kousky. Zpočátku jsme viděli pár ptáků, ale do půl hodiny začal létat jeden kondor za druhým, byl to opravdu „kondoří koncert“. Nestačili jsme fotit a natáčet kamerou.

Muselo jich tam být 20 – 30 a někteří kroužili pár metrů od nás. Byla to úžasná podívaná. Za hodinu jsme měli odjezd, tak jsme ještě navštívili tržiště a koupili přímo od výrobců nějaké lamí ponožky, rukavice, čepice (po 4 solech, 32 Kč) svetr (20 solů, 160 Kč) a jiné suvenýry. Ceny byly velmi dobré. Na zpáteční cestě jsme udělali několik přestávek na nejlepších miradorech (vyhlídkách). V Chivay jsme zašli s Martinem do naší včerejší restaurace na hamburgra, utratit poslední soly.

Cesta do Arequipy vedla stejnou trasou, jen se jelo o mnoho rychleji. O půl páté jsme zastavili na Plaza des Armas. Batohy jsme ještě chvíli nechali v nedaleké CK a šli jsme si pro jízdenky do turistického centra. Vyměnili jsme nějaké dolary na soly, koupili vodu a ovoce a šli se ubytovat do našeho osvědčeného hotýlku. Bohužel jsme dostali pokoj obrácený do ulice, tak jsme tam měli pořádný hluk.

 

Dáša Pavlíková


08.04.2007, Redakce


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Nic neotevře oči tak, jako cestování.

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

Sponzorováno