Z džungle do pustiny

Z džungle do pustiny

Expedice Peru 2007 studentů Institutu tropů a subtropů ČZU v Praze mapovala v amazonské oblasti Pucallpy vliv tamních farmářů na biodiverzitu. Projekt v březnu finančně podpořil Expediční fond. Přinášíme 3. díl o expedici J. Krausové a J. Víchy, tentokrát z Bolívie.

La Paz

Město La Paz (3600 m.n.m.) nás fascinovalo od prvního okamžiku. Různě propojená a často nedostavěná obydlí 1,2 milionů lidí vytváří nádherný obraz džungle pokrývající dno vysokohorského kráteru. Ulice a uličky si jako potůčky prodírají cestu spletí domů od okrajů kráteru až po náměstí na jeho dně.

V ulicích se často procházejí indiánky zkrášlené buřinkou (svobodné nosí buřinku na straně a vdané na vrcholku hlavy) a pestrobarevnými šátky.

La Paz necháváme za sebou a vydáváme se přes Oruro do městečka Uyuni. Zde najímáme džíp s řidičem i kuchařkou, nakládáme batohy, potraviny a vyrážíme na několikadenní cestu napříč solnými pouštěmi (saláry).

Cementerio de trenes

První zastávkou na samém okraji salárů je pohřebiště vlaků. Tu na odstavných kolejích odpočívají staré lokomotivy a o kousek dál pohlcuje písek zbytky zrezivělých nákladních vagónů. Tyto stroje na přelomu 19. a20. století převážely ledek a minerály na pobřeží Pacifiku.

Salary

Po několika kilometrech jízdy se půda proměnila v sůl. Široko daleko jen sůl a sůl. Solná jezera mají rozlohu cca 12 000 km2. Místní však pro těžbu soli mohou využívat jen 300 km2, zbylá část je přírodní rezervací. Z moře soli, které má na některých místech hloubku až 40 m, tu a tam vystupují ostrovy poseté množstvím kaktusů. Pichlaví velikáni vyrůstají do výšky až sedmi metrů.

Vulkán

Následující den navštěvujeme vulkán Licancabur. Dosud činná sopka se tyčí do výšky 5950 m.n.m. a tvoří hranici mezi Bolívií a Chile. Z okraje jejího kráteru se valí šedavý dým a stoupá vzhůru k azurově modrému nebi. Mezi nehybnými prastarými obry se cítíme maličcí a tají se nám dech.

Nejširší nabídku průvodců a map Bolívie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

KNH

Arbol de piedra

Po několikahodinové jízdě pouští s občasnými křovisky či skalničkami přijíždíme k mohutnému stromu. Říká se mu „Arbol de piedra“ a stojí tu už tisíce let. Eroze ze skály vytesala překrásný urostlý strom s košatou korunou.

Laguny

Tato podmanivě krásná, zdánlivě pustá oblast skrývá své poklady. Jsou jimi čtyři laguny, které jako drahokamy zdobí hornatou krajinu. Nejkrásnější a největší z nich je Laguna Colorada, neboli červená laguna. Modravé vody s bílými solnými ostrůvky se po východu slunce jako kouzlem barví dočervena. Je to díky reakci slunce, rozpuštěných minerálů a vodních řas. Hladinu také zdobí stovky plameňáků, kteří sem rok co rok přilétají lovit korýše.Teplota tu v noci klesá až na -5 °C a plameňáky ráno slunce vysvobozuje ze zajetí zamrzlé hladiny.

Termální jezírko

Po mrazivém ránu jsme se těšili na koupel v termálním jezírku. Voda měla 30 stupňů a vábivě z ní stoupala pára. Teplota okolního vzduchu se ale stále držela pod nulou a tak jsme se chvíli odhodlávali sundat čepice a kabáty. Koupel byla úžasná. Horší ovšem bylo z jezírka vylézt… z teplé vody saháme po ručnících – jsou zmrzlé na kost. Náš džíp už ale čeká, chceme ještě vidět smaragdovou Lagunu Verde a pak do Chile vstříc dalším dobrodružstvím.

Zkušenosti čtenářů

Martin Mykiska

noční teploty v okolí Laguny Colorady klesají klidně k 25 stupnům pod nulou. Díky suchosti vzduchu se to ale nezdá. Je tam ale meteorologická stanice, kde si lze teplotu přečíst.

Martin Mykiska

A jen pro pořádek: sopka Licancabur je na fotce v úvodu článku a neslyšel jsem, že by ji někdo viděl dýmit, jedná se o spící vulkán. Hora z níž vychází dým (viz foto) a u níž hovoří text autorů o Licancaburu je sopka Ollague (opravdu leží na chilsko-bolivijské hranici – stejně jako Licancabur, který je aůe od Ollague vzdálen 171 km vzdušnou čarou). Taky by se asi slušelo jmenovat Salar de Uyuni, solisko dlouhé 145 km, a ne přejít tento světový unikát slovy, že se jedná o několik solných jezer. Jedná se o jedno celistvé solisko (i když je pravda, že v okolí jsou ještě další). Ale to už asi každý ví, tak to není třeba vždy omílat dokola:-)

jeff

co by se ale mělo omílat pořád dokola je ,že tato nadherná čast naší planety je bezohledně plundrovana masovým turismem a bohužel většina těch mladejch američanu se tam chova jak někde na techno party a nema uctu naprosto před ničím,jo,jo money talks!

MM
jeff:

Mohl by jsi to rozvést, Jeffe? V době, kdy jsem tam byl já, bylo problémem najíždění džípů až do kolonií plamenáků hnízdících přímo na Salaru, vylekaní ptáci pak mláďata často opouštěli.

jeff
MM:

např,jsem byl svědkem v arbol del pierda kromě toho ,že tam bylo jeepu jak na vaclavaku dotyční us bastards lezli po oastatních kamenech, uvolnovali časti co moc nedrželi a vesele je shazovali dolu asi se u toho strašně bavili a dost se divili sprostým nadavkam, kterými jsem je častoval,ale nejde jen o to ti lide mají peníze a neví nic o přírodě,krajině apod. apak jsou tu samozřejmě hamižní bolívijci ,kterým jekich peníze nesmrdí ja sam jsem absolvoval trapnou pakdge tour a dodnes toho lituji,ale na svou obhajobu musím řict, že jsme neměli vybaveni k tomu jít to pěšky nebo jet na kole

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí