HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Peru


POSLEDNÍ DISKUSE

Plavba z Ekvádoru do Peru Amazonskou džunglí po Río Napo

Plavba z Ekvádoru do Peru Amazonskou džunglí po Río Napo

V Ekvádoru jsem strávil skoro šest nádherných týdnů, a abych svůj pobyt stylově zakončil, rozhodl jsem se pro trochu netradiční cestu do sousedního Peru. Z ekvádorského města Coca ležící v Amazonské nížině jsem se vydal po řece Río Napo. Cílem byl peruánský přístav Iquitos ležící na březích Amazonky vzdálený 1140 říčních kilometrů.



Ve stopách konkvistadora i Atapany

Cesta to byla pro mne zajímavá i proto, že právě zde začínal své historické splutí Amazonky španělský konkvistador Francisco de Orellana a o pár století tudy při své cestě za ekvádorskými indiány plul i český cestovatel Mnislav Zelený Atapana. Moje putování bylo sice ve srovnání s jejich cestami spíš výlet pro důchodce, ale ten fakt, že se budu plavit po té stejné Río Napo se mi i tak líbil.


Příjezd do Pantojy, Tito II ještě kotví, Pantoja, EkvádorPříjezd do Pantojy, Tito II ještě kotví, Pantoja, Ekvádor

Río Napo při východu slunce, PeruRío Napo při východu slunce, Peru

Amazonské samoty mají v průměru dětí jako smětí, Río Napo, EkvádorAmazonské samoty mají v průměru dětí jako smětí, Río Napo, Ekvádor

Prohlédněte si další fotografie k článku...


Na trhu ve městě Coca jsem si koupil houpací síť potřebou pro druhou část cesty a za 15 USD také lístek do poslední ekvádorské osady Nuevo Rocafuerte. Spoj měl odjíždět v 7:30 ráno, ale když jsem dorazil do přístavu v 7:25, spatřil jsem akorát, jak moje loď pozvolna mizí v ranní mlze. Tomu říkám začátek.

Naštěstí hoši z přístavu zavolali na kormidelníka a ten se pro toho zmateného gringa vrátil. Člun byl úzký s lavičkami po obou stranách a tísnilo se na něm asi třicet místních a jeden Francouz, se kterým jsem absolvoval zbytek cesty.

Celodenní svižná jízda proběhla poklidně. Míjeli jsme lodě vezoucí turisty do národního parku Yasuní i větší transportní plavidla s těžkou technikou pro místní ropná naleziště. Trochu vzrušení znamenala jen krátká, ale o to intenzivnější průtrž mračen.

Přes hranice na vydlabaném kmenu

V Rocafuerte nás čekaly dva důležité úkoly - dostat výstupní ekvádorské razítko a najít někoho, kdo nás hodí přes hranice do osady Cabo Pantoja, odkud již jezdí veřejná říční doprava směr Iquitos. Následujícího dne jsme oba úkoly hravě zvládli, i když získání razítka obnášelo asi hodinové chození po vesnici a hledání toho správného úředníka. Odvahu oštemplovat si sami pasy v otevřené a prázdné kanceláři jsme neměli, i když veškeré vybavení bylo k dispozici.

Příjezd do Pantojy, Tito II ještě kotví, Pantoja, EkvádorPříjezd do Pantojy, Tito II ještě kotví, Pantoja, Ekvádor

Od sympatického Ekvádořana Chuza, u kterého jsme za 5 USD na noc spali, jsme navíc zjistili, že loď z Cabo Pantoja odjíždí již druhý den ráno, což je jinak nedostupná informace. V jednoduchém člunu z vydlabaného kmene opatřené malým motorem jsme tedy nazítří vyrazili už za tmy a po sedmé hodině ranní dorazili do Cabo Pantoja, kde stále ještě kotvil peruánský krasavec jménem Tito II.

Autor Matouš Rucki cestováním  po Jižní Americe strávil nemalý čas. Po sedmi měsících na cestách se rozhodl malinko si odpočinout v kolumbijské oblasti Eje Cafetero, kde se vyrábí ta nejlepší káva. Přečtěte si jeho článek Eje Cafetero: Odpočinek v kávovém srdci Kolumbie.

Vše vypadalo, že klapne až neuvěřitelně, jenže imigrační kancelář byla zavřená a úředník Carlos neochota sama. Prý musíme asi hodinku počkat, což tady znamená něco mezi hodinou a půl dnem. Bylo to trochu dilema. Průvodce i posádka lodi tvrdila, že razítko dostaneme i v Iquitos. Carlos se zmínil, že to nejde. Spoj Pantoja-Iquitos ovšem odjíždí pouze třikrát do měsíce a představa, že nám loď ujede a my budeme čekat v místním velkoměstě s deseti baráky deset dní, se nám moc nezdála. Vyrazili jsme tedy bez razítka. To se ukázalo jako chyba, ale prozatím šlo všechno hladce.

49 hodin v houpací síti

Na palubě vládl klid a nikdo nikam nespěchal. Pověsili jsme si své houpací sítě do prvního patra mezi ostatní a užívali si poklidný styl amazonského cestování. Tito II pomalu plul po klidné hladině, slunce poctivě hřálo a my pozorovali okolní krajinu. Kromě množství barevného ptactva jsme párkrát zahlédli i růžové říční delfíny, jak hbitě loví v kalných vodách Río Napo. S komáry problém nebyl, neboť neustále vál alespoň jemný vánek. Prostě pohoda až na půdu. Loď se postupně zaplňovala nákladem i obyvateli z okolních osad a samot, a protože většina z nich mířila na trh v Iquitos, cestovaly s námi mimo jiné dvě krávy, slepice, pár papoušků a nějaké želvy.

Říční cestování po Amazonii je ideální pro dohání spánkového deficitu, Río Napo,  PeruŘíční cestování po Amazonii je ideální pro dohání spánkového deficitu, Río Napo, Peru

Součástí ceny 100 solů (asi 700 Kč) byla i tři teplá jídla denně. O kvalitě šly sice zvěsti, že je to tragédie, ale nic hrozného to nebylo. Michelinskou hvězdu by kuchař za ten kousek kuřete s rýží nebo vařenou rybu s plantejny nezískal, ale kvůli gastronomii jsem tuhle cestu vážně nepodnikl. Velikost porce se navíc odvíjela od velikosti talíře, takže můj velký ešus byl pro tenhle systém přímo ideální.

Cesta z Pantojy měla dle průvodce trvat 4 až 5 dní, ale my jsme do Iquitos dorazili již po 49 hodinách plavby. To bylo příjemné. Na imigračním to byl ovšem pravý opak. Přestože nám i imigrační centrála Limě sdělila, že se dá vše vyřešit v Iquitos, to chvíli vypadalo, že budeme muset zpět do Pantojy, což je proti proudu cesta zhruba na týden. Nakonec nás po dlouhém přesvědčování poslali alespoň na trojmezí Peru-Kolumbie-Brazílie, které bylo výrazně blíž a tak jsme za vlastní hloupost a pověstnou úřednickou flexibilitu nakonec zaplatili celkem rozumnou cenu.

Cesta z Cocy do Iquitos byla i tak něco, na co se jen tak nezapomíná a pokud si na byrokratickou stránku věci dáte větší pozor než já, zbydou Vám pouze nádherné vzpomínky na několik dní strávených uprostřed amazonské džungle.

Autor Matouš Rucki o sobě říká: "Jsem jeden z těch spokojenejch parchantů z bohatý země, co nemají hladovějící rodinu ani válku na dvorku, a proto může dělat, co uzná za vhodné a zábavné. Momentálně je to cesta z Mexika na jih Střední a Jižní Amerikou." Provozuje také blog Cestokombinát, kde jeho zážitky můžete pravidelně sledovat.

06.04.2017, Matouš Rucki


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

I když nevím kam letím, letím :-)

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

Sponzorováno