HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Peru


POSLEDNÍ DISKUSE

Piraňa k večeři

Piraňa k večeři

"Je tu horko, jak v Amazóóónii", tak přesně tuhle větu pronesl předchozí léto pan doktor v Centru cestovní medicíny, když se v Praze teploměr šplhal ke 30°C nad nulou. To jsme ještě netušili, že se skutečně jednou do té „Amazóóóónie“ podíváme.



Před šestou hodinou ranní jsme se ocitli v provincii Oriente, v městečku Lago Agrio. O hodinu později jsme před jedním z hotelů měli mít sraz s naším průvodcem. Opravdu jsme nevěřili, že vše klapne tak jak nám to slíbili v agentuře, ale kupodivu se před sedmou hodinou objevil průvodce Luis, moc sympatický kluk (31 let), který mluvil velmi slušně anglicky. Seznámil nás se zbytkem skupiny – Španělkou z  Bilbaa a Italem z  Benátek, Španělkou s Chilanem a taťkou se synem (Robin, 10 let) z  Argentiny, kteří momentálně žijí v Ekvádoru. Jména jsem si bohužel nezvládla zapamatovat, ale byli jsme pořádně mezinárodní tlupa.

 

Michal drží chyceného kajmana (aneb reklama na Moirové oblečení o)))Michal drží chyceného kajmana

Luis a piraňa červenáLuis a piraňa červená

Stromy ke svému životu potřebují hodně vodyStromy ke svému životu potřebují hodně vody

 

 

Téměř všichni měli základy angličtiny, ale společným jazykem byla samozřejmě španělština. Vladimir nám v agentuře řekl, že pro nás zrovna nemá anglicky mluvící skupinu, ale že to zařídí. A tak Luis vykládal ve španělštině a překládal nám to ještě do angličtiny. Všichni jsme byli spokojení. Jak jsme se později dozvěděli, celá skupina, kromě nás, jela do Amazonie pouze na dvě noci, jen po dobu svátků a víkendu, takže jsme měli jeden celý den Luise jen pro sebe.

Nasedli jsme do pick-upu a vyjeli na tříhodinovou cestu po šílené, prašné silnici do národního parku Reserva Cuyabeno. Projeli jsme několika vesnicemi a viděli spoustu ropných vrtů, což je v  Amazonii asi největší problém. Pro další možnost těžby se kácí stále větší plocha původního deštného pralesa a ničí se i ten zbytek přírody, který tu je. A vláda to podporuje. Všechno pro ropu, všechno pro americké těžební společnosti, ale prales mizí po hektarech do nenávratna… Momentálně se prý velké těžební společnosti věnují více jeho ochraně, ale kdo ví jak je to ve skutečnosti.

Národní park pod vodou

Konečně jsme dojeli ke vstupu do rezervace, kde jsme zaplatili 20 USD/os. vstupné a nalodili se do motorového člunu (taková větší kanoe pro cca 12 lidí plus náklad) a další asi 3 hodiny pluli po řece. Bylo to velmi zajímavé, viděli jsme nějaké opice, ptáky, spoustu obřích motýlů a hrozně moc různých kytek, stromů a lián. Byl to pro nás neskutečně nový zážitek. Akorát Robin se hrozně nudil a tak trochu zlobil. Dopluli jsme na řeku Cuyabeno a v dáli ve vodě zahlédli několik růžových, sladkovodních delfínů, nebylo jich mnoho a byli daleko, ale viděli jsme je! Řeka Cuyabeno tvoří velkou lagunu (Laguna Grande) u níž byl náš kemp.

Celý národní park je zaplavený vodou, jen tu a tam je malý ostrůvek. Na některých jsou chatky, kde se ubytovávají turisté a na některých je prales, pouze stromy, kytky, liány… Jinak vše ostatní se odehrává na vodě. Z vody rostou stromy, na stromech cizopasí rostliny, žijí na nich ptáci, savci, dokonce i některé druhy termitů staví svá hnízda v korunách stromů a prý se jejich nožičky nikdy nedotkly pevné půdy.

Ubytovali jsme se v bambusových chatkách, kde byl záchod, umyvadlo, postel s moskytiérou na způsob stanu a vedle chatky sprcha. Chatka byla otevřená skoro ze všech stran, ale jak jsme zjistili, je to zřejmě kvůli hmyzu, protože ten by do chatky stejně vlezl, tak nemělo cenu se proti němu bránit (pro zajímavost, po návratu do „civilizace“ jsme z batohu vyklepali švába). Na terásce před chatkou se houpala hamaka (pruh látky na způsob houpací sítě). Po příjezdu a rychlém ubytování jsme měli oběd, což byla smaženou rýže resp. rizoto. Ještě musím pro upřesnění podotknout, že jídlo 3x denně, průvodce, ubytování a doprava, vyjma autobusu z  Quita do Lago Agria, to vše bylo v ceně 150 USD/os.

Mravenci všeho druhu

Po obědě jsme každý vyfasovali pláštěnku a holinky a šli na procházku do pralesa. Nalodili jsme se do motorového člunu a přes velkou lagunu popojeli na jiný ostrov. Luis nás zavedl do pravého deštného pralesa a ukázal nám spoustu zajímavých stromů, např. strom, kterým se léčí malárie nebo průjem, strom, který funguje jako repelent. Ukázal nám mravence rodu ata, tzv. střihače, kteří stříhají kusy listů, odnášejí je do hnízda a dávají je na jakýsi kompost. Na tomto kompostu rostou houby, které jsou jejich potravou. Prý jsou schopní rozstříhat třeba celou banánovou plantáž.

Ukázal nám citrónové mravence, kteří po citronu opravdu chutnají, to jsme si vyzkoušeli na vlastní jazyk. Další mravenci se používají jako úklidová četa v domech, po jejich „nájezdu“ prý v domě nezůstane ani zrnko prachu. Viděli jsme toho mnoho, žáby, liány, obří tzv. telefonní strom (na který jsme si pamatovali z Asie) - údery do jeho kmene se prý nesou několik kilometrů. Zlatým hřebem byla probuzená jedovatá tarantule žijící v dutině stromu. Robin dělal docela kravál, takže všechna zvířátka se raději někde schovala, slyšeli jsme jen ptáky. Luis byl výborný průvodce, věděl všechno na co jsme se ho zeptali a všechno nám dopodrobna vysvětlil. Řekl nám, že v džungli vyrůstá odmalička a také musel absolvovat kurz pro průvodce. Na závěr výletu jsme se vykoupali v laguně, voda byla tak akorát.

Rezervace Cuyabeno

 

Krmení piraní

Další den jsme okusili lov piraní a pádlování na kánoích. Celá naše skupina měla dohromady dvě, byly to klasické vydlabané dřevěné kanoe s ručně dělanými, trochu nepraktickými pádly (ach a to máme doma na skříni krásné moderní, téměř nepoužívané pádlo). My s Míšou jsme byli na lodi se Španělkou a Chilanem a také s Luisem coby „háčkem“, za což jsme byli nesmírně vděční. Na mě nezbylo pádlo, takže jsem měla možnost fotit řeku a stromy a nemusela jsem se, díky Luisovi, bát o svůj foťáček. Zbytek naší skupiny byl na druhé lodi a zřejmě nikdo z nich nikdy nepádloval, měli co dělat, aby nešli ke dnu, stále se točili do kolečka.

Pádlovali jsme přes velkou lagunu a dále po řece, cestou jsme viděli spoustu ptáků, která nám Luis ukazoval. Naším hlavním cílem byl lov piraní. Dopluli jsme do Laguny kajmanů a kousek za ní jsme se snažili něco ulovit. Luis měl sebou dostatek prutů pro všechny a kelímek syrového masa na návnadu. Piraně prý mají rády hluk, to nás překvapilo a tak ani nevadilo, že Robin docela slušně hlučel a ještě jsme pruty plácali do vody, abychom rybičky přilákali. Luis ulovil čtyři piraně červené (španělsky Pirana Rocha), které jsou malé a mají v sobě spoustu parazitů, proto se nejedí a tak je pustil zpátky do vody. Popojeli jsme ještě na další dvě místa, ale nic jsme nechytili, i když některým se to skoro povedlo, ale piraně byly rychlejší, schramstly návnadu a uprchly. Pluli jsme zpátky a viděli opice a také hodně ptáků.

Chleba z manioku

Po obědě jsme nasedli na motorovou loď a pluli do místní vesničky. Luis nás provedl po druhotném pralese, tedy místu, kde sice původně byl prvotní prales, ale pak byl vykácen a oblast znovu zarostla. Je pravda, že rozdíl byl celkem patrný. Na vykácených místech se pěstují banány, kakao, kukuřice a maniok, zbytek je zarostlý, ale ne tak hustě jako jsme viděli při včerejší odpolední procházce. Také nám opět ukázal spoustu zvláštních stromů i hmyzu včetně jedovatých mravenců. Prý stačí, aby jich člověka štíplo 10 a je po smrti. Také měl Robina stále na očích, mravenci ho obzvláště zajímali.

Došli jsme do vesničky, kde žije asi 80 lidí z komunity Sion, kteří v r. 1979 přišli z kolumbijsko-peruánské hranice. Luis nás představil paní Melindě, která nám ukázala, jak se peče sváteční chleba z manioku. Nejdříve jsme ho šli vykopat. Maniok je vlastně plevel, který roste sám. Jeho hlízy paní Melinda vykopala, loupat jsme jí je pomáhali my, pak je oprala ve vodě a my strouhali na podomácku vyrobeném struhadle do velkého dřevěného koryta. To už se dělo v jejím domě. Dům byl velmi zvláštní, stál na kůlech a byla to v podstatě jen podlaha z prken, nad níž stála střecha. Ze všech stran byl otevřený, pouze v jednom koutku byla malá uzavřená místnost se čtyřmi stěnami.

A pokračovali jsme ve tvorbě chleba. Vzniklá hmota, která vypadá jako nastrouhaný čerstvý kokos se vyždímá pomocí rohože z palmových listů, voda se může použít na výrobu polévky, drť se ještě přes síto přeseje a potom se smaží jako velká palačinka, ale bez tuku. Výsledný chléb připomíná arabské placky, ale je zcela bez chuti. Místní lidé ho jedí s masem při slavnostních příležitostech. Bylo ale moc pěkné vidět, jak se dá udělat chleba v podstatě z ničeho.

Večer za tmy jsme pozorovali kajmany pod kuchyní, která stála na kůlech nad břehem řeky. Kajmanů tam bylo tak 6 a ve tmě jim červeně svítily oči.

Smazena pirana bila

Piraňa k večeři

Ráno ještě před snídaní, když jsem seděla v jídelně a psala deník, si mě zavolal kuchař a ukázal mi kajmana, kterému házel maso. Bylo to úžasné a kuchař ze mě měl legraci, že jsem z takové normální situace vyjevená. V kuchyni jsem objevila obřího brouka rodu scarabaeidae a půjčila jsem si ho k vyfotografování, ale pod podmínkou, že ho do kuchyně zase vrátím. Jiný kraj, jiný domácí mazlíček....

Rozloučili jsme se s naší skupinou, která odjela domů a tak jsme měli průvodce Luise jen a jen pro sebe. Zajeli jsme do džungle, kde nám ukázal další zajímavé rostliny a zhoupli jsme na liáně. Přebrodili si bažinu a zahlédli stopy tapíra. Odpoledne jsme si mohli vybrat program dle našeho přání. Zvítězilo krmení, tedy lovení piraní. A tak jsme sedli do kanoe a pádlovali na stejná místa jako předchozí den. Pirani nejdříve nebraly, ale pak se to povedlo a Míša chytil dvě malé červené, které pustil a Louisovi se podařilo chytit jednu velkou bílou a jednou malou červenou. Malé jsme pustili a velkou jsme měli jako zákusek po večeři. Já jsem rybičky opět jen vydatně nakrmila.

Jak se chytá kajman

Další den hned po ránu jsme se jeli projet po řece a Luis nám ukázal spoustu ptáků, ptačích hnízdo s vajíčky v dutině stromu a hnízda zavěšená na palmách, kterým se pro jejich tvar říká „ponožky“. Také jsme zahlédli jednoho spícího lenochoda omotaného kolem větve. Moc savců jsme v rezervaci neviděli, turisté a motorové lodě dělají velký hluk, takže jsme za celou dobu viděli jen pár opic, ale i ty byly úžasné!

Na chvíli jsme se zastavili v laguně, abychom si naposledy zaplavali. Musím ještě uvést na pravou míru to, jak je možné, že jsme ve stejné vodě lovili krvelačné pirani, pozorovali kajmany a koupali se? Dle Luise je voda v laguně hluboká a je to otevřená velká vodní plocha a kajmani i pirani se drží u břehů nebo u stromů, kde mají šanci sehnat nějakou potravu (turisté jim naštěstí nejsou dost dobří).

Když jsme se vrátili do kempu, Luis chytil na kousek chleba mládě kajmana a dal ho Míšovi do rukou. To bylo překvapení! Kajman byl hebounký a milý, ale Míša měl nahnáno, aby nepřišel o kus ruky, nebo alespoň prst. Užili jsme si docela legrace, ale když jsme kajmana pustili zpátky do vody, rychle zmizel pryč, ani se nevynořil.

Kajman

Rozloučení

Byl to bohužel náš poslední den v rezervaci Cuyabeno a čekalo nás loučení. Motorovým člunem jsme uháněli vstříc civilizaci a dopluli ke vstupu do rezervace, kam po chvíli čekání přijel autobus. Cesta autobusem byla příšerná i proto, že jsme stále stavěli a opravovali ho. Nakonec se autobus rozbil úplně a tak jsme si vzali věci a čekali na další. Ten přijel celkem rychle, ale byl úplně plný a nám nezbývalo než další hodinu a půl prostát. Po příšerných čtyřech hodinách jsme se za tmy ocitli v  Lago Agriu. Koupili jsme lístky do Quita, najedli se, zašli do cukrárny a raději zbytek času, který nám zbýval do odjezdu, přečkali v kanceláři autobusové společnosti. Lago Agrio je naftařské městečko plné dělníků a prostitutek a neměli jsme proto moc chuť ho nějak blíže poznávat.

Návštěva rezervace Cuyabeno pro nás byla nevšedním zážitkem a dodnes na čas zde strávený moc vzpomínáme. A to nás za pár dnů čekal odlet na Galapágy a spousta zcela nových zážitků, ale o tom až příště.


05.11.2006, Redakce


Diskuse


Theodor Kurtz
Theodor Kurtz

Chceteli zažít tu pravou Amazonii, lovení piraní, kooupání se s delfíny a pozorování spousty divokáých zvířat.

http://junglereps.com/cs/

30. 04. 2018, 10:13:46

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Múdry cestovateľ nikdy neopovrhuje svojou vlastnou krajinou.

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ

Sponzorováno