Záhadné obrazce planiny Nazca

Záhadné obrazce planiny Nazca

Cesta po Panamerické dálnici z Limy směrem dolů na jih není nikterak malebná. Projíždíte neveselou pouštní krajinou, ale místa, která přitom můžete navštívit, určitě stojí za tu trochu nudy po cestě.

„Obligátním“ turistickým cílem je zde planina Nazca se záhadnými obrazci, které byly a určitě ještě budou předmětem mnoha spekulací, dohadů a výzkumů.

Viditelné pouze ze vzduchu

Obrazce se rozprostírají na obrovské ploše vyprahlé planiny a skládají se z více než osmi set rovných linií, zhruba tří set geometrických obrazců a hlavně asi sedmdesáti figur zvířat, rostlin a symbolů. Byly vytvořeny bůhví kdy a bůhví proč odstraněním povrchových tmavých vrstev kamenů, přičemž vynikla světlá barva podloží, a jsou viditelné jen ze vzduchu, to znamená z letadla.

Jelikož do Nazcy přijíždí nepřetržitý proud turistů, kteří lační po pohledu na záhadné obrazce, velmi dobře se zde uživí malé letiště a několik leteckých společností, respektive cestovních kanceláří. Když jsem uviděla to množství letadélek a dala si to do souvislosti s poněkud ležérní náturou národů této lokality, dostala jsem strach, jak to tu budou mít zorganizované, a jestli se občas v té tlačenici nějaká letadla nesrazí. Musím ale všechny uklidnit: nazcánské letiště „není žádný holubník“ a letecký provoz tu mají velmi dobře a přísně zorganizovaný, což jsme poněkud negativně zažili na vlastní kůži.

Ukecaný pilot

Měli jsme od Paoly „zamluvené letadlo na přesný čas“… po hodinovém čekání u hangáru nám byl vydán pokyn k nástupu do letadélka, přičemž se ukázalo, že jsme čekali na další dva zájemce, aby bylo letadlo zaplněné a vytížené – takže kdyby se nedostavili dva zcela náhodní přišedší, tak jsme tam mohli strávit i celé půldne.

Konečně jsme tedy nastoupili, připoutali se a vyrazili na ranvej. Pilot zastavil a začal nám detailně líčit, jak půjdou obrazce za sebou a z jaké strany nad ně bude nalétávat. Byl upovídaný a tak se do svého výkladu na zemi položil, že čas plynul a po chvíli zapraskal palubní reproduktor, z něhož mu z věže přikázali, že má uvolnit plochu pro další letadlo – zmeškal svůj slot a musel se vrátit zpět k hangáru. A tak jsme se potupně vysoukali z letadla ven, aniž bychom vzlétli. Pilot se sice mohutně omlouval, ale to nám další padesátiminutové čekání na nejbližší volnou možnost vzletu moc neukrátilo.

Nakonec jsme se dočkali, podruhé nastoupili, rozjeli se a naše malé šestimístné letadélko se odlepilo od země.

Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Ďábelský vyhlídkový let

Na tomto místě ocituji, jak jsem si líčení přeletu nad Nazcou před odjezdem přečetla v jednom cestovním deníku na internetu:

„Na letišti se rozdělujem do 2 skupin – 3+1. Dobrovolně jsem +1. První trojka letí na výlet. Čekám s 2 Holanďanama a Němcem. Trojka se vrací silně pobledlá. Jen Terez říká, že jí není blbě. Čekáme asi 2 hodiny než na nás zas přijde řada (16 letadel se střídá). Start v pohodě. U prvního obrazce oznámil pilot jeho název a postavil to na křídlo, abychom lépe viděli, pak prudce zatočil a postavil to na druhý křídlo. Celkem se mi to líbilo. Když udělal to samý u druhýho obrazce, tak už to takový nebylo a u třetího mi začlo být zle. Totálně mě oblil pot, dejchal jsem zhluboka a myslel na přistání. U sedmýho obrazce pilot zpozoroval, že nejsem zcela O.K. a přestal to tak klopit + pustil vzduch do kabiny. Trochu se to zlepšilo a vydržel jsem do přistání. Přesto jsem si u devátýho obrazce vytáh blicí pytlík. Jinak to ale bylo 30 minutový peklo nejhoršího rázu, za který jsem vypláz 30 doláčů.“

Jak často jsem si na tohle líčení vzpomněla! Srdnatě jsem nasedla do letadla odhodlaná pořídit skvostné snímky. Přesně, jak popisováno, pilot vyštěkl: „monkey on the left side“ a naklopil to doleva, aby vzápětí „condor on the right side“ obkroužil kružnici kolem obrazce s pravým křídlem zabodnutým dolů… zprvu mne nejvíc obtěžovalo to, že jsem svůj bytelný foťák s drahým železným objektivem chvílemi vlivem přetížení vůbec nemohla nadzvednout, pak se ale mé problémy přestěhovaly trochu jinam…

No, nebudu to protahovat: na rozdíl od výše citovaného mládence jsem vydržela až k předposlednímu z celkových asi dvanácti obrazců, ale moje tělesná bezmoc přišla velmi prudce a naléhavě – stačila jsem hrábnout po zmíněném pytlíku a potichu a decentně jsem ho zaplnila… takže nemám nafocenou ještěrku.

Nazcánská opice

Mnohé možná překvapí (stejně jako mne), že na rozdíl od mnohdy několik kilometrů dlouhých linií jsou jednotlivé obrazce relativně malé. Kupříkladu tělo nazcánské opice měří pouhých 80 m a její ocas 30 m.

Nazcánské linie jsou pochopitelně hlavní zdejší atrakcí, ale zdaleka ne jedinou. Ukazují se zde průduchy podzemních vodovodů, výroba tradiční keramiky, incké zříceniny… Z těchto „přídavných pamětihodností“ nás nejvíce zaujala nekropole Chauchilla. V poušti jižně od města Nazca je lokalita s několika dobře zachovalými hroby nazcánské kultury z doby kolem 12. století po Kristu. Jsou zde k vidění naaranžované pozůstatky mumií a dekorativních předmětů.

Do peruánských pralesů jsme se během naší cesty v roce 2005 nedostali, ale kolibříka jsme zahlédli v místě, kde bychom to nečekali – v pouštní oblasti u města Nazca.

Převzato z www.bruhovi.cz

Zkušenosti čtenářů

Miroslav Provod

Statická elektřina

Je všeobecně známo, že statická elektřina vzniká třením hmot s různou vodivostí. Pravděpodobně největším energetickým zdrojem na Zemi jsou vodní toky, kde statická elektřina vzniká třením molekul vody o skalní nebo jiné podloží. Energetické složky (aura, zóny, interzóny) podzemních pramenů, potoků, řek, veletoků, mořských proudů a příbojů vytvářejí po celé Zemi mohutný trojrozměrný rastr, jehož vodivé složky jsou v interakci se složkami bouřkových mraků i jiných nábojů. Vlivem měnících se průtoků vodních toků a pohybu bouřkových mraků, jsou všechny tři složky statické elektřiny v neustálém pohybu, přičemž fauně i flóře samovolně doplňují energii.

Planinu Nazca lze pak bez nadsázky nazvat „Dispečerským pultem dávných věků“. Nesčetné linie zde dokumentují zóny velkých zdrojů statické elektřiny té doby. Na http://www.miroslavprovod.com , Chapters /2003 / 3 Diagrams / No. 3, experimentem prokazuji vodivost zón statické elektřiny. Umělé vodní toky pod planinou s regulací průtoku umožňovaly propojit jednotlivé zóny a tím nasměrovat energii do jiného místa. Podobné propojení zón nejmohutnějších zdrojů statické elektřiny – mořských proudů, lze simulovat skupinami velkokapacitních
kondenzátorů. Na vyhledavači GOOGLE – Obrázky, heslo SHC, naleznete pohled na místnost WC s lýtkem a chodidlem ženské nohy. Jde o klasický příklad vodivosti zón statické elektřiny. Zóny proudící vody v potrubí splachovadla zprostředkovaly propojení s blízkými energeticky mohutnými zónami energetického rastru.

Proč dávné kultury situovaly megality do ohybů řek a meandrů, zjistíme snadno. Zakreslíme vodní tok a jeho energetické složky v přímém směru. Při ohybu přímého směru na jeho vnitřní straně dochází ke zhuštění zón i interzón, tedy k větší energetické koncentraci. Podobný energetický efekt se projevuje u staveb kruhového nebo elipsovitého půdorysu, také u kopulí a kleneb.

Pan Mgr. Petr Benešovský ze stavební fakulty v Brně, [email protected] , napsal: „Statická elektřina, vznikající nejrůznějšími procesy ve vnitřních prostorách budov, představuje určité riziko poškození produktů, zařízení i zdraví personálu“. Ztotožňuji se s jeho konstatováním a mohu jej doplnit. Zdrojem statické energie pro náboje budov je především velikost jejich hmoty a specifická váha materiálu. Vzniká stejně jako u megalitických staveb. Hmota stavby přejímá energii od zón statické elektřiny, které ji protínají. Dále je rozhodující, zda stavba byla založena na energetickém místě (křížení zón), či nikoliv, zda je řádně uzemněna, nebo není. Dalším vnějším zdrojem je větrné počasí. Tření molekul vzduchu o hmotu stavby také produkuje statickou elektřinu. Vnitřními zdroji, které náboj budovy dále zvětšují, mohou být: všechny kovy, proudící voda v potrubí topného systému, elektrické rozvody, všechny elektrické spotřebiče, ohně, a další zdroje. Člověk v tomto prostředí, zejména spí-li doma na kovovém lůžku, snadno může získat nadbytečnou energii, která může negativně směrovat jeho myšlení vlivem zvýšeného elektrického napětí na mozkových buňkách. Následky takových případů popisuji na http://www.miroslavprovod.com .

Nadměrné napětí na buněčných membránách nelze změřit, člověk má v elektronice těla zabudováno něco podobného jako stabilizační Zenerovu diodu. Nárůst aury se zvětšuje pouze do poloměru 110 cm, jaký energetický proces v lidském těle následně probíhá, nedokáži vysvětlit. Vím jen, že se dále stupňuje, což lze prokázat experimenty se skupinami kondenzátorů nabitých na 300V, kdy každý jedinec, účastník pro zdravotní anomálie rychle pokusy přeruší. Dalšími potvrzujícími důkazy jsou např. „Posedlost tancem“, nebo SHC.

Nelze pochybovat o tom, že největší přírodní síla – statická elektřina – ovlivňuje i jiné obory. V průběhu experimentů jsem zjistil, že některé bakterie hynou při kontaktu s většími náboji statické elektřiny. V pokusech jsem nepokračoval proto, že bakterií je velmi mnoho a naučit se je rozlišovat by pro mne bylo velmi náročné, neboť jsem zaměřením hlavně technik, ale také z důvodu, že je mi 78 let a množství pokusů mému zdraví rovněž neprospělo. Překvapilo mne, že některé šamanské praktiky lze prostřednictvím statické elektřiny také oživit.

Nemohu se ubránit dojmu, že příštím generacím bude připadat úsměvné topit v kotlích elektráren, když nevyčerpatelnou energii oceánů lze získat mnohem výhodněji. Domnívám se, že by bylo velmi přínosné věnovat téměř neznámé statické energii ve výzkumu větší prostor. Skrývá v sobě mnohá tajemství.

Listopad 2008

Miroslav Provod

P.S. Webové stránky jsou pouze v angličtině. Články v českém jazyce naleznete v časopisech na vyhledávači GOOGLE po zadání hesla „miroslav provod+statická elektřína“

Jaroslav

Dobrý den!
S vašimi závěry ohledně obrazců si dovolím zatím nesouhlasit. Nicméně blyžší vysvětlení Vašeho názoru nebo doložení by mne velmi zajímalo. V diskusním příspěvku není dost místa na rozbory a právě ty mne interesují. Můžete mi napsat? Předmět uveďte Nazca.
Děkuji. Ing Jaroslav Chqalupníček

Miroslav Provod

Náboj lidského těla

Nové znalosti o vlastnostech statické elektřiny, objasňující energetickou podstatu budování megalitických staveb, nabízejí také vysvětlení jiných nepoznaných jevů. Budování megalitů pro ozdravné účely je jen výchozí poznatek. Z mnoha nápověd vyplývá, že tehdejší lidé také znali způsob, jak prostřednictvím jiných nábojů energetickou hodnotu lidského těla zvětšovat nebo zmenšovat. Současná věda o náboji lidského těla uvádí, že napětí na buněčných membránách se pohybuje v rozmezí mezi 30 až 80 mV a kapacita buněčných membrán vykazuje hodnotu 1µF na cm2. Manipulací s uvedenými hodnotami se medicína nezabývá.
V historii se nachází více nápověd pro ovlivňování náboje lidského těla. Mimo energeticky upravených hornin to byly také na povrch vytékající vodní prameny. Lidem neuniklo, že voda se vyznačuje léčivými vlivy. Obvykle takové místo dávalo podnět k založení poutního místa a vybudování sakrální stavby. Ta ve své hmotě akumulovala statickou elektřinu vodního toku, ze které lidé získávali energii podobně jako z menhiru. Stejně jako v Lurdech v ojedinělých případech se poutník uzdravil. Většina zaznamenala úbytek únavy, lepší náladu apod.
Léčivý energetický efekt vody není trvalý. Pokud není v určité době zkonzumována, její náboj se pozvolna ztrácí přechodem do menších nábojů. Ve vodě zůstávají pouze minerály jako u všech prodejných minerálních vod. Vrátit vodě energetickou hodnotu je snadné, lze tak učinit jejím protřepáváním nebo kontaktem větších nábojů. Léčivý efekt nelze ale paušalizovat. Je pravděpodobné, že lidé mají na buňkách odlišné energetické hodnoty a jinou potřebu minerálů, proto každý jedinec asi potřebuje jinou dávku statické elektřiny v kombinaci s různými minerály.
Energetické a chemické spolupůsobení nelze dosud vysvětlit, stejně jako nelze stanovit optimální velikost náboje lidského těla. Neustále se nacházíme v energetickém rastru nejrůznějších nábojů, které nás energeticky ovlivňují. K základním informacím se ale můžeme přiblížit velkým množstvím statistických údajů, které lze získat experimenty.
Pro výzkum manipulace s nábojem lidského těla nemusíme čekat na sestrojení měřicího přístroje. Budovatelé megalitů nepochybně k tomuto účelu používali také mnohem jednodušší instrumenty, půjdeme tedy jejich cestou a identifikace budeme provádět virgulí. Časy, kdy byla virgule zpochybňována, lze označit jako minulé. Virgule reaguje na souhlasnou polaritu náboje známou odpudivou silou. Vysvětlení proč nereaguje v rukou každého jedince, spadá do oblasti dosud neobjasněné vlastností statické elektřiny – polarity nábojů. Byla to virgule, která umožnila proniknout do tajemství megalitů a objevit dosud neznámé vlastnosti statické elektřiny. Nepochybuji o tom, že pomocí virgule lze učinit také první kroky ve výzkumu nábojů buněčných membrán. To ale vyžaduje získání statistických údajů z velkého množství experimentů pomocí zájemců o tuto problematiku. Každému, kdo projeví na kolektivním experimentu zájem, mohu doporučit seznámit se s obsahem článků „Dowsing versus aura“ a „Diagrams“ na http://www.miroslavprovod.com/ , kde popisuji technologické postupy při identifikaci nábojů.
Velikost aury lidského těla, která kopíruje jeho tvar, je mnohem snadnější určit, když tělo přizpůsobíme tvaru koule tak, že se posadíme na schod a hlavu položíme na kolena. Virgulí identifikujeme poloměr a vypočteme objem koule. Nelze ale požadovat např. u lidí, kteří opouštějí sportovní stadion, nebo při podobné příležitosti, aby si sedali na schod. Vyřešil jsem to tak, že identifikuji velikost aury u lidí v místě hrudníku s tím, že jde ve všech případech o stejný zlomek aury. To je pro hodnocení a statistiku dostačující.
Velikost aury je přímo úměrná napětí na buňkách, její snadná identifikace umožňuje mít neustále pod kontrolou energetickou hladinu těla. Mohu proto doporučit získávat takto statistické údaje ve všech situacích. Zda je lůžko mimo škodlivé silné zóny, zjistíte identifikacemi velikosti aury před a po spánku. V tomto případě může být velikost aury značně ovlivněna kovovým lůžkem. Poučné bude také identifikovat spolujezdce v různých dopravních prostředcích před jízdou a po jejím ukončení, stejně jako před a po návštěvě shromaždiště lidí. Budete udiveni, co s energetikou těla učiní alkohol i se značným časovým odstupem. Neméně zajímavé bude sledovat auru na lidech závislých na nikotinu, alkoholu, drogách, u gamblerů, bezdomovců, lidech postižených určitou nemocí (od onkologa jsem získal informaci, že jeho nejvážnější pacienti mají auru 15 cm), apod. Získané informace lze ještě upřesnit údaji: muž, žena, věk.
Nebude snadné se přiblížit k poznatkům dávných kultur, o kterých jsme měli mylnou představu. Můžeme ale z průběhu dalších výzkumů očekávat další překvapující zkušenosti.
Listopad 2009
Miroslav Provod

Elusinda

krásný já jenom čumim jaky sou to obrazce 😉 tleskam

Miroslav Provod

Planina Nazca – statická elektřina

Nesčetné množství literatury, hypotéz, odkazů na internetu, uvádí planinu Nazca různými teoriemi jako cosi záhadného, co nelze ničím prokázat. Postačuje ale nový poznatek, že v kavkazských horách jsou do stavby zabudovány tří tisíci tunové celistvé horniny, které byly opracovány, transportovány a vyzdviženy do výšky čtyřiceti metrů, a vše se rázem změní. Manipulovat s horninou o hmotnosti tři tisíce tun, lze pouze antigravitací, která je pro nás dosud neznámým pojmem. Uvědomíme si, že naše historické informace neodpovídají skutečnostem, že nebude snadné dosáhnout technické úrovně dávné civilizace, která nás v poznání přírodních zákonů v mnohém předstihla, že bude nutné opravit dějiny, přepsat učebnice, respektovat poznatky, které vyplynuly z nově poznaných vlastností statické elektřiny a mnohé jiné. Planinu Nazca nelze hodnotit jako samostatnou stavbu, jde o vrcholnou součást celosvětové kompozice megalitických struktur. Zóny nesčetných nábojů statické elektřiny tvoří na Zemi trojrozměrný rastr, který se nachází v neustálém pohybu, ovlivňován průtokem vodních toků, pohybem mraků, a mnoha dalšími náboji. Rovné linie, vyznačené na planině Nazca, mohou být zóny nábojů mořských proudů s největšími energetickými hodnotami. Manipulovat s jejich propojením lze snadno protékající vodou v podzemních kanálech. Tímto způsobem lze manipulovat s energetickým rastrem po celé Zemi. Planina Nazca je památníkem neocenitelné hodnoty, který by měl být pro další generace zachován a nepoškozen. Nikde jinde na světě nejsou zaznamenány energetické složky v té nejčistší přírodní formě, jež byla ve své době optimální pro veškerý život na Zemi.

V průběhu experimentů s kondenzátory jsem čirou náhodou zaznamenal neznámé energetické reakce, které mne stimulovaly k dalšímu výzkumu. Výsledkem byl poznatek, že každá hmota má náboj statické elektřiny a další dvě energetické složky, které jsem nazval Zóny a Interzóny. Na http://www.miroslavprovod.com v článku 3 – Diagrams, jsou podrobně popsány a graficky znázorněny. Po „Kavkazské antigravitaci“ jsem zaznamenal o výzkum zvýšený zájem. Výzkumníci si uvědomili, že postrádají reálné informace o přírodních zákonech, které znali lidé již před mnoha tisíci lety. Čtyři dosud neznámé představy o statické elektřině, otevírají pro výzkum nový rozměr.
První poznatek naznačuje, že každá hmota má náboj statické elektřiny, který pojímá auru, zóny a interzóny. Zóny jsou elektricky vodivé a vytvářejí po celé Zemi mohutný trojrozměrný rastr. Druhý poznatek naznačuje, že kontaktem aury dvou, nebo více nábojů, splynou náboje v jeden společný, se společnými zónami a interzónami. Třetí poznatek naznačuje, že splynutím nábojů dochází k pozvolnému vyrovnání jejich elektrických potenciálů. Čtvrtý poznatek naznačuje, že v průběhu vyrovnání energetických potenciálů, probíhá současně mezi náboji přesun chemických vlastností.
Statickou elektřinu a její tři energetické složky využívají lidé již tisíce let. Aristoteles svými teoriemi se snažil objasnit neznámou energii a nazval ji Éterem, který je nevažitelný, pružný a nezničitelný. V průběhu dějin se o éteru vedly nesčetné diskuse, až do doby, kdy Einstein existenci éteru svou neochvějnou logikou zavrhl a popřel. Éter nepodléhá gravitaci, je nehmotný – éter je „nic.“ Není vidět, nelze jej změřit ani zvážit. Vypočítat jej neumíme, „NIC“ tedy nemůže existovat. Logika, a znalosti současné fyziky, nedovolují vědcům proti Einsteinovu vetu protestovat a existenci éteru znovu přijmout. Současná fyzika prostě není schopna na základě svých poznatků existenci éteru akceptovat, proto ji musí odmítat. Pokud ale nahradíme slovo ÉTER, slovem ZÓNA, lze o tom dále diskutovat. Vlastnosti obou fenoménů jsou shodné, až na výjimku – existenci zón lze snadno prokázat. Prostřednictvím zón lze Morse abecedou vyslat a přijmout zprávu, zóny lze také zviditelnit, zejména pod rozvody vysokého napětí (článek 3, Diagrams). Zóny v průběhu dějin mají nezastupitelnou roli v mnoha oborech od pravěku, až po současnou dobu.
Nelze přehlédnout, že pouze zóny statické elektřiny mohou poskytnout vysvětlení megalitické kultury, a mnoha dalších činností člověka. „Kavkazská antigravitace“ nám naznačuje, že je nutné zaměřit výzkum na další dosud neznámé vlastnosti statické elektřiny, zóny jsou pro další výzkum velkou nápovědou. Sakrální stavby všech dob byly situovány do energetických míst, z toho lze odvodit, že jejich budovatelé znali atributy statické elektřiny. Tato informace metastázuje do více směrů, od kterých lze předpokládat nové znalosti, zejména z oblastí medicíny, architektury, urbanismu, životního prostředí a dalších oborů.
2014-09-17
Miroslav Provod
http://www.miroslavprovod.com

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí