Svědkem iniciačního rituálu muslimských chlapců v Mosambiku

Na pomezí Cidade de Macuti – tradičního ,„palmového města“ kmene Makua – krátce  zahlédnu tvář,  která vystoupí ze stínu výraznými ornamenty. Musiro – bleskne mi hlavou. Bílá, z kořenů stromu  Olax dissitiflora nadrcená maska, kterou ženy používají k slavnostním příležitostem, jako je svatba a nebo…Otočím se a udělám pár rychlých kroků zpět. Žena, zahalená v tradiční pestré capulaně, mi nesměle odpoví na pozdrav. „Vdáváte  se?“, snažím se opatrně prolomit tajemství  nezvyklého „make-upu“. Zavrtí lehce hlavou. „Kam  tedy ti lidé chodí?“, ukáži prstem směrem k mešitě. Sklopí oči a poté lakonicky odpoví: rituál.

Překročit práh

Snažím se „držet její sukně“, ale v jednom ze zadních dvorů mešity mi Fátima  náhle zmizí. Projde úzkým  vchodem, který je obsypán  ženami, a obrysy jejího těla zahalí tma. Nedá mi to.

Když už jsem došel až sem, chci nahlédnout dovnitř, překročit práh. Ve chvíli, kdy mě dav těl pohltí dovnitř, sundám si boty a schovám se do rohu, odkud pozoruji, jak se  všechno točí kolem několika chlapců,  kteří  bohorovně sedí uprostřed místnosti. „Jsou tady už pár dní.  Dnes budou zasvěceni,“ pošeptá mi jeden ze starších, když mi v tváři  odečte údiv. Záhy si uvědomím, že jsem se stal svědkem přechodového iniciačního rituálu, který mísí  tradice kmene Makua s islámskými zvyky, které sem pronikly spolu s arabskými obchodníky kolem 11. století.

Podle klasického dělení van Gennepa  rozeznám v rituálu tři na sebe navazující fáze, po jejichž absolvování získají chlapci „vyšší statut“ a vstoupí do nové životní etapy. Ve fázi odloučení byli  izolováni v temné  místnosti od světla, vody a potravin. Nyní  se ocitali v tzv. liminární  fázi (limen, lat. práh). Stáli na pomezí; rozkročeni „mezi světy“- na prahu své nové identity.

Nejširší nabídku průvodců a map Mosambiku (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Co si urveš, to máš

Když  Mwene, nejstarší muž  z klanu, zaklapl Korán,  jehož pasáže chlapci obřadně opakovali,  práce se chopil jeho pobočník. Jeho úkolem bylo chlapce provést až  do závěrečné fáze rituálu, kterou   představuje znovupřijetí. Namku se rozkročil před chlapce a něco nesrozumitelného zadrmolil. Poté jim nad hlavou rozprášil  trochu mouky a z ošatky rozdal sladkosti. Membrány bubnů djembe se znovu rozechvěly. Dovnitř  temné místnosti se nadraly ženy, které sem doposud neměly přístup, a před chlapce házely peníze a drobné dary. Některé z nich propadaly vytržení, takže je muži museli podpírat. Když se komunita po čase  znovu usadila, obešel ji Namku s konví vody.

Očista měla být předehrou společného jídla, které symbolizuje znovupřijetí chlapců do společenství jako těch, kteří přijali Alláha. „Slavnost jídla“ se však z ničeho nic ráz na ráz zvrhla v nefalšovanou rvačku, pro kterou platilo jen jediné pravidlo: co si urveš, to taky máš…

Stojím znovu před prahem. Rozlícený dav mě vyplivl stejně rychle, jako mě pozřel. Jsem bosý a u kalhot nahmatám roztrženou kapsu. Přestože postrádám nějaké peníze a boty už jsem znovu nenašel, cítím se bohatší. Právě jsem shlédl Nivunco, iniciační rituál muslimských chlapců…