Situace v máji se sněhem nevypadá nikde příznivě. Fronty šly podél slovinsko-rakouské hranice zastavovaly se v Nízkých Taurách. Na sever Alp nepřišlo skoro nic ze sněhových srážek. Takže 10. května vyrážím s novojičíňáky bráchou Martinem a Danem z Brna Bystrce, směr Hohentauern, Rottemanner Tauern.
Po čtyřech hodinách jízdy vyjíždíme mýtnou silnicí (6Eur na auto) do výšky 1650 metrů. Před polednem po zhodnocení sněhové situace u Edelrautehütte je rozhodnuto. Odmítám odpočinkovou profláknutou skialp klasiku hned kolem jezera nahoru, absolvovanou snad pětkrát. Celý hřeben obcházíme zprava stezkou a dostáváme se do širokého karu Ochsenkar pod Schwarzkarmauer.
Vítá nás severní žlab hlavního vrcholu Gr.Boesenstainu, majestátným králem Rottenmanner Tauern.
Od náhorní roviny to odhadujem na 800 výškových metrů pořád ve sklonu, horní dolez pak do 45 stupňů. Odpolední pálivé slunce a vyhřáté skály spouští známou muziku skialpinistů. Prosviští nějaký ten splaz.
Frčíme přímo žlabem. Lyžování telemarkem je požitek, proto jsme tady. Danek prudší úseky sjíždí raději bezpečněji na patách vázání G3 a dělá dobře. Trochu to s bráchou pouštíme. Brácha chytil trochu vankl, pád ustává skvěle. Další cestu přes krátké plato volíme prudkým středním žlebem.Dojíždíme na dno travnaté pláně Ochsenkar.
Pokračujeme kolem almů dolů na cestu a po ní až k autu.Přespáváme u parkoviště ve starém salaši. Ráno začíná pršet, takže rychle balíme směr Morava. Šance na dobrý skalp tu bývá směrem přes Woelzer Tauern vlivem srážek až do konce května a i koncem listopadu, kdy odpadá lyžování i níže položených ledovcích na západě Rakouska. Takže snad se bude ještě na co těšit napříště.
