POSLEDNÍ DISKUSE

Afrika pohádek

Afrika pohádek

Proměny a souboje zvířat, kouzla a vychytralé kousky marabutů i běžné sousedské vztahy lidí i přírody... To všechno je nápní afrických pohádek.



Společnost přátel Afriky jich pro vás díky aktivitě Oto Hulce nasbírala celý sborníček. Připravili jsme na ukázku po jedné pohádce od Tuaregů, Igbů a Swahilců. Budou se líbit nejen dětem, dospělým totiž poslouží k poznávání afrických kultur, protože pohádky jsou jejich cenným pokladem.

Učitel a jeho žák

(Tuaregové, Mali, přeložila Romana Kratochvílová podle vyprávění zaznamenaného mezi Tuaregy v roce 2009)

 

Komba ušatá

Byl jeden velmi chudý chlapec, který ztratil otce. Jeho matka mu chtěla dopřát alespoň vzdělání, a tak ho zavedla do tábora marabutů, vzdělaných kněží, kde bývají ti nejlepší učitelé. Zůstala tam s ním a oba se živili pouze zbytky, které jim obyvatelé tábora nechávali.

Chlapec se velmi pilně učil, až se všechno naučil. Naučil se dokonce víc, než si jeho učitel přál. Pokaždé, když lekce skončila a učitel se vzdálil, chlapec pokračoval ve studiu a pročítal si i knihy, které před ním učitel tajil. Nakonec znal a uměl úplně všechno, dokonce i nejrůznějšíkouzla a čáry.

„Naučil jsem se už všechno, co se naučit dá," řekl matce. „Teď je čas odejít. Můj učitel mě bude určitě pronásledovat a možná mě bude chtít i zabít, protože znám všechna jeho kouzla."

Odešli tedy a šli velmi, velmi daleko. Utábořili se v malém údolí a chlapec matku požádal, aby mu vyrobila uzdu na koně. Matku to trochu překvapilo, ale neřekla nic, šla a vyrobila ji. Když se s uzdou vrátila, syn tam nebyl. Místo něho tam stál kůň a promluvil: „To jsem já, tvůj syn. Proměnil jsem se v koně, abys mě mohla prodat a koupit si ovce a velbloudy. Už nebudeme strádat. Uzdu však nikdy nesmíš prodat, tu si musíš vždycky ponechat. Nezapomeň! Uzdu nikdy neprodávej!"

Matka tedy nasedla na koně a jela do nejbližšího tábora, kde koně vyměnila za deset ovcí. Uzdu, tu neprodala, nechala si ji a vrátila se zpět do údolí. Druhého dne na místě, kam uzdu položila, byl opět kůň. Matka na něj nasedla a jela do jiného tábora. Tam ho vyměnila za deset koz. Přivedla kozy k ovcím a uzdu opět přinesla zpátky. Dalšího dne se uzda zase proměnila v koně a matka ho vyměnila za deset velbloudů. Takto se její stádo utěšeně rozrůstalo.

Zpráva o ženě, která prodává koně, ale bez uzdy, se brzy donesla i k chlapcovu učiteli. Okamžitě pochopil, že jde o jeho žáka, který zná jeho kouzla. Poslal tři učedníky, aby matku s koněm našli a koně koupili. „Musíte ho však koupit i s uzdou. Když vám žena řekne, že uzdu neprodá, mluvte do ní tak dlouho, až na uzdu zapomene."

Učedníci matku s koněm našli a řekli jí, že chtějí koně koupit. Matka jim řekla, že jim ho nechá za deset velbloudů. Ale bez uzdy, ta není na prodej. A tak učedníci pokračovali v rozhovoru, vyprávěli různé historky a potom se znovu zeptali na cenu. Matka trvala na svém, že kůň je za deset velbloudů, ale uzdu k němu nedá. Učedníci si s ní povídali dál a mluvili a mluvili, až ji tak popletli, že jim dala koně i s uzdou.

Přivedli ho k učiteli. Ten měl velikou radost, že na svého příliš zvídavého žáka vyzrál. Přivázal koně před stanem a nechal ho tam uvázaného celé týdny. Kůň neměl nic k jídlu a chřadl a chřadl, až byl hubený jako srpek měsíce. Dětem z tábora ho bylo líto a často se ptaly: „Proč je ten chudák kůň pořád uvázaný? Proč se nemůže jít napást? Vždyť takhle umře!" Nakonec se nad ním slitovaly i ženy a dovolily dětem, aby ho odvedly na pastvu.

Děti odvedly koně na zelenou louku, kde se pásly kozy a ovce. Kůň nemohl kvůli uzdě pořádně žvýkat, tak mu ji děti sundaly. Učitel byl v té době mimo tábor. Když se vrátil, koně před stanem nenašel. Znepokojeně zvolal: „Kde je ten kůň?" Jeho žena vyhlédla ze stanu a řekla : „Byl už chudák na pokraji smrti, hladový a úplně vyzáblý, tak ho děti vzaly na pastvu, aby nám neumřel. Byla by ho škoda. Takový krásný kůň!" Jen to učitel uslyšel, rozběhl se na louku, aby koně chytil a přivedl zpět.

Kůň se spokojeně pásl u břehu řeky, když vtom ucítil nebezpečí. Zvedl hlavu a uviděl, jak k němu od tábora běží učitel. Zatřásl hlavou, zařehtal a náhle se místo něho mrskala v trávě ryba. Skočila do řeky a zmizela. Učitel doběhl k řece a proměnil se v krokodýla, aby rybu chytil.

Ryba rychle připlavala k mělčině a změnila se v holuba. Zamával křídly a vznesl se do vzduchu. Učitel se proměnil se v supa, rozepjal mohutná křídla a rozletěl se za ním.

Holub se rychle snesl k zemi a ocitl se uprostřed davu na ulici velkého města. Vmžiku se proměnil v otroka. Sup se také snesl k zemi a proměnil se v griota, královského zpěváka.

Otrok se proměnil v zlatou kuličku a vklouzl do kapsy samotného krále. Griot přišel ke králi, aby mu zazpíval oslavné písně a vychválil ho, jaký je dobrý panovník. Král byl nadmíru spokojen a nabídl mu šperky. Zpěvák odmítl, a tak mu král nabídl truhlu s penězi. Zpěvák znovu odmítl a zpíval dál. „Nechceš šperky, nechceš peníze, co tedy chceš?" divil se král. Griot se uctivě uklonil a odpověděl: „Tvou zlatou kuličku."

„Zlatou kuličku? Jakou zlatou kuličku?" nechápal král. „Tu, co máš v kapse," odpověděl griot. Král nevěřícně sáhl do kapsy. Vždyť vůbec nevěděl, že tam něco takového má.

V tu chvíli se zlatá kulička proměnila v několik zrnek prosa. Král je nahmatal a vysypal z kapsy. Pohlédl na griota, ale ten se k jeho překvapení proměnil v kohouta. Už už se chystal zrníčka sezobat, ta se však proměnila v kocoura. Naježil se, zaprskal a skočil. Peří lítalo, chlupy lítaly, až nebylo ani vidět, kdo je kdo. Po chvilce se peří i chlupy snesly k zemi a všichni spatřili kocoura, jak kohouta pojídá. Když ho celého sežral, vyskočil na okno, mrskl ocasem a byl pryč.

Kozlova hloupost

(Igbové, Nigérie, přeložil Vladimír Klíma: Rems Na Umeasiegbu, The Way We Lived, Londýn 1969)


Komba ušatá

Kozel čekal na návrat svého syna, kterého poslal pro jídlo. Celá kozlova rodina neměla už dlouho co jíst. Neměli ani jídlo, ani peníze, za které by si je mohli koupit. A jak kozel sedí, celý hladem ztrápený, kolem jeho domu běží myš a nese si jídlo. Kozel vyběhne ven a té myši povídá: „Dej mi trochu." Ale myš, že nedá. To jídlo by kozlovi dala, jen kdyby se s ní utkal v zápase. Kozel už měl opravdu velký hlad a taky mu blesklo hlavou, že takovou myšku snadno přemůže.

Myš tedy odložila své jídlo na zem a začala s kozlem zápasit. Stačilo zvednout jediný prst, do kozla strčit a už ležel na tvrdé zemi. Kozla to ohromilo. Své porážce nemohl uvěřit. Ještě ležel na zemi, když myš popadla své jídlo a vítězoslavně je odnesla do nedaleké hluboké díry.

„Dopřej mi odvetu," žadonil kozel.

Myš tedy vylezla z díry a začala s ním zase zápasit. Jenže kozel opět upadl na zem a ležel tam jak dlouhý tak široký. Myš zase spokojeně odběhla.

Kozel zavolal svou ženu a dala jí koš. „Hned jak začne zápas, polož tenhle koš na tu velkou myší díru."

Myš přijala kozlovu další výzvu k zápasu, popadla ho a vyzvedla do vzduchu. Kozlova žena se dala do smíchu, když viděla svého manžela, jak se třepe v povětří jako malé dítě. Vzápětí myš kozla potřetí porazila na zem. Když se kozel postavil na nohy, žena se ještě smála, ale myš byla tatam. Kozlova žena totiž zapomněla na ten koš, co s ním měla přikrýt myší díru.

„Ty kozo pitomá, nač ty vlastně myslíš, když si nepamatuješ, co jsem ti nakázal?" zlobil se kozel, když zpozoroval, že myš už utekla.

Tak si kozel zavolal na pomoc kačera. Ale i ten se tolik smál, že zapomněl vykonat to, co kozlovi slíbil. Kozel tedy raději vyhledal svého přítele zajíce. Zajíc mu slíbil, že s ním bude spolupracovat, když se potom o to myší jídlo spolu rozdělí napůl.

Začal další zápas kozla s myší a zajíc popadl ten koš a na myší díru jej položil. Myš vzala své jídlo, pádila ke své díře, ale ta byla zablokovaná. Myš své jídlo položila na zem a utekla. Kozel jídlo sebral, odnesl si je domů a dal se do jídla. Slíbený díl zajícovi nenechal. Zajíc se poškrábal na hlavě a odešel. Ještě předtím však kozla proklel: „Zůstane ti všechno zlé, cos způsobil." A po té kletbě zůstala kozlovi natrvalo hloupost.

Abunuwas a hrnec

(Swahilci, země východní Afriky, přeložila Magdalena Haunerová z Hekaya za Abunuwas na Hadithi Nyingin.  Swahili Stories Told and Written Down by Africans, London, Macmillan 1935)

 

Komba ušatá

Jednou Abunuwas požádal souseda, aby mu půjčil hrnec. Soused mu vyhověl a Abunuwas se spokojeně vrátil domů.  Po nějaké době ovšem soused žádal hrnec zpátky. Abunuwas mu ho vrátil a přidal ještě jeden malý. Soused se zdráhal ho přijmout, ale Abunuwas řekl: „Je tvůj. Tvému hrnci se u nás narodilo miminko." Soused byl velmi překvapen, ale řekl si: „Hm, Abunuwasův dům je Bohem požehnaný. U něho i hrnce rodí!"

Když Abunuwas po čase znovu přišel vypůjčit si hrnec, soused mu ochotně podal ten nejlepší, jaký měl. Po delší době se o hrnec hlásil, Abunuwas mu však řekl, že mu ho nemůže vrátit, protože hrnec umřel. Soused se rozhněval a šel na Abunuwase žalovat soudci.

Ten pozorně vyslechl obě strany. Dlouho přemýšlel, zda je možné, aby hrnce umřely. Nakonec rozsoudil takto: „Co se narodí, musí nakonec umřít." A tak Abunuwas získal nejlepší sousedův hrnec.

Máte-li zájem o sborník pohádek a nejste členy Společnosti přátel Afriky, neváhejte si o něj napsat (petra.greifova(@)hedvabnastezka.cz). Členství i krásné počtení získáte velmi jednoduše a my vás rádi přivítáme mezi milovníky černého kontinentu.

Komba ušatá


21.01.2010,


Diskuse


kitty
kitty
Výborný počin, díky! Hezká pohádka. Budete ji někdo číst doma svým dětem?
23. 01. 2010, 00:36:14

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Škoda každého neroztrhnutého pytle.
Sponzorováno

DŮLEŽITÉ ZDRAVOTNÍ TIPY PRO CESTOVATELE: BROŽURA KE STAŽENÍ V PDF (4.6 MB)