HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

SOUTĚŽ: Vyhrajte letenku do Číny! SOUTĚŽ UKONČENA

SOUTĚŽ: Vyhrajte letenku do Číny! SOUTĚŽ UKONČENA

Už víme, kdo vyhrál letenku!

Redakce měla těžké hodnocení, nakonec se rozhodla pro příspěvek Tomáše Obtuloviče (Genyen Massif). Jako náhradníci jsou na druhém místě Ire (Badain Jarain) a na třetím Jan (národ Hakka).

Autor, který našel nejunikátnější místo, kam se podívat v Číně, vyhrává letenku do Číny s leteckou společností Turkish Airlines. Letenku můžete využít do září 2012. Můžete letět do jednoho města a vracet se z jiného. Na výběr máte Peking, Šanghaj, Guangzhou a Hong Kong.

Co jste nevěděli o Turkish Airlines …

Turkish Airlines je čtvrtým největším dopravcem a nejrychleji rostoucí leteckou společností na světě. Při předávání cen 2011 Skytrax World Airline Awards, známé také jako „Oskaři leteckého průmyslu“ získala první místo ve třech kategoriích – „Nejlepší letecká společnost v Evropě“, „Nejlepší sedadla Premium Economy“, za svou třídu Comfort Class, a „Nejlepší letecká společnost v jižní Evropě“.

Turkish Airlines létá z Prahy do více než 190 měst světa.

Co můžete (také) navštívit v Číně?


Zkušenosti čtenářů

Vendula

Jednoznačně by to byl Tibet… Místo, kde to musí být naprosto jedinečné a uchvacující… Vlivem tamější politické situace se tam však moc turistů nepodívá ;-( můj sen se tak pomalu rozplývá..

Tereza

Čína bych nejraději procestovala celou, mým největším snem je ale projet se vlakem, který spojuje čínský Peking s tibetskou Lhasou. Nejvýše položená železnice na světě překonává nadmořskou výšku 5090 m n.m., projíždí po 675 mostech a byla vybudována na více než 500 km permafrostu! Vagóny operující na této trase jsou vybaveny podobnými zařízeními, která upravuji tlak v kabinách letadel a podél železnnice byly z toho důvodu postaveny i kyslíkové továrny.
A Když už bych se dostala až do Tibetu, určitě bych tam zůstala co nejdéle by my to permit dovolil…

Tereza
Tereza:

Pokud by MY přidělili permit, byla bych sama velmi překvapená. Asi bych si Tibet užila víc s „MI“

Buba
Tereza:

tak kdy jedes? )))

Tereza
Buba:

No, ještě uvidíme, ale pokud by bylo po mém, tak zítra ráno:)

HonzaStedry

Yangshuo protoze lezu po skalach. Kunming city kde se da v klidu zit. Xian trochu historie. Jiayuguan taky historie velka zed a pro zmenu nikdo tam nemluvi jinak nez cinsky. Dunhuang romantika-duny a velbloudi. No pak Xinjiang predevsim Kashgar Cina s jinou tvari protoze Uygur a Islam.

Martina

Navštívit Čínu musí být zážitek sám o sobě, ať jste kdekoliv. Protože se zde mísí kulturní odlišnost a pohlcující krása a rozmanitost přírody. Jedno z těchto míst je právě jezero Heaven v provincii Guangxi. Při pohledu na něj (samože jen z fotek zatím 🙂 mě napňuje pocit totálního vnitřního štěstí.. no a poté již zmiňovaný Tibet, který ve mě vyvolává pocit uvědomění a nelezení sebe samotné..

kristyna

Nikdy jsem neměla možnost cestovat. Nevytáhla jsem pořádně paty z České republiky. Moře jsem viděla jen 3krát v životě a strašně moc toužím poznávat svět kolem sebe. Spatřit nejen památky, města a nádhernou přírodu, ale pochopit cizí kulturu. Mít tu možnost dostat se až tak daleko a zažít něco neskutečného. Chtěla bych mít jedinečnou možnost dostat se tam, kam se dostane jen málokdo:)

Jára

V Číně je plno unikátních míst, ale tou nejunikátnější je tibetská náhorní plošina s unikátní přírodou, kulturou a výhledem na Mount Everest. Tam bych se podíval.

Barbora zadnikova

Moc by mě zajímal klášter Šaolin. Jeho návštívení by bylo jistě velmi obohacující:-)

honza

Mam rad obskurni mista, ktere zasahla historie a majo pohnutou soucasnost. Stejne tak rad mam i industrialni/urbanisticke zajimavosti, proto bych se asi podival do mesta ordos v severni cine, kde je ctvrt Kangbashi. Kangbashi ma kapacity pro cca 300 000 lidi, ale obyva ho asi jen 20 000. Muze byt nesmirne zajimave se projit timhle modernim „mestem duchu“, ktere reflektuje soucasnou tvar ciny.

Kacica

Shangri-La přeci, co jiného 🙂
A někdy se chci taky podívat na JZ Číny, do provincií Yunnan, Guangxi (hlavně kolem Yangshuo) a Sichuan… a pak taky Peking, HK a Kanton, tam prej dobře vaří 🙂

Kacica
Kacica:

Jsem zapomněla na emajl… pro případ, že byste mě chtěli vyslat hledat Shangri-La 🙂

Ivan

Jakmile bych se dostal do Číny, byl by opravdu hřích vynechat návštěvu všech těch velkoměst, historických památek, neuvěřitelných hor a údolí, ještě větší hřích by ale byl nenakouknout do těch méně turistických míst, kde lze obejevit pravou Čínu. Rád bych se nechal unést kouzlem ostrova Gulangyu, na kterém se nenachází jediné auto, to samé ale bohužel nelze říct o turistech, proto bych se raději toulal s baťohem po kraji Taishun, ve kterém se rozprostírá stovky zastřešených dřevěných mostů. Tyto mosty přežily mnoho povodní, některé byly postaveny bez jediného hřebíku, jiné obsahují chrámy ve zvýšeném poschodí, všechny mají svou historii a všechny bohužel ničí zub času. Po večerech bych rád přihlížel posedlosti místních po hazardu a poznával neznámou kulturu.. takový malý sen . )

Honza
Ivan:

Ostruvek Gulangyu skutecne nedoporucuji. Absence aut a jimi emitovane zplodiny jsou plne vynahrazeni poctem cinskych turistu a hodnotami energie, ktere emituji jejich tela a vkus… :DDD Podivne misto…

Helena Tajčová

Chtěla bych se v Číně podívat na Čínskou zeď.

Pavel

Rád bych někdy viděl klášter Süan Kchung,“Klášter pověšený ve vzduchu“, jeho poloha je vážně úlet. Je na hoře Cheng u města Ta Tchung, provincie Šan Si.

Renáta

Když někam jedu, vždy se snažím vidět a zažít co nejvíc, ale jsme omezeni časem, max. 3 týdny dovolené. Čína je tak velká, že by nestačily ani 3 měsíce.
Určitě bych ráda viděla velkou čínskou zeď a prošla se po ní, ale ne tam, kde je nejvíc turistů, někde bokem, při východu nebo západu slunce.
Mailem mi chodí spousta tipů a zrovna minulý týden došel ten se železnicí Peking-Lhasa. Jízda tímto vlakem by byla pro mě zážitek a koukala bych celou dobu z okna, i v noci, jak to dělám v letdle. Raději nespím a koukám.
Posvátná hora Tchaj Šan, nahoru lanovkou, dolů po serpentýnách… jak tam asi ta stíhačka proletěla ?
Samozřejmě Peking a Zakázané město, odskočit si do Šhanghaje a vidět, co jsem ještě nikdy na vlastní oči neviděla, ty mrakodrapy, mumraj velkoměsta …
Určitě by bylo zajímavé vidět jejich megalomanské přehrady a ze školy se mi vybavuje Chuang-Che, žlutá řeka – je opravdu žlutá ? Asi ne, spíše špinavá. Zatoulat se na venkov a poznat obyčejné lidi a děti, ty fotím nejraději.
Než bych do Číny odjela, určitě bych si nastudovala více, protože o Číně zatím vlastně nic nevím.

Jakub Gavornik

Na Cine ma zaujal hlavne vystup na posvatnu horu Mt Huashan (znamu z retazovych mailov, tvrdiacich ze sa jedna o restauraciu 🙂 )
http://www.travelchinaguide.com/package/tour-xa10.htm

Taktiez by som si rad prechodil dalsie hory, pretoze aj napriek tomu ze architektura a kultura v Cine je uchvatna, priroda dokazala vytvorit jedinecne scenerie.

Pavel Svoboda

Přestože je Tibet již celá desetiletí decimován komunistickou vládou a mnozí cestovatelé doporučují za současných podmínek do Tibetu raději nejezdit, věřím, že někde pod pokličkou utlačovaných obyvatel a tajnou policií kontrolovaných klášterů, se přece jen stále někde ukrývá ono bájné Šangri-La. Chtěl bych se tedy vydat po jeho stopách a najít si to svoje malé Šangri-La ukryté kdesi v nekonečných horách Tibetu.

Andrea

…do čínské restaurace…

Mirek

Rád bych navštívil Ujgurskou autonomní oblast (????????, Xinjiang Wéiwú’ěr Zizhiqu). Vzhledem k tomu, že bych cestoval s Turkish Airlines, možná by mi pomohli získat povolení k návštěvě turecké ekonomické zóny v této oblasti a setkat se tam s někým, kdo připravuje výstavbu nového rychlovlaku z Číny do Ankary. Chtěl bych v oblasti rovněž navštívit Ťan-šan(??), který se mi podařilo navštívit pouze z Kirgizské strany, protože je tam fantastické příroda a místa, která vidělo jen málo Evropanů.

Ondřej

Rád bych navštívil Altaj, resp horu Nairamdal Peak na trojmezí Cina-Rusko-Mongolsko 🙂

David
Ondřej:

tohle je dobré, ale může se tam?

Honza
David:

Tot otazka Davide. Dle mych zkusenosti s tim, jak to chodi jinde: nekdy ano a nekdy ne. Ale kdy ano a kdy ne se clovek nikde nedopta, nedozvi… Az kdyz prijede na misto, tam budou stat cajti a posadi ho na nejblizsi dopravni prostredek, ktery jede opacnym smerem… Ale misto to musi byt paradni, o tom zadna…

Pepa

Byl by to Mount Sanqingshan National Park, relativně malý národní park, ale za to svou nádherou a tajuplností jeden z největších na světě.

Lenka

Ráda bych navštívila Ujgury obývanou provincii Xinjiang, zejména pak její západní část s městem Kašgar, které bývalo jednou ze zastávek na Hedvábné stezce

Dana

Ráda bych navštívila Ujgursko s svými vesnicemi, kde lidé žijí v jurtách, koza je tam cenným majetkem a práce kovářská se cení nade vše. A nevynechala bych ani devítiposchoďovou pagodu stojící nad Ilonovým Urumči a místní mešity.

Zuzka

Vybrat nejunikátnější místo ? V Číně jsou jich stovky. Pro člověka jako já, který o této zemi jen četl je těžké rozhodnout se ….. Co bych si ale opravdu přála, je projet tuto zemi, vidět velká města i vesnice, mluvit s lidmi, cestovat – slyšet, vidět, cítit tu zemi. Teprve poté Vám budu moci říct kde je nejzajímavější místo a proč. Snem je Tibetská Lhasa a Chrám nebes v Pekingu, ale je možné že mě okouzlí třeba jen cesta vlakem při projíždění. Nechci vidět jedno místo, sobecky chci vidět z té země co nejvíc.

Honza

Bohužel… Tibet, Jang-šuo i Ujgursko se pod náporem komercializace a sinizace stávají pouze prázdnými pojmy. Už dnes tam vedou moderní dálnice a železnice, všude se dá doletět. Já bych se vydal tam, kde cizince i samotné většinové Hany vídají málokdy. Do okresů Meigu, Zhaojue a Butuo v Yiské samosprávné oblasti Liangshan (Liangshan Yizu Zizhizhou ???????, česky „Chladné hory“), která se nachází v jižní části provincie Sichuan. Nevedou do ní dálnice, jen prašné a hrbolaté cesty, po kterých jezdí autobusy, které prošly technickou prohlídkou naposledy před dvaceti lety. Chladné hory jsou obývané národem Yi či Nuosu, jednou z čínských národnostních menšin a ještě během padesátých let dvacátého století žili jako ve starověku. Společnost dělili na kasty: šlechticové, běžní lidé a otroci. Tento systém už byl odstraněn, ale dodnes se tam zachovala tradice místních učenců Bimo, kteří v dětství dlouhá léta studují bimské kanonické texty psané jejich vlastním starodávným písmem, jehož vznik se datuje až do dynastie Tang. Až si žáci texty dokonale osvojí, cestují po kraji a spolu s šamany provádějí různé rituály – při svatbách, při pohřbech či při vysvěcení nového domu. Šaman Suni je osoba žijíci na okraji společnosti, často upadá do transu a komunikuje s jinými světy. Bimo také provádí exorcismus a léčí různé choroby a neduhy, zastává roli psychologa i poradce v těžkých životních otázkách. Výška okolních hor je v průměru 3-4 tis. metrů a 95 procent vesnic nemá přístup k pozemní komunikaci, natož k modernímu vzdělání a jiným výdobytkům současného světa. Místní lidé údajně přísahají, že v těch nejodlehlejších oblastech jsou dodnes opiové plantáže a hluboké hvozdy plné tygrů a obřích hadů. Jejich řeči musí člověk brát s nadhledem, ale přesto… Dobrodruhův ráj!

Mirek
Honza:

Promiň, tvrdit, že Ujgursko je (míněno zřejmě z hlediska zachování přírodních a kulturních hodnot) už jen prázdný pojem je dost silné kafe. Ano do oblasti se přistěhovaly miliony etnických Číňanů. V oblasti jsou dnes úseky silnic vyšší kategorie, nevím kolik je zde frekventovaných letišť. Ale v rozměrech a členitosti této oblasti vyznívá toto tvrzení, jako když někdo po příletu do Frankfurtu uvidí zdejší dálnice, ochutná u stánku párek a prohlásí, že Evropa už je odepsaná. Zdejším národům bychom asi hodně křivdili.

Petra
Mirek:

Máš nějaký konkrétní tip, kde najít Ujgury, kteří žijí relativně původním způsobem života?

Honza
Petra:

Mirku, cinstinu studuji sestym rokem, v Cine stravil dva roky zivota, studiem ujgurstiny jsem stravil rok. Priznam se, ze jsem v Xinjiangu nikdy nebyl, ale slysel jsem toho opravdu hodne – at uz od lidi, co tam byli ci samotnych Ujguru. Je pravda, ze muj pohled je znacne generalizujici, nikoliv vsak neopodstatneny… Pro vetsinu lidi co znam byl Xinjiang jedno velke zklamani. V posledni dobe se oblast stava cim dal tim vice kontrolovanou a cestovani v ni je cim dal tim tezsi. Do zivota beznych Ujguru se clovek podiva velmi tezko, jelikoz po vsech certech jsou roztrouseny check-pointy (podobne jako ted v zapadnim Sichuanu) a tamni policiste vas poslou zpet, odkud jste vyjeli. Reknou vam, ze oblast je min-kan (cin. „sensitive“) a dalsi vysvetleni veskere zadne. Clovek navic utrati spoustu penez za presuny, protoze do spousty mist nevede verejna doprava. Hotely jsou predrazene a v tech beznych se ubytovat neda, protoze nemaji povoleni ubytovavat cizince. Pred kazdou prirodni krasou je postavena brana, u ktere se plati nemale vstupne. Do takovychto mist smeruji pouze cinsti turiste. Pomer vykon-cena je tedy znacne v neprospech cestovatele. Mozna mam jiny pohled nez vetsina lidi, protoze v Cine jsem toho procestoval opravdu hodne a uspokojit moje cestovatelske choutky uz dlouho nedokaze jen tak nejaky chram ci hora. Proto take jsem napsal Liangshan jako jedno z poslednich mist v JZ Cine, ktere ma nejake to mysterium. Jiz nejaky cas se snazim ucit yisky, abych celou jejich kulturu radne prozkoumal a ocenil. Liangshan je volne pristupny, zadna omezeni tam neexistuji, Yiove maji pomerne velkou miru prirozene autonomie, protoze jsou dle meho pro cinskou vladu daleko vice neuchopitelni a tvrdohlavi, nez treba tibetane a ujguri. Je to takovy paradox… Je to dle meho nazoru jedna z poslednich divocin v te vychodnejsi casti Ciny. Samani s dready nekolik metru dlouhymi a starobyle symboly vyryte do skal po celych trech jmenovanych okresech, to je moje…

Petro, pokud chces videt „prave“ Ujgury, musis do hor na venkov. Ale tam se dostat neni jednoduche. Doporucuji tedy mesto Yecheng (ujgursky Yarkand) a okoli. A kdybys chtela ty nejopravdovejsi Ujgury, musela bys do provincie Gansu. Tam ziji potomci tech puvodnich Ujguru a jsou to, svete div se, buddhiste, coz byli Ujguri drive, nez presli na islam. Je jich jen nekolik tisic a tvori separatni narodnostni mensinu jmenem Yugur.

Je mi jedno, jestli vyhraju nebo ne. Mym snem je predstavit Yie (ci Nuosu) z Liangshanu svetu a udelam to tak jako tak… Preji vsem pekny den!

Honza
Honza:

Jo a jeste bych podotknul jednu vec. Mozna je muj pohled zkresleny, Liangshan asi nebude uplne pro kazdeho. Uporne chudy kraj, v odlehlych oblastech neni neobvykle uzivani tvrdych drog, cesty tam jsou vsechno jen ne prijemne a bezpecne… Mel jsem celou dobu pocit, ze jsem nekde v jizni Americe a ne v Cine, coz je urcite take fakt, ktery prispiva k zvlastnosti a atraktivite regionu…

Mirek
Petra:

Ano typ mám. Otázka je jen, co míníš relativně původním způsobem života a jaké poučení ze setkání s nimi bych pro čtenáře Hedvábné Stezky mohl zprostředkovat.
Mnoho z nás Evropanů hledá kontakt s komunitami, které se uzavřely okolnímu světu a často tím do jisté míry zakonzervovaly svůj způsob života, protože se chceme ujistit, že žít se dá i jinak, možná lépe než žijeme my, i v daleko ekonomicky prostších podmínkách. Takové komunity jsem poznal na Kavkaze a velice mile mne potěšily, zejména tím, že i starší lidé věděli o České republice víc, než např. běžný Angličan, o Američanech nemluvě. Vypadali šťastně, nevykazovali známky stresu. Musím se ale přiznat, že v tak drsných podmínkách jako oni bych žít neuměl.
Pokud se týče původního způsobu života Ujgurů, alespoň té větve, které žila v oblasti Ťan Šanu, pokládám je za kočovníky, i když po víc než tisíc let byli v rámci různých mocenských i asimilačních tlaků nuceni se usazovat. Potkal jsem ale novodobé kočovné Ujgury. Byli to řidiči kamionů, kterým tento způsob života náramně vyhovoval, a cítili se velice svobodní. Jejich otcové ještě měli něco, co se podobalo jurtám, ale přespávali v nich jen občas přes léto, když si přijeli obstarat svá stáda koní.
Byli velmi přátelští, i když otcové byli hodně uzavření a ani se jim nedivím, asi mají své zkušenosti.
Setkání s nimi bylo rozhodně zajímavé. Píši tak obsáhlou odpověď, aby čtenář pochopil, proč přesto pokládám za zajímavější než hledat uzavřené komunity a staré tradice hledat lidi, kteří se chtějí otevřít světu. Od setkání s nimi očekávám víc než informaci o tom jak se dá žít šťastně jinak. Rád bych pochopil, jak se mění jejich myšlení, v čem se liší od toho našeho, o čem sní, co mají rádi a co nenávidí. A netýká se to jen Ujgurů.

Mirek
Petra:

Typ na zajímavá místa do soutěže.
Organizátoři této soutěže zformulovali zadání tak, že to nejzajímavější, co lze v Číně poznat, spojili s konkrétním místem. A v soutěži zvítězí ten, kdy podle poroty toto místo najde, nebo alespoň to dokáže nejlépe svůj výběr zdůvodnit. Je to logické, protože určitě je lepší, chci li něco hledat, vědět kde a proč to hledat. Mnozí soutěžící na to reagovali zděšeně. Vždyť přece v Číně můžeme nalézt tolik zajímavých a krásných míst. A jak mám rozhodnout, které z nich to je? Asi proto, že si, včetně mne, pod pojmem místo představili místo definované geografickou polohou.
Moc se mi líbila věta uvedená v příspěvku Evy, která říká, že na západě nechce utíkat před výrobky z Číny a v Číně před Evropou. Musím se ale přiznat, že ponožky si kupuji zásadně čínské, u motorové pily prodávané na našem trhu jsem však stále ještě dal přednost evropské provenienci. A podobně by tomu bylo s pobytem v Číně. Dal bych přednost méně navštěvovaným místům, ale chtěl bych se zde setkat s lidmi otevřenými evropskému způsobu myšlení. Asi proto, že by mi mohli zprostředkovat to čínské.
Když jsem začal přemýšlet o místu, kam bych se chtěl podívat a které by bylo zajímavé pro čtenáře a potažmo pro porotu, napadlo mi hledat je někde v čínském pohraničí. Tam, kde se dnes, soudě alespoň podle medií, projevují první snahy zbořit hranice mezi politicky znepřátelenými etniky a demonstrativně se má budovat nová vysokorychlostní železnice z Číny do Ankary.
Napadá mi ale mnohem více míst definovaných nikoliv geograficky. O Číně se říká, že v brzké době převálcuje Evropu. Možná se tak stane ekonomicky, má k tomu všechny předpoklady. Jak asi to dopadne kulturně? Mezi místy, které by určitě stálo navštívit jsou university, redakce časopisů, továrny na technologicky vyspělé výrobky. Nedělám si iluze, že by mi zde byli všude ochotni přijmout, něco podstatného ukázat, nebo že mi budou říkat pravdu. Navštívil jsem jako oficiální host jednu automobilku v Británii. Odebrali mi pro jistotu fotoaparát, pustili mne jen do některých provozů a lhali, jako když tiskne. Chápu je a bylo to velice zajímavé a přátelské setkání.
Představuji si to tak, že v případě že bych měl v ruce letenku, obeslal spoustu uvedených institucí s žádostí o návštěvu. Možná, že by se mně několik z nich ozvalo. Oslovil bych také kamarádku mé ženy, která pracuje na významném postu v Číně. Určitě by mi pomohla nějaké kontakty zprostředkovat. Chtěl uvidět na vlastní oči mnohé turisticky zajímavé lokality, nechtěl bych tam ale jet jen jako tradiční turista. Tak bych asi skutečnou Čínu nezažil. A o to mi jde.

Edita

Těžký to úkol vybrat jedno místo… Zvlášť když jsem tam ještě nebyla a nemám nastudované turistické průvodce…;-)Ráda totiž jezdím „na slepo“… Pro mě je unikátním místem jakákoli vesnička, kde bych mohla okusit život tamněšjších lidí, žít s nimi (strávila jsem takto několik měsíců v Nepálu a už nechci jinak;-))… Mohla bych tam chvíli vyučovat angličtinu a na oplátku se učit se od nich – moc mě láká čínská medicína a studium v Číně je pro mne obrovským snem…

Honza
Edita:

Edito, studovat v Cine je snazsi, nez se zda! Cinska vlada poskytuje spoustu stipendii pro cizince – a to nemusi ani umet cinsky… Dulezite je mit cas a par penez. Jdi za svym snem!

Alena Juráková

Vzrušující to v Číně musí být všude, už samotný pocit že se tam člověk dostane a kdekoliv se podívá je zážitek na celý život. Já do soutěže vybírám UJGURSKO – oblast Sin-ťiang

David / HedvabnaStezka.cz
Alena Juráková:

Ale to je místo velké jako půl Evropy … v soutěži chceme nějaká konkrétní místa.

Petr Kratochvíl

Rád bych navštívil v horách skrytou vesničku Ping Žaj (Ping Zhai) ve středním Jün-nanu: její obyvatelé jsou chudými příslušníky menšinového etnika Daj, kteří si ovšem udrželi celou řadu starých tradic (zejména tkaní tradičních oděvů, specifickou formu zpěvu a vlastní jazyk, a dokonce i matriarchát). Dajové zde žijí v prostředí charakteristickém divokou přírodou a bohatstvím tradic, ale také velkou chudobou. Před šesti lety zde proto UNDP financoval projekt, který měl bojovat právě proti chudobě menšin v Číně. Zajímalo by mě, zda Dajové jako etnikum s možná „nepraktickými“, ale nádhernými tradicemi přežijí i ve světě dickensovského kapitalismu, který je dnes v Číně všudypřítomný.

David
Petr Kratochvíl:

Kde to přesněji je, tato vesnička?
Je něčím specifická oproti jiným vesničkám tohoto kmene?

David:

Ahoj, díky za optání. Ta vesnice je zajímavá tím, že a) ji člověk nenajde v Lonely Planet :), i když b) je nádherná – lidmi i přírodou. A pak jde taky o ten projekt, fakt by mě zajímalo, jestli měl nějaký dopad.
Petr

Honza

Petre, to zni hodne dobre, ale poopravil bych jednu skutecnost, ktera pravdepodobne vznika nespravnou interpretaci reality, mozna je to take prepsani terminologie cinskych cestovnich kancelari. V soucasnosti zadna narodnostni mensina v Cine nefunguje na bazi matriarchatu. Ani tolik opevovani Mosuove, podskupina narodnosti Naxi, od jezera Lugu. Mozna, kdysi davno, matriarchalni byli. Dnes jsou tak maximalne matrilinearni. Tyto dva pojmy se casto pletou a pritom je v nich velky rozdil! Mohl bych se zeptat, v jakem okrese tato vesnicka lezi? Nebo nemas, Petre, jmeno ve znacich? Nemuzu to najit na mape a take by me to zajimalo… Diky!

Luca

Chci ochutnat strach a hnus v Macau, prošmejdit neuvěřitelně rychle a zběsile Hong Kong,ztratit se v překladu názvu úplně neznámé vesničky, zažít sedm let v Tibetu,nechat se unavit sluncem někde uprostřed rýžových polí.
Chci se naučit čínsky poděkovat, poprosit a pozdravit – to vše aspoň v deseti nářečích. Mít křeče v prstech z toho, že neumím jíst hůlkami. Nasávat vůni země, naslouchat hluku místních ulic,rozjímat nad bizarní krajinou.
Chci prostě slyšet: „Sbal prachy a vypadni do neznáma!“

Lara Amos

Vubec neni jednoduche vybrat pouze jedno jedine misto 🙁 to snad ani nelze.
Chtelo by to procestovat pokud mozno nejvice oblasti, a udelat si tak kontretnejsi
obrazek. Dobrodruzstvi tam ceka doslova na „kazdem rohu“ at uz je to nadherna priroda,
mega mesta, ci jen vesnice, politicky system,cestovani vlakem, mentalita lidi…
pro Evropana neco nepredstaviteleneho.
Adventure is waiting, just do it, don’t wait.

Alena Čakányová

Nejdříve „prošmejdit“ Hong Kong a jiná velkoměsta a potom by bylo úžasné dostat se do Nepálu a projít dříve zakázané ÚDOLÍ MUSTANGU, popřípadě na mustangu po Mustangu………
Alena

ire

O jednom unikátním místě nejen v rámci Číny, ale i celého světa bych věděla: pošť Badain Jarain, nebo-li poušť Záhadných jezer. Jednak se zde nachází až 500 metrů vysoké duny, nejvyšší na světě, ale hlavně jsou zde jezera napájená vodou z několika set kilometrů vzdálených hor, kterou sem přivádí podzemní řeka. Jiná jezera jsou zase napájena vodou z místních pramenů. Modrá jezera uprostřed oranžových dun – nádhera, kterou bych jednou ráda viděla na vlastní oči. Ire

David
ire:

O tom už jsem několikrát četl, ale zatím jsem nemluvil s nikým, kdo tam byl, tak by mě zajímalo, jaké to tam je doopravdy.

Honza
ire:

Zni to zajimave, rad bych vedel, jak je to doopravdy. Podobna mista jsou v Cine vetsinou „objevena“, popsana, zahlcena turisty a drahymi cestovnimi naklady, ktere nemaji zadne opodstatneni. Doufam ale, ze to tak neni…

Tereza B.

Opět je tu soutěž, která probouzí mé cestovatelské ego, vzpomínky dávné i ty současné a nejroztodivnější sny či touhy.
Když se řekně „čína“, toto slovo ve mně vyvolává nesčetně asociací. A tak jsem původně chtěla zažít tu pravou čínu, kdy by (jak se říká) ani psa nevyhnal. Nakonec však za popíjení zaručeně pravého čínského čaje z čínského porcelánu a pojídání rychlovky z woku ťukám do klávesnice „Made in China“ můj sen poznat zemi, kde nejedí psy ani Bobíka.
Vybrat jedno místo, kam se toužím podívat, je těžké. Ale je tu jedno, které mě už dlouho přitahuje a na které jsem prvně, ještě jako dítě, narazila v časopisu. Ne nadarmo se o něm mluví jako o devátém divu světa. Začíná na předměstí Islámábádu a končí v středoasijském Kašgaru– oáze, která byla kdysi důležitou křižovatkou Hedvábné stezky a dnes patří Číně. Jedná se o nejvýše položenou asfaltku na světě, jež kromě pohoří Karákoram, které jí dalo jméno, protíná ještě další tři asijské velehory: Hindukúš, Himaláj a Pamír. Již 25 let láká dobrodruhy z celého světa. Nejvyšší bod Khunjerab Pass s nadmořskou výškou 4730 m je zároveň nejvyšším hraničním přechodem na světě.
Projet celou trasu Karakoram Highway dlouhou 1300 km trvá několik dní. Dodnes se stává, že je silnice občas neprůjezdná, laviny, sesuvy půdy, eroze a závaly, tání ledovců a záplavy jsou tu běžné. Udržet vozovku v drsných velehorách ve sjízdném stavu znamená neustálý boj s přírodními živly. V této oblasti nejsou výjimkou ani zemětřesení. Dnes již jsou naštěstí místní dělníci na všechny situace dobře připraveni. K odstraňování závalů již nepoužívají jen dynamit a ruční kladiva, tak jako tomu bylo ještě v nedávné minulosti, ale k dispozici mají výkonné sbíječky a obrovské buldozery. Avšak jen těžko si lze představit všechny útrapy a obtíže, kterým museli stavitelé čelit. Za 20 let úmorné práce zahynuly na tomto smělém inženýrském projektu stovky pákistánských a čínských dělníků, na zhruba každých 1,5 km jeden. Cena, pokud jde o čas, peníze a životy ztracených, byla ohromující.

KKH, jak se této silnici zkráceně říká, prochází jednou z nejkrásnějších oblastí na světě, okolní příroda je drsná, ale podle mnohých světoběžníků neskutečně nádherná, a nabízí úchvatné pohledy nejen na Nanga Parbat, ale i na buddhistické skalní rytiny.  Ať už budu moci po ní cestovat místní dopravou, neuvěřitelně zdobenými cingrlátkovými autobusy hrajícími všemi barvami, nebo snad stopem či na kole, jsem přesvědčena, že tento neopakovatelný zážitek zanechá stejnou stopu v mé paměti jako čínské vynálezy papíru či knihtisku, bez nichž bych si tehdy o této unikátní „dálnici“ asi nikdy nepřečetla.

Palo

Mandzusko a Vnutorne Mongolsko – teda oblast na samom severovychode. Od mongolskych plani, okolo ruskych hranic az ku Korei. Navstivit palac Posledneho cisara.

Kamila

Ujgurská autonomní oblast – na vlastní oči spatřit Tarimské mumie, prozkoumat poušť i ledovec v oblasti Kashi a potom se ohřát u sklenky vína ve městě Turpan.

Bára L.

Kaňon řeky Yarlung Tsangpo – nejhlubší a nejdelší kaňon na světě ležící v jihovýchodním Tibetu, kde si řeka razí cestu mezi sedmitisícovými vrcholy Himálají.

Zuzana

Centrum na chov medvedikov panda (Chengdu Panda Breeding and Research Center, Sichuan) .. krmenie pandy je vraj zazitok vidiet.

Potom by som navstivila aj cajovu plantaz v Hangdzhou, kedze Cina je pravlast caju.

Rada by som si pozrela napr. aj himalajske ladovce, kedze sa vraj uz roztapaju pricinenim globalneho oteplovania..

Petr

Navštívil bych starobylou čínskou kulturní krajinu Západního jezera v Chang-čou, v ČÍNĚ. Unikátní je tím, že zde najdeme řadu chrámů, pagod, pavilonů, zahrad a okrasných stromů, stejně tak lávky a umělé ostrovy. Západní jezero ovlivnilo na další staletí zahradní architekturu ve zbytku Číny. Celou cestu bych popsal v reportáži a doplnil o nádherné a atraktivní fotky:-)

Monika

Cina je neuveritelna zeme mnoha moznosti. Nicmene by se mi velmi libilo navstivit zachranou stanici velemloka cinskeho v oblasti Zangage(mlok o delce az 2 m – kdo by ho nechtel videt). A potom navstivit mesto Kangding – oblast, kde se stretava a vzdy stretaval obchod mezi Cinou a Tibetem. Tibetane a Cinane – dve naprosto odlisne spolecnosti lidi…Samozdrejme Himalaje a Tibet a pak Ujgursko…poust Tatlamakan a podivat se na hranice Kyrgystanu a pak smerem k Mongolsku – by bylo taky super:)

Jířa

Mým snem je obejít posvátnou horu Kailás, ale jelikož je prý nejhodnotnější, když k ní člověk dojde z domova, tak tu letenku vlastně ani nepotřebuji :o).

David / HedvabnaStezka.cz
Jířa:

Super – tady je první výherce 🙂

Honza
David / HedvabnaStezka.cz:

Sen je to hezky, avsak realita je trochu odlisna. Jednotlivci permit do teto oblasti (ktery je dalsim dilcim permitem k celkovemu tibetskemu permitu) jednotlivci zpravidla nedostavaji, musi jit o organizovany zajezd. Abys teda nedosel misto Kailasu k zavore, kterou hlida soudruh s flintou pres rameno… 🙂

David / HedvabnaStezka.cz
Honza:

Myslel jsem tím, že Jířa je prvním výhercem – neboť ke Kailáši půjde pěšky a tudíž letenku nepotřebuje.

Petra

Skvělé, hlavně druhá polovina příspěvků je plná konkrétních míst a nápadů! Určitě vždycky napište i pár informací k vašemu vybranému místu, aby se ostatní čtenáři poučili. Třeba je to nadchne a sami se tam také podívají!

Petra

Ještě k hodnocení: bude to dřina, jak na to tak koukám … Budeme muset hodnotit také reakce cestovatelů „to se mi líbí“, popřípadě celkovou aktivitu soutěžícího. Tedy, diskutujte, komentujte, ptejte se, nebojte se : -)

Tomáš Obtulovič

Genyen Massif, Genyen 6.204 m, East Himalaya, West Sechuan (dříve provincie Amdo).

Na podzim 2009 jsem toto místo navštívil s kamarádkou Katkou. Jen velmi málo Evropanů zavítalo do této šestitisícové himalájské skupiny na hranici provincií Tibet a Sečuan (podle aktuálních hranic). Musíte absolvovat stovky kilometrů po tibetské náhorní plošině než se před Vámi objeví žulové zuby, mezi kterými se jako diamant třpytí posvátný ledovcem pokrytý Genyen. Mniši z několik set starého kláštěra Leggo Vám řeknou, že lézt na něj by pro Vás mohlo být osudové. Tak jako pro Charlieho Fowlera, Christine Boskoff nebo později Karla Unterkirchera. Himálaje tady jsou divoké a neznámé.
Mám v plánu se vrátit, prozkoumat a projít tuto horskou skupinu a pokusit se vylézt na jeden z úchvatných kopců.
Já mám o místě v Číně jasno! 🙂

David
Tomáš Obtulovič:

hmmmm, tohle je dosta zajímavé místo!

Tomáš Obtulovič:

Nádhera. Jenom si říkám, že člověk potřebuju aspoň půl roku dovolené, než se mu podaří překonat všechny nástrahy tibetské náhorní plošiny a dorazit až sem 🙂

ire
Tomáš Obtulovič:

Gratuluju !
a těším se na fotky.

Martin

Pokud bych vyhrál letenku do Číny, podíval bych se do oblasti, kterou jsem měl při své minulé cestě na dosah – Guilinu. Oblast Guilin ale potřebuje více času, kterého se mi tenkrát nedostávalo. Tak snad teď. Oblast Guilinu je unikátní tím, že ochutnáme od všeho trochu – příroda, památky, vesnice, Dongové….. a vyhneme se velkým aglomeracím, jako je například Kanton. Oblast je světoznámá, v ČR však zatím moc známá není. Prostě žádný Tibet, Čínská zeď,Xian a podobně.
Na území v okruhu 130 km od Guilinu je velké množství zajímavostí.
Pokud se z Guilinu vydáme na jihovýchod můžeme plout lodí po řece Li. Polovina z 80 km plavby je lemována nádhernými horami, které jsou protkány jeskyněmi. Cílem cesty oblastí velice oblíbené malíři a básníky je starobylé město Yangshuo. V této oblasti je vhodné udělat si výlet do snad ještě nezkažených vesnic. Kousek odtud se nachází jedna z nejvýznamnějších asijských jeskyní – Fengyu s obrovským sálem.
Severozápadním směrem od Guilinu můžeme navštívit malebná, mnoho let budovaná, terasovitá políčka rozesetá po páteři Dračích hor. Pokud budeme pokračovat do Sanjiang, čeká nás národ Dongů a jejich nádherné mosty větru a deště. Určitě bude možnost navštívit vesnice Dongů s jejich bubnovými věžemi. Ani březnový festival ohňostrojů by jistě nebyl nezajímavý.
Severovýchodním směrem od Guilinu můžeme navštívit kanál Lingqu – nejstarší kanál na světě.
A konečně samotné okolí Guilinu- zde je k vidění mnoho přírodních krás – např. Elephant hills, Folded Brocade Hill, Fubo Hill, Reed Flute Cave, Seven Star Park.

Petra
Martin:

Nechci kazit iluze, ale pokud jde o Yangshuo – spíše než starobylé městečko, navštívíš asi tucet diskoték a nebudeš vědět, v kterém podniku si dřív dát pizzu či hamburgera. Ale okolí je dobré. Především pokud člověk odjede asi 50km pryč : -)

Honza
Petra:

Yangshuo je opravdove peklo. Kdyz objevite ten hnus, co se skryva pod vsim tim pozlatkem, na praveho cestovatele musi padnout deprese. Centrum cinskeho konzumu, honby za penezi za kazdou cenu a predni pozice v zebricku koncentrace viru HIV…

Martin
Honza:

Je to jen malá část z plánované cesty.

Dana H.

Udělala bych to tak, jak to mám osvědčené a nejvíc vzrušující. Vzala bych knihu, pro tento účel bych vybrala v Číně velmi oblíbený román autora 16. století Wu Čcheng-ena
Putování na západ (Si jou ťi), v překladu Opičí král.Ta kniha by mě vedla Čínou. Reportáž z mé pouti by byla nabitá zážitky, dobrodružstvím a poznatky ze známých i neznámých míst. Pěšky, na kole, je to jedno.

Honza
Dana H.:

Skvely napad! Sam jsem kousek cesty z tohoto romanu absolvoval. Po konzultaci s profesorem literatury ze Sichuan University, jsem se vydal do oblasti, kde se cast romanu odehrava. Toto misto jsem popsal ve svem zdejsim „nejunikatnejsim miste“! 🙂

misa

jet do ciny je muj sen…je tam toho tolik ke shlednuti ze bych to potrebovala nekolika mesicni dovolenou a stejne bych nevidela vsechno…budu jen jmenovat par veci ktere rozhodne stoji za to videt:Longmen-komplex jeskyni v dracich horach,tibetsky palac Potala-protoze cina okupuje tibet patri k ni i tento palac,ryzova pole v oblasti Yangshou…je to neco uplne jineho nez klasicka turisticka lakadla..kamkoliv jedeme neni to jen o poznavani pamatek ale predevsim jde o potkani se s lidmi 😉

Martin

Zkusím se na to podívat trochu jinak. Všichni píšou o zajímavých místech, kam by se v Číně chtěli podívat. A většina těch míst zní opravdu lákavě, dobrodružně, tajuplně, drsně i romanticky.
Už jsem něco málo procestoval (v Čině jsem nebyl), ale teď mám nový sen a to ukázat svět svému dvouletému synovi. Kdo ví, jaká je dětská radost a bezprostřednost, umí si představit, jak by takový malý kluk reagoval na každou novou věc, kterou by cestou viděl.
Takže nesplním tak úplně zadání soutěže a nevyberu nejunikátnější místo, ale slíbím reportáž z Číny očima malého, nadšeného kluka. Ostatně, to nejunikátnější místo může být často na první pohled i docela obyčejné, ale důležité je, co v něm najdeme my. A to je podle mě dar, který nám „zkušeným světákům“ můžou dát právě děti.
Místa, která bych s Tomem navštívil, bych si vybral výhradně z příspěvků dalších soutěžících, aby ani jejich zajímavé tipy nevyšly vniveč:-)

Míla

Čína, to je pro mě Marco Polo – jedna z prvních knih, kterou jsem přečetla. Proto pojedu do
Dunhuangu a tam si na velbloudím hřbetu projedu alespoň kousek Hedvábné stezky. No aa když už tam budu tak si nenechám uniknout jeskyně Mogao a super národní park Mingshashan-Yueyaquan s bzučícím pískem. V „okolí“ Dunhuangu je toho na poznávání hodně.Kousek je to také na poslední základnu na Velké čínské zdi. V Číně je k vidění spousta úžasných míst, ale pro mě je tato oblast top. Navíc setkávání se s místními lidmi je vždycky fajn a už dávno vím, že jazykové bariéry neexistují pokud se lidé chtějí domluvit.

Iveta

Když se řekne Čína-obrovská pokladnice památek,přírodních scenérií-jezera,náhorní plošiny,obrovská města,atd.Já osobně bych navštívila vše,co bych stihla,ale nejvíce ze všeho bych chtěla pobyt v jedné úplně normální rodině,a poznat zvyky,kulturu,myšlení a zvyky a tradice…

Adela

Čína? Tak to už áno:-) No neviem si od radosti vybrať či sever, juh…východ? Rozhodne by som si však nenechala ujsť čajovníkové platnáže – ochutnať z ich tradičných chutí..neskôr kúpiť Čínskeho draka vybehnúť na kopec a zabaviť sa ako sa na Čínu patrí..Ale čoho by som sa v číne chcela najviac zúčastniť? No jednoznačne oslave Čínskeho nového roku! Iba pri takýchto sviatkoch a oslavách si človek vychutná krajinu naintenzívnejšie…

Chosé

Jako příjemná alternativa ke zdolávání vrcholků mě osobně jako milovníka vodních sportů láká čínská Havaj. Surfovat na prázdných plážích tropického ostrova Hainan se zdá jako velká výzva. Ostrov Hainan nabízí ale i jiné zajímavosti a celá provincie by určitě stála za návštěvu.

Chosé:

jůů, tam se taky surfuje, to jsem nevěděla, díky za tip!

stáňa

a nevěděl bys o nějakým ubytku tam?

David / HedvabnaStezka.cz
Chosé:

Chosé, ty jo, řekl bych, že na Hainanu PRÁZDNÉ pláže nebudou. Nebyl jsem tam, ale odhaduju, že tam jede ročně mnoho milionů čínských turistů, takže pláže budou možná hezké, ale asi ne prázdné 🙂

Chosé
David / HedvabnaStezka.cz:

Ahoj, díky za reakci…jistojistě máš pravdu, ale jsem si jistý, že prázdná surfařská pláž se najde vždy 🙂 a s čínskými turisty z vlastní zkušenosti vím, že není problém. Na pláž chodí jen v poledních hodinách, přijede autobus. Vyhrnou nohavice za křiku smočí nohy a jedou zase dál 🙂

Pavel
Chosé:

Ruští developeři prý sází na Hainanu jeden panelák za druhým 🙁

Martin
Chosé:

Obávám se že tento rize turistický ostrov je hlavně zasvědcen Rusům, pro které je to známá turistická lokace. Sám jsem tam nebyl a to právě proto, že mi sami Číňané říkali, že jsou tam už i nápisy v azbuce … ale kdo ví?! Je nutné to asi poznat na vlastní kůži.

Stáňa

Provincie Yunnan, jihozápad Číny

Při návštěvě Číny bych si nenechala ujít návštěvu a bližší poznání oblasti Yunnan, která je čtyřikrát větší než Česká republika. Pro její velikost bych Yunnanu věnovala 2-3 týdny ze své plánované 3-měsíční cesty po Asii. Jedná se o krásnou a úrodnou část země, jež je po právu jednou z hlavních zemědělských zásobáren nejlidnatější země světa.

Jako antropologa duší i vzděláním mě zaujímá také to, že v Yunnanu žije nejvíce etnických skupin z celé Číny. Je běžné, že že lidé vzdálení 50 km od sebe hovoří odlišnými dialekty jazyka a vzájemně si nerozumí! To je úchvatné!

Yunnam je ale především jednou z nejvýznamějších oblastí pěstování čínského čaje. Takže vzůru za nejznámnějším z nich – za Pu-erhem!

Impe
Stáňa:

jo, to by mě taky zajímalo, ty čajoviště jsou jako mozaika 🙂

Daša

Zdravím 🙂 Mňa láka aj podceňovaná južná provincia Guizhou- obvzlášť starobylé mestečko Zhenyuan s 2000-ročnou históriou, omamnou koncentráciou chrámov, palácov a pavilónov so špecifickou architektúrou, jaskyňami a vodnými plochami, obkolesené kopcami, s neďalekými roklinami na rieke Yangtze, ktorá by sa dala splaviť. Ešte staršou je dedinka Basha, kde si sebestačný kmeň Miao zachováva zvyky, ženy pracujú v šatách, ktoré si vyrobili z vypestovanej bavlny a samy nádherne vyšili, muži sa pýšia zvláštnymi drdolmi. V máji možno zažiť festival dračích lodí a menej slávna časť obligátneho čínskeho múru je len na skok. Takže tak 🙂

Honza
Daša:

Daso, excelentni volba! Ovsem pro ty, kteri neradi jedi psi, to muze byt vcelku sokujici zazitek. Mistni nar. mensine Miao pejskove moc chutnaji, spravni centrum Guiyang je plne „psich“ restauraci na vsechny zpusoby. Me osobne to problem nedela, take zereme zvirata, ktera jsou v jinych kulturach uctivana ci chranena, ale nekomu by to problem cinit mohlo. Mas pravdu, Guizhou je pomerne podcenovana, na druho stranu je treba rici, ze cestovat v ni neni jednoduche. A prave proto je to vyborna destinace pro dobrodruzne povahy! 🙂 Hned bych se tam podival znova…
Na dedinku Basha ale zapomen, to je lidske „ekomuzeum“. „Ty saty nosime, protoze musime,“ prozradil mi septem jeden z mistnich… Takovemu mistu je dobre se obloukem vyhnout! Je tam spousta dedinek, ktere jsou o hodne lepsi!

František

O Číně se říká, že je zemí středu světa. Je zemí paradoxů, ale má turistům co nabídnout.

Ve vyhledávačku míst po příletu a shlédnutí toho nejdůležitějšího v Pekingu, kde by nechyběl komplex Chrámu nebes, bych rád zavítal do východní Číny, provincie An-Chuej a viděl Žluté hory – Chuang-šan. Místo velmi zajímavé, kde dost často bývá k vidění i fata morgána, nebo chcete-li éterická scéna.

Zavítat třeba i do Lung-šeng ke-cu a podívat se na umělé vybudovaná terasovitá pole „Dračího hřbetu nebo měsíce sedmi hvězd.“ V této autonomní oblasti žije velmi mnoho národnostních menšin.

Mít štěstí, vidět a projít se po Velké zdi. Třeba v úseku Pa-ta-lingu.

Na jižním úpatí horského pohoří Tchien-šou se zastavit u hrobek Mingů. Císařských a královských pohřebišť, tam je snad patnáct.

Vrchol, který milují čtyři náboženství a hora se jmenuje Kailas – Gang Rinpoče.

Jenže toto je pouze malý výčet toho, co bych rád viděl.

Nebylo by důležité, jak bude dlouhá cesta, ale udělat první kroky v zemi, které se také říká, že Čína je snědá.

Jana

Čína je krásná země a nelze říci,co by člověk rád viděl a zažil. Mě by hodně lákalo podívat se do Lijiangu – město Naxiů. Které se zvedlo z popela po zemětřesení. Historické jádro města je odděleno od nového měst Lvím kopcem, což stojí za to to vidět. Palác Mu, park tůně Černého draka, Muzeum s naxiskými oděvy,království Naxiů, klášter Fuguosi a další pozoruhodnosti pro nás neznámé.

Honza
Jana:

Nechci nikomu kazit iluze, ale… Takovyto popis je skutecne jen iluze :). Lijiang je tvrde zdevastovanym mistem bez atmosfery. V centru uz nezije jediny mistni, vsichni to pronajimaji Hanum, kteri zde obleceni do odevu narodnostnich mensin provozuji tvrdy byznys. Naxiove byli vytlaceni do okolnich vesnic ci do nove casti mesta, ktera jejich tradice spolehlive dusi. Je to moc smutny pohled… Ale nekomu se to i tak libi, cemuz moc nerozumim. Pokud jde o „prave“ Naxie, mam sva overena mista, ktera jsou ovsem, jak jinak, hodne obtizne pristupna bez znalosti cinstiny…

aleš
Honza:

Honzo, zase to nepřeháněj, Lijiang je pořád krásné město, jen je prostě plné čínských turistů.
Byl jsem tam mockrát, za posledních 10 let se pravda dost změnilo, ale pořád tam je spousta Naxiů, kteří provozují hotely, restaurace, obchody – v jednom takovém penzionu jsem bydlel před měsícem.

Honza
aleš:

Mas pravdu Alesi, me nazory jsou urcite dost vyhranene a da se nekdy rici, ze i prehnane. Take jsem tam za poslednich pet let byl nekolikrat… Ale jen proto, ze jsem musel. Jsem holt narocny, hlavne v otazkach „opravdovosti“. Dlouhodobe se zabyvam studiem cinskych narodnostnich mensin. Lijiang, Yangshuo a jim podobne neprekousnu a nemohu o nich mluvit dobre… Ale jak jsem poznamenal – nekomu se to libit muze. Me ale ne… Za krasne mesto to nepovazuju. Spis „lidske safari“ s cinskymi rysy. 😉

Mija

Já mám svůj cíl, to svoje vysněné místo v Číně, ještě trochu rozostřené. Ale už přihořívá, protože zjišťuju a pátrám. Chtěla bych se dostat do míst, odkud odešli praprarodiče mojí vnučky, když utíkali před nastupujícím rudým režimem.Vím, že žili na jihovýchodě Číny. Ale protože se přetrhaly rodinné kontakty, podrobnější informace musím hledat daleko. V Indonésii na Sumatře, kde předkové zakotvili.
Takže zajímavé je už samo o sobě i pátrání. Rozšiřuje mi obzory a posiluje velkou cestovatelskou touhu. Chci poznat pravlast naší malé vnučky, abych jí, až bude starší, rozuměla. Abych ji chápala. Tomu, co si budou v Londýně povídat s maminkou jejich řečí rozsypaného čaje, rozumět nebudu. Nebo jen málo. Ale chci co nejvíc chápat kulturu, zvyky a mentalitu etnika, které si i po třech generacích života tak vzdáleného Číně zachovává své tradice a drží pospolu.
Chtěla bych cestou na jihovýchod Číny vidět co nejvíc z toho, co láká i další přispěvatele do Vaší soutěže. Protože to všechno, o čem píší, je Čína. A tak zatím čtu, vyhledávám, stahuju, taky šetřím, a těším se, že si svou cestu někdy brzy splním. Budeme si pak s vnučkou moct povídat o obrovské, zajímavé zemi, kterou ona bude chtít určitě taky sama vidět. Zatím ještě nemluví, ale začíná rozumět třem jazykům. Usmívá se na mě z fotky svýma šikmýma očkama, černýma jak korálky. Určitě mi můj plán schvaluje.

Kacka

O kmeni Naxi a Mosuo se rika, ze ziji v matriarchatu, ale take, ze Mosuove jsou jen podskupinkou kmene Naxi, s cimz Mosuove zasadne nesouhlasi. Co z toho je pravda a co ne? Jak se zije v horach nefritoveho draka?
Moje cesta tedy povede do provincie Yunnan, do vesnic v okoli jezera Lugu a hory Shanzidou, za portrety a nazory lidi kmene Naxi, Mosuo a Yi. A kdovi, treba pak i dal, protoze jeden nikdy nevi, kam ho zitrek odnese.

Tereka
Kacka:

To se mi líbí.
Ten, kdo chce poznat místní tradiční kmeny si zaslouží vyhrát letenku do Číny rozhodně více než ten, kdo se chce „jen“ toulat po památkách… 🙂

Tom
Kacka:

To zní dobře, jako botanik bych ti Kačko doporučoval navštívit zde přirozenou populaci Gingko biloba (český název jinan vychází právě z názvu provincie Yunnan, kde je strom endemitem).
Hodně štěstí! 🙂

Honza
Tom:

Tome, jako botanik jed do udoli rek Nujiang (Salween) a Lancang (Mekong) v SZ Yunnanu. Psal o tom Pavel tady nekde vyse. Tolik endemickych druhu na jednom miste asi nikde jinde v cine neuvidis. Co se teto oblasti tyce, nazval bych to cinskou Papuou-Novou Guineou :-). At uz jde o rostliny ci o hmyz…

Kacka
Honza:

Koukam Honzo, ze uz odpovidas vsem, i tem, kteri se o radu vubec nehlasi. Neco mi rika, ze Tom to moc dobre vi a poucovat nepotrebuje, protoze naopak rozviji dany napad…ale to nic, neber si to osobne, jen nemam rada „patent na rozum“.

Honza
Kacka:

Je mi lito, ze si me odpovedi vykladas jako „patent na rozum.“ Ja Toma nepoucuji, jen jsem mu dal tip na vylet (a mimochodem, „udoli tri rek“ popsal vyse Pavel jako sve unikatni misto). Tom treba o Nujiangu nevi… A treba jo, to je prece jedno. Myslel jsem, ze ucelem teto souteze (a nejen souteze, proste jen diskusniho fora) je diskutovat. Psala to Petra nekde vyse. Nerozumim, co je na tom spatneho. Procetl jsem si prispevky a na ty, co me zaujaly, jsem zareagoval… Patent na rozum urcite nemam. Nechci brat lidem zde diskutujicim/soutezicim cestovni sny ani nikoho shazovat, jen sdilim vlastni zkusenosti – neni snad tento server od toho? Tomuhle se rika patent na rozum? To, ze „matriarchalni kmeny“ v Cine nenajdes je proste fakt – a to clovek nemusi cist odbornou literaturu, staci se podivat na Wikipedii… Trochu me macka, jak se podobne zavadejici informace siri svetem bez jakekoliv koordinace, objevuji se v tistenych a obrazovych mediich atp. Ale nikomu to nevycitam ani nikoho kvuli tomu neshazuji, jen na to upozornuji. To je take patent na rozum? Pokud ano, tak mi prosim odpust, urazit jsem Te rozhodne nechtel…

Honza
Kacka:

„Matriarchalni kmen“ je vyplod retoriky cestovnich kancelari. Asi to zni tajemne nebo co. Spolecnost Mosuu je totiz matrilinearni, matriarchalni byla kdysi davno. Mozna… Jinak doporucuji spise secuanskou stranu jezera, ta yunnanska je zaplavena prostituci. Hanske divky z chudsich provincii, jako je Guizhou, se stahuji do techto lokalit, kde obleceny do tradicniho odevu Mosuu provozuji sve remeslo. Klienty jsou svobodni Hanove, kteri chteji zazit neco z tzv. „walking marriage,“ tj. po soumraku zajit k divce do pokoje a opustit jej pred rozbreskem, coz je tradicni zpusob, jak spolu Mosuove povivaji potomky (ti pak zustavaji v rodine matky, jejich otec zije jinde). To je asi ve zkratce cely ten dnesni „matriarchat.“ Listek do oblasti stoji 80 yuanu a nezahrnuje dalsi atrakce uvnitr arealu. Kdysi klenot, dnes doslova znasilnene misto. Skoda preskoda… Ale okoli je dechberouci, o to nic…

Pavel

Budu se těšit, že zasejc uspořádáš nějakou výstavu v tý kávarně U Vypáleného koťátka:-) Jsem zvědavej, jak vypadaj chlapi, co jim kultura přikazuje, aby byli pod pantoflem – odrazí se to nějak v jejich výrazu?

Pavel

Aha, to jsem se zase předvedl. Reaguju samozřejmě na ty tvoje matriarchální kmeny, Kačko:)

Kacka
Pavel:

Che, jasne ze 🙂

Pavel

Tezke vybrat jen jedno misto, ale kdyz uz to musi byt tak treba Udoli trech rek v provincii Yunnan. Je tam krasna priroda, ale hlavne tam je mozne poznat neskutecne mnozstvi ruznych etnik na relativne malem uzemi. Pokud je potreba konkretnejsi misto tak treba horske vesnice Dulongu a udoli reky Dulong (ctvrta reka v Udoli trech rek 🙂 )

Honza
Pavel:

Predchozi odpoved jsem omylem napsal k prispevku nize. Jeste k tem etnikum. V udoli u reky ti garantuji, ze nepoznas rozdil. Ani oni samotni si s tim hlavu nedelaji. Vsichni umi krasne cinsky (svuj puvodni jazyk, jestli vubec, pouzivaji jen doma), zadne extra barevne obleceni nemaji, navic vetsina z nich jsou krestane. Misionari to tu v 19. stol. vyhrali na cele care… Cele udoli chce hodne casu, ja ho mel tehdy moc malo. Aspon dva tydny az mesic bych tam stravil… Ta „prava“ etnika budou rozeseta na uboci prikrych svahu. Ale jak se k nim dostat skrz tu splet milionu malych, prikrych a nebezpecnych cesticek, to vedi asi jenom oni sami…

David
Honza:

Byl jsem tam letos v srpnu.
Proráží se nový tunel, takže cesta bude lépe sjízdná.

Ještě pár let údolí Dulong zůstane relativně nedotčené okolním světem (hlavně tedy odlehlejší části). Určitě to stojí za návštěvu.

Ondřej Mrhač

Rád bych navštívil čínská města Peking a Šanghaj, ale určitě bych chtěl vidět:

Klášter Šao-lin – celý komplex zachovalých historických staveb stojí v provincii Henan a je velkým lákadlem pro všechny návštěvníky Číny. Velkou pozornost vzbuzuje Síň Tisíce Buddhů a Stúpový háj.

a

Kamenný les Shillin – nedaleko Kchun-mingu se nachází erozí podivuhodně vytvořený komplex vápencových útvarů, propletených cestičkami pro návštěvníky.

Honza
Ondřej Mrhač:

Super misto, byl jsem predloni v lete. A to byla chyba. Chybelo malo a uz jsem tu nebyl. V noci totiz jeden sesuv pudy pohrbil vedlejsi vesnici, vyhaslo pres sto zivotu. V lete jsou totiz srazky nejvetsi, z mista se stava doslova mokre peklo. Je to jedno z nejnebezpecnejsich mist na svete, co se tyce sesuvu pudy, nadmorska vyska hladiny reky Salweeny (cin. Nujiang) je 900-1200 m.n.m, okolni kopce dosahuji 4-5 tis. m.n.m. Opravdu neskutecny misto, pravem nazyvany „posledni yunnanska divocina“. V zime je zase cele udoli pod snehem. Udajne jediny termin, kdy je dobre cele to prozkoumat, je kveten. Do udoli Dulongu se dostanes z mesta Gongshan traktorem, kteremu cesta o delce 93 kilometru trva 13 hodin a vede pres sedlo ve vysce vice nez 4000 m.n.m. Mozna je snad lepsi tam dojit pesky, kdyz jsem slysel ty hruzy, ktere mi povidali mistni (uvezneni lide pote, co je sesuv odriznul z obou stran od civilizace atd.). Ja jsem se tam nedostal, coz me strasne mrzelo a uz se tam patrne nikdy nebudu mit sanci vratit. Tak treba ty… Pamatuj, kveten! 🙂

Honza
Ondřej Mrhač:

Pardon, ukliknul jsem se, reagoval jsem na Pavla nad tebou…

Eva

Kdybych vyhrála letenku do Číny, určitě bych letěla do Xiamenu, což je město na pobřeží naproti Taiwanu, kde teď žije moje nejlepší kamarádka. Podívala bych se k ní domů, poznala její nové kamarády a známé a pak bych se (sama, s kamarádkou či s jiným doprovodem) ponořila do města samotného; pěšky nebo mhd. Nejraději bych prochodila hodiny a dny po samotném městě, pozorovala tamější život, bavila se s lidmi, bloudila a sbírala střípky celé té mozaiky. Nenechala bych si ujít přístav, nějakou diskotéku, průmyslové budovy, vysoké budovy bank, velké obytné čtvrti, školy a školky, cvičení na trávě s důchodci, městské parky, kurz kaligrafie, chrámy, čínské jídlo i návštěvu pizzerie, šla bych na různá tržiště a zkoušela, okukovala a smlouvala. Nejraději bych celou tu dobu co nejvíc chodila pěšky. Taky bych se ráda podívala tam, kam jezdí tamější lidé na víkend do přírody, ať už taková místa vypadají jakkoli. Chtěla bych poznat tohle město, nechat se jím unést, možná trochu převálcovat, nadchnout, naštvat se na něj, smířit se s rozdíly, povídat si s lidmi. Nechci na západě utíkat před čínskými výrobky a v Číně před západem, chci vidět jednu kapku v čínském kaleidoskopu takovou, jaká skutečně je. Pak bych se rozloučila s kamarádkou i Xiamenem a odletěla domů.

Jan

Protože mě zajímají unikátní místa v rámci Číny, rád bych navštívil tradiční vesnice příslušníků národnostní menšiny Hakka. Jejich předkové před stovkami let opustili sever Číny pod hrozbou nájezdů kočovníků a hledali úkryt na jihu. Mezi místními však nebyli vítáni a tak si postavili tyto unikátní čtvercové nebo kulaté stavby pevnostního charakteru. Mají několik pater, jediný vchod a žijí v něm desítky rodin. Uprostřed často stála síň předků nebo studna. Skupinky tzv. „tulou“, jak se nazývají, jsou převážně rozeseté v kopcích provincie Fujian, nejznámější je oblast Yongding. Jedinečnou scenérii dotvářejí rýžová políčka, horská přírody a svébytný kolorit místních lidí. Když prý v období Studené války Američané dostali letecké snímky „tulou“, tak je považovali za tajné raketové základny Číny. Dnes jsou hojně navštěvované a pořád obývané. Rád bych se podíval do těch odlehlejších.

Honza
Jan:

Ceka te super zazitek. Vyhrad si aspon tyden na celou oblast. V Hukengu is pujc kolo (10-30 yuanu/den) a poradne objed cele okoli. Nezastavuj se jen v tech turistickych muzeich. V Yongdingu jsou techto tulou tisice. Neuveritelny kraj…

Adéla

Jak zde již bylo zmíněno, Čína je krásná země, plná protikladů. Kdekoliv v Číně najde český turista mnoho přírodních, historických i kulturních zajímavostí. Jelikož miluji přírodu je pro mě provincie Hunan, konkrétně Zhangiajije a Wulyngiuan doslova magnetem. Nádherné skály tyčící se Bůh ví do jaké výšky, obklopeny mlhou a všelijakou čínskou flórou. To je místo, které mě v Číně přitahuje!!!

vlcak

jé jé to je ale náhodička dva roky připravuju expedici a rok na ni sháním peníze,a k tomu letenka zadarmo k neuvěření. Jedemeeee Čína Aksu provincie Sin-Tiang,do hor 7 000m nahoru a na lyžích dolu.Prvovýstup a prvosjezd, ještě tam nikdo nebyl tak at jsme to my. Češi držte palce…….

Jakub

Se svojí nastávající řešíme jak, kam a za kolik na svatební cestu a výhra těchto letenek by nám vše výrazně usnadnila.
Nejsem geolog, ale mnohem víc než pohled na velkolepá díla člověka mě uchvacují velkolepá díla matičky země. Trekovat po horách a kochat se, být roztočem pod respekt budícím masivním kusem skály.
Našel jsem místo, které je unikátní nejen v rámci číny, ale i světa. Geologický fenomén též zvaný Danxia landform (nebo také růžové mraky – viz. foto) v provincii Gansu, prefektuře Zhangye, jihovýchodně od města Ganzhou. Ve střední Číně je tento fenomén vidět na více místech, ale zde je nejkontrastnější. Ne, to není natřené přebytky z továrny na čínské vlajky.
GPS LOC: 38° 56′ 15.05″ N 100° 6′ 14.36″ E

Danča

V Číně bych chtěla vidět horu Shifou, projít vyhlídkovou stezku, vidět Tibet, poznat jak žijí místní lidé a vše fotit a fotit 🙂

Kateřina

Čína je obří zemí a jistojistě nestačí navštívit ji jen jednou. Letos na Apríla jsem v Číně už téměř byla a téměř se jí dotkla. Vietnamské příhraničí s Čínou mně učarovalo a proto vám napíšu kam bych nejraději:). Pohoří Hua Shan ?? v provincii Shaanxi, 120 kilometrů východně od města Xi’an, blízko města Huayin. Projít si zdejší trail, by byl pro mě nepřekonatelný zážitek! A tím by byla i celá cesta po Číně…………, samozřejmě chci ještě vidět pandu:)

Markéta

Ráda bych jela do Tibetu, putovala mezi kláštery a poznala Lhasu. V případě, že bych nedostala permit, volila bych pouště v Mongolsku. Raději bych cestovala vesnicemi a snažila se vynechávat „vesničky s miliony obyvateli“, těch jsem si v Číně užila dost, a ačkoliv to bylo zábavné, mám radši menší města. (v Číně docela obtížné, ale stojí to za to)Mám ráda poznávání místních lidí a jejich stylu života…. Na čínský homestay nedám dopustit!

Martin

Rád bych navštívil Dunhuang a jeho okolí, ideálně v rámci putování po „Silk Road“ a ještě ideálněji na velbloudech :-). V Číně jsem strávil krásný měsíc, ale na Silk Road čas nestačil :-(. Nadšen jsem byl především prostými lidmi v malých vesnicích. Ty jsou počtem obyvatel něco jako naše okresní města :-). Bez nadsázky, našli jsme skutečně i malinké malebné vesnice s tradičním až historickým způsobem života.

Standuela

Mojím najväčším snom, ako veľkého obtivovateľa prírody, je návšteva Dračích vrchov na juhu Číny. Cez tieto vrchy preteká rieka Guang-Zhuang, popri ktorej žijú prostí vidiecky obyvatelia a rybárčia z nej, po ktorej plavba musí byť jedinečným zážitkom, čo sa mi tiež páči, no Dračie vrchy ma zaujali na fotkách hlavne pre svoju unikátnosť a až nevysloviteľnú krásu. Pri pohľade na ne akokeby na chvíľu zastal čas, na všetky problémy ste zabudli a len sledujete s otvorenou pusou aké majestátne tie vrchy sú 🙂

Ondra

Líbilo by se mi projít se po World Heritage – Mt. Sanqingshan, zabořit nohy do písku Dun Dunhuang, prozkoumat rezervaci Xinjiang a starou bránou vyjít na pláně Yunnan – Tengchong.

Jitka

Zcela neoriginálně a netajuplně napíši Hong Kong, Zakázané království a slavnou Čínskou zeď a pak tisíce jiných míst v Číně. Místa úžasných vodopádů a chrámů téměř na vrcholcích hor, kde se tají dech. Místa, která jsou tajuplná už jen tím, že jsou.

Jan Novotný

Rozhodně Čchü-fu. Podle legend se tady narodil Konfucius – zakladatel konfucianismu. Pokud se někde cítit duševně navrcholu, rozhodně tam, kde se před dlouhými léty zrodilo státní náboženství Číny.

Pavel

Možná to bude znít divně, ale na rozdíl od ostatních bych rád navštívil hlavně ta největší města. Místo potulování mám ale jiný cíl – chtěl bych v Číně absolvovat kurz akupunktury. Studuji sice „moderní medicínu“, ale v dětství mi tahle tradiční metoda dost pomohla a rád bych jí to nějak splatil. Jedna z univerzit, které nabízejí krátkodobé programy pro zahraniční posluchače, se nachází například v Chengdu. Á propos, akupunktura je snad jediný druh alternativní medicíny, u něhož byl prokázán nějaký účinek.

Radka Cifrová

Chci Čínu ochutnat. Žít. Cítit. Jít do hor, zasadit rýži, vypěstovat a sníst. Chci potkat samu sebe a Čínu, která nemá McDonalds na každém rohu a kde se bohatství neposuzuje podle značky bot. Chci najít prostor, kde bude ticho. Kde se děkuje za každé sousto. Nedokážu bez rýže žít a nevěřím, že čínské restaurace jsou autentické. Poslední rok jsem jedla různé druhy rýže Evropanům nedosažitelné a je to můj druh modlitby. Potřebuji školitele, který mne naučí žít ve slupce, kterou jsem dostala. Naučí mne růst v klásku a čelit větru společně se všemi. To hledám a to snad najdu v provincii ???????Guangxi na rýžovém políčku. Tam pro mne začíná Čína, kterou hodlám ochutnat.

Tato oblast jižní Číny se rozprostírá na hranicích s Vietnamem. Je to jedno z míst, které není kompletně probádáno a které produkuje to „bílé zlato“, které uživí celou Čínu. Jméno provincie vzniklo odvozením od slovíčka „guang“ což znamená prostor či plocha. A že jsou to rozlohy obrovského ražení snad není nutné podotýkat. Tato oblast se stala součástí Číny za vlády dynastie Qin. Oblast je to hornatá, nejvyšší hora Mount Mao’er se pyšní 2141metry. Mezi důležité plodiny nepatří jen rýže, ale i kukuřice a sladké brambory. Neradi jíte bez koření? V Guangxi se vypěstuje ročně až 85% anýzu. Žije zde největší minoritní čínská skupin zvaná Zhuang, která užívá kantonštinu. Ač odlehlé prostory, diverzita minoritních jazykových a náboženských skupin je velká. Najdeme zde dokonce i malou komunitku křesťanů, kteří jsou stále důvodem sporů.

A moje vysněné místo v provincii Guangxi? Jednoznačně více než 500 let stará terasovitá políčka ????Longsheng. Chtěla bych projít tzv. Dračí páteř Longji Titian v autonomní oblasti Kuang-si.
Co víc si přát než se vznášet na hřbetě draka, tradičního čínského symbolu propojeného s větrem a vodou a hůlkama nabírat to, co mé dlaně vypěstovaly? Máte někdo hlad na tyhle zážitky?

Andrea

Ráda bych navštívila velkou čínskou zeď, kterou bych spojila s návštěvou Pekingu, neboť právě v jeho okolí se nachází nejznámější a nejzachovalejší části zdi (zrestaurované)a zároveň se tu skýtá velká možnost přespat přímo na zdi anebo v její těsné blízkosti. Prožít východ slunce v náručí milovaného muže na místě, kde „lišky dávají dobrou noc“, v klidu a v pohodě, kde vám horský, čerstvý vánek příjemně dýše na tváře… a reliéfy stínů si pohrávají s prastarou zdí, malují na ní dávno zapomenuté příběhy… To je pohádka, kterou bych ráda prožila…

Sama však moc dobře vím, že takový výlet na čínskou zeď se neobejde (tedy alespoň to ve všech turistických průvodcích píší) bez návštěv dalších muzeí, továren, obchůdků, což samozřejmě moc potěší mojí ženskou dušičku, která nejen ráda nakupuje, ale hlavně miluje všelijaké drobnůstky. Ráda bych zde nakoukla do dílniček tradiční čínské výroby, poznala jejich výrobky, a pokud by i štěstíčko přálo, ráda bych navázala i vzájemnou spolupráci, neboť se chystám otevřít malý obchůdek pro milovníky dobrého a kvalitního čaje, kávy a bylinek. Ne nadarmo je s Čínou spojen čaj, a já bych ráda rozsloukla tajemství nejen čaje a čajových rituálů…

Bara

Dobrý večer,
ve velké Číně bych vyrazila směr Jihovýchod mezi vápencové kopce, mezi (věřím) příjemné lidi a do (doufám)turisty málo frekventované krajiny, tedy do oblasti okolo Guilinu. O této oblasti se zde v diskuzi psalo i výše a má opravdu něco do sebe. Obdobná místa jsem navštívila již ve Vietnamu v zátoce Ha Long a v Thajské provincii Krabi. Tyto vysoké kopce totiž budí dojem jakoby si obr dělal bábovičky. Kopce jsou porostlé bujnou tropickou vegetací, osobně jim tak přezdívám chlupaté kopce. Navíc jsou z příjemného vápence, po kterém se dobře leze. Ovšem co je na těchto krasových útvarech nejzajímavější je, že jsou většinou duté. Ty které jsou přístupné, pak s místním průvodcem či dobrou čelovkou nabídnou neopakovatelnou podívanou. V chodbách, sálech, 30ti metrových dómech i ve vodních sifonech uvidíme a budeme se proplétat mezi stalagmity, stalaktity, uvidíme vzácné brčka a další speleo atrakce. V porovnáním s těmito jeskynními komplexy, kde se cílenou ochranou přírody zabývat zatím nemusí, nám pak Moravský kras přijde jako malá milá ochutnávka, ve které nutno chránit každou padající kapku vody.
Věžím, že oblast Guilinu si dostane srdce nejednoho českého cestovatele.
Bára

Jana

Já bych chtěla navštívit pramen Žluté řeky v okrese Madoi a jezera Ngoring a Gyaring, kterými protéká. 🙂

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: