HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

RADY NA CESTU

POSLEDNÍ DISKUSE

Co vás čeká v Laosu




První obraz z Laosu je hodně surrealistický. Stařenka v tradičním barevném kroji sedí hned za hranicí na zemi u velkého mraveniště. Neustále mravence shrabává na hromádku. Až pak mi to dochází - vždyť ona tady vlastně prodává svačinu. Mraveniště si sem z lesa přinesla v ošatce. Mravenci se ovšem nejí syroví, fuj! Nejprve je přece musíte lehce osmažit. Nejlepší prý jsou kukly. Zvířata, hmyz a rostliny ulovené či posbírané v přírodě tvoří v této z půlky stále zalesněné zemi nemalou součást potravy. Ještě letos na jaře vědci během prohlídky zboží na vesnickém trhu identifikovali tři nové zvířecí druhy, včetně zcela unikátní skalní krysy.


Horské kmeny

11.9.2001 v New Yorku prolétla letadla mrakodrapem. O ničem takovém jsem ale neměl tušení, neboť jsem zrovna navštívil horskou vesnici kmene Akha v severním Laosu. Sem ještě neproniklo 21. století, a vlastně ani to dvacáté. Nebyla tady nejen cesta, voda, elektřina, ale nikde dokonce ani žádný kov, natož umělá hmota. Muži byli na lovu v pralese a u chatrčí z bambusu a palmových listů zůstaly jen děti a ženy.

Všichni jsou oblečeni ve svých fantastických tradičních oděvech, černých s barevnými nášivkami, a ověšeni stříbrnými šperky. Ženy a dívky jsou nahoře bez. Opravdu hezká vesnice, pokud se ovšem muži nevrátí předčasně. Za rok či dva ji opustí a přesunou se na jiné místo v džungli, kde si postaví novou. Porost okolo vypálí, zasadí banány a pár dalších plodin a nějakou dobu budou lovit na novém místě. A pak zase půjdou dál.

Kmen Akha ještě žije na kraji doby kamenné a s našim světem se setká jen občas na trhu v údolní vesnici, jejíž poloha se nemění každé dva roky. Peníze moc nevyužijí. Jako uchovatel hodnoty používají staré francouzské nebo čínské stříbrné mince, některé ještě z 19. století. Ale je jasné, že už těmto lidem moc dnů nezbývá. Ani v Laosu, jedné z nejchudších zemí světa. Nyní je z vesnice turistická atrakce. Návštěvníků sice nejsou davy, ale dost na to, aby se vše změnilo. Místo lovu muži prodávají „autentické“ tradiční výrobky, za fotku se platí a ženy už jsou cudně oblečeny. Ale možná, že to jsou nějací úplně jiní lidé a ti „moji“ Akha se odstěhovali kamsi hluboko do pralesa. Snad.

Laos plný bomb

Když jsem se v „civilizovanějším“ Laosu po pár dnech dozvěděl o útocích v New Yorku, měl jsem takový divný pocit, jakoby mnozí Laosané měli radost. Jsou snad tito lidé tak zlovolní? Ne že by přímo hlasitě jásali, ale v jejich očích jsem četl zadostiučinění. Od roku 1964 do roku 1973 totiž USA v rámci podpory své války ve Vietnamu na Laos shodily přes 2 miliony tun bomb, tj. dvakrát více než spadlo na nacistické Německo za celou 2. světovou válku.


Laos je tak nejbombardovanější zemí všech dob. 10 let na něj padalo v průměru 160 bomb denně; na každého Laosana připadlo 500 kg výbušniny. V provincii Xieng Khouang nezůstala jediná stojící budova. Na zemi, která měla tehdy 4 mil. obyvatel, dopadlo i 80 milionů malých min, tzv. cluster bombs. Z nich 15 milionů někde dodnes leží nevybuchlých a měsíčně zabijí několik Laosanů. Ale nečekejte s návštěvou, až budou ostraněny, protože k tomu dojde za 80-100 let. Američané na odminování přispívají 1 mil. USD ročně (nálety je stály 9 mil. USD denně), zatímco ostatní země nedávají většinou nic.

Ani masivní bombardování nezabránilo nástupu k moci komunistům, možná naopak. Vládnou dodnes, takže Laos zůstane ještě nějakou dobu zaostalý. Obaly vybuchlých bomb se v chudém Laosu důkladně zužitkovávají. Vyklepou se do plechů na střechu nebo se použijí jako květináče. Velké napalmové bomby se na jihu používají jako kanoe.

Bývalá Indočína

Hlavními atrakcemi Laosu jsou kmeny žijící tradičním způsobem, ke kterým musíte stále hlouběji do džungle, divoká příroda v mnoha málo zmapovaných oblastech a město Luang Prabang, zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Toto dřívější královské sídelní město na hnědočervené řece Mekong je plné barevných buddhistických chrámů a elegantních domů postavených za francouzské kolonizace.

Vliv Francie je stále cítit – nikde jinde v jihovýchodní Asii nedostanete tak křupavé bagety a i ta sebemenší kavárna je trochu chic. Luxusnější hotely, restaurace a dokonce vinotéky uspokojí i zmlsaného cestovatele.

V Luang Prabang a vlastně nikde v Laosu nechoďte po ulici moc rychle. A ani k tomu nebudete mít sklon. Zcela nepatřičně byste totiž vybočovali a kazili všeovládající charakteristickou atmosféru klidu, pohody a uvolněnosti, která se vám dostane pod kůži. V Laosu je na vše dost času, spěchat není kam a proč.

Tajemná Planina džbánů

Laos má také své tajemné místo – Planinu džbánů. Na ní na 400 místech, často mnoho kilometrů od sebe vzdálených, jsou tisíce velkých kamenných džbánů. Odhaduje se, že jsou z 1. až 5. století. Žádný z nich není vyroben z místního kamene, takže i ty největší - třímetrové a patnáctitunové - sem musely být dopraveny. Kým a jak a proč?

Někteří archeologové se drží pravidla: „Když nevíš, co jsi našel, řekni, že je to pohřebiště.“ Jiní se domnívají, že džbány mohly být zásobárnami vody karavany přicházející ze severní Indie. Leží totiž v přímé lince. Místní Laosané ale tvrdí, že zemi kdysi obývali obři, kteří rádi pořádali pitky s rýžovým vínem a kteří po sobě prostě neradi uklízeli.


31.10.2006,


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Do you speak english? Yes! What is your name? Yes! How old are you? Yes!