Kvůli tomu, že už několik let obrážím glób sama bez doprovodu, mne mnozí mají za exota. Kroutí nad tím hlavou: „SAMA? ŽENA?! TO SE NEBOJÍŠ, ŽE TI NĚKDO NĚCO UDĚLÁ, ZNÁSILNÍ, OKRADE???“ A tak dále… Výčet katastrofických scénářů „co kdyby a co když“ neberou konce a jsou pouhou reflexí staromódně negativistického uvažování.
Já se takovými představami nikdy nezabývala, věděla jsem, že pokud bych si je připustila, tak si je do své Cesty přitáhnu, a to bych byla přece sama škůdcem svého osudu, takže raději přepnu na pozitivní vlnu a snažím se být vždy dokonale ostražitá, svědomitá a pokorná. Mohu odpřísáhnout, že toto vědomé počínání skvěle funguje.
Na prvopočátku mých cestovatelských ambicí jsem si ani ve snu neuměla představit, že bych někam vyrazila sama, ale skvělá kamarádka, která s přítelem po dva roky kroužila kolem světa, mě ubezpečila, že samotných cestovatelek je v cizích zemích nespočet, a že na tom není nic divného, protože se to považuje za samozřejmost a naprostou přirozenost.
Stále jsem ale byla na pochybách, rozhodla jsem se sice, že se osmělím a vyrazím, ale osud tomu chtěl jinak a půlroční okružní cestu jsme si naplánovali s tehdejším přítelem. Akorát po měsíci stráveném v Africe nemohl pokračovat dál, musel se vrátit domů zachránit krachující podnikání, protože zrovna začínala v Evropě ekonomická krize. Ani na vteřinu jsem neuvažovala, že bych se vrátila. Já se svých představ a plánů držím zuby nehty a má „beraní povaha“ nedopustila, abych se zbaběle vrátila domů. Měla jsem plán a zpáteční letenku za pět měsíců.
A tak jsem se ocitla SAMA a hned v Riu de Janeiru, v jednom z nejnebezpečnějších velkoměst naší planety. Přirovnala bych to k situaci, jako když neplavce hodíte do vody, aby se sám naučil plavat. Byl to šok, ale zároveň ta nejlepší škola a já v životě ani sekundu nelitovala, že jsem se rozhodla zůstat. Od tohoto momentu se začal odvíjet můj neskutečný osobní příběh, a proto není náhoda, že má stránka nese název SAMA NA CESTÁCH.
Pro všechny váhavé, ženského i mužského pohlaví, kteří jsou osamocení, pochybují a chybí jim odvaha vycestovat, zvýrazním zákonitosti osamoceného putování, jež podtrhují jedinečnost samostatného brouzdání tady po Zemi. Každá z těchto skutečností je pro mne zlatým hřebem osamoceného zeměpisného objevování, jež mě přitahuje a dělá poutě na vlastní pěst unikátní a geniálně autentické.
Suma sumárum, nyní vám naservíruji sedm důvodů, proč cestovat po světě sólo:
1. Vytvoříte si vždy spoustu nových známostí
Nepamatuji si přesně, kolik přátel jsem měla na Facebooku a v emailové databázi, než jsem vyrazit do neznáma. Ani se nebudu vychloubat tím, kolik mám přátel na Facebooku nyní po šesti letech, důležitá (a pro mě stěžejní) informace těchto souznění je, že na světě existují milióny stejně naladěných lidí, jako jsem já. Toto zjištění má pro mne váhu zlata, protože jsem se vždycky cítila osamocená se svým vnímáním okolí, nevyslyšenými touhami a bláznivými nápady.
Až poté, co jsem vyrazila do světa, jsem narazila na spřízněné duše, pro něž je být sám sebou prioritou. Jsou spontánní, živelné, vitální, mají své touhy a nebojí se je uskutečnit. Pohání je neskutečná energie a vášeň je pro ně denním chlebem. Jsou dobrosrdeční, sdílní a nápomocní.
Na cestách se většinou ubytovávám v hostelích, kde je neobyčejná atmosféra a zajímavými dobrodruhy se to v nich jen hemží. Podle mne není lepší seznamovací podhoubí než „mix dormitory“ (společná ubytovna, žádné separace na mužské a ženské, hezky všichni pohromadě:-)).
2. Navážete neobyčejné vazby s místními obyvateli na osobní bázi
Protože jste sami, místní si vás více všímají. U některých kultur tento fakt vyvolává zděšení, o to více upřímných sympatií a pomocných rukou k vám míří ze všech stran. Stanete se na chvíli součástí cizí rodiny, jste vítáni, obdarováni úsměvy i radami, péče a laskavost je bezmezná.
Právě ti nejchudobnější se s vámi rozdělí o všechno, co mají, napojí vás, nakrmí a ještě ustelou na posteli, přičemž sami uléhají na zemi. To jsou atributy chování lidí zemí třetího světa, pro něž jsou milující laskavost a štědrost bazálními projevy lidského charakteru a uctivosti k druhým a nikdy by je nenapadlo, že z toho budou mít nějaký profit.
Paradoxem je, že i když neovládáte jejich mateřštinu, stejně se dorozumíte rukama, nohama a stačí přikyvovat a smát se a všechno je jasné, rozumíte si dokonce více než kdybyste používali otřepané slovní obraty.
3. Vychutnáte si být vždy a všude „svou paní/svým pánem“
Rozjet se do všech světových stran bez ohledu na druhé a vychutnat si dobrodružství, jak se mi zlíbí, to je to „pravé ořechové“ a chutná neskutečně skvěle. Být na cestě „svou vlastní paní“ je pro mne to nejpodstatnější. Rozhodovat se na poslední chvíli, podle intuice a jak to zrovna cítím je nejsmysluplnějším projevem svobodné vůle.
Nemusím se nikomu přizpůsobovat, s nikým konzultovat přesné itineráře, dodržovat nalinkované harmonogramy a hnát se za turistickými atrakcemi či se stresovat nad tím, že nejedeme podle plánu, protože jsme nechytili určitý spoj.
4. Pochopíte dokonale a procíte hluboce autenticitu dané lokality
Schopnost empatie je dar, díky němuž člověk vnímá dokonale vše, co je očím neviditelné.
Když jste sami, máte smyslové vnímání automaticky nařízené na maximum. Zaujme vás každičký detail, soustředíte se zcela na místní prostředí a oddáte se aroma právě navštíveného místa. Nastudujete si sice rady z knižního průvodce, ale to, co prožijete na vlastní kůži právě vy právě tady, je neopakovatelné a je to právě ta osobitá exklusivita skrývající se mezi řádky, kterou rozluštíte SAMI až na místě.
Každé území voní jinak, stejná jídla chutnají odlišně a lidé, na něž natrefíte, jsou vzácné individuality křižující vaši dráhu jen proto, aby vám něco předali, sdělili či se s vámi podělili o životní moudrosti.
Máte čas pozorovat místní při jejich aktivitách, zapojíte se do běhu událostí všedních dní a exotika v chování i činnostech různých národů a kmenů je pro vás tím nejvzácnějším obohacením.
5. Užijete si jedinečně osvobozující pocit cestovat do místa, kde vás nikdo nezná
Koho by nebavilo být na chvíli naprosto inkognito? Tento stav bytí má v sobě neskutečné grády, tohle je nepopsatelná úleva, cítíte se volní jako byste z klece vězení domácího prostředí vykročili do pozemského ráje. Nikdo vás nehodnotí, neodsuzuje, zbytečně nezatěžuje svými problémy či dotěrnými otázkami. Jste pro cizí neviditelní, a pokud toužíte přitáhnout pozornost druhých, tak je oslovíte nebo sympatické bytosti osloví vás a oboustranné nadšení z právě proběhlé konverzace může být námětem pro zápis do vašeho cestovního deníčku.
6. Strávíte čas sami se sebou a máte příležitost poznat své pravé JÁ
Strávit čas sám se sebou je zdraví prospěšné a zřídka se vám stane, že toho máte dost. Upřímně, neznám lepší balzám pro duši, než se stranit druhým. Životním milníkem pro mne byl pobyt v izolaci a pochopila jsem, že život v ústraní mě nabíjí. I když jsem neskutečně společenským člověkem a pozornost druhých je pro mne potravou, odkryla jsem tajemství svébytnosti, jež jitří všechny smysly a vyživuje duši, poskytuje srdeční okysličení mysli neobyčejnými zážitky, které se stanou pro vás neopakovatelné a pro druhé slovy nesdělitelné.
Nespornou výhodou je skutečnost, že máte vždy na vybranou, pokaždé disponujete svobodnou vůlí vyjít ze své skrýše a družit se s ostatními. Sdílet a radovat se, ale samota je mocná víla, která vám pomůže prozřít a uchopit podstatu svého života, najít svá poslání, zbavit se pochyb o sobě nebo zahojit všechny rány.
7. Uvědomíte si hodnotu druhých ve vašem životě
Vzdálenost prohloubí vaše vnímání a ocenění druhých, jež jsou součástí vašeho dosavadního života. Moudrost člověka se stupňuje se vzdáleností oddělující ho od domova. Když jste na míle vzdálení od své domoviny a patřičně osamocení, máte spoustu času na rozjímání a náležitě si zhodnotíte vazby s druhými ve svém životě.
Nejeden z nás se svéhlavě vydává na cestu, aby došel k závěru, že se vždy nesmírně rád a s povděkem vrací do kruhu rodiny a přátel. A zjištění, že i to největší dobrodružství a denní dávky adrenalinu nejsou nic oproti srdečnému přivítání s milujícím objetím.
JSEM živoucí příkladem toho, že cestovat SAMA se vyplácí, je to obohacující, inspirativní a emocionálně výživné. Není lepšího potvrzení než sebezhodnocení, že osoba, která se vydala na Cestu před mnoha lety, je naprosto jiná než OSOBNOST, jenž dlí v témže těle dnes.
Budu nesmírně ráda, pokud těmito řádky namotivuji váhavé a nejisté. Poskytnu-li odpovědi na otázky a zřetelné argumenty všem, kteří vás budou trápit, zpovídat a odrazovat od vašich snů a cestovatelských představ.
Přeji šťastnou Cestu a splnění všech dobrodružných záměrů!!!
Nemám nic zlého proti autorce a doufám že nebude ani můj komentář….ale po přečtení článku jsem tak šťastný, že nejsem žena že si to ani nedokážete představit.