7 důvodů, proč cestovat po světě sama

7 důvodů, proč cestovat po světě sama

Kvůli tomu, že už několik let obrážím glób sama bez doprovodu, mne mnozí mají za exota. Kroutí nad tím hlavou: „SAMA? ŽENA?! TO SE NEBOJÍŠ, ŽE TI NĚKDO NĚCO UDĚLÁ, ZNÁSILNÍ, OKRADE???“ A tak dále… Výčet katastrofických scénářů „co kdyby a co když“ neberou konce a jsou pouhou reflexí staromódně negativistického uvažování.

Já se takovými představami nikdy nezabývala, věděla jsem, že pokud bych si je připustila, tak si je do své Cesty přitáhnu, a to bych byla přece sama škůdcem svého osudu, takže raději přepnu na pozitivní vlnu a snažím se být vždy dokonale ostražitá, svědomitá a pokorná. Mohu odpřísáhnout, že toto vědomé počínání skvěle funguje.

Na prvopočátku mých cestovatelských ambicí jsem si ani ve snu neuměla představit, že bych někam vyrazila sama, ale skvělá kamarádka, která s přítelem po dva roky kroužila kolem světa, mě ubezpečila, že samotných cestovatelek je v cizích zemích nespočet, a že na tom není nic divného, protože se to považuje za samozřejmost a naprostou přirozenost.

Stále jsem ale byla na pochybách, rozhodla jsem se sice, že se osmělím a vyrazím, ale osud tomu chtěl jinak a půlroční okružní cestu jsme si naplánovali s tehdejším přítelem. Akorát po měsíci stráveném v Africe nemohl pokračovat dál, musel se vrátit domů zachránit krachující podnikání, protože zrovna začínala v Evropě ekonomická krize. Ani na vteřinu jsem neuvažovala, že bych se vrátila. Já se svých představ a plánů držím zuby nehty a má „beraní povaha“ nedopustila, abych se zbaběle vrátila domů. Měla jsem plán a zpáteční letenku za pět měsíců.

A tak jsem se ocitla SAMA a hned v Riu de Janeiru, v jednom z nejnebezpečnějších velkoměst naší planety. Přirovnala bych to k situaci, jako když neplavce hodíte do vody, aby se sám naučil plavat. Byl to šok, ale zároveň ta nejlepší škola a já v životě ani sekundu nelitovala, že jsem se rozhodla zůstat. Od tohoto momentu se začal odvíjet můj neskutečný osobní příběh, a proto není náhoda, že má stránka nese název SAMA NA CESTÁCH.

Pro všechny váhavé, ženského i mužského pohlaví, kteří jsou osamocení, pochybují a chybí jim odvaha vycestovat, zvýrazním zákonitosti osamoceného putování, jež podtrhují jedinečnost samostatného brouzdání tady po Zemi. Každá z těchto skutečností je pro mne zlatým hřebem osamoceného zeměpisného objevování, jež mě přitahuje a dělá poutě na vlastní pěst unikátní a geniálně autentické.

Suma sumárum, nyní vám naservíruji sedm důvodů, proč cestovat po světě sólo:

1. Vytvoříte si vždy spoustu nových známostí

Nepamatuji si přesně, kolik přátel jsem měla na Facebooku a v emailové databázi, než jsem vyrazit do neznáma. Ani se nebudu vychloubat tím, kolik mám přátel na Facebooku nyní po šesti letech, důležitá (a pro mě stěžejní) informace těchto souznění je, že na světě existují milióny stejně naladěných lidí, jako jsem já. Toto zjištění má pro mne váhu zlata, protože jsem se vždycky cítila osamocená se svým vnímáním okolí, nevyslyšenými touhami a bláznivými nápady.

Až poté, co jsem vyrazila do světa, jsem narazila na spřízněné duše, pro něž je být sám sebou prioritou. Jsou spontánní, živelné, vitální, mají své touhy a nebojí se je uskutečnit. Pohání je neskutečná energie a vášeň je pro ně denním chlebem. Jsou dobrosrdeční, sdílní a nápomocní.

Na cestách se většinou ubytovávám v hostelích, kde je neobyčejná atmosféra a zajímavými dobrodruhy se to v nich jen hemží. Podle mne není lepší seznamovací podhoubí než „mix dormitory“ (společná ubytovna, žádné separace na mužské a ženské, hezky všichni pohromadě:-)).

2. Navážete neobyčejné vazby s místními obyvateli na osobní bázi

Protože jste sami, místní si vás více všímají. U některých kultur tento fakt vyvolává zděšení, o to více upřímných sympatií a pomocných rukou k vám míří ze všech stran. Stanete se na chvíli součástí cizí rodiny, jste vítáni, obdarováni úsměvy i radami, péče a laskavost je bezmezná.

Právě ti nejchudobnější se s vámi rozdělí o všechno, co mají, napojí vás, nakrmí a ještě ustelou na posteli, přičemž sami uléhají na zemi. To jsou atributy chování lidí zemí třetího světa, pro něž jsou milující laskavost a štědrost bazálními projevy lidského charakteru a uctivosti k druhým a nikdy by je nenapadlo, že z toho budou mít nějaký profit.

Paradoxem je, že i když neovládáte jejich mateřštinu, stejně se dorozumíte rukama, nohama a stačí přikyvovat a smát se a všechno je jasné, rozumíte si dokonce více než kdybyste používali otřepané slovní obraty.

3. Vychutnáte si být vždy a všude „svou paní/svým pánem“

Rozjet se do všech světových stran bez ohledu na druhé a vychutnat si dobrodružství, jak se mi zlíbí, to je to „pravé ořechové“ a chutná neskutečně skvěle. Být na cestě „svou vlastní paní“ je pro mne to nejpodstatnější. Rozhodovat se na poslední chvíli, podle intuice a jak to zrovna cítím je nejsmysluplnějším projevem svobodné vůle.

Nemusím se nikomu přizpůsobovat, s nikým konzultovat přesné itineráře, dodržovat nalinkované harmonogramy a hnát se za turistickými atrakcemi či se stresovat nad tím, že nejedeme podle plánu, protože jsme nechytili určitý spoj.

4. Pochopíte dokonale a procíte hluboce autenticitu dané lokality

Schopnost empatie je dar, díky němuž člověk vnímá dokonale vše, co je očím neviditelné.

Když jste sami, máte smyslové vnímání automaticky nařízené na maximum. Zaujme vás každičký detail, soustředíte se zcela na místní prostředí a oddáte se aroma právě navštíveného místa. Nastudujete si sice rady z knižního průvodce, ale to, co prožijete na vlastní kůži právě vy právě tady, je neopakovatelné a je to právě ta osobitá exklusivita skrývající se mezi řádky, kterou rozluštíte SAMI až na místě.

Každé území voní jinak, stejná jídla chutnají odlišně a lidé, na něž natrefíte, jsou vzácné individuality křižující vaši dráhu jen proto, aby vám něco předali, sdělili či se s vámi podělili o životní moudrosti.

Máte čas pozorovat místní při jejich aktivitách, zapojíte se do běhu událostí všedních dní a exotika v chování i činnostech různých národů a kmenů je pro vás tím nejvzácnějším obohacením.

5. Užijete si jedinečně osvobozující pocit cestovat do místa, kde vás nikdo nezná

Koho by nebavilo být na chvíli naprosto inkognito? Tento stav bytí má v sobě neskutečné grády, tohle je nepopsatelná úleva, cítíte se volní jako byste z klece vězení domácího prostředí vykročili do pozemského ráje. Nikdo vás nehodnotí, neodsuzuje, zbytečně nezatěžuje svými problémy či dotěrnými otázkami. Jste pro cizí neviditelní, a pokud toužíte přitáhnout pozornost druhých, tak je oslovíte nebo sympatické bytosti osloví vás a oboustranné nadšení z právě proběhlé konverzace může být námětem pro zápis do vašeho cestovního deníčku.

6. Strávíte čas sami se sebou a máte příležitost poznat své pravé JÁ

Strávit čas sám se sebou je zdraví prospěšné a zřídka se vám stane, že toho máte dost. Upřímně, neznám lepší balzám pro duši, než se stranit druhým. Životním milníkem pro mne byl pobyt v izolaci a pochopila jsem, že život v ústraní mě nabíjí. I když jsem neskutečně společenským člověkem a pozornost druhých je pro mne potravou, odkryla jsem tajemství svébytnosti, jež jitří všechny smysly a vyživuje duši, poskytuje srdeční okysličení mysli neobyčejnými zážitky, které se stanou pro vás neopakovatelné a pro druhé slovy nesdělitelné.

Nespornou výhodou je skutečnost, že máte vždy na vybranou, pokaždé disponujete svobodnou vůlí vyjít ze své skrýše a družit se s ostatními. Sdílet a radovat se, ale samota je mocná víla, která vám pomůže prozřít a uchopit podstatu svého života, najít svá poslání, zbavit se pochyb o sobě nebo zahojit všechny rány.

7. Uvědomíte si hodnotu druhých ve vašem životě

Vzdálenost prohloubí vaše vnímání a ocenění druhých, jež jsou součástí vašeho dosavadního života. Moudrost člověka se stupňuje se vzdáleností oddělující ho od domova. Když jste na míle vzdálení od své domoviny a patřičně osamocení, máte spoustu času na rozjímání a náležitě si zhodnotíte vazby s druhými ve svém životě.

Nejeden z nás se svéhlavě vydává na cestu, aby došel k závěru, že se vždy nesmírně rád a s povděkem vrací do kruhu rodiny a přátel. A zjištění, že i to největší dobrodružství a denní dávky adrenalinu nejsou nic oproti srdečnému přivítání s milujícím objetím.

JSEM živoucí příkladem toho, že cestovat SAMA se vyplácí, je to obohacující, inspirativní a emocionálně výživné. Není lepšího potvrzení než sebezhodnocení, že osoba, která se vydala na Cestu před mnoha lety, je naprosto jiná než OSOBNOST, jenž dlí v témže těle dnes.

Budu nesmírně ráda, pokud těmito řádky namotivuji váhavé a nejisté. Poskytnu-li odpovědi na otázky a zřetelné argumenty všem, kteří vás budou trápit, zpovídat a odrazovat od vašich snů a cestovatelských představ.

Přeji šťastnou Cestu a splnění všech dobrodružných záměrů!!!

Zkušenosti čtenářů

|MiK

Nemám nic zlého proti autorce a doufám že nebude ani můj komentář….ale po přečtení článku jsem tak šťastný, že nejsem žena že si to ani nedokážete představit.

tomik

Článek je super, autorka sympatická, třeba to někomu pomůže nebo inspiruje. A díky |MiK už víme, že minimálně jednoho člověka článek udělal šťastným. 😉 A o to přece jde.

radka

naprosto souhlasím a rozumím

MiK

Být Vámi bych si nebyl tak zcela jistý…ale když máte pocit….:-)

Mon

Cestuji také sama, nejsem již nejmladší a naprosto s autorkou tohoto článku souhlasím a držím palce i ostatním, aby pochopily, že je to to nejhezčí co pro sebe mohou udělat 🙂

Magda

Vše má výhody i nevýhody. Taky často cestuju sama, většinou pracovně (s volným časem navíc). Je to fajn, člověk je svým pánem, nikdo ho neomezuje. Na druhou stanu je odkázán sám na sebe, nemá se s kým dělit o zážitky a někdy může přitahovat nežádoucí pozornost. Autorce přeju hodně dalších zajímavých cest a ženám, které se jejím příkladem  nechají inspirovat, doporučuji, aby zvážily i tu druhou stránku (hlavně při výběru destinací. To, že se autorka coby neplavec vrhla do vln Rio de Janeira a zvládla to, neznamená, že někdo další se v tom Rio či jiném mšstě nemůže „utopit“.

m.

a pritom nejde o nic ine,
len ako spropagovat svoje sluzby.
zit sa predsa z neceho musi aj v Rio de Janeiro. 🙂

MiK
m.:

souhlasím, tento článek je tlach ženského kalibru takže:
1.ekodomy alias české děti- letadlo spálí vyprodukuje tolik bordelu že to nemá s ekologií nic společného
2. článek má neemancipaci…odpust si slovíčko „ona“ a článek bude to samé. pokud chci někoho měnit měl bych nejdříve měnit sám sebe a to začít přemýšlet v této složité době jaksi více systémově (tedy jak pro muže a ženy dohromady). tedy článek pouhá reklama na sebe.
3. když již chci férově průvodcovat (dáma tedz asi rozumí pouze ženám) tak také férově inzerovat. uvedené tlachy jsou jakousi parodií na svobodu osobnosti.

tibor

já mám rád zajít si jednou za čas s parťákem na pivo a probrat zážitky a zasmát se a zanadávat,pochválit si fotky atd…. 🙂 Vzpomínám si ve vietnamu, když jel s námi jeden cestovatel z Itálie, celý den seděl v autobuse sám, a večer skrze výlohu jsme jej zahlédli jak sedí sám u piva. Bylo to trochu smutné cestování z mého pohledu .Ale někomu to může naopak vyhovovat.Je to zase pravý opak příšerných organizovaných zájezdů.

N.
tibor:

Souhlasím. Sama jsem procestovala Laos a Vietnam a po měsíci mi už hodně chybělo mít se o dobrodružství s kým dělit, večer po dni plném zážitků nevečeřet sama. Ono každý den potkávat nové lidi může být super, ale pak přijde chvíle, kdy už nikomu dalšímu nemáte chuť po stopadesáté vykládat, odkud jste, jak to, že cestujete sama, jaký máte další plán cesty atd. Ale samozřejmě své klady to má, jen na to člověk musí mít trochu i povahu. Buď umět být pořád sám a v tom přemýšlení o vlastním životě se neztratit, a nebo naopak milovat denně nezávazně klábosit s úplně cizími lidmi.

surviv

Krásně napsané, fandím autorce :-), mám to tak podobně akorát v poslední době jsem ztratil chuť cestovat, tento článek mi obnovil pokušení z cestování 😉

Pipo

pokial je to vsetko pravda co sa pise v clanku, mlada pani by mala cim skor navstivit psychologa

Sama na Cestácj

Zdravím všechny vnímavé, cestovatele i čtenáře a hlavně kritiky, za všechny komentáře Vám děkuji.
Ať si kdo chce, co chce říká, já jsem se vypsala tak, jak jsem to bezprostředně cítila.
A tato osobní zpráva (dokonce od muže!), je přesně to, proč jsem tak udělala:-).

„Ahoj. rád bych ti poděkoval za článek na hedvábný stezce, jménem „7 duvodu….“. už dva týdny jsem se odhodlával vyrazit na cestu, pro kterou jsem se rozhodl už před rokem. až po přečtení tvýho článku jsem zacílil energii a koupil letenku. proto bych ti rád poděkoval, že jsi mi pomohla se odrazit. přeji lásku a úsměv.

Marique

Ja to mam podobne. Pridala bych jeste dalsi bod: vyhoda je take v tom, ze nemusim nikoho premlouvat, aby jel se mnou;)

Lenda

Díky za sumárum. Já jsem jela na necelé 4 měsíce, před cestou trochu strach a teď už bych to jinak neudělala. Stačilo mi jen si přečíst nadpisy těch sedmi bodů a věděla jsem přesně, co je tím myšleno. Na mě číhalo jen jedno nebezpečí a to, že teď se mi moc nechce cestovat s někým :). Šťastné cesty přeju !!!

Eva

Sama na cestách není pro každého, ale pro ty co jim nevadí být sami se sebou je to úžasný relax. Jednou jsem se vydala na dovolenou do Egypta sama a musím říct, že to byla pro mne asi ta nejlepší dovolená. Dělala jsem jen to na co jsem měla zrovna chuť, jedla jsem když jsem měla hlad, četla jsem si do noci, opalovala jsem se v pravé poledne, užila jsem si výlety a poznala spoustu skvělých lidí. Nemusela jsem se ohlížet na potřeby nikoho druhého a opravdu jsem si dělala co jsem chtěla. Klidně bych to zopakovala a určitě někdy zopakuji. Zrovna teď jsem sama doma na týden a opravdu si to užívám. Kamarádka volala ať přijedu, že můžu u ni i spát, ale to fakt ne, je mi tak fajn, klid pohoda, zatopím si v krbu, hladím kočku, kraju na kytaru, čtu si, sem tam něco doma udělám a jinak si to užívám 🙂 Samozřejmě že se těším až se přítel vrátí, ale teď mi je dobře. Jestli můžete někam odcestovat sami, jeďte a neohlížejte se na to co říkají ostatní, je to fajn.

Atocha
Eva:

Evo, zůstaň v Egyptě s musulmánkama a už se nevracej.

Barbora

Moc hezky napsané!! se vším souhlasím

Pro mnoho lidí by to nebylo vhodné, ale pro některé lidi je to opravdu tak, jak se píše v článku. Týká se to hlavně lidí popisovaných tady:
http://zena.centrum.cz/deti/zajimavosti/clanek.phtml?id=810947

Jirka

Já s tím článkem souhlasím jen částečně. Napsaný je dobře, je v něm spousta moudra.
Ale pro spoustu může být zavádějící, nebezpečný a zkreslující.
Opomíjí se třeba fakt, že sama holka je ve spoustě kultur naprosto nepřijatelná záležitost. Pravda, ten mnohaset-miliónový dav turistů už skorocelou planetu dost převálcoval, takže to přestává být důležité, protože místní netespektuje většinou nikdo (jeden příklad za všechny může být jak se turisté po miliónech ženou do muslimských zemí jako je Egypt nebo Tunis, aby se tam vyvalili v bikinách…………).
Taky – cestování po turistických ghettech je něco jiného, než dobrodružství. A ne, v hostelech se opravdu dobrodruhové nepotkávají. Změnila se doba. Lidi jezdí, protože je to móda, většinou neví proč, země je nezajímá, kultura už vůbec ne, a všichni mají ty stejné sterilní zážitky. Mimochode, zkuste někdy jen takovou blbost, a jít do jiného hotelu než je v nejnovější Lonely Planet (stejně ji všichni máte). Otevře se vám jiný svět. A to nemluvím jet do míst, která v LP nejsou………….
Taky – to že se jedné nic nestane, neznamená, že se nestane té další. Záleží na chování té předchozí. Moc nepomáhá fakt, že si celá Afrika, Indie (zejména) ale i zbytek Asie myslí. že většina bílých holek jsou šlapky a snadno k mání. Je to způsobeno jak chováním turistů (a tek), ale i americkými filmy, internetem.
Kolikrát jsem se už posledně v Kuala Lumpur neudržel, a zašel za „kravičkami“ v tílkách a minisukních, a velmi slušně je upozornil, že jsou v muslimské zemi a měly by jí respektovat. Většinou mě poslaly někam, s tím, že co já jim budu povídat, jak se mají na své dovolené chovat.
I proto (ale nejen proto) je Indie, kde jsem strávil kumulativně skoro dva roky, a o které jsem ještě před 10ti lety tvrdil, že i pro holky je naprosto bezpečná, maximálně protivná – už není. Nedoporučuji sólo holce v žádném případě. nedávno tu to téma dokonce bylo, a ozvala se holka co tam žije, a taky psala, že to rozhodně není dobrý nápad.
Měly jste vidět a slyšet na co se mě mí přítelé při mých cestách – co se Evropenek týče – vždycky ptají, a dotazy jsou podobné napříč Afrikou, Indií, Indonésií……………….

PavelV

Nacestoval jsem hodně sám, nacestoval jsem hodně s příteli a nacestoval jsem hodně jako pracovník cestovky a mám názor který nebude mít autorka ráda.
První co bych zmínil a asi to neni úplně relevantní je, že cestuje jako žena. Což má jisté nevýhody kdy si musí dávat víc pozor, ALE hodně výhod kdy jako cestovatelka dostane hromadu věcí zadarmo a chlapi jí nadbíhaji jak můžou. Z tohoto pohledu je to super a i když někdo bude tuto výhodu negovat jako sexistickou tak to tak prostě je. Když pro příklad půjde stopovat žena tak jede okamžitě, muž jak kdy. Když bude nocleh shánět žena tak bydlí okamžitě, chlap jak kdy.
Že je sama blíž lidem než by byla s partou to je taky jasný. Kdo by si pozval domu partu lidí?
Ale na další stranu je tenhle článek je odrazem dnešní doby a „single“ trendu. Můj názor je, že celý single trend fakt cool lidí co se nechtěji vázat a užívaji si života je jen póza lidí co si v reálním životě ty přátele nedokáží udělat a tak jediné co jim zbývá je být cool a free.
Jakojezdit sám je na houby. Člověk má sice hodně přítel (cestovatelských), ale na konci dne je sám. S krosnou chodí i na záchod protože mu jí nemá kdo pohlídat a neni nikdo kdo mu pomůže v případě problému. A co si budem povídat, když jde člověk sám tak si nemůže dovolit zdaleka co ve dvou.

Karel

Ahoj, já bych ti mohl vypomoct. Ale víc než 600 za 30 minut nedám.
Pošli foto.

Marek Začal

Děkuju za úžasný článek plný energie a inspirace.
Přeju spoustu dalších neobyčejných prožitků na cestách.

Stano

Čo si myslíte o single cestovaní v Keni, Ugande a Tanzánii? Boli ste niekto v týchto krajinách sami? Je porovnateľné cestovať sám po nich s cestami po Ázii? Dá sa stretnúť niekoho single v týchto krajinách, alebo tu chodia cestovatelia hlavne vo dvojici alebo v skupinkách?

Tomáš
Stano:

To mi příjde docela dost riskantní, přeci jenom jsem spíše zastáncem cestování s cestovkou a to díky tomu, že často mají kontkaty, tudíž je vše mnohem jednoduší 🙂

Tomáš:

Spousty lidí cestuje bez cestovky i v těchto zemích, ale na výlety pak jedou s místní CK, která je spojí s dalšími single cestovateli nebo dvojicemi. Největší riziko je v těchto zemích dopravní nehoda a tam tě větší počet lidí ve skupině moc nezachrání. Samozřejmě pokud si chce člověk pronajmout terénní auto, je levnější jet s dalšími lidmi.

Stano

Bol si v spomenutých krajinách sám alebo vo dvojici? Mal si dopravnú nehodu alebo iné problémy? Tiež plánujem využiť služby miestnych cestoviek. Myslím, že ťažko sa dá v Afrike bez pomoci vidieť zvieratá alebo ísť do dedín domorodcov. Máš nejaké konkrétne rady pre mňa? Som zvyknutý cestovať sám, vyhovuje mi to, ale zatiaľ som skúšal Áziu. Oceániu a Južnú Ameriku. Afriku nie. Preto sa pýtam na špecifiká Afriky. Je to veľký rozdiel pre samého cestovateľa byť v Afrike napr. v porovnaní s Áziou?

Stano:

Ne, jen jsem mluvil s lidmi, kteří tam sami byli. V porovnání s jinými oblastmi světa je to ale jistě méně časté a méně vhodné (spíš z finančních než bezpečnostních důvodů, ale někde i to). Afrika mému převažujícímu způsobu cestování (hlavně single treking bez průvodce) nevyhovuje, a proto jsem se jí až na 1 vyjímku v JAR a Svazijsku, kdy jsem se přidal do auta k dalším, vyhýbal. I když mám procestovaný téměř celý svět kromě Afriky, raději pojedu teď na delší cestu zase jinam, ale když bude vhodná příležitost na kratší výlet do Afriky, rád se tam podívám. Spíš mě ale láká Namibie než předražená Tanzánie.

Karel

Tento příspěvek byl redakcí smazán jako nevhodný

Stano

Dík za odpoveď.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: