Na rozdíl od běžné představy není hinduismus jedním náboženstvím, ale velkou skupinou navzájem propojených vyznání. Za jeho součást může být svým způsobem považován i sikhismus, pro jeho odlišnosti je mu však věnována zvláštní kapitola. Označení hinduismus byl zaveden na Západě jako zastřešující pojem. Hinduismus je nejvíce rozšířen v Indii, Nepálu, na Bali a Mauriciu. Patří k nejstarším praktikovaným náboženstvím s kořeny sahajícími daleko před 1. tisíciletí př. n. l.
Písemným základem hinduismu tvoří védy, které vznikly v období 1500-400 př. n. l. – Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atharvavéd. Jde o spisy určené pro kněze a jejich pomocníky k přinášení obětí a vzývání bohů. Součástí véd jsou také upanišady, hovořící o splynutí duše a boha. Mezi věřícími je velmi oblíben epos Mahábhárata (Velká válka Bharatovců) pojednávající o válce mezi Kuruovci a Pánduovci. Obzvláště jeho část zvaná Rámájana (Činy Rámovy) – hrdinný Ráma na cestě za vysvobozením své ženy Síty z rukou mocného démona Rávany – je častým námětem divadelních her a tanců. Další součást Mahábháraty Bhagavadgíta (Zpěv vznešeného), filozofický rozhovor mezi Krišnou, vtělením boha Višnu, a pochybujícím bojovníkem Ardžunou, je považována za jeden z nejdůležitějších náboženských textů lidstva.
Hinduistou není možné se stát, musíte se jím narodit. Základní myšlenkou je koloběh zrození – reinkarnací, skrz nějž poznáváme různé aspekty světa. Po pochopení a vstřebání posledního z nich dosáhneme duchovního osvobození mokši, jež znamená konec reinkarnací a tudíž konec utrpení, které je jedním ze základních přívlastků života v omezeném hmotném světě. Každý krok jednotlivce má vliv na jeho karmu, zákon příčiny a následku, jež určuje podobu cesty k mokše. Podle hinduistů má člověk svůj život plně v rukou. Znalosti minulých životů se do jeho současného života přenášejí jen velmi výjimečně, takže sice neví co zapříčinilo jeho dnešní utrpení, ale ví, že to byly jeho minulé činy, které může v současném a následujících životech napravit.
Hinduistický panteon obsahuje neuvěřitelných 330 miliónů bohů a démonů. Každého z nich je možné si představit jako zástupce nějaké vlastnosti jednoho nejvyššího boha. Tradičně je tento bůh dělen na tři hlavní bohy, jež představují tři základní stavy bytí. Každý z těchto bohů má svou družku a svého nosiče.
- Brahma – stvořitel je často zobrazován se čtyřmi hlavami a rukama. Je považován za neosobního a abstraktního, proto dnes není přímo příliš uctíván. Chrámů zasvěcených Brahmovi je jako šafránu. Brahmovou družkou je Sarasvati, bohyně vědy a učení. Brahmův nosič je posvátná labuť Angsa.
- Višnu – udržovatel je bůh spravedlivý, ochránce všeho dobrého. Višnu se na Zemi inkarnoval devětkrát, mezi jinými jako Krišna, Gautama Buddha a Ráma, hrdina Rámajány. Višnovou družkou je bohyně lásky, bohatství a prosperity Lakomí, jeho nosič je poloviční člověk a poloviční orel Garda.
- Šiva – ničitel je jako vykonavatel ničení a posel smrti na Západě nejvíce nepochopen. V hinduismu však má nezastupitelnou roli „odklízeče“ starého, aby se mohlo zrodit nové. Někdy je zobrazován s pěti tvářemi a čtyřma rukama. Nejznámější inkarnací Šivy je tanečník Nataradž (Nataraj), jehož tanec otřásl kosmem a vedl ke stvoření světa. Šivovou družkou je Párvati, nebo také Dévi, jejíž tělo představuje Indii. V Indii je velmi oblíbený jejich syn se sloní hlavou Ganéša, bůh prosperity a moudrosti. Šivův nositel je býk Nandi.
Sedm nejposvátnějších měst hinduismu – Váranásí, Haridwar, Ayodhya, Mathura, Dwarka, Kanchipuram a Ujjain – se nazývá tirthy, neboli brody, které poutníkům umožňují cestu z pozemského světa utrpení na posvátnou planinu absolutna. Váranásí a Haridwar jsou důležitá místa na řece života Ganze, Ayodhya je rodiště Rámy, Mathura Krišny. Tirthy jsou nejen poutní místa, ale také místa volená pro umírání. Nejen v těchto městech potkáte sádhu – muže na duchovní cestě, kteří se vědomě vzdali svého často velmi úspěšného hmotného života a vydali se na doživotní duchovní pouť.
O ty prepisy… 🙂 Vice tady:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hinduismus