Jak se naučit mít rád Mongoly

Jak se naučit mít rád Mongoly

V Mongolsku jsme nyní pět měsíců z plánovaného roku a jedno je jisté: žít tady a cestovat jsou dvě úplně odlišné věci. Také hodnotit národ z pozice života v Ulánbátaru není dost dobře možné. Je to jako hodnotit dva různé státy.

Kontrast mezi Ulánbátarem a mongolským venkovem je obrovský. Život na mongolském venkově je drsný, ale působí přirozeně, divoce a krásně. Ulánbátar je oproti tomu umělé, nemilosrdné šedivé město s ruskou architekturou, plné prachu, kde žije téměř polovina třímilionového národa.

Lidé zde žijí v odlišných sociálních podmínkách, problém s alkoholem je vidět na každém rohu, nezaměstnanost, děti žijící v kanálech. Průměrný výdělek dosahuje 100 dolarů měsíčně, přitom ceny jsou podobné jako v ČR. Lidé musejí mít opravdu ostré lokty, aby přežili, nehledě na ukrutnou zimu, která trvá téměř polovinu roku. Na drsný život v této zemi mají Mongolové trefný vtip: „Vyžij se svým platem!

Dveře geru se rozrážejí

Celkový obrázek o obyvatelích této pozoruhodné země nám dotvořilo až cestování po Mongolsku. Všechno najednou dostalo hlubší smysl, určité zvyky, o kterých jsme věděli, že jsou spojené se životem kolem jurty (mongolsky „ger“), nám v Ulánbátaru do té doby připadaly zvláštní a často nás až iritovaly. Na mongolském venkově ale tohle všechno působilo zcela přirozeně, jako součást kultury, lidé byli velmi milí a přátelští.

Mongolský ger

Tak např. to, že se při příchodu do geru odjakživa pouze rozráží dveře, působí na pracovišti v Ulánbátaru až bizarně. Těžko jsem se jako ergoterapeutka v městské nemocnici soustředila na práci s pacienty, když se dveře neustále rozrážely. Nejprve jsem se snažila reagovat na každého příchozího, zjišťovala jsem, co člověk takhle vrazivší do místnosti chce. Dost často ale někdo jen nakoukl, chvíli postál ve dveřích a zase zavřel, tedy spíš práskl dveřmi, tak se to přeci v geru dělá.

Po čase jsem se naučila ignorovat příchozího, pokud se mi to nehodilo – tak jak to dělaly ostatní mongolské kolegyně. Navíc mě dost uklidnilo, když jsem viděla, že stejně se vráží třeba k řediteli, a kdoví možná i k prezidentovi.

Evropská a asijská tvář Mongolska

Lidé v Mongolsku fungují částečně evropsky (vlivem ruské okupace) a částečně asijsky. Dáno rozlohou země a časem, který strávíte přesunem z jednoho místa do druhého (100 km/cca 3 hod. jízdy), existuje v Mongolsku rčení: „Času a prostoru je v Mongolsku nadmíru“. To krásně zapadá do života na venkově, ale občas se tluče se životem ve městě.

Co se pracovitosti týče, jsou Mongolové poměrně činorodí, zejména v délce pracovní doby. Kolikrát pracují dlouho do noci (dělníci i v noci), o víkendech a rozhodně si nestěžují. Z našeho pohledu by se ale mohlo zdát, že půlku času v práci zbytečně proklábosí, pracují nesystematicky a všechno dělají na poslední chvíli. Slovo zítra – „margaash“, říkají asi stejně často jako slovo nemáme – „baikhgűi“.

Mongolská pohoda

Město se probouzí k životu kolem 10 hodin dopoledne, v této době otvírají i obchody, zboží se do regálů doplňuje ještě ve 12:00. Pro čerstvý chleba je nejlepší jít kolem 14:00 – 15:00. Životní rytmus Mongolů je pravděpodobně dán ukrutnou zimou a všichni vycházejí až ve chvíli, kdy lehce poleví šílený noční mráz. V létě teploty vystupují do opačného extrému, ale v plusu (např. + 40˚C) a v tom případě život venku začíná do těch největších veder.

Hrdí potomci Čingischána

Mongolové jsou velmi hrdý národ. Strach ani obavy nedávají najevo, vyčíst emoce z jejich tváří je obtížné. Působí a vystupují velmi sebevědomě, o radu si většinou neříkají, jsou přeci všichni potomci Čingischána. Tudíž člověk, který sem přijede za prací s ideály pomoci, podělit se o něco, co tu není příliš rozvinuté, může tvrdě narazit. Část cizinců vydrží a nakonec jsou nadšení, druhá část po krátké době odjíždí znechucená nadřazeným chováním Mongolů a pocitem zbytečnosti v oblasti, kde by jinak mohli být velmi nápomocní.

Zcela nepochopitelné a nepříjemné jsou například situace, kdy z absolutního klidu a klábosení vám nadřízená bez předchozího vysvětlení najednou řekne: „Jdem, jdem, jdem“. Vy nevíte kam a proč, ale už se běží. Cestou nadřízené zazvoní telefon, zastaví se, aby se jí lépe telefonovalo, potom ještě napíše sms, vy stojíte, nechápete, co to má znamenat, ona se nestará, že by vám něco měla vysvětlit. Tak to zkrátka je, věci se dějí znenadání, jak přijdou Mongolovi na mysl.

Člověk se musí na tyto situace naučit reagovat. Dobré je říkat svůj názor hned, to si vás potom víc váží, že se sebou nenecháte zametat, a pomůže to do té doby, než se podobná situace za čas zopakuje.

Mongol je samé překvapení

Zcela běžným jevem při pracovním procesu s Mongoly je asijský způsob sdělování informací. Jsou dvě varianty: ta horší je, že se informaci vlastně vůbec nedozvíte a jakoby nic vám ji sdělí někdo, s kým ani běžně nespolupracujete – např. že všichni vaši kolegové, už přestali pracovat na projektu, na kterém vy ještě děláte. Důvod je prostý, zkrátka se změnily plány.

Druhá varianta, ta „lepší“ je, že se informaci, ve které vaše osoba hraje podstatnou roli, dozvíte hodinu nebo den předtím, než se má daná věc odehrát. Jednou mi např. mé kolegyně s nadšením ukazovaly pozvánku na mezinárodní konferenci. Poté co jsem ji se zaujetím prostudovala, jsem zjistila, že na pozvánce je mé jméno a že to znamená, že druhý den na té konfernci přednáším. V reakci na mé protesty, jak je možné, že sám přednášející o tom neví, se mě zeptaly, co si plánuji vzít na sebe!!!

Co všechno lze brát s klidem

Velmi příjemné je, že jsou Mongolové velmi klidní, nekřičí, nezvyšují hlas. Naopak atmosféra je většinou poklidná a to i ve chvíli, kdyby Čech už jistě zvýšil hlas. Oni se jen usmějí a klid je dál.

Myslím, že pro cizince, který v Mongolsku pracuje, je zůstat klidný někdy velmi těžké. Nejdřív vám vše připadá zajímavé, jiná kultura a zvyky, po čase si v některých situacích říkáte, tohle je už trošku moc, někdy to vystoupá do bodu „Já tady přece nemusím být“ a v tu chvíli si řeknete, „Buď klidná, zítra si o všem v klidu promluvíte“.

Druhý den ráno jdete do práce, cestou se stavíte v obchodě, člověk, který jde před vámi, na vás pustí dveře, ani se neohlédne (dělají to tak všichni). V obchodě do vás paní doplňující zboží vrazí tak, že málem upadnete (ani se neomluví). Šťastní vyjdete z obchodu se snídaní, pokračujete na MHD, přijíždí prázdný autobus, lidé se do něj začnou rvát, smějí se, jaká je to zábava, jeden dědeček leží na zemi, ale jako vždy, nezlobí se.

Hlavní třída v Ulánbátaru

S velkou námahou se taky prorvete do autobusu, paní, co prodává lístky, vás vyhodí z jediného volného místa, chce přece také sedět, má před sebou celý den. Často ale vstává, aby prodávala jízdenky, při té příležitosti do vás vždycky vrazí, přestože je kolem dost prostoru, polohlasně mumláte slova nesouhlasu, ale k čemu, stejně to nemá smysl. Dorazíte do práce, naštvaní na celý národ, a klidná debata je velmi složitá. Osoba, se kterou diskutujete, je velmi překvapená vašimi pocity, je jí to upřímně líto, tak, že i vy začnete pochybovat, jak to tedy vlastně je.

Uplyne pár měsíců, pouštíte dveře v obchodě na lidi, ani to s vámi nehne, rvete se do autobusu, když do vás někdo vrazí, ani se neohlédnete. Možná změníte pracovní místo a potkáte lidi, kteří chtějí v jejich oboru něco změnit, pracujete jako tým a oni jsou strašně milí, ač se některé jejich chování neliší od předešlého místa. Tady máte pocit, že to, co děláte, dává smysl a jste za tyto jedinečné a poučné zážitky šťastní. Od této chvíle víte, že až budete odjíždět, bude vám moc smutno, že snad i to chování vám bude někdy chybět.

Jednou mi někdo řekl, že Mongolsko má zvláštní moc vracet lidi zpět. A já už tomu pomaluvěřím.

Zkušenosti čtenářů

Alena

To, „že se informaci vlastně vůbec nedozvíte a jakoby nic vám ji sdělí někdo, s kým ani běžně nespolupracujete“ a „že se informaci, ve které vaše osoba hraje podstatnou roli, dozvíte hodinu nebo den předtím, než se má daná věc odehrát.“,se mi velice často stává v Čechách, takže si myslím, že Mongoly není třeba za to odsuzovat, protože čas má pro ně absolutně jinou hodnotu, jak pro nás Evropany.

doubravka
Alena:

Nepochybuji, ze spousta situaci, ktere popisuji, se muze odehrat nejen v CR, ale v ruznych koutech sveta…
Clanek neni rozhodne myslen jako kritika ci „odsuzovani“ naroda, popisuju jen sve pocity a zazitky…..

Dany
doubravka:

Doubravko, nektere situace se odehravaji i v CR a jejich akteri jsou vopravdicti Mongolci. Rika se, ze druhe nejvetsi mongolske mesto (po Ulambataru) je Blansko v srdci Moravskeho krasu. Zije jich tady nekolik stovek. Ale ty jsi to myslela asi jinac. Ja jen, ze i my tady v Blansku vime o cem je v clanku rec.

Jozef
Dany:

Myslis Erdenet ? No iba som o nom pocul, ze vraj je to krajsie mesto ako UB.
A ak mozem rad by som sa chcel opytat par ludi co ziju alebo pracuju v UB, ci by si nasli cas na par mojich otazok cez email.
Dakujem
Jozef

simona
Alena:

Ahoj, je tu možnost, že by se na SJŠ v praze otevřel kurz tamilštiny, pokud by se dalo dohromady 8 lidí. pokud by někdo mohl mít zájem, může se přihlásit případně mě zavalit dotazy na [email protected]!

Zdenek
Alena:

Teda, to jsou veci. Moc pekne se to cte 🙂 Drzim palce z civilizovane a nudne Prahy

Mongolka z Prahy
Alena:

Jsem si jistá, že mongolové žijící v cizinách než v ČR se chovají jinak než tady, bude to tím stylem života a genem lidu dané země. A jsem přesvědčená, že by se mnou souhlasili další "cizinci".

Lena
Alena:

Tak jsem si myslela, že jsem několik let pracovala ve Skotsku, a koukám, že to bylo vlastně Mongolsko 😀 Taky mi tam nikdo nic neřek 😉

doubravka

Nevim, jak se chovaji Mongolove zijici v zahranici, na ulici je clovek muze vnimat, jako roztomile mile lidi (takovi ostatne doopravdy jsou)…Rozhodne se nechci zaradit mezi lidi, kteri o Mongolech mluvi jako o veci…jako napr.muz v clanku P.Hulove o Mongolech v Blansku“Ono se to chova slusne…“apod…
Kazda kultura ma svoje, stejne jako CR, clankem se snazim priblizit jinou kulturu z jineho pohledu nezli z cestovatelskeho…To vse k Mongolsku patri a ja to respektuji…prestoze spoustu veci asi nikdy nepochopime a to je prave to fascinujici..

banan
doubravka:

Pekny clanek. Prave jsem prisla na to, ze jsou moji sefove Mongolove! 🙂

Helena

Ahoj Doubravko,
vůbec jsem netušila, že jsi tak čtivá :-)tak tě zdravím do tý dálky a těším se na další zprávy ! K mongolské otázce bych jen dodala že „mongoly“ i mongoly najdeš všude!

VlaK
Helena:

souhlasím s Helenou a co vím ji povím buď v teď v pátek nebo víc za 5 neděl či později (až se vrátím z Mongolska) ???????

Markéta

Doubravko,
je to moc pěkně napsané, nejlepší čtení poránu, než začne mongolský pracovní den 🙂 Když to tak čtu, děkuju za to, že mám ty svoje dráčata – na děti tu nikdo nešlape, dveře na nás nepouštějí, naopak je s úsměvem otevírají, když nemůžu s kočárem z díry v chodníku, hned mám řadu pomocníků. Mongolové zkrátka milují děti (hlavně ty blonďaté a modrooké :-))
Tak zatím pa a brzy naviděnou

Plachý Jaroslav

S chutí jsem si přečetl Váš článek o Mongolech, měl jsem možnost být pracovně v Mongolsku cca 5 měsíců, poznal jsem jejich mentalitu jak ve městech, tak ve stepi, plně s Vaším názorem souhlasím, myslím, že není důvod je nemít rád

doubravka
Plachý Jaroslav:

Moc dekuju, Vsem! I ja Vas zdravim:) Doubravka

zuza

Doubravko, gratuluji- naprosto dokonalý článek

lucie

Ahoj doubravko,
směju se, až si budím děti.
to jsou halt ty kulturní rozdíly, co se o nich tak prima čte a tak šíleně člověka deptaj v reálu.
velmi ponaučné 🙂

Jirka

Opravdu výstižný popis života v Mongolsku,je z něho cítit pochopení pro jejich způsob života a snaha nevnucovat svoje názory,což ani moc nejde,ale to pochopí hlavně někdo kdo tam byl delší dobu.Za pěkný článek moc děkuji.

johanka

Ahoj Doubi, skvělý článek, člověk by se tam po přečtení skoro rozjel i když za „normální provozní teplotu“ považuje tak 25°C (-: A bez urážky – „mongolské“ chování člověk najde opravdu i tady 😀

Zuzana

Zdravím do Mongolska! Článek o mongolské kultuře je fajn. Moc by mě zajímalo (Jako Vaší bývalou studentku :-)), jak jste se probojovávala s Ergoterapií do této odlišné civilizace. Zda je tam pojem ergoterapie vůbec znám a akceptován, nebo je to jako tady v ČR před několika lety (a někde bohužel i dnes). Jak tam vypadají nemocnice a podobná zařízení?! Po přečtení článku nevím, jestli označení „mongol“ je hanlivé, nebo naopak :-). Děkuju za článek a přeji hodně úspěchů

Nika

Děkuji za hezký článek o Mongocích. Ráda bych se zeptala, jestli je hodně obtížné se nučit mongolsky a jestli jsou Mongolci ochotni Čechy učit….A existuje něco zásadního, čím můžu Mongolce urazit? Děkuji

Mongol z Prahy
Nika:

Zdravim, Chtěl bych říct, že z tohoto članku mám smíšene pocity. Přednostně chci říct, že to působí dojmem, že všichní Mongolove se chovají obdobně, tak jak jste napsala. Vím, že to bude pusobit, jako mongolská hrdost, ale pravda je taková, že znám hodně Mongolu, kteří jsou zdvořilí, intelegntí a systematicky pracujíci. Ja studuji v Česku a setkal jsem se z vlastnostma, které v mongolsku neznáme(pravicoví extemismus, xenofobie atd.). Zajimavé, že ve vaši se civilizované evropě probíhají věci, které jsou barbaské a dost pravděpodobně by jste je přiřadili do Mongolska(Kuřim)

Mongol z Prahy
Mongol z Prahy:

Omlouvam se za gramtické a mluvnické chyby. Jsem v Praze, krátce ,)

HB
Mongol z Prahy:

Urážlivý příspěvek nemá na tomto webu místo a byl smazán redakcí. Vojta Lejsek

Linda
Mongol z Prahy:

Musím s Vám polemizovat, v Mongolsku jsem strávila 7 měsíců (původní plán byl 10 měsíců, ale vzdala jsem to). Mongolové znají xenofobii velmi dobře a velmi rádi ji na cizincích praktikují. Stalo se mi několik dost nepříjemných situací, evidentně proto, že jsem cizinka. Dokonce jsem byla oloupena.
I já jsem se v Ulaanbaataru setkala s příjemnými lidmi, ale chování lidí v ulicích bohužel můj dobrý dojem zkazilo.

vt
Mongol z Prahy:

Jses docela drzej, chlapce. Pokud se ti zde cokoliv nelibi, nikdo ti nebrani odjet zpet!!!

vt:

Hele klid joo, jenom řekl svůj názor, názor o kterém přemýšlí hodně evropanů.

Krachy

Ty jses dobrej debil… nechapu co tady delaj posrany fasouni. jde videt ze o zivote vis uplny prd a nedokazes pochopit proc lidi musi utikat ze zeme kde se narodily. Tebe bych rad nekde potkal pravicackej blbecku!!!

vt
Krachy:

Coz o to, at si utikaji, ale nemuzou tam, kam prijdou delat bordel. To co si u nas dovoluji Vietnamci, Mongolove, Rusaci, Ukrajinci a podobne vychodoevropske narody je akorat tak na vyhosteni nakladnim vlakem zpet na vychod.

Kajman

Haló, redakce! Nebylo by načase tady trošku zasáhnout?

pepe

presne tak,kdo je ma rad,at si je nastehuje domu a treba se s toho podela…

ayalla
pepe:

radši budu mít doma deset mongolů i s jurtou než jednoho takovýho blba jako jseš ty…

Dominika

Mila Doubravko,
Jiz ctvrtym mesicem vykonavam staz v centru Ulanbataru v jedne z nejvetsich mongolskych pojistoven. Tvuj clanek jsem cetla na pred mym priletem do UB a docela jsem se pobavil.
Avsak, realita je jeste horsi, nez popisujes. Cist tvuj clanek s odstupem casu je tedy uplne jine kafe.
Za kazdou Tvou vetou vidim sve zkusenosti s kazdodenni praci s Mongoly. Ver mi, pracovat v open-office s dvaadvaceti mongolskymi kolegy je jen pro opravdu silnou naturu. Premyslim, ze zde take napisi clanek: UPGRADE:Jak se naucit mit rad Mongoly. Jen nevim, zda by ten muj clanek byl tak pekne napsany jako ten tvuj. No, popremyslim o tom.

PS: s temi projekty jsi to vystihla opravdu pekne. Dnes jsem hrde odevzdala dokonceny projekt, misto pochvaly mi CEO na toalete zdelil, ze je tento projekt jiz dva tydny zrusen. Zapomneli mi to rict. Jo, u nas ve firme se vse resi a probira na toalete!

Josef

Nebyl sem tam,asi tam nikdy nebudu ,přesto to musel být pro tebe nádherný zážitek ,zajisté se tam vrátíš,vždytˇmongoly žijí tady u nás,a chovají se jinak.P.

teodor

Nejsou Mongolove tak jak napsala

hoocker

Zajímavé je, že zkušenosti z delšího pobytu v Mongolsku zde předávají jenom ženy/dívky a ne muži. Působím v Mongolsku již půl toku a musím naprosto souhlasit s Doubravkou. Vedle mne působí skupina Španělů a Ti překonávají frustrace z rozdílného způsobu vedení života doma a v Mongolsku společnými akcemi. Pokud je zde ale člověk sám, jako já, je někdy těžké najít rovnováhu, otřepat se a „jet dále“. Nesetkal jsem se se zákeřností, ale xenofobie zde je také (!) a občas jsem měl pocit, že mne tady nechtějí. I když na mých výkonech firma téměř 2 měsíce byla životně závislá.
Takže Doubravko, souhlasím. Naprosto.
P.S. i když článek byl napsán dávno,již tomu, musel jsem reagovat.

Mongolka z Prahy

Zdravím Vás
V Mongolsku to je jiné a hlavně je jiná mentalita tam…Každý cizinec když přijde jinam tak si připadá, že je tu nechtěný. I já jsem si tak připadala ze začátku. každý den boha každý den mě tady někdo urážel, ale vydržela jsem to a hlavně i vaši občané nejsou tak zdvořilé jak by se zdálo a očekavalo od evropské země.
Myslím si jen, že nikdo nemá nikoho soudit když ten národ nebo toho člověka ještě nikdy nepoznali.

Mongolka z Prahy:

Stručné, pravdivé.
Vždyt vy jste na cizince téměř rasisti.
Vidim chudáka Mongola jak ho zbijou jen proto ze je tady v Česku.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí